Ulice St. Michelare

Jedna z nejznámějších ulic v Aldore. I když vypadá potemněle, přesto lze zde najít spoustu podniků, zábavy a právě v této ulici se nachází podnik DellaRumia.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Usmiala som sa na krčmára a bez slova som vyšla von na ulicu. Tí ľudia sú tak sprostí. V duchu som sa zasmiala. "Tak poďte chlapci." s úsmevom na tvári som vyšla ako prvá na ulicu. Postavila som sa do stredu. Ulica smrdela ako väčšina mesta, zatuchnuto.  Navôkol chodili ľudia, zabratý do svojich myšlienok. "No milá stráž, chcete bojovať tu medzi ľudmi?" spýtala som sa ich pre istotu. "Čakala som na ich prvý výpad. "Stále sa môžte otočiť a ísť si vykonávať svoju prácu a nie tu útočiť na ženu vo dvojici." Ako mohla ľudská rasa prežiť toľko rokov, keď sa vrhajú do nebezpečenstva, ktoré ani nepoznajú čo je zač. Ako to že už dávno sa nepozabíjali navzájom. Bola som úplne v kľude, len som na nich čakala.

Stráž


Vyšli ven za ní, všude byli lidi, kteří procházeli ulicí, nakupovali a bavili se mezi sebou. Když viděli, k čemu se schyluje, udělali místo, aby mohli v klidu bojovat. Nemusíte mít strach o druhé, lidé tohto města ví, co mají v takýchto situacích dělat. Jeden ze stráží vytáhl meč a namířil ho na ženu.Úkol je jasný...braň se. Rozběhl se proti ženě a provedl výpad mečem, který nebyl zas tak těžký se mu ubránit. Prý si bojovnice...tak se ukaž. Druhý stál opodál a čekal na svou příležitost. Ulice se mezi tím vyklidla, avšak doběhlo sem více stráží, kteří sledovali souboj. Dokaž, že jsi hodna být tou, která bude bojovat ve jménu Aldory.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Na moje veľké prekvapenie sa ľudia navôkol rozostúpili a nechali nám priestor na boj. Asi sa niečo takéto v tomto svete berie ako samozrejmosť a všetci to asi berú ako každodennú rutinu. Ľudia sú veľmi zvláštny. A keď prišla ďalšia stráž prišlo mi to ešte viac zvláštnejšie. To nemajú nič iné na práci? Tak na čo je toľko stráži v tomto meste, aby otravovali život ostatných? Spomenula som si na Serafov z môjho sveta. Byť strážcom Edenu, bola pocta a všetci sa k tomu postavili s plným nasadením. Pri bránach miest, nepohnuto stáli aj celé hodiny. Bez slova, bez najmenšieho pohybu. A boli sme všetci v bezpečí. Ale čo sa tíka ľudskej rasy... Ero Mehme Eros Wuka, Ero´agave, Meh Tar Ahestia, Meh Tar Ah! V tele som ucítila silu. Teplo ktoré vírilo vo mne. V očiach mi žiarilo zlaté svetlo. Počkala som na moment keď meč, ktorý zvieral muž v rukách, sa tesne dostal ak ku mne. Krásnou viacnásobnou piruetou som sa výpadu poľahky vyhla jeho výpadu. Moje krásne biele šaty opísali môj pohyb rovnako ako zlaté svetlo. Dlhá suknica zakryla pohyb mojich krokov pri otočke, počas ktorej som jednu nohu vysunula viac, priamo pod nohy muža. Snáď si rozbije svoje smrdľavé ústa. Keď som zastala, chytila som si vrchnú priesvitnú časť suknice a jemne som sa uklonila, ako to robia ženy, keď ich muž požiada o tanec.

Stráž

Nečekal, že si z něho žena udělá víceméně srandu, ale zareagoval docela dobře. Dal jednu nohu před sebe a zabrzdil snou svůj pohyb. Ze země se vzneslo trochu prachu a muž hned otočil svůj pohled na ženu. Co jsi do pekla zač? Ty nebudeš jen tak obyčejný člově....Větu ani nedokončil. V jejích očích viděl zářit světlo, což určitě nebylo normální...Č...Čarodějnicee! Zakričel a stráže stojící na bokách ulice vytáhli své rohy a zatroubily na něj. Celým okolím se roznesl hlasitý zvuk. Všichni tasily své meče. Jejich pohledy teď byli velice jiné než předtím. Jakoby přestala legrace. Jménem Aldory, hlavního města světa lidí...zatýkám tě za používání kouzel! V dálce začlo být slyšet dupání nohou, které se blížili ktomuto místu. Avšak k boji stále nedocházelo, v mnoha očích přítomných stráží šel vidět strach.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

To čo človek nepozná toho sa bojí, a vždy sa asi bude báť. pomyslela som si keď som počula aký pohľad majú na mágiu. Ale to ani nieje mágia, to je boží dar, vo mne je samotný boh. A ja by som mala byť čarodejnica? Mali by mi padnúť k nohám! Rozhliadla som sa na ostatných strážcov navôkol. Keď sa ozval zvuk z rohu, tváre všetkých sa zmenili. Báli sa. Čo to? Mám sa začať aj ja báť? Zapozerala som sa na miesto odkiaľ sa ozval dupot. S napätím som čakala, čo sa to na mňa valilo.

Do ulice vběhla menší armáda. Někteří byli normálně zbrojeni jako stráž, jen s rozdílem, že jejich zbroj měla namodralou barvu. Nakonec se tu objevilo i pár těžkooděnců v zlatavé zbroji, velkými a pevnými štíty a obklíčili ženu..Vytvořili něco podobného jako malou arénu. Nakonec na ni namířili svá kopí. Ani hnout! Zakřičel jeden z nich. Jejich štíty byli dost velké, takže bylo dost obtížné vidět, co se za nimi děje. V tom se nad nimi objevil další, který je přeskočil a v ruce držel dlouhou šavli, skočil před ženu a při dopadu na ni zaútočil svým mečem, mířil ji na ruce.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Sledovala som ako vyrútila ich posila. Vyrojili sa ako včely z úľu. Obkľúčili ma a namierili na mňa ich kopije. Tento výjav mi pripomenul jeden z mojich mnohých tréningov. Tiež pri nom ma moji druhovia obkľúčili a útočili na mňa svojimi zbraňami. Jediné čo som mohla robiť, bolo brániť sa krídlami. Prvý takýto tréning dopadol tak, že som odpadla od vyčerpania a spala som celých sedem dní. Ale čím viac som trénovala, tým viac sa môj čas regenerácie skracoval, až nakoniec som bola schopná po tréningu ďalej bojovať. Vždy to ale bola tá najdlhšia hodina. A celú hodinu som cítila len silné rany zbraní na mojich krídlach. Naraz sa spoza ruhu štítov vyrútila postava, so šablou namierenou priamo na mňa. „ Alos Ahlar Estiatar !“ Vykríkla som. Zahalila som sa do svojich krídeľ, aby som vykríla ostrie. Moje nádherné krídla, nikdy ma nesklamú.

Křídla odrazily vojákův útok a vyrazily mi šavli z ruky. Rychle odstoupil od ženy a vystrašeně padl na zadek. Hnusná čarodějnice! Vykřikl jeden z těžkooděnců a připravily se k boji. Byli velice dobře synchronizovaní a pomalu se blížili k ženě. Jeden, co stál za ženou se rozběhl a pomocí štítu se ji pokusil srazit. Další dva po stranách zase zaútočily svými kopí a ten co předtím útočil ze šavlí, si odepnul provaz, který měl u opasku a hodil ho na ženu, tak aby se ji pokusil svázat. Toto už nebyl boj, který měl prozkoušet onu ženu, ale boj o život. Lidé nemají rádi kouzla a vše stím spojené..mají z toho strach, aniž by si vlastně pamatovali proč. Bylo to napsané v zákonech a ty se museli dodržovat. Někde na začátku ulice se dělo něco jiného...vojáci začali vykřikovat Kong! Kong! Kong! Netvor se blížil.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Čarodejnica? Ja som čarodejnica? Ja?! V krvi sa mi začala víriť zlosť. Snažila som sa ju potlačiť. Seraf nemá mať emócie. Nemá nenávidieť ani milovať. Všetky city vedú len k hriechu. To je Dewi. Nečakala som na vojakov. Nečakala som na ich útoky. Videla som veľký štít ako sa vyrútil na mňa. Bleskovo som mu vyštartovala naproti. Od štítu som sa odrazila a vyskočila som do výšky. Ešte ale pred tým som ucítila ako som sa krídlami obtrela o ostrie kopijí a lano čo po mne bolo hodené som chytila do ruky. Vo výskoku som rozprestrela krídla. Nádherné zo zlatého svetla tvorené, tie najkrajšie aké kedy Eden videl. „Ja nie som čarodejnica... Ja som božia bytosť.“ Vznášala som sa nad ich hlavami vo výške. Lano som stále držala, a čakala som čí si muž myslel že ma chytil a bude ma chcieť stiahnuť znova k nim do ich provizórnej arény. V diake som však zbadala niečo iné, niečo čo človeka nepripomínalo.

Všichní přítomní sledovali okřídlenou ženu. Někteří měli ve tváři výraz úžasu, někteří se tvářily více vystrašeně. Boží bytost...co je to bůh? V tomto světě nebylo náboženství. Byli zde lidé a další tvorové, jenž se člověku podobali. Ano elfové a i někteří trpaslíci taktéž měli moc, která nebyla ve světě lidí moc tolerována, ale brali je. Svůj svět brali jako svět svobody, kde je jen panovník, kteří dohlíží na svůj lid, vymýšlí zákony, kterými se zde všichni řídí. Svět kde je každý spokojen, kde každý najde svobodu. Nikdo si už nepamatoval minulost a nikdo si ji pamatovat nechtěl.
Všichni ustoupily krok dozadu, i muž držící lano, lano upustil. Nechtěli stát netvoru v cestě. Ten se během pár sekund odrazil od země vší silou. Přeskočil všechny co tam stáli, a vyskočil do opravdu velké výšky. Jeho rychlost přiblížení byla ohromující. Jeho vzhled odpuzující. V ruce držel svou velkou mačetu, kterou měl napřáhnutou nad hlavou a před ženou sní švihl, aby ji trefil. 
Ozval se hlasitý zvuk, který připomínal zvuk dopadu dvou kovů. Vylétlo pár jisker a okolí zahalila divná, temná energie. I vzduch byl na moment mnohem hustší a na těch pár sekund se mnohým mohlo zdát, jakoby zmizela všechna barva ze světa a zůstala jen černobílá. 
Žena před sebou mohla spatřil onen potrhaný plášť, který předtím viděla v hospodě. Před ní se ocitl onen vysoký muž...jakoby se zde vmžiku objevil. V pravé ruce držel svůj meč, na kterém byl nápis v jazyce, který ani ona neznala. Meč měl nad sebou a blokoval netvorovu mačetu. Byl mu otočen zády a pohled měl upřený na ženu, která mohla spatřit jeho bílé oko. To vše mohla vidět během těch pár chvil co se ocitl s netvorem ve vzduchu, oba dva dopadli na zem a netvor ustoupil pár kroků dozadu. Nechtěli by jste se uklidnit? Řekl s klidným hlasem, který směřoval směrem k armádě.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Čo je to? niečo bolo zlé. Netvor čo sa ku mne blížil vo mne neprebudil ani štipku strachu, ale toto, áno. všetko bolo akosi iné. Všimla som si zvláštne znaky na kovovom pozadí. Nikdy som nič také nevidela. Potrhaný plášť, ten som už videla. Kde? Za barom? Je to on? Môj pohľad som upriamila na oko, čo ľudské nevyzeralo. Biele, ako sneh. Prázdne? Od strachu som rýchlo mávla krídlami a vyletela som ešte vyššie. Pozrela som pod seba a videla ako dopadli na zem, ale v boji nepokračovali. Pristála som na okraj najbližšej budovy a zvýšky som sa pozerala na nich. Kto je to? To nebude asi len obyčajný človek. Prečo sa však sem zaplietol? To nie je jeho boj.

Mokuto

Svůj meč zase schoval. Nepotřeboval dál bojovat, neměl to v plánu od začátku. Nechte tu ženu napokoji...nic vám neudělala. Není nutné ji provokovat, jen kvůli tomu, že je jiná. Řekl a pohlédl vzhůru na ženu. Vojáci se vzpamatovali a začali něco blábolat o zákonech atd. Ta žena je silnější než vy všichni dohromady....tak neblázněte. Dodal, když znovu pohlédl směrem k armádě. Kong hlasitě zařval a byl znova připraven k útoku. Avšak teď si za cíl vybral muže, který ho předtím zablokoval.Dost! Zaznělo z něj už hlasitěji a dost hrubým hlasem. Netvor si nedal říct a když udělal první krok, ulici zaplnil ohromný tlak, který trval jen moment. Okna v okolních budovách zařinčela a některá praskla. Netvor udělal zase krok dozadu...ikdyž nevypadal inteligentně, tak asi pochopil co má dělat.
Jednou rukou si zakryl své bílé oko, nechtěl jim dát najevo, že zacítil bolest. Natáhl ruku směrem k ženě..vypadalo to jako kdybyji ji vybízel aby zase šla dolů.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Pousmiala som sa nad mužovými slovami. Má úplnú pravdu, som veľmi silná. Povýšenecky som sa pozerala na armádu. No ako som predtým hovorila, ľudia sa nikdy nepoučia. Našli si ďalšiu obeť, ale na tú tiež nemajú. Keď som ucítila silný tlak čupla som si a krídlami som sa zahalila. Zbadala som ako mi muž dáva znamenie, aby som sa vrátila dole. Nechcelo sa mi, no roztiahla som svoje prenádherné krídla a ladnými pohybmi som sa vrátila znova k tým špinavým tvorom. Zastala som tesne za mužom. ,,Nežiadala som o pomoc." šepla som len jemu.

Mokuto

Podíval se na oblohu a povzdechl si. Neber to jako pomoc...jen jsem chtěl zabránit zbytečnému krveprolití. Otočil se na ní, prohlédl si ji. Fascinovaly ho její schopnosti, zvlášť schopnost létat. Pak šáhl do kapsy a vytáhl klíč, který ji hodil. Hospodský ti gratuluje...dokázala jsi získat si místo k spánku. Pak se podíval vedle ní, kde docupitaly dva bílé koně. Podíval se na muže, jenž byl honosně oblečen. Sesedl z koně a zamířil k němu a ženě. Všichni okolo se uklonili. Muž zatleskal rukama To bylo užasné...prosím, následujte mě do paláce. Musíme si promluvit...nebo spíše...nabídnout vám práci. Řekl muž a znovu se otočil ke svému koni, očekavajíc že ho dvojice bude následovat.
Mokuto chvíly váhal, podíval se na ženu a pomalým krokem následoval muže.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Zamračila som sa: ,,Ja si život vážim. Nezabíjam, ako ostatní." odpovedala som mu. A ešte čo tak, pošpiniť si ruky ich hnusnou krvou. Chytila som si kľúč čo mi hodil od mojej izby. Obzrela som si ho, ničím jedinečný, takže asi nemám očakávať luxus, ale snáď budem mať aspoň vlastnú kúpeľňu. Keďže som nemala žiadne vačky, hodila som si ho do výstrihu medzi prsia. Striasla som sa, nie tak od chladu komu, ale skôr z predstavy, že som si ho vlastne ani neumyla, a taký špinavý sa mi dotýka mojej koži. Naraz prišli krásne zvieratá. Prenádherné, vznešené. No čo mi vadilo bolo, že na nich sedeli ľudia. To je pre nich typické, všetko krásne si musia osedlať a zotročiť. V Edene boli hromové zvieratá rovnako dôležité ako Celessti, a vzdával sa im holt. Nikto nemal právo si ich zotročiť na vlastný úžitok. ,,Ja som vždy úžasná. Odpovedala som mužovi, čo zosadol z koňa a moje krídla sa rozplynuli na zlatý prach, aj zočí sa pomaly vytratil.

Mokuto

Bude to asi vysoce postavený muž..Pomyslel si a prohlédl si zvířata na kterých lidé došli. Něco podobného viděl v archívu ve svém světě. Slyšel co žena řekla, ale nereagoval na to. Ta žena si věří...když si vzpomenu jakou sílu má ten netvor... nebylo zase tak snadné ho odrazit, spíše mám štěstí že se dal tak rychle zastrašit. Říkal si v hlavě a pokračoval v cestě za bohatě vypadajícím mužem. Všímal si, jak každý kolem kterého jsme prošli, se lehce uklonil. Že by to byl...vůdce lidí ?

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


So zdvihnutou hlavou som nasledovala. Počas cesty som si tak ani nevšímala okolie, ako toho otrhaného muža. kráčala som hneď vedľa neho, pripadala som si tak malá. Ale stále som bola krajšia ako on. Unavovali ma ľudia na koňoch, ktorým sa všetci klaňali. Tak úbohé, mali vy sa radšej klaňať Bohu, ale nie im. Povzdychla som si. Moju zvedavosť znova pritiahol, ten otrhanec.  „Nech vo vašom srdce vrie božia láska.“ oslovila som ho, ale ani som nečakala na jeho odpoveď a ďalej som pokračovala: ,,Predpokladám, že asi tiež nie si odtiaľto, ale zaujíma ma, že či tie otrhané šaty
u vás všetci nosia? Pôsobí to veľmi ohavne."

Mokuto

Lekl se že uskočil metr od ní, vůbec si nevšiml, že žena jde vedle něj. No, ikdyž, přece jen byla mnohem nižší než on. Vlastně...všichni zde byli nějací malí. Podíval se na ni. O čem to mluví? Jaká láska ? V mojem srdci vře maximálně nenávist... Na tváři se mu objevil menší úsměv. No spíše to byl vynucený úsměv. No, nevím jako ostatní...ale v mém případě jsem neměl na vybranou....je to jediné, co mám. Odpověděl ji a podíval se před sebe. Blížili jsme se ke vstupu do mohutného areálu, který byl od zbytku města poněkud více čístější.

Mokuto

Procházel se ulicemi. Ústa už měl namazané tou mastičkou. Velmi příjemně voněla, asi po nějakých léčivých bylinkách. Jen to celkem svědilo. Doufám, že to zabere. Přeci jen...nejsem člověk tak doufám, že ten lék nebude mít na mě jiný vliv... Pomyslel si. Cítil se unavený a když procházel ulicí semtam mu padli oční víčka. Na chvíli se posadil na lavičku. Nevěděl vůbec kam má namířeno, jen tak šel kam ho nohy vedli. Bohužel, teď už ho nevedli ani nohy. Potřeboval se vyspat a momentálně se mu tato lavička jevila velmi pohodlně. Chvilku se držel ještě vzhůru, ale čím dál utíkal čas tím více se mu chtělo spát. To ji nedaruju takhle mě hned opustit....kam vlastně šla? Pomyslel si.

Dash...
Pozerala som sa na oblohu, aby som si ukrátila čas. Čo mi chcel povedať ten vojak? Bol zvláštny. A kvôli tomuto, bolo v našom svete zakázané, aby stráž komunikovala s ostatnými. Naraz som mala pocit, že sa mám pozrieť na ulicu. Neviem, čo to bolo za pocit, ale len také nutkanie. Pozrela som sa. Na jednej lavičke v diaľke som uvidela príliš veľkú postavu na človeka. ,,Mokuto?" Zletela som sa postavou. Bol to on. ,,Ošetrili ťa? Výborne, poďme už domov, chcem spať..."

Mokuto

Trhl sebou, když zaslechl ženský hlas. Otevřel oči. Ani nevěděl, že předtím zaspal. Koukl na Dash. Uh...no...dá se to tak říct...Řekl celkem ospale a rukama si protřel oči. Zakýval jej hlavou. Jo...pojďme...Zamumlal a pomalu se zvedl z lavičky. V hlavě si představil pohodlnou postel a to mu dalo trochu energie, jelikož zjistil, že lavička není vůbec pohodlná. Vypadal velmi ospale a i šel velmi pomalu. Zamířil k dellarumii...avšak vyšel opačným směrem, aniž by si to uvědomoval.

Dash...
,,Mokuto! Kam ideš!" zasmiala som sa a chytila som ho za ruku, popri čom som ho otočila. Viedla som ho cez ulice, rovno k miestu, ktoré sme obaja tak dobre poznali. Dellarumia... Miesto, ktoré sa pre nás stalo domovom. ,,Poď, ideme už spať..."
/presun/