Gudrah

Gudrah je místo v Elderannu. Nachází se v podzemí, pod horami na severu. Je to obrovská jeskyně, který má uprostřed velký palác vytesaný do skály a vede k němu uzká cesta. Tuto jeskyni vykopali trpaslíci a vchod zabezpečily tak, aby tam nemohl vstoupit nikdo se zlými úmysly. Vchod se objeví pouze za úplňku, ale pokaždé úplně někde jinde. 

Palác v nitru jeskyně však trpaslíci nepostavily, byl tam přenesen jako vězení a zároveň hrob jednoho z vládců ze zapomenuté severní říše. Nedoporučuje se toto místo navštěvovat. Kdo tak učiní, zemře anebo jeho duše bude navěky trpět v nekonečných bolestech a utrpení.

Spoiler:

Před stezkou je na velkém kameni vytesán nelidským písmem:

[size=13]Shakhbuurz-uur Uliima-tab-ishi za, Uzg-Gudrah-ishi amal fauthut burguuli[/size]



Což se dá přeložit jako:

Temný pán, jenž dlí na trůně v zemi Gudrah, kde se snoubí šero se šerem.

Dash...

Ako povedal starý muž som sa postavila okolo neho. NAraz sa objavila modrá žiara a mnesa stratila zem pod nohami, no stála som stále pevne. Nestihla som Ani nič povedať a ž sme boli na prazvláštnom mieste. Bolo tu potemnele. Siridian sa začal správať akoby niečo hľadal. Keď ale zažiaril mesiac objavil sa vchod do skál. Dobré maskovanie, pomyslela som si a následvala som starého muža...

Vlkolaci
,,No fuj takúto cestu, odmietam znova zažiť, veľmi nepríjemný presu." povedal Herano a chytil si žalúdok.
,,Vari ti len neprišlo zle." zasmiala sa Luna a pocapkala ho po chrbte. Yuuto sa začal obzerať okolo seba: ,,Mám zlý pocit, z tohoto miesta. Nepáči sa mi tu." povedal. Herano mu kývol hlavou na súhlas: ,,Ani mne, ale tomu čarodejovi asi áno, pozri ako sa mazná s tými skalami." ,,Skôr si myslím že niečo hľadá..." dodala Luna. Keď sa zjavi vchod, len sa pousmiala a spoločne vošli do útrob skál. Yuuto šiel posledný a stále sa obzeral za seba.

Hned jak jste vstoupily dovnitř, ucítily jste nepříjemný chlad. Takový po kterém se člověk hned otřese a velmi nepříjemné ticho. Ticho tak velké, že dýchání všech bylo tak hlasité. Tma zde byla tak černá, že si nikdo neviděl ani na ruce, když si je dal před oči. Počkejte...Zašeptal Siridian. Foukl do krystalu na své holi a ten zablikal. Dal si ho blíže k ústům a dlouze na něj znova foukl. Krystal znova zablikal a pomaličku se začal rozsvěcovat. Po chvilce čekání, už každý viděl na pár metrů dopředu. V tom něco zapištělo a hned na to všem kolem hlav prolétla stovka netopýrů, která zamířila průchodem ven. 
Před vámi se táhla dlouhá chodba, která byla jakoby vytesána do skály. Siridian společně s Elizabeth se dali do pohybu. Pojďme! Zavelel a rychlým krokem vyrazil kupředu. Chodba byla velmi dlouhá, trvalo to snad věčnost, než jste došli na konec. Došli jste až do srdce hory, která byla dutá a obrovská. /Viz obrazek/. Před vámi se táhla klikatá stezka, před kterou stál velký kámen, na kterém bylo vytesána nějaká věta v jazyku, který nikdo ze skupiny neznal. Na konci stezky stál ohromná pevnost, která byla přesně uprostřed všeho. Co je to? Někdo tu žije? Zeptala se Elizabeth a Syridian stál jen na místě, opíral se o svou hůl a pohled měl skleslý. Nejsem si plně jistý...ale vrátit se nemůžeme...Jeho oči zamířily na písmo, vytesané na skále. Hmmmm...Potichu vydal a pomalým krokem se vydal na stezku vedoucí do pevnosti. Vlkolaci se zde mohli cítit velmi podivně. Přeci jen, vycítit smrt snad nelze ani popsat. I Dash pociťovala zvláštní energii ve vzduchu. Něco zde určitě je, a je to velmi mocné.

Dash...

Kráčala som sa Siridianom. V priestore v ktorom sme sa nachádzali som sa necítila vôbec dobre. Chlad a vlhko sa mi splietalo do vlasov. Temnota, ktorú síce prerážalo svetlo zo Siridianovej palice, sa akoby hneď po pár metroch znova strácalo. Akoby tma ho sama požierala. Rukou som sa dotkla skál ktoré lemovali celý priestor cez ktorý sme kráčali. Ale hneď ako som to spravila, odtiahla som ruku preč a zastavila. Luna si moju reakciu všimla. ,,Čo sa stalo?" spýtala sa ma. Pozrela som sa na prsty a potom na skalu. ,,Ja neviem... bolo to zvláštne, akoby .... akoby to ani skala nebola." Luna sa tiež dotkla a rovnako ako ja hneď ruku odtiahla. ,,Čo to je?" Zakrútila som hlavou: ,,Neviem... akoby... neviem to ani opísať... To nie je skala... určite to nie je len taká obyčajná skala... Poďme radšej..." povedala som a ďalej sme pokračovali v nekonečne dlhej ceste temnotou za sprievodu chabého svetla. ,,Ty by si nám mohla lepšie osvetliť cestu..." pristúpil ku mne Yuuto. ,,Vieš radšej nie... Nechcem nič prebudiť..." 
Konečne sme prišli asi na určené miesto. ,,Kde sme to?" hneď som sa spýtala. Nepríjemný pocit ešte viac prerástol... Ani Vlkodlaci neboli veľmi v pohode, niečo cítili... niečo veľmi zlé...

Procházeli jste stezkou, která byla dlouhá. Čím více jste byli blíže pevnosti, tím větší byla. Držte se všichni pohromadě, nikdo se nesmí rozdělit! Zavelel Siridian. Když jste byli někde v půlce cesty, Dash občas ucítila chladné závany větru a pokaždé když nějaký ucítila, jakoby v ten moment cítila i další přítomnou osobu. Čím blíže jste byli, tím více se takáto aktivita zvětšovala. Nakonec tento pocit měli všichni ze skupiny. Občas se zdálo, jakoby jste ve tmě spatřily nějakou bledou tvář. Siridian se na moment zastavil. Co je? Optala se ho Elizabeth. Utíkejte...rychle! Na zem před vámi odněkud z hora dopadla lebka. Hned na to dopadli další dvě. O pár chvil na to, všichni zaslechli rychlý sesun jakoby někdo sypal kamení. Na zem dopadalo čím dál tím více lidských lebek. Něco mělo v úmyslu celou stezku zasypat tisícemi lebek. Bacha na hlavu! Rychle k pevnosti! Na to, že Siridian byl postarší muž, běžel jako čilý mladík. Všem se nakonec podařilo doběhnout k pevnosti. Siridian celý udýchaný se otočil k ohromným černým železným dveřím. Ty se po chvíli otevřeli. Za nimi byla jedina místnost v celé pevnosti. Ze stropu svítil měsiční svit, který zde byl nějakým neznámým způsobem přenesen z venku. Svit svítil na podlahu, na které byla jen jediná věc. Kamenný sarkofág, bez žádných ornamentů. Jen na něm byl vyrytí stejný nápis jako na začátku stezky. Teď však nápis viděl každý v jazyce, který byl pro něj jeho rodným. "Temný pán, jenž dlí na trůně v zemi Gudrah, kde se snoubí šero se šerem. Musíme odsud pryč! Otočil se Siridian, ale přesně v ten moment se dveře zavřeli. Kdo ruší můj klid? Ozval se temný, šeptavý hlas. Nad sarkofágem se objevila postava v černém otrhaném plášti. Na hlavě měl železnou helmu, která měla kolem dokola ostny směrem nahoru. Vypadalo to celkem jako koruna

Spoiler:

Místo tváře jen tma. Není úniku...Začal znova tím šeptavým hlasem. Narušitele čeká jen smrt.

Dash...
Ako náhle nás starý muž upozornil na zosuv lebiek, roztiahla som svoje krýdla a nad všetkými som spravila obrovskú zlatú kupolu, aby sme v bezpečí prebehli preč z nebezpečenstva. ,,Bože, tu musela umrieť celá armáda!" zadychčane prehovoril Herano, pri železných dverách. Postavila som sa k nim. ,,Obávam sa toho, čo nájdeme na tomto mieste..." šepla som. Dvere sa otvorili a vstúpili sme do miestnosti. Podivné slová na sarkofágu neveštili nič dobré. A keď Siridian povedal, že by sme mali odýsť bolo už neskoro. Neskoro bolo už v tedy, ako sme vôbec prešli cez prvú bránu. Vtom sa objavila zváštna postava. Temná, ako samotmé toto miesto. Pozrela som na ňu... Mráz mi prešiel po chrbte a v mojej mysli som počula hlasy, ktoré sa roztriasli od strachu. Vlkolaci sa zježili a ich telo sa dalo do strehu, pripravený na chvíľu kedy by museli bojovať, proti neznámemu nepriatelovi.

Postava plula vzduchem a přiblížila se k nim. Byl vysoký asi jako Mokuto, plus mínus pár centimetrů. Jsi jen pouhou vzpomínkou, zakletá duše, která nenašla svůj klid...Promluvil Siridian. Elizabeth udělala krok dozadu. To je...t..to je on? Ten kterého se báli Prastaří. Člověk bezejména, který je čirým zlem. Bytost ze zapomenuté doby...Temný pán z Argh Sul...Vyslovila Elizabeth se strachem v hlase. Před nima stál přírzrak či duch osoby, která žila stovky let před příchodem Prastarých do Ellderanu. Bytost o které se učí ve všech zákoutích vesmíru a bytost o které se bude učit i v budoucnu. Bytost, jehož činy byli zdaleka horšími než činy Prastarých. Je mrtev...je to jen obraz jeho duše, která zde je pohřbena. Dodal Siridian. Na mrtvého však vypadal, že má stále velkou moc. Ale proč je zde? Kdo ho sem pohřbil? Začal Siridian pokládat otázky spíše sám pro sebe. Duch najednou vydal písklavý vřískot, který bodal v uších jako ty nejostřejší meče. Můj plán vychází...Začal znova šeptavým hlasem. Až nastane doba, kdy dítě z lesů dospěje a opustí svůj zničený svět a hvězda vzdáleného světa uhasne, můj čas nastane. Siridian se otočil na Dash. To ne...neříkej mi, že náš příchod je součástí tvého starého plánu? Zvědave se ho zeptal. Hloupý starý muži. Svět se zahalí do stínu. Čas lidí skončil...můj věk teprve začíná! Chvilku se zdálo, že temná postava nabírá více a více barvy. Předtím byl takový více průhlednější. Vrať se do stínu. Tvůj čas už skončil! Siridian pozvedl svou hůl připraven bojovat. COŽPAK NEPOZNÁŠ SMRT, KDYŽ SE NA NI DÍVÁŠ?! ..Nastala má hodina...Pozvedl svůj šedý meč čepelí vzhůru a ten okamžitě vzplanul. Kolem ohně se prohnalo několik stínu a Siridianova hůl se rozstříštila. Hned na to dopadl na zem už na své nohy. Sám sebe vzkřísil z mrtvých. Jeho tvář však stále nebyla vidět. Byl tak temnotou nasákly, že za helmou byla jen černota. Siridian padl k zemi. Vysál z něho všechen život. Teď se zbavit červů...Pohlédl na zbytek skupiny.

Dash...

Počúvala som postavu. V kútiku duše som dúfala, že sa rozplynie ako prach... Opak bol ale pravdou. Keď som uvidela padnúť k zemi telo bezvládneho Siridiana, rozprestela som krídla a okolo tela sa mi objavilo zlaté svetlo. 
--Prikazujem vám! Všetka naša moc patrí len mne!-- 
,,Práve skončil ten tvoj čas!" máva som krídlami a zaútočila som na postavu so zlatou kosou v ruke. Vlkolaci sa premenili na vlkov a Herano hneď priskočil k Elizabeth, zdrapil ju a odtiahol čo najďalej ako sa dalo.

Elizabeth hned zakřičela a po tváři ji začali téct slzy. To nee...Siridian je mrtvý... Vzlykala a nechala se odvést pryč. Vůbec se nedokázala pohnout. Velký čaroděj padl. 
Temný pán pohlédl na Dash a její zlatou kosu. Síla Serafů..ty jsi ta která oslabila jednoho z bratrů hvězdy...Slizký had! Její kosa narazila na stín, který chránil temného pána. Hned na to se stín začal šířit na kosu a světlo z ní se pomaličku vytrácelo. Jedna z těch tisíců duší, které Dash křičí v hlavě si tohoto muže pamatuje. Pamatuje si jeho činy, které vykonal. Činy, které si nikdo pamatovat nechtěl. Činy, které měli za následek smrt milionům životů. Temný pán z Argh Sul, ze zapovězeného místa, kde sídlí Prastaří. Tvá smrt potěší mého pána. Brzy zde bude a já mu předám poklad, který pro něj strážím... Sarkofág v půlce prasknul a rozpůlil se dvě části. Celou místnost ozářil světle fialová záře. V sarkofágu byl umístěn velký krystal fialové barvy. Ten, který měli získat. Im...kámen moci. Kámen, jehož moc udržuje vesmír pohromadě. Úlomek duše boha, tvůrce všeho. Ty mě nedokážeš zabít...tvá moc ještě nebyla probuzena... Kolem Dash začali létat stíny. Temný pán ale netušil jaká moc je v nitru této na pohled mladé, krásné ženy. Tvého pána? Myslíš tím Prastaré? Ozvala se z dálky Elizabeth. Pán se na ni podíval. To není možné...vždyť jsi byl vždy proti nim... Temný pán jen temně odpověděl. Já jsem Prastarý!

Dash...

--Ja ho poznám... Temný tvor bez lásky... temnota! Uteč!--
--A my sme svetlo! Svetlo vždy víťazí!--
--Dash nám velí! Výťaztvo je zaručené...--
--Dash... odpusť mi... nikdy sme toto nechceli...--
--Čo ste nechceli?--
--Nikdy sme ťa nechceli uväzniť... zber si to čo ti patrí... zober si svoju moc... zober si svetlo z ktorého si stvorená...--
--My sme svetlo, patrí nám!--
--Nie! ty si svetlo, a my sme ho ukradli patrí len tebe... len tebe patrí táto moc...--
Chaos utíchol. Privalili sa spomienky... záblesky minulosti...

Vzdialila som sa od postavy, keď mi vysal svetlo z kosy. ,,Seraf... dávna rasa... Kedysi som patrila medzi nich, ale ty si veľmi dlho spal aby si vedel kto som naozaj. Nevieš a nedozvieš sa to už... aj keď si prastarí, ja sa nebojím tvojej moci." usmiala som sa a sňala som si šperk z očí. Zahodila som ho a odhalila som blkotajúce zlaté svetlo ktoré prídi ako nekonečných vesmír v tanci. ,,Ale ja som milosrdná... máš možnosť sa vzdať... Ale ak nie, ak chceš bojovať... tak v tom prípade." nával zlatého svetla ožiaril celú miestnosť v ktorej sme boli. Dvere sa pod energiou roztvorili. Ďalej svetlo prenikalo cez skaly, prenikalo cez horu. Rozjasnil oblohu. A znova sa vrátilo do môjho tela. ,,Tak padneš a už si na teba nikto nespomenie... Ako sa rozhodneš?"

Yuuto vzal telo Siridiana papule a odbehol K Elizabeth. Luna sa premenila na Človeka a prehovorila k Elizabeth: ,,Sadni si na Herana. My musíme odísť. Ak budú bojovať, môžme umrieť pri tom." vysadila ju na vlčí chrbát, sadla si na ňu a vybehli spoločne preč. 
--Myslíš že ho porazí?--
--Ak nie ona... tak my určite nie...--

Elizabeth pokývala hlavou a nechala se vysadit na vlka. 
Po tom co Dash si zahrála na velmi silnou žárovku se Im zdvihl ze země. Doletěl až k temnému pánovi a zůstal levitovat vedle jeho hlavy. Im zacítil sílu, která by byla hodna jej nést, ale temný pán to jen tak nechat nenechal. Jeho meč znova vzplanul a Im se snesl zpět na zem a jeho světlo přestalo zářit. Tvá moc je fascinující, ale nic se nevyrovná síle temné strany! Zhluboka se nadechl a ozval se znova ten uši zničující vřískot. Světlo není silnější než tma. Celá místnost se zahalila tmou. Měsíční svit zmizel a nešlo zde vidět na krok. Zářící oči Dash by nikdo neviděl ani z metru. Kolem jeho meče to začlo vířit a Dash pocítila jak se začíná vysávat její moc. Bylo ji však tak moc, že to Dash cítila jen lehce. Naopak Temného pána to začalo posilňovat. Probuďte se...povstaňte! Z podlahy vystřelily kostnaté ruce a ze země začali vylézat nemrtví. Desítky nemrtvých. To samé se dělo i venku mimo pevnost. Takže velmi brzy se Elizabeth a vlkolaci střetnou proti přesile nemrtvých.

Dash...

,,Takže sa nevzdávaš... dobre..." povedala som keď nastala všade tma. Usmiala som sa. Rozprestrela som krídla ktoré žiarili a prerážali tmu. ,,Vieš čo sa hovorilo o serafoch? Čí väčšia moc tým viac párov krídel..." Moje krídla sa začali zdvojovať, a zväčšovať. Namiesto môjho jedného páru krídel som ich mala desať. Útok nemŕtvych, čo útočili poza môj chrbát som poľahky odrážala. V ruke sa mi znova objavila kosa, ktorú som rozkrútila a rozsekla ďalších nemŕtvych. Pociťovala som ako pomaličky zo mňa uniká energia. Berie si ju. Ešte viac... Viac! Obzrela som sa za seba. Vlkolaci, teraz budú musieť bojovať vlastný boj. Musia vydržať. Mávla som krídlami a vyletela vysoko tak aby nemŕtvi na mňa nedočiahli. Začala som formovať zlaté svetlo. Okolo mňa sa objavili zlatí havrany, veľký ako človek a tí začali útočiť po nemŕtvych. Svojimi pazúrmi a a zobákmi im oddeľovali končatiny od tiel. ,,Bojuj proti mne... Jeden proti jednému... Alebo sa snáď bojíš prehry?" Ďalší havrany začali útočiť aj na prastarého.    

Vlkolaci. 
Okolo nich sa začali objavovať nemŕtvy. Luna stiahla Elizabeth z vlčieho chrbta a premenila sa aj ona na veľkého vlka. Urobili okolo nej kruh, aby ju chránili a ani chránili jeden druhému chrbát. Vedeli, že Elizabeth je mág a toho treba chrániť aby mohol vyvolávať svoje schopnosti.

Ze tmy vyletěly desítky stínových provazů, které omotaly havrany a svázaly je. Havrani byli vytvořeni ze silného světla a tak bylo těžké je hned zničit. Avšak znemožnilo jim to pohyb. Další stíny zaútočily na světelnou záři, kterou produkovala Dash. Začalo se přetahování mezi světlem a tmou. Já nemohu zemřít....Já jsem smrt! V dlani se mu objevila zelená koule, která vzlétla k Dash a přesně na hranici mezi tmou a světlem explodovala a do vzduchu se dostal velmi jedovatý plyn. Jeho výhodou bylo, že on když byl ještě člověkem, tak byl černokněžníkem, zlým mágem. A tyto schopnosti mu zůstali. Poddej se temnotě a udělám z tebe svou poddanou. Přijmi ji a budeš mocnější. Získaš schopnosti, o jakých se ti ani nesnilo...V každé bytosti je kus zla, stačí ho jen popostrčit a nechat ho vyplavat napovrch. Pak už je vše snadnější...Im začal pomaličku znovu zářit. Temný pán však věděl, že Im si nesmí vybrat jeho. Pouze ho musí ustrážit svému pánu. Stovky nemrtvých útočily na vlkodlaky. Přicházeli ze všech stran. Elizabeth seděla na zemi a hlavu měla položenou na svých kolenech. Třásla se strachy. Tolik zla...bojím se. Můj mistr je mrtev...bojím se bojovat...nemůžu se pohnout...co mám dělat? Začala znovu plakat. Mezi tím před Herana přišel trochu jiný nemrtvý. Vypadal jako jeden z vůdců. Vydejte mi toho mága! Zavrčel chraplavým hlasem.

Dash...

,,Ty nevieš čo je skutočná smrť!" zvolala som na neho a začala som mávať krídlami. Vytvorila vietor ktorý pretlačil jedovatý plyn čo najďalej odomňa. Havrany ktoré boli chytené v pasti sa rozpadli na na zlatý prach ktorý sa rozplynul. ,,Môžeš mi dať moc?" Nadvihla som obočie a priletela som bližšie k nemu. ,,Moc silnejšiu oko mám?..." Ešte viac som sa priblížila ,,A spravíš ma svojou poddanou?" Zasmiala som sa. Môj smiech sa niesol okolím: ,,Nemáš mi čo dať..." okolo nás sa začalo formovať svetlo a vytváralo nepriechodnú kupolu. Vytvorila som arénu kde sme boli len mi dvaja. Pomaly sa začala zmenšovať. Nič čo bolo za kupolou už nebolo vidieť. Do ruky som zobrala kosu. ,,Tak bojuj!" vykríkla som a obrovskou rýchlosťou som zaútočila na prastarého....

Vlci len zavrčali. Nemali v plane Odovzdať nemŕtvemu Elizabeth. Vlkolaci zbadali zlatú kupolu. 
--Myslíte že vyhrá?--
--Musí...--

Až teď si uvědomil rozdíl mezi ním a Dash. Ikdyž znova zemře, časem povstane. Takto už přežil tisíce let. V tom je jeho největší síla. Proto se o něm říká, že se ho bojí samotní Prastaří a proto byl i napsán na seznam největších nepřátel Prastarých. Jako první bytost dokázal oklamat smrt. Neboť smrt byla vždy ta nejmocnější. Každého jednou dostane, někoho za 10 let, někoho za 100 let, někoho za 1000ce let...ale vždy si ho najde. Smrt je nejmocnější bytostí a každý se bude bát toho, kdo takovou bytost porazí. Tento souboj byl rozhodnutý už v době, kdy jsi sem přišla. V druhé ruce se mu objevil řemdih. Na jeho konci byla velká mohutná železná koule s velkými ostny. V druhé ruke jeho meč. Pomalým kroky zamířil k Dash. Zahnal se řemdihem, který na Dash letěl z levé strany.
Další horda nemrtvých se rozběhla proti vlkodlakům. Elizabeth stále seděla na zemi. Musím něco udělat...nemohu tu tak sedět...vstaň...musím pomoci svým přátelům...i kdybych měla položit svůj život. Její nohy se pohnuly. Pomaličku se postavila a otočila se směrem ke kopuli. Roztáhla ruky a vznesla se nad zem. Použiju veškerou svou moc...musím ochránit Im před nepřítelem...

Dash...

,,Cesty osudu sú už dávno dané..." povedala som mu a krídlom som sa ubránila ho útoku remdihu. Krídlo sa rozpadlo. Ja som vyletela a kosou som sekla zhora. Neviem aká je vo mne naozajstná moc. Hla mi zabraňuje vidieť skutočnú pravdu, kto naozaj som. Jedného dňa ak si raz na mňa niekto spomenie budú hovoriť, že som bola tá najviac klamaná bytosť na tomto svete. Hlasy som od začiatku súboja vôbec nepočula. Nepriateľ zo mňa naďalej čerpal svoju moc a zlaté svetlo nasával. Ale ja som ho stále cítila. Stále som cítila každé zrnko, aj keď ho pohltilo jeho telo. Akoby svetlo dýchalo rovnako ako dýcham ja. Akoby mu tĺklo srdce. Nepriateľ teraz mohol pociťovať podivný pocit, zo svetla ktoré mi ukradol. Akoby vzdorovalo a bojovalo proti nemu samotné. 

Nekonečná horda nemrtvych sa valila z každej strany. Vlci bojovali ako svorka. Spoločnými silami sa im zatiaľ darilo brániť. Ale vedeli že ak sa niečo nestane, po nejakom čase už nebudú schopný bojovať. Dúfali v jedno, dúfali že Dash vyhrá zápas a že sa Elizabeth konečne vzchopí a pomôže im bojovať. Magička sa pohla. Dodalo im to ďalšiu chuť do boja.

Její útok kosou vyblokoval svým mečem. Její moc už převyšovala tu jeho, ale přesto ještě stačil odrazit její útok. Znova se ohnal řemdihem. Dával teď jeden útok za druhým, máchal řemdihem sem a tam. Bylo to těžké na ovládaní, jelikož řemdih byl hodně těžký. Pak se zastavil. Tvá síla mě otrávila...jak hloupé ode mně...Přestal sát její sílu. Já se však vrátím...vždy se vrátím! Otočil svůj pohled směrem k východu z pevnosti.  Poté otočil pohled na Im. Natáhl k němu ruku. Zničim nás všechny...Im skončil v jeho dlani a do okolí se rozprostřela fialová záře. Kopule se rozpadla a Dash to odhodilo dost velkou silou. Temný pán byl na konci svého krátkého vzkříšeného života. Celá hora se začala otřásat.
Elizabeth si strčila ruku do úst a skrz krk se ji do úst dralo něco velkého. Pak z úst vytáhla velké semeno rostlinného charakteru. Chtěla jsem to použít jen v té nejnutnější chvíly...Semeno rozdrtila a do úst si nalila růžovou tekutinu, která ze semena vytekla. Tu pak spolkla a hned na to ji kůže ztmavla. Její bloňdavé vlasy se zmenily na tmavě zelenou. Nehty se ji mnohonásobně prodloužily a zuby zešpičatěly. Dopadla znova na zem a tleskla rukama. Ze všech skal začaly vylétávat rostliny s hrubým a ostnatým stonkem, které se jako had plazily velkou rychlostí k nepřátelům. Ti proti rostlinám nemali sebemenší šanci. Její oči pohlédly na temného pána, který držel Im. Kolem něj sršely fialové blesky a jeho tělo se pomaličku měnilo na časovu bombu. Odrazila se od země a vmžiku byla u něj. Tam otočila pohled k Dash. Omlouvám se že vám kazím souboj...ale je to mým úkolem...ochránit kámen...pozdravujte prosím odemně Mokuta...Neusmála se. Neotočila pohled ani na kámen, ale pouze její ruka vytrhla kámen z ruky temného pána. Pak se odrazila od země a jako šíp prostřelila horou do nebes, kde se objevila fialová záře, která osvětlila celé okolí. Záře se změnila na fialovou kouli, která začala padat někam daleko odsud.

Dash...
Bránila som sa nepriateľovým útokom. A vzápätí som mu ich vracala. Zlaté svetlo iskrilo vždy keď sa naše zbrane dotkli. Keď si uvedomil do sa deje v jeho telo a chytil kameň do dlane. Kupolo sa rozpadla a mňa odhodilo preč. Dopadla som na zem. Počula som prasknutie. Zdvihla som pohľad na Vlkov a Elizabeth... Čo sa to deje... osvietená fialovým svetlom som pozorovala Elizabethinu premenu. Potom priskočila a vytrhla Im nepriatelovy z ruky. Videla som v jej očiach obetu, ktorú sa rozhodla vykonať. Načiahla som za ňom ruku... Vlkolaci ku mne pribehli a premenili sa na ľudí. Celá hora sa triasla. ,,Dash... musíme utiecť, lebo hora padne." povedal Herano a chcel mi pomôcť sa postaviť zo zeme. Neďaleko od nás začali padať kusy skál. ,,Musíte ísť tam kam dopadne Im... rýchlo..." povedala som im okolo nás som vytvorila znova zlatú kupolu aby sme boli v bezpečí. ,,My všetci sa hlavne musíme odtiaľto dostať preč.!" povedala Luna. V hlave som znova počula spev. Spev ktorý ma volá. Čím ďalej tým hlasnejšie. Pomaly som sa postavila. Začala som formovať svetlo na veľkého havrana na ktorého sa zmestia traja ľudia. ,,Vysadnite na neho! Rýchlo!" zvolala som na vlkov. Tí ma hneď poslúchli. Havran mávol spoločne so mnou krídlami. Letela som prvá, aby som zväčšila dieru, cez ktorú vyššieľ fialový paprsok, aby sme sa dostali z hory čo najrýchlejšie preč, skôr ako sa celá zosunie. ,,Čo sa stalo s Elizabeth?" pýtal sa Herano. ,,Obetovala sa pre záchranu Imu. Nie je ale čas truchliť, musíte sledovať fialovú žiaru. Havran vás odnesie." odpovedala som mu. ,,A ty? Čo sa deje?" ozval sa Yuuto. ,,JA idem vyhrať svoju vojnu. Celý čas ma volá... spieva mi..." hneď po mojich slovách havran zatrepotal krídlami a vydal sa na cestu. ,,JA len dúfam, že sa ten havran nerozpadne..." dodal Herano. ,,Toho jedného sa bojíš?" zasmiala sa Luna.
Pozrela som sa na rozpadajúcu horu a potom na smer kam odletel im. Mokuto, dúfam, že tam niekde si a že sa ešte stretneme. Potom som mávla krídlami a vydala som sa za spevom.