Centrální trhy

Hlavní trh v centru města. Nachází se blízko císařského paláce a lze zde najít to nejkvalitnější ovoce a zeleninu, čerstvé ryby, nové oblečení z různých koutů světa a spoustu dalších věcí, které člověka napadnou. Jediná věc, která se zde neprodává jsou zbraně.

---

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Prechádzala som sa medzi stánkami. Bolo tu mnoho ľudí, ich džavot doprevádzali výkriky predávajúcich v stánkoch: ,,Najkrajšie obrusy, vyšívané obrusy!... Najlepší med v celom kraji!... Zlaté šperky, náhrdelníky, prstene, náušnice, čo oko i srdce potešia!...“ Boli tam majstri, ktorý mohli byť pyšný na svoje výrobky. Ja som sa predierala cez davy ľudí ku stánkom aby som sa mohla pokochať tou krásou. Prišla som až k okraji trhu. Tu sa nachádzali predávajúci, ktorý predávali úplne obyčajné veci. Nezdobené hlinené nádoby, zväzky kvetov natrhaných niekde na lúke, či pletené šály z nekvalitných vlákien. Letmo som sa na tie veci pozerala. Neprišli mi krásne, preto mi neprišlo, žeby som im mala venovať pozornosť. ,,Ste tak krásna...“ začula som triaslavý hlas za mnou. Obzrela som sa, nikto za mnou nestal. Potom som si všimla pokrivenú postavu, zakrytú čiernym, špinavým plášťom, sediacu na zemi v tieni. Pod ňou bol rozprestrený, moľami prežraný koberec. ,,Ja viem...“ odvrkla som a ďalej som chcela pokračovať v ceste. ,,Vaša krása nepatrí do tohto sveta...“ triaslavý hlad ďalej pokračoval. ,,Nič si nechcem od vás kúpiť.“ odpovedala som osobe. ,,Ja nič nepredávam...“ riekla postava a vystrčila chudú a zvráskavenú ruku , akoby žobrala, nie však peniaze, ale moju pozornosť. Chcela som ísť preč, ale niečo ma prinútilo si prisadnúť. Asi to bola ľútosť. Keď som sa usadila, uvidela som tvár pod plášťom. Bola to zvráskavená tvár ženy, poznačenú vekom. Vyzerala, že nemá mäsom na tvári iba lebku obalenú pokrčenou kožou. Prišla mi odporná. ,,Ste veľmi krásna a tak mladučká.“ prehovorila na mňa. ,,A vy ste … stará ...“ nevedela som čo jej mám povedať a táto veta my vyšla z úst sama. Žena sa zasmiala: ,,Ja viem. Mám 96 rokov a môj život je už tak strašne dlhý.“ Prekvapil ma fakt, že ľudská rada vyzerá tak hrozne keď zostarne a hlavne, že umierajú tak skoro. Žena nečakala na moju odpoveď a pokračovala: ,,Smútiš za domovom? Tvoje oči sú tak smutné. Snažíš sa to síce zakrýť svojím povrchným správaním, ale trpíš.“ Prekvapili ma slová stareny, čo mi to tu hovorí. ,,Čo chcete odom mňa?!“ okrýkla som ju. ,,Chcem ti niečo ukázať.“ siahla pod svoj plášť a vytiahla malé vrecúško. Bolo z veľmi luxusne pôsobiacej látky. Karmínovo červená. Zatriasla s ním. Začula som zvuk hrkajúcich kameňov. Podala mi vrecúško. ,,Vysyp ich.“ Zobrala som ho s neveriackym pohľadom, otvorila som ho a vysypala obsah na kúsok voľného placu na koberci. Z vrecúška sa vykotúľalo 5 farebných kameňov. Starena zakrúžila rukov nad nimi so slovami: ,,Teraz ti postupne ukážem na jednotlivé kamene a poviem ti jedno slovo, ktoré ti ovplyvnia tvoju cestu. Ty si potom vyber jeden a kameň ti ukáže tvoju budúcnosť.“ postavila som sa so zamrečenou tvárov: ,,Vy mi chcete veštiť?! To je kacírstvo!“ bola som rozhodnutá odýsť. Starena ma chytila za ruku a zvihla na mňa tvár. Vtedy som si všimla, že nemá pravé oko. Namiesto neho mala v očnej jamke vložený čierny kameň s perleťovým odleskom. Bolo to odpudzujúce i fascinujúce zároveň. ,,Bojíš sa svojej budúcnosti?“ spýtala sa ma. ,,Nebojím...“ nesmelo som jej odpovedala. ,,Tak si sadni...“ povedala príkazovým tónom. Poslúchla som ju. Znova zamávala nad kameňmi. Potom ukázala na prvý kameň, bol modrý: ,,Trón.“ Prst presunula nad ďalší, ten bol zelenej farby: ,,Voľba.“ Následoval červený: ,,Milenec.“ Ďalší na rade bol biely: ,,Pečať.“ Posledný bol fialový: ,,Boh.“ Pozerala som na ňu nechápajúc, čo sa to vlastne deje. Prečo práve tieto slova? Starena sa nadýchla a chraplavo prehovorila: ,,Vyber si jeden kameň, ukáže ti tvoju budúcnosť.“ ,,Ako si mám vybrať? A prečo tieto slová?“ Starena mi neodpovedala, iba sa na mňa svojím kamenným okom. Vybrala som si kameň, pri ktorom povedala slovo pečať. Vzala som si ho do ruky.
Ocitla som sa na mieste kde nebolo nič, iba tma. Cítila som sa, akoby mi v tele niečo rástlo. Pozrela som sa na svoje ruky a koža sa mi nadvihovala, bublala. Začala sa trhať a prerážať zlaté svetlo pod ňou. Bola to obrovská bolesť, ktorá sa stále stupňovala. Koža po celom mojom tele sa trhala a odpadávala. Roztrhávala som sa zaživa. Naposledy som vykríkla bolesť. Výbuch zlatého svetla. Obrovský biely had sa začal zvýjať v agóny až sa premenil na prech.
Starena sedela predomnou a kamennou tvárou ma sledovala. Ja som kŕčovito držala v plani biely kameň. Bola som celá spotená. ,,Kameň ti ukázal tvoju budúcnosť spôsobom, akým ju potrebuješ poznať.“ povedala chadno. Vystrašene som ho vyhodila z ruky na koberec. Chcela som rýchlo utiec, ale cítila som sa ako zkamenená. Žena siahla do svojho plášťa a niečo vytiahla. Schovávala to v dlani. Vzala mi moju ruku a predala mi to niečo do mojej dlane. Ani som sa na to nepozrela. Bez slova som sa postavila a odyšla som preč. Cestu som nevnímala ani ľudí, nič a nikoho. Len som kráčala ako bez duše, držiac to niečo v ruke.

Mokuto

Už je to nějaká chvíle, co opustil prostory hospody Dellarumie. Šoural se ulicemi, před očima se mu točil celý svět. Lidé si ho nevšímaly, rychlost jeho chůze se rovnala rychlosti polomrtvého šneka. Celou cestu si pro sebe mumlal a opakoval věty typu že mu je špatně, už nečichne k alkoholu a bude poctivý ke svému zdraví. Ulice začínaly být širší a širší. Slunce mu svítilo do tváře, což mu moc k jeho stavu nepomohlo. Přetáhl si přes hlavu kapuci, která mu před očima vytvořila stín. Došel až k okraji trhů. Bylo tam spousta lidí a velký hluk, který silně cítil v hlavě. Jak kdyby mu do něj bušily kladivem. Obraz před očima se mu změnil. Všude viděl tepelné stopy lidí a dalších věcí. Jen jediná z nich byla jiná. Nebudu ji teď otravovat.... V tom ho zasáhla silná bolest do hlavy a obraz se změnil do normálu. Chytl se za hlavu, bolest ustupovala velmi pomalu a donutila ho opřít se bokem o zeď domku. Znovu se mu zatočilo v hlavě. Hmm?...Nadvihl hlavu Sakra... Odstrčil se od zdi a pokračoval dál. Stále šel pomalým krokem a dost by se mu teď hodil pohár vody. Peníze si však nechal odnést do pokoje. Zahnul do boční uličky, kam slunce svými paprsky nedosáhlo. Byla velmi temná a vůbec ne osvětlená. Pomalu se šoural dál a dál a vydával divné zvuky. Pak se zastavil a narovnal se. Sundal si kapuci a otočil hlavu do boku co nejvíce to šlo a svým bílým okem se podíval za sebe. Stála tam postava o něco menší než on, do tváře mu neviděl, ale pouze věděl rozpoznat dlouhé vlasy, které postavě vlály, ikdyž zde nefoukal žádný vítr. Kdo sakra jsi?...Zeptal se Mokuto a už na něm nebyli vidět známky oslabení, které měl ještě před chvílí. Postava pak přistoupila a Mokuto ji mohl spatřit...krásnou ženu s oranžovými vlasmi ve velmi odvážných šatech. Ty?! Z Mokuta, asi na dvě vteřiny, nekontrolovatelně
 vytryskla energie, kterou mohl pocítit každý v okolí.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Pred nejakým tým časom som si spokojne žila. Aspoň sa to všetko ako spokojnosť má tváriť a ja tej pretvárke stále verím. Srdce mi zalial hriech a toto je moje väzenie. Odporné smradľavé väzenie. Nebolo cesty späť, ale teraz som nahliadla cez kľúčovú dierku dozorcu a uvidela som možnosť úniku. Je však ten únik, čo som videla i mojím koncom?
Pred očami som mala stále seba ako sa rozpadám. Ten výjav mi zatemnil výhľad mojimi očami. Nevidela som to čo sa deje predo mnou a ani som nepočula čo sa dialo okolo mňa. Zatriasla som s hlavou, snažila som sa zaostriť zrakom do reality. ,,kedy som sa sem dostala?" povedala som si nahlas pri poskytnutí výhľadu, ktorý sa predo mnou otváral. Stála som na okraji strechy, vysokej budovy. Krídla som mala rozprestrené, ako vtáča, ktoré sa chystá na svoj prvý let. Toto je môj svet, zvýšky sledovať svet. Som dieťa oblohy, som dieťa slnka. Zdvihla som hlavu a nechala som aby mi slnečné lúče pohladili tvár. ,,Čo mi to dala?" spomenula som si na niečo v mojej dlani. Pri pohľade na dar som pokrčila nosom. Vyzeralo to veľmi lacno. Malá gulička z nejakého rozbitého kryštálu, prichytená nejakým drôtikom a škaredej retiazke. ,,Prečo mi to dala?" nadvihla som guľatý prívesok. Slnečné svetlo prechádzalo skrz a lámalo sa. Tvár mi zafarbila dúha. Prívesok som si zapla na krk a gulička sa mi uvelebila v krčnej jamke.

Spoiler:

Mokuto

Ulice se zahalila tmou. Jedinou věc, kterou mohl vidět byla ona. Jakoby už nebyl v městě, neslyšel hluk z trhu, neviděl okolní budovy. Pouze tmu a ženu. Konečně jsem tě našla...Mo..Ku...To...Řekla žena pomalu a olízla si rty. Shia..."Krvavá princezna" ....Odpověděl ji Mokuto. Moc dobře věděl, kdo to před ním stojí. Četl o ni v záznamech výzkumného centra. Ty mě znáš? To mě těší...takže, asi víš, proč jsem tě vyhledala. V mžiku byla u něj a ruku mu položila na tvář, kterou lehce pohladila. Znám tě, jen nechápu, proč jdeš právě po mě...já prastarý nejsem. V očích mu vyzařoval strach. Nějaká neviditelná síla ho chytla za krk a nazdvihla nad zem. Mohl dýchat, ale velmi těžko. Máš jejich sílu a znalosti...jsi velice ovlivnitelný a neumíš ovládat své emoce. Jsi nebezpečný a je tu šance, že by tě mohli dostat na svou stranu. Namířila prstem na jeho hruď. V momentě se v jeho oblečení vypálila díra. Shia...lovkyně prastarých...známá tím, že své oběti dlouho mučí....toto bude bolet...Z jeho hrudě vystoupal malý kouř a kůže se v místě, kam ukazovala, začala škvařit. Zařval bolestí a snažil se dostat zpět na zem. Nech mě být!...Díra se začala prohlubovat a z něj začala vytékat krev. Cítil, že už narazila na kost. Velmi to pálelo a bolelo. Žena se přitom usmívala. Zdvihla druhou ruku a prstem namířila o pár centimetrů níž pod první díru. I tam se začalo dít to samé. PŘESTAŇ! Zakřičel, ale žena se jen zachichotala. Nem'ha Satuere! Tma v okolí zmizela, kolem něj se objevily plameny a ohromná energie sálala z jeho těla. Oheň začal kolem něj rotovat, až nakonec vystřelil k nebi jako ohnivé tornádo. Celé okolí zahalilo oranžové světlo. Z ulice vystřelily plameny a několik kolemjdoucích skončilo s popáleninami. Co to...Vyslovila žena a zamračila se. Jí oheň vůbec nic nedělal, jen ji obletěl, jakoby byla nějaký sloup z kamene. Ještě se uvidíme...A v záblesku zeleného světla zmizela. Stím i oheň a síla a Mokuto padl k zemi v bezvědomí.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Pozerala som sa na nebo. Sedela som na kraji strechy, hompálala som nohami, ktoré mi z nej viseli. Nechávala som vietor aby sa mi oprel do krídel. S pravou rukou som sa hrala s príveskom a svojom krku. Premýšľala som nad tým, čo sa stalo na trhu. Svtarena mi na trhu povedala, že kameň mi ukázal budúcnosť, ako ju potrebujem vidieť, znamená to teda, že to čo mi ukázalo sa nestane, ale je to len náznak niečoho? Bola som veľmi zmetená. Plánovala som ešte nejaký ten čas tu ostať a potom sa prejsť po meste, no zrazu sa predo mnou objavil obrovský ohnivý výr. Siahla až k nemu. Rýchlo som sa postavila. ,,Čo to?" rýchlo som sa pozrela okolo seba. V ruke sa mi objavila kosa zo svetla. Asi som prišla o pud sebazáchovy ale zletela som na miesto, kde sa ohnivé tornádo dotýkalo zeme. Vtom sa však oheň rozplynul a zbadala som známu postavu, ktorá padla k zemi. Čo to urobil? Zbláznil sa? ,,Hej!" štuchla som do Mokutovho tela koncom kosy. Všade okolo bol rozruch a ľudia boli vystrašený a zranený. ,,Prečo ich ohrozuješ? Čo sa stalo? Počuješ? Vstávaj." nechcela som sa k nemu priblížiť, neviem čo ho to napadlo. Je to nebezpečné a nech sa mu stalo hocičo, nechcem aby ma do niečoho zatiahol.

V ten moment se kolem Dash jakoby zastavil čas. Vše se zastavilo, lidé se nehýbali, dokonce i prach a dým zůstal stát. Dash popadl divný pocit, ale bylo velice zvláštní, že na ni to nepůsobilo. Ona se mohla pohybovat dál. Ze země kolem Mokuta vyrazily zelené řetězy, které vystoupali až k nebi, tam se otočily a zamířily zpět k Mokutovi, kterého velice pevně svázaly a vtáhly ho do země. Zajímavé...ty asi nebudeš člověk...Dash zaslechla ženský hlas a kroky, které se k ní přibližovali ze zadu. Škoda, že nemám tolik času se zabývat tebou....Zachichotala se. Žena byla velice krásná, měla dlouhé oranžové vlasy, bujné poprsí a velice odvážné oblečení. Dash mohla i ucítit velice silnou auru. Beru si tvého přítele...možná se zastavím i pro tebe...Otočila se ji zády Možná...Mokuto zmizel v zemi a i ta žena se vypařila. Avšak něco tu stále Dash cítila, divnou stopu té aury patřící ženě. Kdo to byl, proč unesla Mokuta a kam ho vlastně unesla. To už záleží na těch, kdo se ho pokusí najít, ak se teda někdo takový najde. Když žena zmizela, čas se znovu spustil.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Kam ho berieš?!" skríkla som na ženu, ktorá tu bola. Nechápala som nič. Nevedela som čo má v pláne, prečo unáša Mokuta a odkiaľ sa tu tá žena vzala. Keď sa všetko skončilo ostala som stáť na mieste, hľadiac na miesto kde ešte pred chvíľou stiahlo Mokutové telo zelené reťaze.  Rozhliadla som sa na ľudí okolo, tí už sa znova pohybovali. Pred očami som mala stále obraz tej ženy. Prečo ho zobrala? Má niečo spoločné s prastarými?

Lidé doběhli k Dash. Co se stalo?! Kde je ten chlap?! Došli i několik strážných. Všichni koukali na Dash a požadovali vysvětlení. Zdravotníci ošetřovali zraněné, strážní se dali do vyšetřování a nechali poslat pro odborníky. Dash v pravém uchu zaslechla ženský hlas. Nic jí neříkal, jen se smál. Zřejmě to slyšela jen ona. Hej ty! Zakričel na Dash divný chlápek ve zbroji, která nebyla jako ti co má místní armáda. Byla tmavě červená a na zbroj na ramenách měla tvar hlavy draka. Pověz mi, co se tu děje?

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Počula som ženský hlas. Nepohla som sa a len ďalej som pozerala na to miesto. Hluk okolo som si prestala všímať. Keď prišli vojaci oblečený v tmavočervenom brnení, odpovedala som im veľmi stroho. ,,To by som rada vedela aj ja čo sa to tu stalo." PO chvíľkovej odmlke som sa obrátila na vojaka ktorý na mňa prehovoril a ukázala som na neho svojou kosou ,,Ty! Človek, muž ktorý zachránil susedné mesto pred nebezpečenstvom bol unesený červenovlasou ženou. Musíte po ňom, alebo skôr nej vyhlásiť pátranie a nájsť ich. Dlžíte mu to! Je to hrdina, ktorému treba teraz pomôcť."

My? A co ty? Nepatřil náhodou k tobě? Měla by jsi ho začít hledat i ty...nebo se pletu? Chlap došel až k Dash. Měl velice zvláštní. tmavě zelené oči. Oči z kterých vyzařovala síla. Od místních nečekej velkou pomoc, nemají sílu se vypořádat s něčím, za co může magie...Řekl potichu. Pokud chceš najít jeho...musíš najít vědmu. Ta ti pomůže...Muž se podíval na místo, kde ještě před chvílí leželo Mokutovo tělo. Zase to začíná...temné časy se vrátily do našeho světa...Pak se znova podíval na Dash a vypadal že nad něčím přemýšlí. Pokud mu chceš pomoct....najdi vědmu...pokud ne...nevím co bude následovat...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


,,Ku mne nepatrí! Ku mne nepatrí nikto! Bola to len zhoda náhod, že sa ocitol pri mne a že sme boli poslaný spolu na misiu." reagovala som prudko. Nahnevalo ma, že ma spájajú s niekym takým akým je on. Tiež som upriamila pohľad do mužových očí a na chvíľu som sa zamyslela. ,,Pôjdem ho nájsť, ale chcela by som jedno. Ani kura zadarmo nehrabe. Chcem za to, že ho zachránim odmenu. Je to hrdina mesto si ho musí vážiť a preto bude musieť byť ochotné mi zaplatiť aby som ho našla. Silnejšieho ochráncu ako jeho mesto nemá, teda okrem mňa. Preto vieme toto mesto ochrániť pred zlými silami." usmiala som sa na stráž. 

Chlap si vyslechl její žádost. Chvíli ji pozoroval a pak pronesl Budiž...tady máš zálohu dva tisíce zlatých...další dostaneš až bude zpět...Jemu bylo více méně jedno, zda bude Mokuto zachráněn nebo ne a obětovat pár tisíc zlatých pro něj nebyl problém. Dělal jen to, o co byl požádán. Zvláštní...Řekl, ale nic dalšího k tomu nedodal. Pokud budeš chtít vědmu najít, najdeš ji...ona ti už dá vědět jak. Ještě jednou se na ni podíval, zakroutil hlavou a odešel. Bez dalších instrukcí, ničeho...prostě zmizel v davu lidí. 
Dash už kolem sebe necítila žádnou auru, ani neslyšela nic zvláštního, jen měla stále divný pocit, jako by ji někdo sledoval.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

S radosťou som si zobrala peniaze. Keď mi povedal ako nájdem vedmu, teda vlastne nepovedal nadvihla som obočie. Záhada za záhadou. pomyslela som si. To deň ani ináč skončiť nemohol, alebo teda skôr začať a to som si chcela kúpiť niečo pekne. Pokrčila som ramenami. Naraz to zvláštne sa pominulo. Roztiahla som krídla. Ešte pre istotu som sa pozrela za seba, nejaký divný pocit, nič som ale nevidela. Zamávala som krídlami. Zamierila som si to do Dellarumie. Mala som v pláne sa posilniť pred cestou a odložiť si peniaze. Pri vstupe do hostinca som hneď zamierila k baru a vypýtala som si niečo na jedenie.

(presun)