Lázeňská ulice

First topic message reminder :

Celou ulici zabírá komplex lázní, přírodních bazenů, saun, masážních salónů a relaxačních center. Nacházejí se zde i horké prameny, kde voda dosahuje od 30°C do 50°C.

Dash...
,,Aké je tvoje meno?" prehovorila po dlhej chvíli na mňa jedna zo žien. 
,,Dash..." odpovedala som stroho a ďalej som čistila cibuľu. 
,,Aké je to bojovať a zachraňovať ľudí? Aké je to byť hrdinom? Keby som mohla aj ja by som sa stala hrdinkou. Bojovala by si za dobrom." rozplývala sa žena. Ja som si poklepala po páske, ktorou som mala previazané oči. 
,,Och to ste prišli o oči pri záchrane niekoho?"
Ja som len pokrútila hlavou: ,,Nie zachraňovala som samú seba. Môj priateľ má zase obrovskú jazvu po meči... Vždy sme blízko smrti, naozaj by ste to chceli?" 
Žena nič neodpovedala. Stíchla. Ja som dokrájala všetku cibulu a spýtala som sa Mari, či potrebuje ďalšiu pomoc. Dala mi krájať zemiaky. Znova sa žene rozštebotali. Pri ich vrave som si povedala, že nikdy nechcem takto skončiť. Tie ženy si ani neuvedomovali v akom sú nebezpečenstve a oni tam riešili, že Lajla podvádza svojho 68 ročného muža. V kuchyni sa objavili malé deti. Zvedavo okolo mňa pobehovali. Svoju prácu som mala hotovú a tak som sa k nim otočila. Mávla som rukami a zo svetla som vytvorila zlatých motýlov ktorý sa rozlietli po miestnosti. Deti zvýskli od radosti a začali chytať motýle. ,,Vy máte deti?" spýtala sa ma žena. ,,Och našťastie nie..." zasmiala som sa. ,,Akože našťastie, veď deti sú to najcennejšie čo máme. Nebyť ich, náš život by nebol dôležitý. Ale nová generácia nám dáva nádej, že po nás niečo ostane." usmiala sa na mňa a pohladkala chlapca ktorý ju prišiel objať. Po pár hodinách bolo dovarené. Žena nabrala jedlo do misiek. ,,Koľko dokážete zobrať naraz?" ja som sa na ňu usmiala:, ,,Všetky." Zo svetla sa vytvorila obrovská tácka, na ktorú som poukladala misky. Zamierila som si to za skupinkou mužov, ktorým pomáhal aj Mokuto. ,,Priniesla som vám guláš."

Mokuto


Mezi tím co Dash pomáhala připravovat věci na vaření jídla, donesl asi 20 stromů a potom se chytil pily, a začal některé řezat na určité míry. Co si pamatuju z ukázek co mi někdo ukazoval, tak můj lid nikdy nic takového nedělal...až teda po příchodu Prastarých se to trochu změnilo...ničit přírodu kvůli lidskému obydlí....strašné. To co některý řezali aj 10-15 minut, tak on sám to nařezal za polovinu času. Fyzická práce mu vůbec nedělá žádný problém. Jen se trošku spotil. Hoblík do ruky nedostal, toho se chytil zřejmě místní profesionál. Za chvilku přišla Dash a přinesla všem jídlo. Guláš?...to zní zajímavě...Uchopil tedy jednu misku s gulášem a dal se do jídla. Chutnalo to výborně, sice bylo to ještě velmi horké, ale snědl to. Dobré jídlo...děkuji. Usmál se na Dash.

Dash...
,,Som rada že chutí, našťastie som to ja nevarila. Ony tam nahádzali všetko čo našli..." Šepká som zhrozená Mokutovi. ,, A v tej kuchyni je to strašné, tie ženy iba blabocu a ústa sa im nezavrú.Ako sa tebe pracuje? Čo tí ľudia okolo? Sú tiež tak sprostý. Vieš ľudská rasa sa nezaprie... Stále ma prekvapuje, že dokázali toľko prežiť..."

Mokuto

Jo není to špatné... Usmál se na ni. Nadvihl obočí a Už chápem proč se tomu říká guláš...zašeptal ji nazpět a zasmál se. No..snažily se mě zesměšnit...Začal zase šeptat. Ale nějak nedomysleli to, že mám větší sílu, než všichni dohromady...Nenápadně ukázal na hromadu objemných stromů, které tu sám donesl. Ale mě to nevadí...aspoň že jsem mohl nějako pomoci...Koukl na ni a po chvíli dodal. Tento národ je ještě velmi zaostalý...ale má v sobě něco...hmm...nevim jak přesně to nazvat...ale jednou se mohou stát velmi působivou rasou...možná jen čekají až je ktomu něco nebo někdo potlačí.. Usmál se mile na ni. 
Ještě tam nějaký ten čas pomáhali, uklízeli apod a slunce pomalu začalo zapadat a na nebi se objevily první hvězdy. No to možná asi pro dnešek stačí...zítra zřejmě ráno bychom měli vyrazit...bude dobré se na to i vyspat..co ty na to? Zeptal se Dash. Už byl celkem unavený...ne z práce, ale celkově z celého dne.

Dash...
Pozrela som sa na hviezdy ktoré sa začali objavovať. ,,No mali by sme už ísť, čaká nás dlhá cesta a ja sa chcem dobre vyspať do krásy." Usmiala som sa. Zakývala som ľuďom a rýchlim krokom som vyrazila k Dellarumie. ,,Možno sa ešte dožijeme ich premeny. Teda neviem, koľko sa vlastne dožívaš?" Zamyslenie som sa spýtala Mokuta.

Mokuto

Vyspať se do krásy? ...Počkej...ty umíš být ještě krásnější? Tedy....em...no...Pak se zamyslel a raději dál nepokračoval. Taktéž kývl hlavou na lidi a zamířil s Dash směrem do hospody. No to já ani nevím...ani si nevzpomínám že by o tom byl někdy záznam že jak dlouho moje rasa žila...hehe… Poškrábal se na hlavě. Možná jsem nesmrtelný... Zasmál se na celou ulici a několik lidí se na něj divně podívalo. Hned na to stichl, jelikož si těch pohledů všiml. Kráčeli celkem rychlou chůzí. Možná to ani nechci vědět...je lepší, když nevím, kdybych měl zemřít...umírat se mi teda ani nechce... Zamyšleně se koukl do země. Pomaličku, ale jistě se blížily do DellaRumie.