CZ/SK
 
DomovDomov  RegistráciaRegistrácia  PrihláseniePrihlásenie  

Share | 
 

 Bitevní pole

Goto down 
Choď na stránku : Previous  1, 2
AutorSpráva
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Bitevní pole   St november 21, 2018 12:13 am

First topic message reminder :


Im dopadl na zem do opuštěného města lidí. Hned vedle něj jsou rozlehlá pole vhodná pro střed obou armád. Kdo zvítězí na poli a získá Im?
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net

AutorSpráva
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Pi november 23, 2018 4:09 am

Mokuto


Stáli od sebe desítky metrů, ale každý věděl co ten druhý chce udělat. Oba dva zmizeli a objevily se dál od bojiště, dál od toho chaosu, který tam panoval. Nyní byli mnohem blíž k sebe. Napětí mezi nimi by se dalo krájet a to nemluvě ani o síle kterou každý z nich ze sebe vydával. Pravda byla ale taková, že cítil z Třetího mnohem větší moc než z jakkékoliv jiné bytosti. A moc dobře věděl, že Třetí si toho je vědom. Nepřítel stál klidně s rukami v kapsách. Byli si tak podobní. Oba dva vypadali jako člověk, až na pár detailů. Nepřítel byl bílý jak stěna, oči zabarvené do tyrkysové barvy. Stejnou barvu měla rukojeť jeho meče. Mokuto sklonil meč k zemi, ale dál ho držel velmi pevně. Byl v teď ve velké nevýhodě. On už bojoval, zatímco nepřítel ne. Třetí, který nabral zpět veškerou svou moc. Naposledy jsi se strachy nemohl ani pohnout...co se změnilo? Zeptal se ho. Já se nebál! Začal vrtěl hlavou. Nepřítel se ani neusmál, nevyzařoval žádné emoce. Myslíš si, že jsi dost silný na to, aby jsi mě zastavil? Už bylo rozhodnuto, Im patří mě...jsem ten nejmocnější a Im to ví...cítím ho. Stačí abych se zbavil tebe a je můj...Pomalu vytáhl svůj meč. Druhou ruku nechal strčenou v kapse. Namířil čepel na Mokuta. I kdyby jsi mě porazil, stále jsou tu další, kteří by se ti postavily! Odpověděl mu a pozvedl svůj meč. Ohromná síla zaplnila tuto oblast, až bylo slyšet dunění. Nechápeš to. Je to jen mezi mnou a tebou...Im čeká na konec našeho souboje. Takový on je. Nepřítelův pohled se mu vůbec nelíbil. Byl tak klidný, jakoby snad věděl, že ho nedokáže porazit. Je tu ještě Dash...vím, že ona mocná na to aby dokončila co já začnu... Zamračil se a rozběhl se proti nepříteli.
Na bojišti se toho moc nezměnilo, avšak každý cítil ten tlak přicházející někde z místa za kopcem. Rozhodující souboj započal. Skřetů ubývalo, ale elfové a lidé už byli vyčerpáni a jejich počty taky nebyli zrovna velké. Prastarých bylo taky ještě dost.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   So november 24, 2018 3:33 am

--Prepáč Herano.-- povedala Luna a ďalej bojovala po boku Yuuta. Vo vojne sú straty. Známych aj neznámych. Herano to chápal čakal. Ležal medzi ďalšími telami. Ucítil tlak na ranách. Drobné zrniečka zlatého prachu mu utesnili ranu, aby nekrvácala.
--Och Dash... ty nás stále ochraňuješ...-- prehovoril Herano.
--Stále som pri vás...-- odpovedala som mu v jeho hlave...
--Čo si vôbec zač?--
--Som svetlo nášho sveta...--
--Svetlo? Myslel som že si Seraf...--
--Ťažko sa ti to vysvetlí, sama som na všetko zabudla, ale spomenula som si.--
--Takže ty si len to svetlo, máš telo ani žiadnu inú podobu?--
--Moje telo je čistá energia, ktorá aj teraz zakrýva tvoje rany, to čo je v tvojom tele, to čo bolo ako zlaté brnenie u spojencov, ten zlatý drak, to všetko som ja.--
--Si v mojom tele, a som som si predstavoval ako ja budem v tebe... Ale, to už je aj tak jedno. Môj čas sa kráti...--
--Musíš si veriť, Vlkolaci sa rýchlo regenerujú...--
--To áno, ale takéto vážne zranenie je uzdraviť zložitejšie. A aj keď nezomriem na vykrvácanie, na tomto mieste ma niekto ušlape.--
Ako to poedal okolo jeho tela sa vytvoril obal zo svetla, aby bol chránený.
--Prečo sa toľko snažíš. Mala by si sa viac sústrediť na zozbieranie dostatočnej sily na boj. Mala by si radšej pomôcť tým ktorý ešte bojujú a nie mne. Mala by si pomôcť hlavne Mokutovi. Tam v diaľke sa schyluje k veľkému boju. Musíš stáť pri ňom. Musíš mu byť nablízku.--
--Musím načerpať sily.--
--Musíš... Táto vojna musí skončiť... A keď skončí vymysli niečo aby si mala hmotné telo, ktorého sa bude dať dotknúť.--
--A to už prečo?--
--No... veď vieš... No... Mokuto by ti vedel povedať.--
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   So november 24, 2018 5:41 pm

Mokuto


Jejich meče se střetli. V okamžiku vznikla tlaková vlna, která rozdrtila zem pod nimi. Odhodilo ho to dozadu. Hned co zabrzdil, hned se rozběhl kupředu. Jeho čepel se obalila červernočernou energií. Znova se jejich meče střetli. Držel svůj meč oběma rukama, zatímco nepřítel pouze jednou. Z bojiště mohlo vidět jak z místa jejich boje vyšlehla spirálovitě červenočerná energie do nebes. Tvá síla je velká, ale ne tak velká, jako je tvé kamarádky. Řekl klidným hlasem Třetí. Mokuto se přikrčil k zemi. Jeho meč se znova obalil energií, kterou pak švihem svého meče vyslal na nepřítele. Ukážu ti rozdíl mezi námi...Řekl nepřítel a vytáhl druhou ruku z kapsy. Červenočerná vlna se zastavila ho jeho dlaň. Tu pak sevřel a jeho útok odhodil někam pryč. V místě dopadu vznikla exploze. Sledoval co právě udělal a začal lapat po dechu. Byl už unavený, ale nemohl to jen tak vzdát. Potom Třetí na něj namířil svůj ukazovák. Na konečku jeho prstu se objevila malá tyrkysová koule energie. Hned na to na nej vyletěl ohromný paprsek, kterému se jakžtakž vyhl. Objevil se u nepřítele a ten znova jeho útok vyblokoval. Následoval kop do jeho hrudě a znova od něj odletěl. Chvilku mu trvalo než se dokázal postavit. Cítil jak se mu zatřásly kolena. Je příliš silný...takto to dlouho nevydržím...Dal volnou ruku před svou dlaň a z červenočerné energie se mu na tváři objevila bílá maska. Nepřítel pozvedl obočí..Ach tak...chápu.. Hned na to trochu pozměnil postoj. Už nebyl takový bezzájmu. Jeho meč se obalil mnohonásobně větší energií, a tu hned poslal na Třetího. Celé okolí se zaplavilo černočervenou barvou. Nepřítel to vyblokoval svým mečem, přičemž z něj vytryskla energie tyrkysová. Podivuhodné...tá síla..je velice podobná té mé...Hned jako Mokutův útok zmizel, v ten moment se objevil před Třetím. Jeho to velice překvapilo a přesně v ten moment uchopil meč do obou ruk, aby útok zastavil.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   So november 24, 2018 10:31 pm

Vojna ďalej pokračovala. Naša armáda už začínala byť značne vyčerpaná. Bojové pole bolo zaliate krvou a mŕtvymi telami. Vojaci bojovali, ale ich sila a odhodlanie sa pomaly vytrácalo. Nepriateľov bolo stále mnoho a akoby sa ani neunavovali. Videla som ich a sa zranený vojaci, ktorý padli na zem, ušľapovali zaživa. Videla som ako mágovia odpadávali od vyčerpania. Ako sa zdravotníci snažili zachraňovať zranených. Krik od bolesti, od beznádeje. 
--Počuješ bú bolesť?-- prehovoril Herano.
--Počujem... Kedysi som si predstavovala vojnu ako to najväčšie hrdinstvo čo môžeš dosiahnuť, a pritom je to to najhoršie čo sa môže stať.--
--Vojna je len o bolesti a smrti. Tiež sme s Yuutom a Lunou bojovali vo vojne. Bolo to to najhoršie čo som kedy videl.--
--Myslíš vojnu proti Shironovi?--
--Myslím všetky vojny. Vlkolaci vždy bojovali medzi sebou, máme to v povahe... Ale máš pravdu, vojna proti Shironovy všetko zmenilo. Dovtedy sme boli rozdelený do Klanov a tie súperili medzi sebou. Ale keď sa objavil on, tak sa klany spojili a spoločne proti nemu bojovali. Spojilo nás to. Viem, že je to zvláštne, ale som aj za to rád. Tá vojna prinesie mier, keď ho porazíme...--
--Herano, Shirono je už mŕtvy...--
--Našla si ho? Kto to bol vôbec?--
--Ak by som ti povedala, že to že sa zjavil Shirono bude vďaka mne, chcel by si ma znova zabiť?--
--Nie... pretože verím v teba, a v tvoje rozhodnutia, ty vieš čo máš spraviť. Si predsa niečo vyššie ako my všetci... Dash bojuj! Musíš!-- povedal posledné slová Herano keď uvidel ako z diaľky vyšľahol paprsok a ozývali sa obrovské rany z výbuchov. Ľudia vtedy začali mať ešte väčší strach v očiach. Ja som musela pomôcť. Všetko je to vo mne. Ja som svetlo. Svetlo sa roznieslo po bojovom poli a znova mali spojenci zlaté brnenie na sebe. Pridalo im to k odvahe.
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 8:01 pm

Mokuto


Celé okolí bylo zničené. Po trávě, která zde rostla už nebyli ani památky a celá zem byla poničená. Jejich rychlost byla neuvěřitelná, pouhý člověk by je svýma očima nedokázal zaznamenat. Viděl by jen na různých místech vyletávat jiskry, když se jejich čepele střetli. Jejich síla vytvářela takový tlak, že by každý voják, ať už elf či člověk nebo skřet by zde ihned padl do bezvědomí. 
Znova se střetli a jejich meče se střetli. Z obou vystřelila energie, která je obalila. Z nepřítelovy strany tyrkysová a z něj červenočerná.
Spoiler:
 
Mokuto hlasitě vydychával, zatímco nepřítel byl stále klidný. Na pravém líci, na jeho masce se objevila prasklina. Musím ho porazit...do posledního útoku musím dát vše.. Všude kolem začala vířit červenočerná energie a následným švihem svého meče ji vyslal na nepřítele. Ten ji zastavil svým mečem, no ve stejnou chvíly, kdy energie zasáhla jeho meč se Mokuto objevil vedle něj, připravený ho seknout, ale to už měl na něj nepřítel namířený svůj prst. Jak to mohl vidět...ani se na mě nedívá...Z jeho prstu vyšlehl paprsek tyrkysového světla, která ho zasáhla. Na zem začala padat kusy bílé masky společně s krví. 
Spoiler:
 
Bojíš se? Zeptal se Třetí, když viděl jak se tvářil. Mokuto pevně svíral svůj meč a rukou si obnovil svou masku. Chápu...jen tak se nevzdáš...dobře... Vzduch ještě více zhoustl a tlak se mnohonásobně zvýšil. Co je to? Z nepřítelove těla vytryskla energie k nebi. Vzkříšení...Vyslovil a jeho vzhled se změnil.
Spoiler:
 
Na jeho hrudi se objevila díra a taktéž se změnila jeho helma na hlavě. Černá křídla, která mu narostly mu teď dávali možnost letu. Mokuto však na nic nečekal a přes všechen strach, který měl z nepřítelovy síly, na něj zaůtočil. Nepřítel jeho meč chytil holou rukou. V druhé ruke se mu objevilo tyrkysové kopí, kterým proti němu švihl. Okolí teď zaplavila vlna tyrkysového světla. Jeho maska se rozpadla na prach. Půlka jeho vrchního oblečení se roztrhala. Možná máš podobné schopnosti jako mám já...ale jsi pouhé NIC...Třetí se odrazil od země a letěl přímo na něj. Teď mu už nezbývalo nic jiné než se jen bránit. Snažil se jeho útoky bránit svým mečem, ale údery byli až moc silné. Pokaždé ho to odhodilo dozadu. Potom se Třetí objevil za ním, a úderem ho dostal do vzduchu. Tam se zase objevil před ním a silným úderem ho poslal k zemi. Náraz do země byl tak silný, že doslova vytrhlo zeminu do vzduchu. Obraz před očima se mu začínal rozmazávat. Z posledních sil se postavil na nohy. Byl potrhaný, dobitý, odřený, ale stále se dokázal postavit na nohy. Nepřítel se objevil ve vzduchu. Tvé útoky jsou opravdu velmi podobné...něco ti ukážu... Namířil na něj znova prstem. Pravá síla je totiž černá!...Začala se před jeho prstem nabíjet koule tyrkysovo černé energie. 
Spoiler:
 
Potom na něj paprsek vystřelil. Mokuto stačil jen obnovit svou masku, aby se dokázal rychleji přesunout pryč. Paprsek narazil do země a vytvořil ohromný kráter v zemi. Exploze vytvořila tlakovou vlnu, kterou zacítil všichni přítomní vedle na bojišti. 
Objevil se v bezpečí. I když se vyhl útoku, přesto ho to zasáhlo. Na jeho hlavě byla už jen půlka masky, která se pomaličku dál rozpadávala. Byl už na maximu svých sil. Hlavou se mu promítaly myšlenky, že to nezvládne. Padl na kolena a nepřítel se objevil před ním. Mokuto stále svíral svůj meč. Avšak jen jednou rukou. Máš stále chuť bojovat? Cením si takových protivníků...neutíkáš z boje jak zbabělec...raději se postavíš čelem smrti...Proto si zasloužíš odměnu. Nepřítelova síla se brutálně zdvojnásobila a z jeho těla začala stoupat černá energie. On ještě dokáže zvětšit svou sílu?! Pomyslel si. Vzkříšení...druhá etapa... 
Spoiler:
 
Jeho vzhled se znova změnil. Díra v jeho hrudi se zvětšila, a z díry jakoby vytékala černá krev. Jeho oblečení zmizelo a vypadal teď více jako zvíře. Nohy a ruce měl zarastené hustou srstí a narostl mu dlouhý, tenký, černá ocas. Takovéto síle se už nemohl rovnat.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 9:05 pm

Dash...
Z miesta kde Mokuto a prastarý bojovali vyšľahávali prúdy energie a tlakové vlny, ktoré zasiahli v mnohých prípadoch aj toto bojisko. Nastala chvíľa, kedy je už zbytočné bojovať. Zlatá energiasa sa začala formovať a vytvorila som si provizórne telo tvorené zo svetla. Rýchlo som sa presunula na miesto kde bojovala Luna s Yutoo. ,,Mali by sme sa stiahnuť.!" Čierny vlk sa na mňa otočil a súhlasne štekol. Následne som sa presunula k vodcom ľudskej a Elfskej armády. Tiež som povedala, aby dali príkaz svojim bojovníkom na ústup. Vodcovia vydali príkaz. V tejto chvíli je zbytočný tento boj. Armáda sa začala sťahovať. Zlaté brnenie im zmizlo a namiesto neho sa pred nimi objavila obrovská kupola, ktorá zabraňovala útokom škretov. 
Prešla som k Vitoriovi. ,,Dash..." prehovoril na mňa, ,,čo sa stalo, prečo máš takúto formu?" ,,Nie je čas na otázky. Musíš udržiavať nepriateľskú armádu pred kupolou. Nesmú ju zničiť. Vojakov treba chrániť, aby sme zabránili zbytočným stratám. Tí mocný musia bojovať proti prastarým. Len na mňa kývol hlavou. 
Na chrbte sa mi objavili krídla a vyletela som nad vojakov. Tí sa na mňa pozreli a zdvihli svoje zbrane. ,,Pripravte svoje zbrane!" zakričala som na nich. Kupola bola pod útokom a z každej strany sa do nej snažili dobíjať. Ak by to takto pokračovalo, bola by za chvíľu zničená, ale ja som v nej vytvorila otvori asi každých päť metrov aby sa do nej nepriatelia dokázali do nej dostať, ale len po jednom. Vtedy dostali vojaci príležitosť a mohli proti nim bojovať v značnej presile. Očakávali keď ďalší nepriateľ prenikol do kupole a vtedy na neho zaútočil. Hoc bola kupola pod tlakom, hlúpe hlavy škretov ktoré pachtia len po zabíjaní, padali pod mečmi.  
Otočila som sa na smer kde bojoval Mokuto a vyletela som k nebu.
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 9:30 pm

Mokuto


Cítil jeho sílu na každém kousku svého těla. Těžko se mu dýchalo a zatmívalo před očima. Pomalu, s obtížemi se postavil na nohy. Jeho meč se třásl. Měl už tak málo síly, ale musel se mu postavit. Za žádnou cenu se nesmí dostat k Im. Hlupáku...Nestihl ani mrknout a už schytal úder do obličeje. To ho odmrštilo, z úst vyplivl krev a při letu se odrážel od země. Zastavila ho až zeď jednoho z opuštěných kamenných domů. Znova vyplivl krev, na tváři se mu objevila maska. Musím...musím se mu postavit!.. Zdvihl se ze země, ale to už viděl jak se k němu blíží nepřítel neskutečnou rychlostí. Stačil jen před sebe dát svůj meč. Nepřítel trefil svou dlaní čepel meče, ale jeho síla byla tak velká, že mu čepel, naštěstí tou plochou stranou, vrazila do obličeje, přičemž maska ihned praskla a on odletěl do další kamenné zdi.
Spoiler:
 
Proletěl celou budovou a když se zastavil, s velkými těžkostmi se dokázal postavit. Byl celý od krve. Otočil se směrem k nepříteli a ten už na něj znova mířil. Tohle už nedám... Připravil znova svůj meč, ale to už nepřítel nebyl před jeho očima. Hned na to ucítil velký náraz do hlavy z boku. Nepřítel ho chytil za hlavu a vylétl s ním na jedinou věž, která zde byla. 
Spoiler:
 
Jeho krk se omotal nepřítelovým ocasem a držel ho nad zemí. Sice stále držel svůj meč, ale už sním nedokázal pohnout. Přesně včas..Řekl nepřítel když viděl přilétat Dash v její nové formě. Namířil prst na Mokutovu hruď a na konečku jeho prstu se začala nabíjet černá koule. Dash byla ještě daleko. Konec... Z jeho prstu vylétl paprsek černého světla, který prolétl jeho hrudí. Celá obloha se zatemněla a začal padat déšť. Světlo zmizelo a v jeho hrudi byla velká díra. Z jeho očí už nebyl znát žádný život. Černý ocas se odmotal z jeho krku a on začal bezvládně padat z věže k zemi.
Spoiler:
 
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 10:05 pm

Dash...
Priletela som neskoro... obloha potemnela a všetko zmizlo. Akoby všetko utíchlo. Zastavila som neďaleko od nich, No uvidela som len prázdne oči Mokuta a jeho telo s dierou v hrudi ako padalo k zemi. V tom momente sa moje telo rozpadlo a ako zlatý pach som zahalila Mokuta do oblaku, ktorý stlmil jeho pád na zem. ,,Je mi to ľúto, prišla som neskoro..." ozval sa môj hlas a svetlo od neho odstúpilo, vrátila som si telo a chvíľu som nad ním len stála a pozerala sa mu do očí. Nepriateľ akoby pre mňa ani neexistoval. ,,Toto všetko len kvôli nejakému hlúpemu kameňu..." tvár som natočila na miesto kde bojovali armády. Krik a bolesť, potom som si čupla k Mokutovej tvári a pohladila som ho po tvári, pričom som mu zavrela oči. Oprela som si svoje čelo o to jeho a potichu som šepla: ,,Už raz si smrť oklamal, dokážeš to aj teraz... Počuješ? Mokuto..." žiadna ale odpoveď. Pomaly som sa postavila a otočila som sa na prastarého. Len kvôli kusu šutra. ,,Tvoja túžba po moci ... kam chceš aby ťa priviedla. Kvôli tebe zahynuli už mnohý... Zahynuli tých čo som mala rada, a kvôli čomu? Kvôli Imu? Nikdy ho nezískaš... Nikdy ho nebudeš mať!" Okolo mňa sa objavila zlatá žiara, ktorá začala stúpať k nebu ako tornádo. Krajinou prechádzalo svetlo. Bola som pripravená. Aj keď by zo mňa nemalo ostať ani zrniečko, ale Prastarý padne. 



Kdesi v diaľke schované pred očami všetkých v inom svete, sa rozbúchalo zlaté srdce. Bolesť a plač jeho údery sprevádzali. Prudko bilo, údery neprestávali a naraz sa upokojilo a rozžiarilo sa na celý svet. Okolo tela hada, ktorý ho uchovával vo svojom tele sa objavil zlatí vír stúpajúci do neba.
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 10:24 pm


Jeho tělo leželo na zemi bezvládně, bez pohnutí. Nic už z něj nešlo vycítit, ani známka jeho síly, kterou ještě před chvílí všichni cítily.

Nepřítel se rychleji než mrknutím oka objevil na zemi. Pohlédl na Dash. Ty pro mě nejsi protivník...božké bytosti by měli stát při sobě...Odejdi, zapomeň a žij...Jeho oči se zaměřily na ležícího Mokuta. Ubohý smrtelník jako on...Takových je tisíce...Netřeba ronit slzy pro takové pěšáky. Roztáhl svá černá křídla. Netoužím po moci jako takové...vesmír je nakažený, já jsem ten, kdo ho vyléčí...Usednu na trůn a vytvořím svět, kde každý bude dodržovat pravidla, aby se zachovala rovnováha sil mezi bytostmi. Aby se nestalo, že takový jako je on..nebyl silnější než člověk...Každý si bude roven a každý bude žít v míru...to je to..co chci dosáhnout... Znova koukl na Mokuta. Takový jak on si nezaslouží mít takovou moc...neumí ji využít..Pak se podíval na Dash. Rozhodni se rychle...vedle něj je ještě hodně místa. V ten moment se zem rozstřásla a kolem jeho těla se objevila černá aura.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 10:46 pm

Dash ...

,,Nič nechápeš..." odpovedala som mu keď sa objavila okolo neho čierna aura. ,,Byť smrteľný nie je úbohosť, je to moc, ktorá mnohých posúva v pred, lebo za svoj krátky život chcú niečo dosiahnuť. Chcú sa stať niekym. Tvoja predstava o dokonalom svete nieje reálna. Je nudná a nikdy nepochopíš to o čo v živote skutočne ide. Som svetlo, som bytosť ktorá dokázala dať život, nikdy som ale netúžila po tak veľkej moci aby som niekoho mohla ovládať. Každý má právo na to ako si svoj život zariadi sám. Nikto nemá právo kázať inej bytosti to čo má robiť. Musíš dať každému slobodu. To je to čo znamená byť bohom. Ochraňovať a nechať žiť. Nie je kráľ bez svojho kráľovstva. Preto nemôžem dopustiť aby si ty pretvoril tento svet k obrazu svojmu." Mávla som krídlami a vyletela som na oblohu. Zažiarilo oslepujúce svetlo a zlatý prach sa rozprestrel navôkol. Bola som všade. V záblesku som Mokutové telo odniesla ďalej do bezpečia a vytvorila som nad ním zlatý obal. V tom momente ako sa prach rozptýlil začal sa skupovať a z každej strany sa ako piesočná búrka rútil na nepriateľa. Hneď ako sa oblaky prachu stretli na jednom mieste nastal výbuch. Svetlo sa roznieslo všade, všetko bolo tiché, akoby energia pohltila všetko aj zvuk...
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 11:08 pm

Třetí se zakryl svými křídly, které ho ochránily před zlatým prachem. Když nastal výbuch, křídla rychle roztáhnul, což zapříčinilo silný vítr, který všechno od jeho těla odvanulo. Stál tam dále, zase klidný, bez agrese. Lidé potřebují kontrolu...jsou nevyspytatelní, všechno zničí, zabíjejí se a hubí vše co se jim nelíbí, jen aby dosáhli svých potřeb... Namířil svou ruku před sebe a před prstem se začala nabíjet černá koule. Skončíš vedle svého přítele...sama jsi strůjcem svého osudu...Obrovský paprsek černého světla se vypálil na světlo. Hned za ním se vypálil další do dalšího kusu světla. Celé okolí se zaplnilo ohromnými explozemi. Pak se i on vznesl do vzduchu. Jeho rychlost byla fenomenální. Nejsi pro mě protivníkem...nikdo se mi dokáže postavit...Podíval se směrem k místu, kam odnesla tělo Mokuta. Pověz mi...co pro tebe znamená přítel? Jak se cítíš, když si o něj přišla? Nebude pro tebe snadnější se k němu přidat, aby jsi zde neskončila sama?
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ne november 25, 2018 11:32 pm

Dash...

Útokom prastarého som sa vyhla. Aj keď explózií bolo mnoho, prach sa rozprestrel na všetky strany a sformovalo sa pred nepriateľom vo vzduchu pred nepriateľom. ,,To isté robíš aj ty. Zabíjaš všetko, ničíš všetko, len aby si dosiahol to po čom túžiš. Si tak hlúpy že to nevidíš?" Energia okolo mňa začala naberať na sile: ,,A stále si nič nepochopil. Som na teba vľúdna, dávam ti možnosť, aby si zvážil svoje rozhodnutie. Dávam ti možnosť k tomu aby nastal v tebe mier. Chceš vedieť čo cítim? Chceš to naozaj vedieť. Cítim obrovský žiaľ. Som smutná, ale aj napriek tomu, čo si spravil, nie som na teba nahnevaná. Je mi ťa ľúto. Si zrodenie z hviezdy. Mocná bytosť. Mal si vesmír ochraňovať, a pozorovať jeho vôľu žiť a meniť sa. Ale je v tebe len prázdnota. Jediné kto škodí všetkým si ty." povedala som mu s pokojným hlasom.
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Po november 26, 2018 2:43 am

To co dělám a proč to dělám je má věc...mám pro to důvod. Někdo to udělat musel. Odpověděl s klidným hlasem. Pozoroval okolí. Ukaž tedy co je v tobě...ukaž mi, zda dokážeš změnit mé myšlenky...ukaž mi, že mě dokážeš porazit! Sevřel pěst a do nebes vystřelila černá energie, která roztrhla mraky. Příliš dlouho jsi byla ve společnosti těchto nižších bytostí. 

Mokuto


Kde to jsem? Je tu tma...nic nevidím...nic neslyším...necítím nic kolem sebe...Haló? Ozvěte se někdo...proč jsem tu sám? Co se vlastně stalo? Proč se mi zdá, že mizím?
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Št február 21, 2019 4:31 pm

Dash...

Pozerala som sa na nepriateľa. jeho slová boli plné arogancie a mylných predstáv o fungovaní kolobehu sveta. Len jeho túžba po absolútnej moci. Darmo ho presvedčiť. Tá bytosť nemá srdce, a ani niky mať nebude. Nedokázal by pochopiť čo je pravá podstata bytia. Nadýchla som sa a odvrátila som zrak na bojisko. ,,Svet by zahynul keby si mu vládol. Ak by si získal Im už by ťa nikto neporazil. Jeho moc je príliš veľká. Najlepšie by bolo..." pozrela som sa na mŕtve telo Mokuta. Bojoval statočne. Ale ani on ho nedokázal poraziť. Ako by som mohla ja... Môj pohľad sa stretol s nepriateĺovým. ,,Tie nižšie bytosti ako im hovoríš som omnoho viac ako ty. Nemáš právo sa dotknúť a vziať si silu Imu. To ho radšej zničím, skôr ako sa k nemu dostaneš!" Mávla som krídlami. Mierila som k bojisku, k tomu zatratenému kameňu. Pred očami sa mi mi objavila spomienka na Eliabeth v posledných chvíľach života, kým sa chytila Imu. Jeho sila ju zničila. Moja musí byť väčšia aby som ho zničila ja. Nedovolím, aby sa niečo takéto opakovalo. Tá moc nebude patriť nikomu... Pristála som pred kameňom. S odhodlaním som sa načiahla poň. Cítila som ako zlaté svetlo vibruje. ,,Aj keby to mal byť môj koniec... musím to spraviť." Moja dlaň sa dotkla Imu.....
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Po február 25, 2019 4:03 pm

Blázne...nikdo se ho nemůže dotknout...nikdo ho nezničí. V tom je tak unikátní. Má svou vlastní vůli...Tvá moc se mu nemůže rovnat. Hloupý tah... Řekl ji s klidným hlasem a na tváři se mu objevil menší úsměv. Snadná výhra pro něho. Nemusí nic udělat a přitom vyhraje, neboť Im se zničit nenechá. 
Na Im působila extrémní moc zlatého světla. Nějaký čas trvalo, než se vůbec něco stalo. Dash mohla zacítit jak se kámen pohnul. Nebo spíše zavibroval. Zaslechla tichý šepot neznámého hlasu a pak se to stalo. Menší prasklinka se objevila na jeho povrchu a nepříteli zmizel úsměv z tváře. Co...
Kolem Dash se objevil fialový vír který kroužil kolem. Síla kamene začínala převyšovat sílu Dash. Nelíbilo se mu, že mu chce někdo ublížit. Vytvořil kolem sebe jakýsi štít, který nadvihl dlaň Dash. Nejsi hodna nést sílu....Uslyšela hlas. V kameni narůstala síla, která by mohla zničit vše kolem.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Po február 25, 2019 5:13 pm

Dash...
,,Nechcem tvoju silu... ale si príliž nebezbečný, musíš byť zničený!" vykríkla som. Sila zlatého svetla ešte viac narástla a bojovala som s energiou z kameňa. Ruku som znova pretláčala na jeho povrch. Nemienila som sa vzdať. Ale sila Imu sa tiež odmietala podriadiť a začala som pociťovať ako ma v znútra trhá na kúsky. Moje telo sa zmenilo len na priesvitný obal svetla. Dokázala som ho zraniť, dokážem ho zničiť. Niet cesty späť. V tom som ale znova počula šepot: ,,Ak zničíš ty mňa, ja zničím všetko. spolu so mnou zahynie celý svet." Fialová energia zosilnela. Pod nami sa vytvoril obrovský kráter a zem začala praskať. Vtom momente som si uvedomila, že ak chcem zničiť im, zničím všetko. On zničí všetko. Zomrie každý kto je na tomto svete. Zahynie svet samotný. Ale ak by som ho nezničila, tak si ho zoberie prastarí... Ale je tu ešte ešte šanca ho poraziť. Minimálna, ale šanca to je, no keď Im zničí všetko, ani tá minimálna šanca nebude existovať. Vytriskla smrtiaca sila Imu. Vyzeral akoby nabíjal svoju moc a potom ju v jednom memente všetku odpálil a všetko by zhorelo. Zozbierala som sily. Vytvorila som okolo nás guľu zo svetla. 
Nastal výbuch fialovej energie. Zlatá guľa sa rozžiarila a svetlo zaplavilo bojisko. Ozval sa tlmený zvuk spojený s tichým výkrikom. Svetlo zmizlo ostalo ticho. Zlaté svetlo sa kdesi vytratilo. Už tu nebolo. Bariera z neho tvorená, ktorá chránila vojakov pred útokom skretov bolo preč. Aj zlaté brnenia okolo bojovníkov sa rozplynulo. akoby tu ani nikdy nebolo. Len kameň ležal v krátery po výbuchu, ktorý mal zničiť svet, s dvoma prasklinami. 
Vitório sa bezducho pozeral na miesto výbuchu. Po líci mu stiekla slza. Dlane zarazil silno do svojej palice a Rozhnevane s ňou začal máchať. Vytvoril tri obrovské obludy tvorené z vody, ktoré hnevom svojho pána začali ničiť nepriateľov. Luna žalostne zavila. Nárek sa rozniesol na míle ďaleko...
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Po február 25, 2019 6:46 pm

Měl jsem pravdu... Znova se usmál nepřítel a pomaličku kráčel ke kameni. Už zde nebyl nikdo silnější, tým pádem byl jen jeho. Aspoň v to věřil...

Mokuto
Tma mě pohlcuje...Padal dolů do nicoty a poslední světlo které viděl pomalu zhasínalo. V tom světle spatřil jako se Dash pokouší zničit Im. Dash… Snažil se k obrazu natáhnout ruku, ale nemohl se hýbat. Dash… Pak už jen viděl jako její zlaté světlo se pomalu vytrácí, až nakonec zmizelo úplně...Dash!..DASH! Křičel v hlavě, ale nemohl nic. Kruh světla zmizel a jeho pohlcovala tma. Nedokázal jsem tě ochránit... Musím tě aspoň pomstít... Jeho mysl se pomalu vypařovala...Ozvala se ozvěna jak kdyby kvapka padla do vody. Vstaň!... Vstaň!....Zacítil znova v sebe sílu. Vstaň! Síla která začala sršet z jeho těla.
Spoiler:
 
Všude byla cítit jeho síla. Na všechny působil ohromný tlak, který ji tlačil do kolen, všechny kromě prastarého.
Jeho tělo obalila červeno černá energie a postavil se na nohy. Jeho oči zazářily žlutou barvou.
Spoiler:
 
Nemožné!..Řekl prastarý, když spatřil Mokuta znovu na nohách a v jiné formě. Co jsi zač? Zeptal se Mokuta.
Tvářil se dost překvapeně a docela se obával z jeho probuzené síly a vzhledu. Díra v jeho hrudi zůstala.
Mokutové tělo se znova obalilo červenou energií a hlasitě zařval až se zem zatřásla.
Spoiler:
 
Chápu...jsi jen zvíře... Namířil na Mokuta prst, před kterým se nabila černá koule energie. Mokuto se však zapřel nohami a namířil na něj svými rohy, před kterými se nabila červená koule. Co to? Překvapeně se podíval na stejnou sílu. Oba proti sebe vypálily a střely se střetli. Nastala ohromná exploze.
Spoiler:
 
Jeho síla se vyrovnala té mojí? Blbost...ještě jednou! Vznášel se ve vzduchu, všude kolem byli plameny z předchozí exploze. Znova namířil svým prstem na Mokuta a znova nabil svůj útok. Mokuto byl však rychlejší a možná rychleji než světlo se objevil pod ním a taktéž vypálil svou střelu.
Spoiler:
 
Další exploze ve vzduchu. Vytvořená tlaková vlna se roznesla do okolí a některé vojáky dokázala odhodit.
Mokuto však nečekal a zatímco nepřítel byl ještě omámen předchozí ohromnou explozí, blesku rychle se dostal k němu a švihl svým mečem. Nepřítel měl naštěstí dobré reflexi a přímému útoku se vyhl. Avšak Mokuto stihl chytit jeho pravou ruku a odseknout mu ji. Nepřítel se přesunul na zem, zatím co Mokuto stál ve vzduchu, jakoby pod ním byla neviditelná podlaha. Prastarý se podíval na místo, kde předtím byla jeho ruka. Ozvalo se prasknutí a vmžiku mu ruka dorostla. Bylo to maximálně půl sekundy. Síla regenerace...Podíval se na stojícího Mokuta. V tom jsem vždy vynikal... V ruce se mu objevil velký tyrkysový oštěp a namířil ho na něj. Prosím stůj klidně..je to dost těžké...Napřáhl ruku dozadu a oštěp hodil.
Spoiler:
 
Tomu se však Mokuto vyhl velmi lehce. Oštěp doletěl velmi daleko, ale nikdo neočekával tak mocnou explozi. Naštěstí to doletělo na opačnou stranu než byli vojáci. V nepřítelově ruce se objevil další oštěp. Velmi těžce se to ovládá...Řekl si pro sebe klidným hlasem. To už však byl Mokuto při něm a nastal neskutečně rychlý boj mezi něma. Mokuto stále více a více sílil a převyšoval sílu nepřítele. Možná i proto, že tím nepřítele velmi zaskočil a nedával tak pozor. 
V tom Mokuto zmizel z nepřítelova zorného pole a pak už jen cítil jak ho z boku chytl za hlavu a ohromnou rychlostí ho tahá po zemi, až ho nakonec hodil do velkého kamenného sloupu. Pak se před ním Mokuto objevil a vypálil na něj červenou energii.
Spoiler:
 
Díky regeneraci se nepřítel objevil na zemi a ihned se mu v ruce objevil tyrkysový oštěp, se kterým hned šel do protiútoku. To už před ním stál Mokuto a jeho oštěp chytil holou rukou. Nemožné! Už jsem to viděl jednou, ale toho je úplně rozdílná síla...Potom Mokuto sevřel pěst a oštěp mu tak zničil. Následoval už jen velmi rychlý sek jeho mečem přes celé nepřítelovo tělo. Do vzduchu vytryskla černá krev. Pak ho už jen Mokuto chytil a silou ho mrštil k zemi. Nohou mu dupl na hlavu, až se mu zabořila do země a tím si zajistil že se nebude moct hýbat. Mezi jeho rohami se objevila červená koule energie namířená na nepřítele.
Spoiler:
 
Chápu...žádné slitování...jsi opravdu jen bestie... Nastala poslední exploze, kterou následoval ohromný Mokutův řev, který šel slyšet na kilometry daleko. Řev který označoval jeho vítězství.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Po február 25, 2019 7:13 pm

Bojovým polom sa rozniesol zlovestný rev premeneného Mokuta. Všetci akoby zmeraveli a otočili pohľady na silu dvoch titánov, ktorý bojovali v diaľke, no ich moc každý cítil. Cítili otrasy od výbuchov. Škreti si asi začali uvedomovať, že ich pán prehráva, lebo začali zbesilo skákať jeden cez druhého. Vojaci sa roztriasli keď videli ako sa im pred očami prepisujú mapy. 
--Je jedno ktorá strana vyhrá, aj tak to bude obrovská rana, ktorá sa len tak ľahko nezahojí.-- pomyslel si Vitorio, pozorujúc výbuchy energii. 
Luna ktorá mala doposiaľ veľa starostí so skretmi, získala príležitosť na záchranu Herana. Urobila tri dlhé skoky, priskočila k nemu, silno ho zdrapila na rameno a odtiahla ho do bezpečia. Nehýbal sa a dokonca ho ani nepočula dýchať. Jeho telo bolo zaliate krvou, rovnako ako všetkých bojovníkov. Ňufákom sa mu dotkla tváre. Potom sa otočila a vrátila sa znova do boja. Zaznel ďalší rev. Rev víťazstva. Ale koho?
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ut február 26, 2019 6:42 pm

Do boje proti skřetům a dalším stvůrám se přidali přeživší z kultu Leviathan. Po chvilce bylo už nepřátel tak málo, že se dali to útěku. Nikdo je už nepronásledoval, nikdo už na to neměl chuť a energii. Ung'he, vůdce tohoto kultu se otočil směrem k místu, odkud přicházel Mokutův řev. Shia se postavila vedle něj. Porazil ho...Řekla s klidným hlasem. Ano...ale je stále v té formě...co bude teď, by mě opravdu zajímalo. Pojď...musíme zajistit Im! Zavelel a společně se přemístili k Mokutovi. 
Celé místo bylo v plamenech, celé poničené a uprostřed toho všeho stál Mokuto. Pevně svíral svůj meč, jeho zářící oči se dívaly neznámo kam. Buď opatrná!.. Shia se rozběhla směrem k Mokutovi. On ji ihned zaregistroval a s velice hnusným kvílením a vrčením se mezi jeho rohy začala nabíjet červená koule. Shia se okamžitě zastavila. Já nejsem tvůj nepřítel! Vzpamatuj se! To už ale na ni letěl ohromný paprsek červeného světla. Před ní se postavil obr Ung'he a svou černou sekyrou jeho útok vykryl. To ho však stálo všechnu sílu a vyčerpaně s menšími popáleninami padl na kolena. To nevypadá dobře!.. Řekl Shii, ale to už Mokuto nabíjel další červenou kouli. V tom se za ním objevil prastarý, s malým, tenkým tyrkysovým kopím, kterým odsekl jeden z Mokutových rohů. Červená koule se přestala nabíjet a jeho maska praskla. Padl okamžitě k zemi, avšak veškeré zbytky bílé masky se rozdrolily a vzlétly nad něj. Vytvořily jakousi šedou hmotu, která pak vletěla do díry v jeho těle a v momentě ji zahojila. Po chvilce se Mokuto postavil a pohlédl na prastarého. Jeho tělo bylo poničené. Levé končetiny byli velmi tenké. Takové poškození jaké dostal už nedokázala ani jeho regenerace uzdravit. Vtipné...vždy jsem si myslel, že už se nikdy nenajde nikdo, kdo by mi stál v cestě. Nikdo mu však neodpověděl. Po chvilce se jedno z jeho černých křídel začalo rozpadávat na prach. Mám zničené všechny orgány v těle...Pohlédl ke kameni Im. Získal opravdu mocného pána...Pohlédl na Mokuta. Jeho tělo se rozpadávalo na prach a když už zbývala jen jeho hlava. Je mi líto tvé kamarádky...A zmizel úplně. Prach pak už jen odnesl vítr. Dash...Rozhlédl se kolem. Potom pohlédl na Shiu a jeho parťáka...Po tváři mu stekla slza. Natáhl ruku ke kameni a ten mu okamžitě přistál do dlaně. Byl to velmi zvláštní pocit. Chvilku se na kámen díval a Shia jen čekala co teď udělá. Za chvilku se stalo něco co opravdu nečekala. Kámen prasknul na tisíce malých úlomků a ty se pak změnily na maličké světélka a odlétli někam do nebes. Mokuto se pak všem otočil zády.
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
NikeVonBelk

NikeVonBelk

Počet príspevkov : 775
Join date : 01.08.2017

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   Ut február 26, 2019 11:35 pm

Ozvalo sa jemné radovanie po výhre nad nepriateľom, ale zo zvuku bojovníkov bolo jasné, že výťastvo si predstavovali ináč. Yuuto rozdrvil hrdlo poslednému škretovy. Zvihol hlavu a hladal čiernu vlčicu. Primehom k nej a v unavených očiach sa mu zablisla radosť že je živá. POtom odvrátil pohľad na miesto kde ležal Herano. Pomali k nemu pristúpil a premenil sa do ľudskej podoby. Pokľakol k nemu. ,,Herano? Braček..." Dva prsty mu priložil na krk. Rovnaké gesto vykonávali aj ostatný bojovníci, ktorý sa rozzišli po bojovom poly a hľadali svojich preživších druhov, medzi mŕtvimi telami. ,,Dýcha..." s odľahom povedal. Luna sa tiež zmenila na človeka. Vietor sa pohral s jej špinavými vlasmi. Herana sa pomaly nadýchol a otvoril oči. Začal otvárať ústa akoby chcel niečo povedať. ,,Pokoj..." utišoval ho Yuuto. ,,Vi... Vito...Vitorio... Nájsť." z ťažka hovoril. ,,Čo hovorí? Mám ho nájsť?" spýtala sa Luna. Herano pomaly kývol hlavou na súhlas. Okamžite sa objavila pred ním čierna vlčica a utekala za mágom, ktorý bol prvý, ktorého v tomto svete stretli. Našla ho na okraji bojového pola. Vysileného, a hlavou sklonenou v smútku. ,,Vitorio?" oslovila ho Luna. Nepozrel sa na ňu, ale vedel, že je pri ňom. ,,Veril som, že jedného dňa vykoná veľké veci, a teraz sa rozplinula ako prach..." potichu hovoril. ,,Dash, nám všetkým pomohla prežiť, dokonca Herana zachránila z pazúrov smrti. Ak to nie je veľká vec, tak potom už neviem čo ste si predstavovali, ale spamätajte sa, vo vojne to už tak je, že niekto prežije a niekto nie." Vitorio sa pozrel na Luna: ,,Dieťa vychované vojnou, nikdy nepochopí žial nad stratou blízkeho..." Luna na jeho slová nič nepovedala. Vedela, ako to myslel. Toto nebola prvá vojna, ktorú zažila. Už veľa priatelov stratila v nezmyseľných bojoch. Vitorio na jej plece položil dlaň: ,,Vieš kde je Mokuto, musím ho ihneď nájsť. Musel to byť on čo porazil prastarého." ,,Počkajte, Herano chce s vami hvoriť, neviem prečo, ale naliehal aby som vás našla. Potom pôjdeme hneď za ním, predpokladám ži bude v tom veľkom kráteri." ,,Dobre."
Yuuto a Herano boli blízko konca bojového pola, mimo zapáchajúcich tieľ. ,,Sme tu, Povedal niečo?" spýtala sa Luna, a čupla si k Heranovi. Yuuto pokŕutil hlavou: ,, Len opakoval, že musíme sa vrátiť domov." ,,Bližšie..." ozval sa herano. Všetci sa nad neho naklonili. Pomaly otvoril oči. Z pravej zreničky mu vyšlo malé zlaté zrniečko, ktoré sa jemne vznášalo vo vzduchu. ,,Skôr ako sa dotkla Imu, mi povedala, že ak prežije jedno jediné zrnko, a ihneď sa vráti do svojhosveta, môže prežiť." Luna ukryla zlaté zrnko do dlaní. Tak načo ešte čakáme. Musíme sa tam nejako vrátiť... ale ako?" ,,Poznám vstup do portálu do jej sveta, ale či sa tam dostanete je len na vás. Ja tu ostanej s Heranom a pokúsim sa ho vyliečiť." odhodlane povedal Vitório a vytvoril vodný vír ktorým keď prejdu objavia sa primo pred portálom do Dashinho sveta. ,,Ak prejdete cez vír, dostanete sa k mestu kde sa nachádza portál, ale keď nm prejdete dostanete sa do takzvaného očisca... sám nechápem ako funguje, ale budem dufať, že to zvládnete. Mam ale pocit, že toto je zbohom." Yuuto s Lunou sa rozlúčili a vošli do víru. Heranovy stiehla slza po líci. ,,Nežiaľ, Jedného dňa sa možno znova stretnete, a možno stretneme aj Dash... je to čarovné stretnutie. Ale teraz sa musím postarať o teba, odvediem ťa ya mojimi priateľmi, tí ti dokážu pomôcť, snáď mi už odpustili." Vitorio vytvoril ďalší vodný vír. Zobral Herana na ruky a ešte sa zapozeral na miesto kde bojoval prastarí s Mokutom. ,,Asi bude lepšie pre neho, keď si bude myslieť že zomrela..." a vošiel do víru.


Keď Luna s Yuutom vošli do portálu našetko navôkoľ bolo zahalené v hmle. Nevedeli ako dlho tam putovali ale zrazu sa objavila veľká biela hlava hada. ,,Prejdite po mojom chrbte, zavedie vás k bráne do Edenu. 
,,Yuuto cítiš to? To je náš domov. Vrátili sme sa!"
Návrat hore Goto down
Mokuto
Admin
Mokuto

Počet príspevkov : 811
Join date : 31.07.2017
Age : 24

OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   St február 27, 2019 6:57 pm

Uplynulo několik let po vyhrané válce proti Prastarým. Celý svět, celý vesmír oslavoval toto vítězství celý jeden rok. Konec zlých časů. Velké vítězství pro všechny, obrovská prohra pro něj. Takto to bral Mokuto. Ztratil to jediné co měl...
Uplynulo několik roků od konce války. Svět se stále vzpamatovával, ale pomaličku začal prosperovat. Lidé byli více svobodnější, vlády se ujmul mladý Iruichi, který změnil vše co bylo zavedené. Zrušil nezmyslné pronásledování magů a čarodějů. Naopak, lidé požadovali, aby právě takoví lidé, je ochraňovali. Vládce to byl moudrý a naslouchal lidu. Lidstvo si začalo více vážit sebe a svých blízkých, města a vesnice začaly prosperovat a všichni chodily spát s plnými žaludky. Každý pracoval a přiložil ruku k dílu. Umělci, ať už lidští, elfští či trpasličí vytvářeli básně, písně, které opěvovali velké vítězství nad nepřítelem. Psali však i o velkém smutku jednoho ze dvou hrdinů, kteří nepřítele porazily. 
Mokuto, po válce, dostal za zásluhy možnost vládnout světu, jakožto cizinec, který sem přišel a porazil Prastaré. On se však uzavřel do sebe, odmítl tuto nabídku, i přesto, že ho lid o to prosil. Odešel do lesů, do samoty a nikdo ho už nikdy neviděl. Proto se aspoň všechny národy shodli, že právě tento les, les, ve kterém se nachází portál, kterým sem Mokuto přišel, bude patřit jen jemu a každý bude tento les brát s respektem a úctou. Nikdo zde nesměl lovit, kácet stromy pro dřevo apod. Nikdo netušil, zda tam Mokuto stále je, ale les nabral velké síly a život v něm se velmi rozrostl. U vodopádů, vznikl velký chrám, o kterém se říká, že právě tam Mokuto sídlí. V nekončící meditaci a propojen s přírodní sílou kontroloval les a pomáhal mu růst. Uběhlo už 20 let a lidé už toto brali jen jako legendu. Avšak pravda byla taková, že Mokuto opravdu v tomto chrámu byl. V nekonečné tmě usedl do spánku či meditace. Nikdo se neodvážil vstoupit do chrámu. Celé okolí bylo tak naplněné energií, že obyčejný člověk by nevydržel se ani přiblížit. 
V místě, kde bylo bojiště, vznikl památník. Vysoký tak, aby na něj bylo vidět z dálky. Aby nikdo nezapoměl co se zde stalo. Zem vyprahla a území se přeměňovalo na poušť. Tolik krve zde bylo prolito, že zde už nikdy nic nevyroste. 
Uběhlo 30 let a elfové se rozhodli přenechat svět lidem úplně. Rozhodli se, že se vrátí ke hvězdám a opustily Ellderan. Děti se však budou navždy učit, co byla tato vznešená rasa zač. A taktéž nikdo nikdy nesměl zapomenout na dva cizince...dva hrdiny, kteří zde přišli, díky kterým zde vše započalo k velkým změnám a díky kterým vyhráli. 
Uběhlo už 50 let, lidé si žily své životy v míru. Avšak někde, na druhé straně vesmíru, se začali dít věci. Na místě, kam nikdo nechodí, na místě, kde nic není, jen oheň a prach se probudil život...Konečně....jsem volný!...
Návrat hore Goto down
http://dellarumia.slovakforum.net
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Bitevní pole   

Návrat hore Goto down
 
Bitevní pole
Návrat hore 
Strana 2 z 2Choď na stránku : Previous  1, 2

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
Dellarumia forum :: Herní místnost :: Ellderan-
Prejdi na: