Nemocnice

V Aldore se nachází pět nemocnic, z toho ta v centru je největší a pojme ohromný počet nemocných. Provádějí se zde i speciální operace zvláštních druhů nemocí apod. Součástí nemocnice v centru města je budova, kde se cvičí zdravotníci pro potřeby na válečném poli.

Dash

Iba som pokrčila plecami: ,,Môžme, aj ja by som si dala niečo. Potrebujem doplniť živiny."  Keď sme prišli k nemocnici zastavila som pred budovou. S nechuťou som sa na ňu pozrela. Obzerala som si každú štrbinku. Tá nechuť ísť do vnútra sa mi objavila na tvári. ,,Nepôjdem dovnútra. Ale myslím si, že to zvládneš aj sám. Musím si držať odstup od takýchto miest. Ja ťa radšej potom nájdem, keď ťa ošetria, ale dovnútra s tebou nepôjdem. Štítim sa toho." Otočila som sa, vykročila som v pred, a jemne som pohodila rukou. Malo to byť zakývanie. Potom sa na mojom chrbte objavili krídla zo svetla. Odrazila som sa od zeme a rýchlo som vyletela nad budovy. Ďalšie zamávanie a zmizla som Mokutovi z dohľadu.

/presun/

Mokuto

Koukal jak ho Dash rychle opustila. Nestihl ani nic říct a hned byla pryč. Fuu...Otočil se zpět na budovu. To ti milá Dash...pěkně děkuji...Zamumlal pod nosem a pomalu vstoupil dovnitř budovy. 
Vstupná hala vypadala čistá ale poněkud obyčejná. Na konci byl pult, za kterým seděla postarší žena s hnědými vlasy upletené do copu. Pomalu došel k ní a žena se na něj hned podívala a pozvedla obočí, když spatřila jeho zranění a víceméně se podivila jak je vysoký. Em...dobrý den vám přeji...potřeboval bych...no...ošetřit. Ukázal na své zranění. Už jsem zaslechla o vysokém cizinci, který zde nějaký ten čas pobývá...ale opravdu jsem nečekala, že bude tak vysoký. Odpověděla žena a postavila se. Přesto byla oproti němu velmi malá. Hned vám půjdu někoho sehnat. Dobře, že jste přišel teď....za pár hodin bude svítat a to je tu vždy nával lidí... Dopověděla žena a odběhla do chodby vedle. 
Z chodby zaslechl klepání na dveře a později nějaké hlasy. Po chvíli se vrátila s další ženou, oblečenou v bílém plášti. Dobrý večer...tak ukažte... Bez dalších keců se natáhla k Mokutovi, no ten se musel sehnout, aby na něj došáhla. Nebudu se ptát jak se vám to stalo...raději...a není to zase tak zlé...dám vám mastičku a když si budete pečlivě natírat své rány tak do týdne by to mělo zmizet. Mrkla na něj a on už jen přikývl. Doktorka donesla mastičku a Mokuto s poděkováním odešel z nemocnice.