Ukrýt Krvavé princezny

Podzemní komplex, plný nástrah. Sem se dostane pouze ti, kteří se sem dostat chtějí, anebo jim ktomu někdo pomůže. Komplex se skládá z dlouhých chodeb a stovky místností. Je to dobré místo na ztracení se.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Za podivných okolností som sa dostala na toto neznáme miesto. Obklopovali ma kamenné steny. Bola som v tmavej chodbe, na ktorej koniec som vôbec nevidela. Božie svetlo z mojich krídel svietila vôkol mňa. Vytvárala okolo mňa bublinu žiare. Otočila som sa niekoľko krát okolo svojej osy, snažia som niečo zahliadnuť v chodbe, ale všetko mi bolo rovnaké. Zhlboka som sa nadýchla, krídla som pritlačila viac k telu, tak aby ma chránili v prípade nutnosti a vyrazila som naprieč tmou. Oči som mala na stopkách...

Šla už několik minut a chodba stále neměla konce. Jakoby stále pořád na místě. Všude to bylo stejné. Po chvíli však uslyšela v dálce v zvuk, připomínající řev. Ten jak začal tak hned skončil. Vidím tě... Uslyšela Dash v uchu. Byl to ten stejný ženský hlas jako předtím v DellaRumii. Dál už ale nic neslyšela a došla až k místu, kam se chodba rozdělovala do dvou stran. Do prava a do leva. Z jedné strany foukal příjemný voňavý vzduch a z druhého cítila vzduch zkažený a nepříjemný pro její nos. Kam se vydá, záleží už jen na ní. Musela si ale pohnout, jelikož měla takový divný pocit, že se zezadu, odkud přišla, něco blíží.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Strhla som sa keď som počula ten hrozný rev. Zastala som stáť na mieste, prebúdzal sa voči mne strach, ale nie o mňa. ,,Zase ty!"šepla som ako odpoveď hlasu. Rozbehla som sa dopredu. Narazila som ne miesto, kde sa cesta rozdeľovala do dvoch chodieb. Jedna mi dávala možnosť víjsť  z tohoto špinavého miesta. Ale tá druhá ma zaviedla ešte na viac zatuchnuté miesto. Ruku som si položila na nos, ale som aspoň trocha zmiernila ten smrad, do ktorého som sa mala vydať. Rozbehla som sa teda vpred do smradu.

Běžela další velice dlouhou chodbou. Po chvíli si Dash mohla všimnout že zdi už nebyli jen holé, ale na obou stranách byli dveře. Každých pět metrů dveře. Všechny však byli zavřené. Avšak pocit, že se za ní někdo blíží ji stále hnal dopředu. Když míjela jedny dveře, ty se v ten moment rozletěly a na Dash vyskočil jakýsi přízrak. Byl odporný, tmavý a oči mu svítily do oranžova. Mělo to však být jen něco, co ji mělo vyděsit, aby dál nepokračovala, jelikož jak rychle na ni bafl tak tak rychle i zmizel. V tom za sebou uslyšela a divné zabručení a zvuk jak kdyby někdo za sebou něco tahal.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

V ruke sa mi objavila kosa a bleskovo som sa zahnala po netvorovi čo sa z ničoho nič objavil. Ten však sa rozplynul a už ho nebolo. Odporné miesto. pomyslela som si. Pomaličky som začala premýšľať aj nad tým, že som sa mala starať len o seba a vôbec neprijať túto záchrannú misiu. Ale nezobrala som ju hlavne kvôli tomu, že som sa starala len o seba. Vidina peňazí ma oslepila. No teraz s tým už nič nemôžem robiť, keď som už tu. Som unavená a stále mi je zima a ešte sa musím premávať v týchto smradľavých chodbách. Začínala som byť hysterická. Vtom som počula podivný zvuk ktorý sa pomaly ku mne približoval. Nemienila som čakať čo sa to objaví a ďalej som pokračovala v mojej ceste.

V dálce zaslechla hlasitý ženský smích. Pokračovala chodbou a dostala se na další místo, kam se chodba rozdělovala. Nyní však do třech směrů. Jedno bylo osvětlené, druhé méně osvětlené a třetí bylo nejméně. První bylo úzké, takže by tam prošla maximálně jedna osoba. Druhé bylo zase moc nízké, takže by tam tudy neprošel nikdo moc vysoký. Třetí byla normálně velká a foukal z něj chladný vzduch, ale příjemná vůně. Připadalo jej, že čím déle tu zůstává, tím více se ji chodby vzdalují. Za sebou zase zaslechla divné zabručení.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Stála som zase pred rozcestím chodieb. Bolo to ako zlý sen. Stále si vyberať, hľadať tú správnu možnosť. ,,Takto tu budem celú večnosť." povedala som a nahlas som si odfúkla. Premýšľala som ktorú z ciest si vyberiem. Pohľadom som prechádzala od jedného vchodu k druhému. Za sebou som počula podivné zvuky. ,,Rýchlo, vyberaj..." sama seba som súrila. Vykročila som s nohou k môjmu výberu no vtom som sa zastavila. Ja nebudem hrať podľa jej pravidiel. Kosu tvorené so svetla som pevnejšie stiskla v ruke a otočila som sa čelom vzad, čelom k hluku. ,,Pusti toho čo si uniesla, a ušetrím ťa!" vykríkla som nahlas. Nebudem strácať čas, nebudem jej robiť cvičenú opičku.

Celé okolí se začalo točit, až nakonec všechny tři chodby zmizeli a zůstala zase ta jedna, která pokračovala dál do temnoty. Šouchavý zvuk byl blíž a blíž. Bručení se změnilo na něco, co určitě neznělo od někoho, kdo by vypadal jako člověk. A to se i potvrdilo. Před Dash se objevila postava, která připomínala člověka, avšak ne tak docela. Neměl na sobě kůži a maso na něm bylo už ohnité a zčernalé. Ten šouchavý zvuk vydávala jeho levá noha, kterou tahal za sebou a vlastně se mohl pomalu posouvat po té jedné. Spodná čelist mu držela jen na jedné straně, takže mu vysela. Na hrudi mu trčeli žebra a oči měl celé krvavé. Před Dash se nezastavil a pokračoval přímo na ní.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Sledovala som ako sa z chodieb vytvorila jedna. No ostala som aj tak stále ku chodbe otočená chrbtom. Čakala som tvora, ktorý sa ku mne približoval. Monštrum prišlo až ku mne. Na prvý pohľad mi prišlo veľmi nechutné, odporné, niečo neznesitelne na pohľad. Ale keď som sa viac na neho pozerala, prišlo mi tvora ľúto a pocítila som zvláštny pocit v tele, ktoré sa mi roztriaslo. ,,Je mi ťa ľúto..." povedala som ohavnosti predo mnou. Napriamila som sa s kosou a začala som útočiť na bytosť. Chcela som mu oddeliť hlavu od teľa, aby som rýchlo ukončila ten bezduchý život.

Hlava odletěla od těla někam dozadu za něj. Tělo se zastavilo a zůstalo stát na místě. Ikdyž za normálních okolností, mělo padnou k zemi. Dávám ti možnost si to ještě rozmyslet a jít domů...Uslyšela Dash šepot v jejím uchu. Na pravo se objevily dveře, které se hned otevřeli. Za nimi mohla vidět vchod do DellaRumie. Tělo bez hlavy se pohnulo směrem k ní a natáhlo ruku namířenou na její krk. Vtom znova zaslechla řev. Teď už byl mnohem hlasitější a více rozpoznatelný. Bylo jasné, že patří nějakému muži.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


,,A ja ti dávam poslednú možnosť ho pustiť! " odpovedala som šepotu. Na dvere som sa nepozerala. Môj pohľad sa stále sústredil na netvora, ktorý aj napriek tomu, že som mu odsekla hlavu stále stál na nohách a snažil sa mi ublížiť. Kosa niekoľkokrát zasvišťala vzduchom. Ak sa ten netvor nezastaví po odťatí hlavy, tak sa zastaví keď jeho biedne telo rozštvrtím. Počula som mužský rev. Ešte viac sa ma zmocňoval ten zvláštny pocit, cítila som ako mi horúca krv čím viac vrie a rýchlejšie prúdi mojim telom. NA zátylku som pocítila pohyb.

Celé tělo se rozpadlo na kousky. Mohla si však všimnout, že se stále hýbe. Ruce se pomalu, pomocí prstů, táhlo směrem k Dash. Avšak velice pomalu. Už nebyla možnost jak ji teď mohl ublížit. Vydala se proto dál chodbou. Po chvíli si všimla, že na konci vidí malé světlo, které se, když se k něj blížila, pomalu zvětšovalo. Už i mohla sem tam zaslechnout tlumený ženský hlas. Slovům nerozuměla, ale chichotání poznala. Když už byla blízko, mohla si všimnout, že chodba míří do osvětlené místnosti, z které sálalo příjemné teplo. Byla velká a nacházela se tam pouze žena, se kterou se už střetla. Mokuto byl za ruce hrubým provazem přivázán ke kamennému sloupu. Jeho tělo bylo poseto spousty řezných ran a modřin. Pod ním byla velká kaluž krve a z jeho těla krev dál kapala. Nevypadalo to, že je při vědomí, spíše tam tak visel u země. Nebýt toho, že je přivázán, tak už dávno leží na zemi. Žena moc dobře věděla, že se tam Dash blíží, jelikož byla otočena směrem k chodbě.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Keď som prechádzala chodbou, nemohla som prestať myslieť na úbohého netvora. Aká bytosť sa chcela hrať na boha? Kráčala som v pred a uvidela som svetlo ako sa každým mojim krokom približovalo. Zase ten smiech...Prišla som do svetlej miestnosti. Konečne som ho našla. Keď sa odtiaľto dostaneme, dám mu to všetko zaplatiť. Kvôli nemu som sa dostala do takýchto odporných miest a celá som zvlhla a je mi zima, a moje vlasy sú v zúboženom stave. Dobre som sa pozrela na jeho krvou sfarbené telo. Prechádzala som pohľadom od jazvy k jazve. Zavrela som oči a zhlboka sa nadýchla. Doteraz som ženu ignorovala, ale teraz sa moja tvár otočila k jej smeru. Zdvihla som viečka a pozrela sa jej do očí tými mojimi naplnené božím svetlom, ktoré sa v nich vírilo. ,,Hrala si sa na Boha?" zvýšila som na ňu hlas. Božiu kosu som si zatočila v dlani a namierila ju na ňu. ,,V mene Boha ti prikazujem, aby si ho pustila a nechala nás odísť a tvoj život bude ušetrený!" Krídla som rozprestrela ako kvet lupene svojho kvetu. To čo tá žena urobila Mokutovi, mohlo len monštrum a to monštrum si nezaslúži žiť. Keď ho chcela zabiť mala to spraviť hneď, ale nikto nemá právo týrať iného tvora. Každý protivník ma právo na rýchlu úctivú smrť.

Nad první otázkou jen zdvihla obočí a otočila se směrem k Mokutovi. Ten se neprobral ani v momentě, kdy sem došla Dash. Pak se zastavila a dostala takový záchvat smíchu, že se musela sehnout k zemi, jelikož dostala křeče. Co...to nee...ty mi rozkazuješ?  Smála se dál a svíjela se na zemi. Pak to najednou rychle utichlo a ještě v ten samý moment se objevila u Dash z levé strany. Ty mi nemáš co rozkazovat...ubohé dítě. Čelem se opírala o hlavu Dash a šeptala ji do ucha. Pak zase stála u Mokuta, kterého chytla za vlasy a zdvihla mu hlavu. Já jsem BŮH! A políbila Mokuta na čele. Pak jeho vlasy pustila a on opět sklopil hlavu k zemi a dál nehybně visel. Neměla jsi sem chodit...Pozvedla ruku a odněkud ji tam přiletěl velký zlato bronzový meč. Vypadal velice starodávně a těžce. Ona ho však držela, jako by byl z papíru. Měla jsi na něj zapomenout...starat se jen o vlastné věci. Měla si dál přemýšlet nad tím, jak se zbavit své pečetě a dostat se zpět domů...Namířila meč směrem k Dash. Nutíš mě ti ublížit...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Čoho sa najviac bojíš? Prečo nebojuješ naplno? Prečo stále váhaš?"
,,Bojím sa, že to nezvládnem, bojím sa, že prehrám..."
,,Veríš v Boha?"
,,Samozrejme! Verím v neho, v jeho lásku, v jeho nekonečnú silu!"
,,Tak ver aj v seba, lebo v tebe je Boh... Ty si súčasť Boha."
,,Ale čo ak Boh neverí vo mňa?"
,,Boh by ti nedal život, keby v teba neveril..."

,,Váž svoje slová... Ty nevieš čo znamená byť Bohom, ty nevieš kto je Boh..." Ľavú ruku som si priložila na stred hrude. Cítila som tlkot svojho srdca a tlkot sily, prúdiaci v ňom. Usmiala som sa. Najskôr jemne no potom sa na mojej mramorovej tvári objavil obrovský úsmev. Verím v teba pane, Verím v seba pane... ,,Rozprávaj si slová aké  chceš, ja sa ťa nebojím. Môžeš sa tváriť, že vieš kto som a nahnať mi tým strach, môžeš ma presviedčať, že moje rozhodnutie je pre mňa nebezpečné, že toto nie je môj boj... že ku mne nepatrí, že sa nemám o neho starať, že mam na neho zabudnúť. Ale každý môj krok je krokom Boha a jeho plánu!" Začalo zo mňa sálať ešte väčšie svetlo, ktoré prinieslo do miestnosti slnečný svit. Prúdiaca energia Božieho svetla v nich, vytvárala pocit, že dýchajú a stále sa zväčšujú.

Skončila jsi? Nebo mě chceš tvými řečmi unudit k smrti? Koukala na Dash a tvářila se přitom že "Dělaš si srandu?" Pak si povzdechla a pevně sevřela svůj meč. Já moc dobře vím kdo jsi. Velice mile se na ni usmála. Říkám ti to naposledy. Tento tvor...Pohlédla na Mokuta a pak zpět na Dash. Je v něm nebezpečná bytost. Vy je znáte jako Prastaří. Já ho musím zabít...jinak by mohl napáchat velké škody a dokonce ublížit i tobě...to by jsi chtěla?  Pomalým krokem se vydala k něj. Pověz mi...když k němu nic necítíš..proč riskuješ svůj život pro něco tak bezcenného? Nebo jsi snad v sobě...konečně našla kus lidskosti? Zastavila se asi dva metry od Dash. Mečem mířila k zemi, ale ruku měla otočenou tak, aby mohla v momentě s mečem švihnout.

---

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Uprene som sa pozerala na Mokuta. Odpusť mi Pane, za svoje hriechy sa budem kajať. Počkala som kým žena dopovedala. Sklopila som zrak. ,,City... Ľudskosť... Byť človekom znamená mať rád? Ja ale nie som človek, ale aj napriek tomu..." znova som sa pozrela na neho. ,,Zažila som ho v podobe tej bytosti o ktorej si hovorila. Zachránil ma. Zachránil ma v tej podobe. " POhľad preskočil do ženiných očí. ,,Nemôžeš ho zabiť, jemu jedinému na mne záleží."

Otočila se na Mokuta a pak vrátila pohled zpět. Sklopila hlavu a dlaní si plácla do čela. Začala hlavou vrtět do stran. Ach joo! Copak se už celý vesmír zbláznil?! Prastarý....a zachraňovat? Zabodla meč do země. Ne...ne...ne ne ne....nenenenenene! Začala chodit do kolečka. Já už..ne...po tolika letech...musím si odpočinout....Dala ruce v bok a koukla do stropu. Potřebuji si dát kávu...Znova se chytla za čelo. Nechápu to...Začala zvedat ramena Mě jebne....Znova zavrtěla hlavou. Poslední povzdech. Tak zemřete oba ! Pomalu otočila hlavu směrem k Dash. Její oči se zatemněli a svítily tmavě zelenou barvou. Meč se vytáhl ze země a přiletěl do její ruky. Světlo, které vyzařovalo z Dash se jakoby začalo vtahovat do jejího meče. Pak vyrazila velkou rychlostí na ní připravena ji zabít.

,,Páči sa mi táto lúka. Tak nádherné kvety sú tu."
,,Keby nebolo Boha, tak nikdy by nenarástol ani jeden kvet. Ani táto lúka by tu nebola. Toto je jeho výtvor, do ktorého dal kus zo svojej lásky."
,,Takže tu všade je Boh?"
,,Áno... všade... "

Čo som len čakala, že sa nad nami zľutuje? Ona nie... ,,Jedného dňa!" odpovedala som jej na jej agresívny výkrik. ,,Zomrieme! Ale až keď si to Boh bude želať." Nebála som sa výzoru ženy. Usmievala som sa. Kosu som roztočila okolo svojej osy a odrazila som sa oproti žene. Musím sa k nemu dostať.

Jejich zbraně se střetli a zem pod nimi praskla. Jakoby spolu bojovali dvě rovnocenné bojovnice. Tehdy si Dash mohla všimnout, že její síla je vtahována do nepřítelova meče. Zdvihla druhou ruku a dlaň namířila na Dash. Před její dlani se začala formovat světelná záře, stejná jakou používala Dash. Záře se sformovala do koule. Nejsi nic víc, než jen pouhé malé dítě...Už se chystala znova zaútočit, když najednou skočila zpět. Všimla si totiž něčeho, co ji vyrušilo. Když se její meč už nedotýkal její kosy, tak i záře na její druhé ruce zmizela. Pohlédla k místu, kde se nacházel Mokuto. Ten nabyl vědomí, ale stále byl jen visící tělo. Dash....Vydal ze sebe potichu..Provazy, které ho svazovali se v ten moment změnily na zelené řetězy.

---

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Ona mi kradne moje Božie svetlo? Veď nie je ho hodná. ,,Vtom prípade si ty starena!" uškrnula som sa. Keď žena uskočila, a odstránila tak dotyk našich zbraní, Božie svetlo, ktoré si zobrala, jej zmizlo. Ten meč! Protivníčka sa nechala vyrušiť. Zamávala som krídlami a vyletela som vysoko nad ňu. Vyrušilo ju tiché Mokutové zastonanie. Preberá sa, výborne. ,,Prestaň! Neubližuj mu!" vykríkla som zúfalým tónom. ,,Mokuto! Vydrž!" Švihla som niekoľko krát do stropu jaskyne, do kvapľov, aby sa oddelili a spadli na miesto kde stála žena.

Ze země vystřelily desítky zelených řetězů, které se velkou rychlostí řítily na Dash. Vyhýbali se všem padajícím kusům a jediný cíl byla Dash. Jejích úkol bylo ji svázat tak, aby se nemohla dál pohybovat. Ona se dívala směrem nahoru. Počkala až se k ní přiblíží a pak jen lehce švihla mečem. Padající krápníky se zastavily těsně před ní a rozpadly se v prach. Její oči teď sledovali Mokuta, který pomalu začal zdvíhat hlavu. Nechápu to....Jen tam tak stála a dívala se na něj. Nestarala se, zda řetězy splnily svůj úkol, no doufala že ano. Vůbec to nechápu... Šeptala si pro sebe a koukla do země. Jeji oči se vrátily zpět do původní podoby.

---

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Videla som zelené reťaze ktoré sa na mňa rútili. Poľahky som sa im vyhla, ako vtáča malým konárom v korune stromov. Preletela som okus ďalej, bližšie k Mokutovi. Tá žena tam zostala len stáť. Už nechce bojovať? Preciťuje? ,,Mokuto!" pritiahla som krídla k teľu a stŕmhlav sa pustila k zemi, aby som pristála pred Mokuta. ,,Prosím, preber sa..."

Dash...Pomalu otevřel oči a pohlédl na ni. Odpusť ...Pohlédl na zkrvavenou zem. Ticho však přerušil nepřítel. Musím vykonat to co mi bylo přikázano...je mi líto...Znova pozvedla meč a řetězy, které byli ve vzduchu se začali proplétat, až vytvořily velké kopí, nebo spíše tu jeho špičatou část. Oni by mi to neodpustily... Po tváři ji stekla slza. Pak švihla mečem směrem dolů a řetězy se pohnuly a mířily přímo na Mokuta.