Nemocnice

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Nasledovala som ženu ktorá ma zaviedla do nemocnice. Nevšímala som si architektúru, ani ľudí. Vošla som dovnútra. Išla som priamo chodbou, až som prišla k obrovským schodom. V rohu som uvidela pult, za ktorým boli dve ženy, pribehla som k nim a hneď som sa začala vypytovať na Mokuta. ,,Prosím Vás, pred chvíľou sem museli priniesť môjho priateľa, bol veľmi zranený a dosť veľký. Prosím kde ho nájdem, bojím sa o neho." naliehala som.

Ano ano, už vás tu čekáme...Vyjdete schody, vydáte se chodbou a čtvrté dveře na pravo. Usmála se žena a ukázala ji schody. Docela jsme tu sním měli problémy...hlavně s jeho výškou. No však uvidíte sama. Dash se vydala hned do místa kam měla jít. Otevřela dveře. Mokuto ležel na dvou postelích, které byli vedle sebe na výšku, aby nemusel mít nohy na zemi. Byl při vědomí a když se dveře otevřeli, hned otočil hlavu k nim

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Prišla som do izby. Zbadala som vtipné uloženie postelí, kvôli obriemu telu, ktoré na nich ležalo. Bol pri vedomí. Usmiala som sa a rýchlo som pribehla k jeho posteli, mala som chuť ho objať, ale rýchlo som sa zarazila. Pozrela som sa na neho a chvíľku som mlčala. Bolo to zvláštne zistiť o sebe, že mi záleží aj na niekom inom , ako len na mne. No pri pohľade do jeho očí sa mi vybavil pohľad z boja. Tie krvavo červené oči. Cukla som so sebou a odstúpila od neho. ,,Si v poriadku?" spýtala som sa ho nesmelo. Sklopila som zrak a všimla som si moju roztrhnutú sukňu. Ten odtrhnutý kus šiat mi zas pripomenul strach. Zadržiavajúc slzy som si zdvihla sukňu a ukázala som mu roztrhnutú časť: ,,Pozri sa čo si spôsobil, už vyzerám ako ty. Som ak nejaký bezdomovec." ako som dopovedala poslednú vetu uvedomila som si že to je pravda. Že v podstate som bezdomovec, bez rodiny, bez domova. Po líci mi tiekla slza a ja som si sadla na dlážku vedľa Mokutovej postele. ,,Tak veľmi som sa bála..."

Mokuto

Prohlédl si ji. A si aj tak špinavá.... Zasmál se, ale hned přestal, neboť ho z toho hned zabolelo v hlavě. I já se bál...byl to divný pocit...Zahleděl se na strop místnosti. Neseď na zemi...sedni si sem...udělám ti místo. Více se posunul na kraj postele. Ještě by se z té studené země onemocněla a mise by byla už úplně ztracená. Jinak, jsem v pohodě...jen mě bolí hlava. Zamumlal a dál se díval na strop. Co ty? Optal se ji.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Špinavá?!... áno som špinavá..." vzdychla som si a postavila sa zo zeme, keď mi ponúkol miesto na posteli. Sadla som si k nemu. ,,Hlava ťa bolí zaslúžene." usmiala som sa a poťapkala som mu po hlave. To má za tú špinavú... ,,Ja? Bolesť nie je tak zlá, ale cítim sa odporne." vzdychla som. Chvíľu som mlčala a potom som sa mu pozrela priamo do očí. ,,Dewi, v našej reči je to výraz na hocičo zlé, kruté nemilostivé. Keď som ťa videla v tej druhej podobe bol si tiež Dewi. Čo si zač? Ako to že si poznal jeho reč, a aj on tebe niečo vedel. Keď som ťa videla v tej druhej podobe bála som sa ťa, ale teraz sa ťa nebojím, prečo je to tak? Odpovedz. A pravdu!"

Mokuto

Au, AU! Vyjekl ale pousmál se. Dewi? Nezní to zrovna nějako zle...Pomyslel si a povzdechl si. Dobře...povím ti to málo co vím... Na chvíli stichl a když se mu podívala do očí, tak ji pohled opětoval. Prastaří...nevím či ti to něco říká...ale je to aliance nejmocnějších ras ve vesmíru. Navštěvují světy a z 99% všech světů zotročí, anebo zničí. Pouze to jedno procento je pro ně vyhovující a buď se spojí a stanou se více silnější, moudřejší a více adaptivnější na jiné světy. Před stovkami let byli i zde...jen odešli kvůli zdejšímu prostředí. Něco zavinilo, že zde začali umírat. Proto začali s experimentováním na vybraných rasách, aby si mohli vytvořit schránky, do kterých by vložily svou...hmm...duši? A přežít tak. Já jsem jeden z experimentů...když jsem byl ještě malé dítě, tak mě vzali od rodiny a dělali na mě pokusy. Proč si vybrali mou rasu...netuším...ale zůstal jsem jen já. I na mém světě nedokázali přežít a když byli na útěku...vše zničily. Nazývali se bohy...naučily náš národ spoustu věcem, abychom jim více uvěřily..Jejich jazyk zvládám protože jsem se ho naučil v místě kde mě věznily...byl jsem tam sám dlouhé roky, nedělal jsem nic jiného než jsem se učil, učil se o nich a navyšoval tak svou sílu. O mých schopnostech toho moc nevím...jen, někdy slyším divný hlas někde vmém nitru. A vím že nepatří mě...možná i ta schopnost...není má. Zase utichl. Vypadal zamyšleně, jakoby přemýšlel co by ji měl dál říct.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Počúvala som jeho príbeh. Veľa som z neho nechápala, o prastarých som nikdy nepočula. Náš svet bol vždy veľmi uzavretý pred všetkým, čo sa nás netýkalo. ,,Je mi ľúto tvojej straty." pozrela som sa pred seba, vyložila si nohy na posteľ a ľahla som si vedľa Mokuta. ,,Nepoznám žiadnych prastarých, všetko čo sa netýkalo nášho sveta je pre nás tabu. Je to niečo čo sa nás netýka a nás to ani nezaujímalo. Ale asi to nebolo dobré." začala som sa hrať s vlasmi. ,,Si veľmi silný... ja s mojimi útokmi som sa k nemu vôbec nedostala, ale ty si v ňom prebudil aspoň zvedavosť a chuť bojovať ako s rovnocenným. Ale keď hovoríš že to asi nieje tvoja schopnosť, tak to je od tých prastarých? Dostal si ju kvôli tým experimentom? A vieš ju ovládať? Lebo ak nie je to nebezpečné nie len pre teba, ale hlavne pre ostatných."

Mokuto

Trochu ho zarazilo, když si vedle něj lehla. Nikdy by to od ní nečekal, ale bylo mu to příjemné. Ale oni zřejmě poznají vás...a jestli tvůj svět stále žije a je svobodný, tak to může znamenat pouze dvě věci...za prvé, buď jste snimi spojenci, ale ty o tom nevíš...anebo jste silní anebo silnější než oni a proto váš svět nechaly na pokoji. Řekl dost zamyšleně. Já nevím...když jsem se přeměnil, tak jsem se cítil jako bych byl Prastarým...řekl potichu a zavřel oči. Bylo to poprvé co jsem to použil...ale cítím, že je toho ve mě mnohem...mnohem více. A bojím se toho...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Neviem o nich nič a to som prvorodená, mala som zdediť tú najvýznamnejšiu funkciu. Ľudia by to nazvali asi cisár, my sme tomu hovorili Hlavný Predstavený. Mala som prístup všade, učili ma tí najlepší, ale o prastarých nebolo ani zrnko zmienky. Ale ten muž poznal moju rasu. Čo ak je môj svet v nebezpečí? Ale my sme silný, neporazia nás." drgla som do Mokuta aby som si spravila viac miesta na ležanie. ,,Je dobré, keď môžeš ešte zosilnieť. Ja také šťastie nemám. Ja som bola veľmi silná, ale po vyhnanstve som oslabla. Boli časy, keď som bola tak silná že keby som ťa chytila dvomi prstami, dokázala mi som s tebou preletieť veľmi dlhú trasu. Teraz som s tebou ani nepohla. Si moc veľký." Usmiala som sa a zošuchla som sa nižšie, tak aby moje nohy boli zarovno s jeho. Siahala som mu niekde pásu, možno nižšie, kvôli perine som si nebola istá. Zasmiala som sa. ,,To boli u vás všetci tak vysoký?" znova som sa vrátila na miesto kde so ležala pred tým. ,,Tebe by sa páčili naše hromové zvieratá."

Mokuto

Posunul se ještě trošku, ale více už nemohl, jinak by spadl na zem. Jak je to dlouho, co jsi opustila svůj svět? Zeptal se ji a otočil na ni hlavu. Když jsem tě viděl poprvé, hned jsem v tobě viděl ohromnou sílu. Někdě v tobě je něco silného...ale něco tomu brání, aby vyšlo napovrch. Pak se podíval kam se to posouvá. Em...Trochu ho znepokojila místo, kde měla hlavu. No, abych řekl pravdu...jsem ještě dost malý. Zasmál se a vzpoměl si na informaci z archívu. Nejvyšší z jeho světa dosahovali výšky přes tři metry. Hromová zvířata?

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Neviem ako dlho som tu. Zobudila som sa v jednej malej dedinke, koľko som tam spala neviem, potom som hneď šla do Aldory. Či som spala deň, alebo rok neviem, ale príde mi to ako večnosť." Posadila som sa na posteľ, otočila som sa mu chrbtom, prehrabla som si vlasy dopredu, tak aby som mu odhalila môj nežný zátylok ozdobený hadím tetovaním. Poťukala som si naň. ,,Toto mi bráni, aby som bola silná ako predtým. Je to trest, a symbol vyhnaných. Takto dopadne každý kto prepadne hriechu." zhlboka som sa nadýchla a rýchlo som si znova ľahla. Zaškerila som sa ,,Si dosť malý?" snažila som sa udržať pobavenie. Ale bolo to nemiestne. ,,Hromové zvieratá sú obrovské tvory. Predstav si napríklad to zviera na ktorom prišiel cisár, tak u nás sú dvojnásobne väčší a aj krásnejší."

Mokuto

Podíval se na její tetování. Možno časem najdeme způsob jak to odstranit...Trochu se zarazil nad tím, proč řekl že...My to najdeme...Trochu se nad tou myšlenkou pousmál. Chápu to..jen, je to nesmysl...přece jen...umění odpouštět za něčí chybu, by mělo být všude...Aha, mám rád přírodu a tvory patřící do ní. Poškrábal se na hlavě. Ještě trochu ho bolela. Co bude s naší misí? Měli bychom pokračovat na sever...ikdyž, možná už vím co nás tam čeká.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Možno časom..." usmiala som sa. ,,Keď niekto zničí polovicu mesta ťažko sa mu odpúšťa." zamumlala som a povzdychla si. ,,Viem že máš rád prírodu, a príroda má rada teba." Postavila som sa z postele. ,,Máš pravdu musíme pokračovať. Nechám ťa tu zatiaľ, ja sa idem okúpať." povedala som a rovno v miestnosti som sa vyzliekla a nahá som prebehla do menšej miestnosti, kde mi tá žena hovorila že je kúpeľňa. Miestnosť som si vôbec nevšímala, zaujímala ma vaňa s vodou. Mydlom som sa celá poumývala, uterákom si usušila vlasy a potom sa do neho zabalila. Vošla som naspäť do izby, zobrala si šaty, čo ostali na zemi a v kúpeľni som ich tiež oprala. Našťastie boli šité z látky, ktorá rýchlo schla. Prevesila som si ich na vešiak, a vrátila som sa znova do postele, teraz som sa už aj zakryla. ,,Potrebujem sa vyspať, som veľmi vyčerpaná a musím nabrať sily, bude to ťažké."

Mokuto

No to..asi ano...Znova se zamyslel a potom se podíval co dělá. Zůstal nehybně ležet. Nic neřekl, ani nezamrkal. Skoro se zapomněl i nadechnout. Nádhera... Proběhlo mu hlavou. Trvalo asi 5 minut, než si uvědomil, že Dash už dávno není v místnosti. Když se vrátila nazpět, jen v ručníku, znova zkameněl. J..jistě...vyspi se. Dobrou noc...Zašeptal. Sakra...já ale teď kvůli ní nezaspím. Budu to mit v hlavě celou noc. 

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Moje krídla mi nikdy nesklamali. Boli silné a vyniesli ma až nad oblaky. Užívala som si ten krásny pocit z letu nad krajinou. Podo mnou sa niečo mihlo, niečo temné, horelo to. Pristála som neďaleko toho zvláštneho objektu. Rýchlo sa to ku mne približovalo, vykríkla som. Tá temná maska... Zobudila som sa celá spotená so zrýchleným dychom. Ten obraz ma bude mátať asi dlho. V miestnosti bola tma. Asi už bola noc. Aj keď som sa bála, že budem mať ten obraz netvora zase v sne, zaspala som, ale nič viac sa mi našťastie už neprisnilo.

Mokuto

Celou dobu nemohl usnout. Stále ji měl před očima. Bylo to vlastně poprvé co viděl ženu, tedy nahou ženu. Pociťoval nový pocit, jen tenhle nevěděl popsat už vůbec. Otočil znovu pohled na ni. Asi se ji zdálo něco špatného, jelikož slyšel jak dýchá a i to cítil, jelikož se kvůli tomu třásla celá postel. Zavřel oči a pokusil se usnout. Nakonec se mu to podařilo. Už ani hlava ho tolik nebolela. Když se probudil, venku už svítalo. Nadešel čas jít dál...Znova se podíval na Dash, která ještě spala. Nebudil ji, nechal ji se pořádně prospat. Byl rád, že zde není sám. Přesto si vzpomenul na její slova ještě v lese. Nejsem její přítel...Vzpomínka ho trochu rozesmutnila. Myšlenky se ale pokusil zahnat. Čekal je těžký a nebezpečný úkol a na to musel mít hlavu čistou a nepřemýšlet nad takovými věcmi. Na to bude čas v budoucnu.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Zobudila som sa na svetlo, ktoré sa rozlialo v miestnosti. Otvorila som oči a pošúchala si ich. Cítila som sa lepšie ako včera. Tak oddýchnuto. Postavila som sa z postele, zhodila zo seba uterák a šla som k svojim šatom. Boli už suché a hlavne čisté, teda aspoň v rámci možností. Pomaly som sa začala obliekať. Vtedy som si všimla, že Mokuto už bol hore. Usmiala som sa naň. ,,Oddýchnutý? budeš mať silu na pokračovanie v ceste?" spýtala som sa ho. Rýchlo som zbehla ešte do kúpeľne, kde som si umyla tvár. Bolo tam zrkadlo, do ktorého som sa pozrela a na čele som uvidela ranu od včerajšieho boja. ,,Dúfam že mi tam neostane, bola by to škoda takej krásnej tváre." Vrátila som sa naspäť za Mokutom. ,,Myslíš, že nás pustia z mesta?"

Mokuto

Znovu se svlékla! Dělá mi to naschvál? Trochu se začervenal a odpověděl ji Ano, je mi fajn. Ani hlava mě nebolí...Pousmál se a sledoval ji jak odchází do koupelny. Ještě chvíly ležel a když se Dash k němu vrátila, mile se usmál. Její otázka ho trochu zarazila. No..těžko říct. Budou muset. Posadil se, koukl na své ruce. Potom vstal z postele a odešel taky do koupelny kde si opláchl tvář a umyl ruce. Měli bychom se najíst...jsem docela hladový. Začal hledat po místnosti balík. Pak mu doplo...My nemáme jídlo.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Keď sa vrátil Mokuto z kúpeľni začala som sa prehľadávať okolo pása. ,,Aj peniaze sú preč, a asi aj ten balík čo sme mali odniesť je preč. My sme teda dvojica..." nahnevane som sa začala prechádzať po miestnosti. Potom som pred ním zastavila, musela som su zakloniť hlavu aby som mu videla do tváre. ,,Nevadí, poď nejako bude, poprípade pôjdeme na lov v lese." chytila som ho za ruku a rýchlo som ho ťahala z miestnosti. Bola som nahnevaná, že sa nám nič nedarí.

Mokuto

Peníze? Balík ? C.. .? Než se vzpamatoval z novinek tak ho už táhla za ruku ven. Ještě stihl sebrat svůj plášť a meč. Prošli chodbou a rychle seběhli schody, na kterých málem spadl, jelikož musel kvůli Dash dělat hodně malé kroky, aby ji nezašlápl. Vyběhli z budovy na ulici, na kterém bylo už pár lidí, kteří chodily na trhy. Půjdeme rovno tam, anebo máš něco v plánu? Zeptal se ji a koukal po okolí.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Vybehli sme von, rozhliadla som sa a hľadala som cestu ktorou som sem včera prišla. ,,Musíme z tadiaľto odísť čím skôr, včera muž, ktorý to tu má pod palcom hovoril o nás ako o narušiteľoch. Musíme rýchlo odísť, nepovšimnuto, ale z tebou to bude horšie, ty sa moc neskryješ v dave." pozerala som sa či náhodou niesu niekde stráže, alebo hocikto kto nám môže zabrániť v odchodu."

Mokuto

Pardon...no mohl bych se plazit...ale to by asi taky nebylo moc nenápadné. Uchechtl se a šel dál. Podle mě, by nás měli pustit...když jsme přece vyslaní z hlavního města...Podíval se na oblohu směrem na sever. V dálce spatřil temné mraky. Tam musíme jít...Řekl potichu. 
Zatím se jim dařilo jít dál bez toho aby je někdo zastavoval. Nakonec je však někdo zastavil. Člověk, kterého Dash už poznala. Správce tohoto místa. Právě jsem šel za vámi...a vy už jste v pořádku...výborně. Vidím, že pokračujete v cestě...chápu, nebudu vás zdržovat, ale prosím at už tam najdete cokoliv...nesnažte se to vyprovokovat, jelikož první cíl budeme my a my nemáme takovou armádu jako Aldora.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Kráčala som vedľa Mokuta. Tešila som sa z toho že sa nám zatiaľ sa darilo prechádzať bez povšimnutia. Keď som však uvidela známu postavu, začala som sa obávať, že nám nedovolí opustiť mesto, ale našťastie nerobil žiadne problémy. V diaľke som pozorovala čierňavu, ku ktorej sme sa mali dostať. Mala som nepríjemný pocit. Obávala som sa, že to dopadne zle, keď sme mali problém s jedným. Čo ak ich tam bude viac, v tom prípade umrieme. Ale možno ak s Mokutom budeme spolupracovať, a bojovať bok po boku, tak by sme to mohli zvládnuť. Mohli. Musím potlačiť strach.