Opuštěné vězení

Vězení vytesané do skály, které se už dávno nepoužívá. Lidé sem nechodí, kvůli pověstem, že zde straší. Nachází se na skalním útesu z výhledem na Aldoru, která je vzdálena asi den cesty. Před vstupem do vězení je velký památník, na kterém jsou vyobrazena hromada lidí, kteří stojí nad ležící postavou natřený na červeno a s rohy.

Dash...
Ocitla som sa na studenej zemi, do úst som nabrala prach... ,,Fuj!" vykašlala som. Začala som si obzerať miesto. V dielke som uvidela Aldoru... ,,Och to je tak ďaleko..." zakňučala som. POtom som uvidela niečo veľké, akoby pamiatnik. Postavila som sa zo zeme a začala som sa oprašovať: ,,Ach, teraz som sa obliekla do čistého a hneď som špinavá..." mrmlala som si popod nos. Pozrela som sa do víru, čakala som na Mokuta...

Celé okolí bylo velice šedivé. Nikde nebylo ani stéblo trávy, prostě jen kámen. Nebe bylo zahalené černými mraky. Lehce pofukoval studený vítr. Bylo jasné, že léto už skončilo a přicházejí časy studeného počasí. V dálce bylo slyšet burácení neznámého typu. Nakonec z portálu vylezl i Mokuto. Vyletěl velkou rychlostí a spadl přímo vedle Dash. Ze země se vznesl oblak prachu.

Dash...
,,Mukuto? Si v poriadku?" čupla som si k nemu. ,,Nevieš náhodou kde to sme? Je to tu desivé, chcem ísť domov, okrem toho že to tu je desivé, tak je tu tu špinavé, pozri sa ..." ukázala som si na svoje krásne šaty. Pozrela som sa do modrého víru, ktorý sa stále viac  zmenšoval, až celkom zmizol. ,,Dúfam, že sa s ním stretnem čím skôr... Zase som jediná..."

Mokuto

Jo v pohodě...Postavil se ze země a oprášil se. Porozhlédl se kolem dokola. Vůbec netuším...V dálce uviděl město. To je...Aldora?! Je to tak...hmm...den cesty? Možná míň...Otočil se k budově vytesané do skály, pak si všiml památníku. Divné místo... Zamumlal. Nebylo kvůli mračnu poznat, kolik je asi tak hodin. Či den teprve začíná, anebo končí. Půjdeme?  Koukl na Dash, která se dívala na mizící se modrý vír.

Dash...
Otočila som sa na Mokuta: ,,Môžme pomaly vyraziť, ale je to dobré, zajtra sme tam..." povzdychla som si: ,,Ale bude mi chýbať kúpeľ. A..." začala som sa obzerať navôkol, uvedomila som si, že nemám v ruke zvitok. Ležal na zemi. ,,Skoro by som ho tu zabudla." usmiala som sa, ,,Neviem sa dočkať kedy to všetko vyskúšam a ty budeš môj pokusný králik." usmiala som sa. ,,No a teraz veď preč z tochto hnustného a opusteného miesta, nepáči sa mi tu..."

Mokuto

Na tváři se mu objevil vyděšeny výraz. To doufám byl vtip...že? Ujistil se a mile se usmál. Znova se otočil k tomu památníku. Pomalu k němu dosel a prohlédl si ho. Nevěděl, k čemu slouží, nebyl nijak popsán. Jen ta červená postava mu připomínala obraz který se mu před očima objevuje. Na sucho polkl a vrátil se zpět k Dash. Nelíbí se mi tu...je to tu.. V tom ho prerusil velký záblesk světla z místa, kde leží Aldora. Jeho i Dash to oslepilo. Když světlo zmizelo, z Aldory stoupal černý dým.

Dash...
,,Samozrejme, bol to vtip..." usmiala som sa núteným a podozrivým úsmevom. Pozrela som sa na svoj zvitok a ešte pevnejšie som ho uchopila v ruke. Vedela som, že je prázdny, a že hocikto by si myslel, že je taký naozaj, ale ja viem ako takéto zvitky čítať. Čítanie ako písma Serafov... Ďalší kúsok môjho sveta. Chytila som si jede vrkoč a privoňala som si k vlasom. Keby neboli od prachu, tak by som si ich vôňu viac vychutnala. Keď na mňa prehovoril Mokuto, uvedomila som si, že som sa stratila v ojich myšlienkach. Iba som mu prikývla a pustila sa v pred. Vtom však tá žiara. Keď sa mi zrak vrátil, pozrela som sa na mesto: ,,Čo to bolo!"

Mokuto

Zůstal stát na místě a díval se směrem k Aldore. Že by, na město někdo zaútočil?! V ten moment se mu v hlavě objevila představa, že město je plné prastarých a lidé umírají. Musíme si pospíšit... Zamumlal a rozběhl se k útesu. Koukl dolů a hledal nějakou cestu, kterou by se mohli vydat. Na levé straně byl trochu prudký kopec plný kamenů. Docela nebezpečná cesta, kde neopatrnost může znamenat pád až dolů. Kameny byli velké, kluzké a ostré. Přesto tam zamířil a běžel celkem rychle.

Dash...
Hľadela som na mesto. Čo to bolo? Prebudila som v sebe Božie svetlo a rozprestrela som svoje prenádherné krídla. Zakňučala som: ,,A to som si myslela, že tá cesta bude pokojná, bez problémov..." mávla som krídlami, vzniesla som sa a zamierila som si to priamo do mesta. NO naraz som sa zastavila. Čo to robím... Otočila som sa vrátila sa za Mokutom, ktorý zliezal zo skaly. Prichytila som sa jedne skaly, ktorá vytŕčala z pôdy , neďaleko od Mokuta: ,,Si si vybral tú najlepšiu cestu na vzostup. Nenamáhaj sa, aj tak sa tam nedostaneš včas... To máme deň cesty, no teda ty..." prehovorila som ho na neho chladne.

Mokuto

Zastavil se, když na něj Dash promluvila. Jinou cestu jsem nenašel...Zamumlal. Netušil, proč z jej hlasu cítil takovou negativitu, ale dál to nerozebíral. Neumím létat, bohužel... Sice, kdyby použil své síly, tak by se teroreticky mohl udržet ve vzduchu, jako při posledním souboji. Vlastně mu přišlo i zvláštní, jak to dokázal. Za těch pár chvil ,se mé schopnosti hodně zlepšily...Pomyslel si. Budu se muset dostat co nejrychleji do lesa...Ukázal na aldorský les, který začínal dole pod skalou. Tam, bych se už mohl pohybovat rychleji...snad... Znova se podíval směrem k městu, ze kterého stále stoupal dým. Semtam se mezi mraky objevil sluneční svit, takže bylo jasné, že noc se ještě neblíží. Musíme se tam dostat co nejrychleji...Otočil se na Dash. V očích měl něco zvláštního. Jakoby z nich vyzařovala potřeba tam být a pomáhat. Skoro jako strach.

Dash...
Zatvorila som oči a zhlboka som sa nadýchla. Predstavila som si tú spúšť, ktorá zavládla v meste. ,,No dobre..." rozprestrela som si svoje krídla. Ich žiara ma hriala na tvári. Cítila som to teplo, ktoré vo horí vo mne. To čo mi dodáva silu, odvahu a napĺňa ma šťastím. ,,Pôjdem dopredu... zistím čo sa tam deje, pomôžem pri obrane mesta." Mávla som krídlami a vyletela som nad Mokuta. Zvitok som chytila pevnejšie a zaviazala som si ho o pás. ,,Budem ťa tam čakať..." usmiala som sa. Zamierila som si to priamo do Aldory. Prečo tam vôbec idem? 

Mokuto

Dobře...Když dořekl, znova se dal do lezení z kopce. Mám divný pocit...V tom mu uklouzla noha a hlavou mířil přímo na další kámen. Odrazil se rukama od země, udělal kotoul ve vzduchu a dopadl na nohy. Fuu...to bylo jen tak tak...musím si dávat větší pozor...Pak už opatrněji doběhl k začátku aldorského lesa, do kterého vběhl tak rychle, jakoby ho hnali biče.

Přesun-Aldorský les.