Lázeňská ulice

Celou ulici zabírá komplex lázní, přírodních bazenů, saun, masážních salónů a relaxačních center. Nacházejí se zde i horké prameny, kde voda dosahuje od 30°C do 50°C.

Dash...
Cesta nás doviedla do Lázenské ulice. Prekvapilo ma aký dlhý a veľký komplex to je. Vzduch sa akosi zmenil. Bol nasiaknutý podivnou vôňou minerálov ktoré stúpali do ovzdušia z horúcich prameňov. ,,Som zvedavá aká bude naša ďalšia misia, teda cesta za Elfami. Aké to tam bude, a či budú ochotný s nami vôbec hovoriť. Al viac som zvedavá na Elizabeth. Mal by si sa z toho tešiť, budeš mat pri sebe ženskú..." drgla som ho do boku: ,,A mám taký pocit, že sa jej páčiš." znova som ho drgla a zasmiala sa.

Mokuto

Tak to jsem zvědavý i já...jak se mezi sebou bavily, tak to asi nevypadá na lehkou misi. Odpověděl ji a pak se trošku zarazil nad narážkou na Elizabeth. Em...vždyť ty jsi taky žena...teda...doufám! Koukl na ni. No já nevím...myslíš? Nedávala to nějak najevo...nebo ano?  Koukal na ni. Kam tím asi směřuje? Divné... Pomyslel si. Došli až místu, kde byl vstup do horkých pramenů. Stála tam obsluha, která je slušně pozdravila. Byl tam na výběr oddělená část. Tedy zvlášť ženy a zvlášť muži a potom i společná. Avšak kromě jich dvou tam žádný jiný návštěvník nebyl. Každý dostane čistou malou osušku a velký utěrák.  V areálu je i k dispozici nápoje a lehké občerstvení. Hmm...chceš jít do oddělené nebo společenské? Zeptal se ji a pomaličku otáčel nos za vůní jídla.

Dash...
,,No ale aké dobrodružstvo čo sme podnikli bolo jednoduché." Usmiala som sa. ,,No keď sa na to pozriem, tak by som skôr povedala, že som samička, na základe svojej pravej podoby.. Som proste veľké zviera." So srandy som na Mokuta zasičala ako had, ktoré som doplnila chychotom. ,,Neviem či to dáva najavo, skôr som si ťa len doberala, až na to že ja niesom tá pravá ktorá by si to všimla."
Pozdravila som obsluhu a zobrala si osušku. Vypýtala som si ešte jeden uterák. Teda skôr takú plachtu. ,,Môžme ísť aj do spoločných." Vošla som do prezliekaní, kde som sa vyzliekla a následne som sa zabalila do krátkej plachty ktorú som si vypýtala. Nad prsiami som si ju zaviazala malým uzlíkom. Už som sa nevedela dočkať na vodu. Vladimír som si vypla do drdolu, ktorý som si zakryla malým uterákom. Potom som sa vybrala k vode.

Mokuto

No když se tak zamyslím...taak….žádné. Zasmál se a potom si ji přeměřil pohledem. No, ať už jsi co jsi...vypadáš jako žena, mluvíš jako žena...podle mě budeš žena... Nazdvihl pravé obočí a ušklíbl se na ni a zasmál se když zasyčela jako had. Tento volný den prospívá oběma. Dash mu připadala v dobré náladě. No tak to ti teda děkuju...grr… Přimhouřil na ni oči a pak se usmál. Taktéž pozdravil obsluhu horkých pramenů a po obdržení osušky se vydal do převlékárny. Tam ze sebe shodil oblečení a intimní partie zakryl osuškou, kterou kolem sebe omotal, přičemž velký utěrák si nechal na pozdější, celkové osušení. Pak zamířil k vodě. Dash tam už byla. Už teď cítil, že voda bude velmi teplá. Pomalu vstoupil do vody. Ano, byla velmi teplá. Fuu.. Chvilku mu trvalo, než do vody dal i druhou nohu. Moc teplá... Otřel si pot z čela a pomaličku zamířil k středu, kde byli kameny poukládany tak, aby se na nich dalo dobře sedět. Ale je to fajn...co myslíš? Zeptal se Dash a jen tak na ni pokukoval.

Dash... Po aký som vstupovala do horúcej vody. Obláčiky páry vstúpali k nebu. Usadila som sa na kamene vstrede. Za chvíľku tu už bol aj Mokuto. ,,Áno, je to fajn... Cítim sa ako maslo... Celá sa rozpúšťa mi." Zasmiala som sa. Stíchla som a celé telo som si uvoľnila. Naklonila som hlavu do zadu. Uterák sa mi zošuchol z hlavy a spadol do vody, rovnako ako môj vrkoč. ,,Tak super, a to som si ich nechcela namočiť." Schmatla som uterák plávajúci na vode a hodila som ho do Mokutovi hlavy. ,,Ach zásach!" Zasmiala som sa.

Mokuto


Zasmál se při poznámce o másle a konečně se odhodlal se posadit. Cítil, že osuška, kterou měl kolem pasu se nasákla vodou, ale nevadilo mu to. Když se už aklimatizoval na teplotu vody, tak se konečně mohl opřít o další kámen. Ten nebyl zrovna nejchladnější, ale už si pomaličku zvykal. Zavřel oči a uvolnil se. To je supeer… V tom do jeho obličeje pleskl vodou nasáklý utěrák. Uhuh..au... Jen ho ze sebe strhnul a podíval se směrem odkud to zřejmě přiletělo. No viděl jen smějící se Dash. No počkej... Postavil se, vyždímal z utěráku vodu a položil ho na kamen. Pak se znova otočil na Dash, lehce se zamračil, přibližil se k ní. Chvilku zůstal před ní stát, no nakonec se na ni jen usmál. Pak bleskurychle ji polapil, otočil se sní o 180° a hodil ji celou do vody.

Dash...
Ocitla som sa pod vodou. Ani neviem ako. Našťastie som sa stihla nadýchnuť, skôr ako som bola ponorená. Rýchlo som nohami nahmatala podlahu a vyšla som hlavou nad hladinu. ,,No dobre, zaslúžila som si to." usmiala som sa na Mokuta a zahambene som sa znova ponorila pod vodu. Ale len na chvíľočku. Znova, tak ako pred tým som si sadla na kamene. ,,No dobre, nechajme žarty tak. Myslím si, že na zábavu niet času. Nič sa nevyriešilo. Prastarí zdrhol... Ak ti mám pravdu povedať, doteraz si myslím, že sme ho mali zožrať. Ale tak, kto vie čo by s potom všetko stalo a aké by to malo následky." povzdychla som si. ,,No to už je jedno. Som ale veľmi zvedavá na Elfov, pochybujem, že nás prímu s otvorenou náručou. Ale keby sa tak stalo, vôbec by som sa nenahnevala." stíchla som na chvíľu. ,,Myslíš, že to bol dobrý nápad sa k nim pridať? Mám na mysli toho šenkára, teda Della Rumiu, nepremýšlal si trocha nad tým či to nie je len jedno veľké klamstvo? Čo ak nie su tak veľmi na strane dobra. Čo ak naschval Elizabeth nechala utiecť prastarého? POslednej dobe vôbec neviem komu mám veriť..."

Mokuto


Zasmál se, když se Dash vynořila z vody. Hned na to Dash řekla, že se zábavou končí. Povzdechl si nad tím, doufal, že dnešní den bude jiný, nepracovní. Pokýval jen hlavou a dokráčel před ní. Klekl si před ní a díky jeho výšce měl stále vodu po bradu. Bylo příjemné jak teplá voda působila na jeho tělo. Taky bych ho raději viděl mrtvého...ale taky souhlasím s tím, že nevíme co se pak stane. Nadruhou stranu, bude podle mě trvat, než se vrátí do původních sil. Myslím, že trvalo mnoho let, než takto zesilněl...Pak se zamyslel. S elfy se už střetli a to dokonce v boji na jejich straně. Co si pamatuji, tak to jsou mocní lidé...a dobří bojovníci...možná..ale fakt jen možná díky tomu, že jsme bojovali po jejich boku budou vlídnější k nášmu přijetí... Pak se znova zamyslel. Vůbec netuším...mám v tom zmatek...ještě jsem nevstřebal to, že hospodský je vlastně někdo úplně jiný...Ale už od prvního střetnutí mi připadal, že nebude na straně Prastarých. Před nějakou dobou jsem slyšel pěknou větu...teda nepamatuji si ji přesně...ale bylo to něco ve smyslu...že..Někdy vykonáš zlo, abys vytvořila dobro...někdy zase naopak...né všechno zlé je špatné a né všechno dobré je dobré...Trochu se zamyslel nad tím co teď řekl. Věděl, že mu to bylo řečeno trochu jinak, ale nemůže si pamatovat vše. Ve vnitru však zacítil zachvění. Myslím si tedy...že možná nemusí mít dobré úmysli...ale v konečném důsledku může z toho vyjít velké dobro... Pak se na chvíli zakoukal na Dash. Já věřím tobě... Pak sklonil hlavu k hladině a zavzpomínal na slova, která slyšel od mladé formy Dash...či co to bylo.  

Dash...
,,To je pekná veta, a veľmi pravdivá, ten kto ti to povedal musel byť múdry. Nikdy nie je nič úplne dobré a nič úplne zlé, záleží ako sa na to pozrieš. Ale ja som sa pohrávala s myšlienkou, že čo ak naozaj prastarý nie sú tak zlý? Veď pozri sa na tohto. Vytvoril obrovský silný národ, ktorý žil spokojne. Jediný kto asi nebol spokojný sme boli mi. Neviem či to je tou horúcou vodou, alebo nie čim iným, ale reálne sa nad tým zamysli. Ty si teraz povedal že niekedy ak chceš spraviť dobrú vec musíš spraviť tú zlú. Dobre zotročil nás a využil na svoj úžitok, ale Cellestovia a Serafi by neboli, keby tú zlú vec nespravil. Momentálne sa vo mne bijú protichodné myšlienky. Jedna časť Dash... tej starej Dash, ešte kým mala oči, ak by vtedy stretla prastarého, tak asi sa mu vrhnem k nohám. Ale teraz je tu Dash, bez očí, ktorá..." na chvíľu som stíchla a zmeravela... ,,Veď ja viem! Buďte ticho!" vykríkla som a znova stíchla. Potom som zatriasla s hlavou. ,,Prepáč súkromný rozhovor..." zasmiala som sa: ,,Vlastne čo som tým chcela povedať... Aj keď jeho záujem vytvoriť novú rasu, nebol tak čistý, ale vďaka nemu som sa zrodila. Môj otec, Matka... pradedo, prababka... proste všetci... A za akú cenu? Zotročil hada... Mokuto, asi mi praskne hlava... všetci po mne kričia, asi si vypichnem aj uši..." zasmiala som sa a päs´tou som si pobúchala po pravom uchu.

Mokuto


Zaposlouchal se do vyprávění Dash. To máš pravdu, ale když si vzpomeneš co říkal hospodský o tom předmětu...em...Imu. Dokáže ho ovládnout jen ten, který dokáže život vytvořit a i vzít...on to dokázal. Když to tak vemu...Životů vzal hodně, to má splněný jeden bod. Vytvořil tvůj svět, sice za tvrdou cenu, ale přece vytvořil život. To má splněný druhý bod. Musí být ze všech nejsilnější. Díky takovým světům, jako byl ten tvůj, čerpal energii a sílu aby byl nejmocnější. Wow...měli jsme štěstí, že o tu sílu přišel...jelikož měl vše splněné a mohl ten Im ovládnout kdyby ho našel...No to jsem trochu odbočil...chtěl jsem tim říct, že ať už vytvořil život, vytvořil váš svět, bylo to jen za jedním účelem a to být nejmocnější a nechci s představit co by udělal, kdyby ten Im získal. Podle mě on vytvořil dobro..tedy život jen za účelem zla...aby získal Im...tým pádem pro mě stále zůstává nepřítelem... Trochu se zamračil, při poznámce, že ji zase ti ostatní otravujou, ale už nemohl na to nic říci a proto se taky zasmál. Možná špunty do uší?... Snažil se zavtipkovat, ale moc mu to nevyšlo. Možná zkus na chvíli změnit myšlenky...trochu relax...zítra nás přeci čeká cesta... Usmál se na ni a posunul se vedle ní, kde se zapřel loktem o kámen a podepřel si rukou hlavu. Musíme nabrat hodně sil... Zamumlal pak.

Dash...
,,To sa ti ľahko povie, zmeniť myšlienky. tebe nehučí stotisích ľudí v hlave." smiala som sa. Niekde tam v diaľke som začula slova tipu: bla bla bla... nezmysli, ale len aby vydával zvuk a pripojil sa do nespočetnej vravy ostatných. Len som nad tým pokrútila hlavu. ,,Ale nevieš na čo chcel získať ten Im... čo ak mu krivdíme, čo ak len nevie podať, že je v skutočnosti dobrí a len sa tváril, že je zlí...." pohľadila som si bradu, vypučila pery a keby som mala oči tak si ich prižmúril. Ale viečka som stiahla nad prázdne miesta. ,,Vieš čo by som sa ja spravila keby som získala Im... Asi by som každej duši darovala telo. Mohli by sme potom založiť vlastnú rasu. Rasu bieleho hada. Až na to rozmnožovanie je to celkom fajn nápad, len potom nastáva tá najhoršia vec, tej expanzie novej rasy. To by sme potom museli medzi sebou a spolu... Ako sa to volá? Incest? Sám so sebou... je to vôbec incest... Asi by sme vymreli." viedla som veľmi zmysluplný monoloch a pri každom slove som sa čím ďalej viac zamýšľala o čom to vôbec hovorím.

Mokuto


Zachichotal se. No jo, to v hlavě nemám... Občas měl v hlavě jeden hlas a to mu bohatě stačilo. Zajímavá myšlenka...Taktéž se zamyslel. Přesto nechci riskovat...raději bych ten Im zničil a nenechal to na náhodě...Ale...mít takovou moc v rukách...Znova se zamyslel. Asi bych vrátil to, co mi Prastarý vzali. Domov... Přesto v hlavě ho jako prvé napadla podobná věc jako Dash. A to, že by měla svoje vlastné tělo jen pro sebe a nemusela by zmizet. Jen si to nechal pro sebe. Když to pověděla Dash, v očích se mu zazářilo. Nehodlá zmizet...to je super... Na tváři se mu objevil úsměv a zakoukal se směrem někam kde Dash měla pod vodou nohy. Výtečně... Dál se usmíval no za chvíli ho přerušila jedna věc. Pomaličku otočil svůj pohled na její tvář. To co ze sebe vydala ho dost zarazilo.  Em...co? Nadvihl obě dvě obočí. Eem...teď vůbec nevím co na to mám říct...zní to dost...zvláštně...počkat, však to je jako...ne...eh….coo? Koukal na ni a myšlenky se mu rozutekly do všech stran. Úplně ho tím dorazila. Mhm...ehm...no..dobře...tak tedy...em...okej… Pak se raději druhou rukou plácl do čela.

Dash...
Uvedomila som si, že asi svojím premýšľaním som ho zmiatla. ,,No ale... hmmm..." tiež som sa zasekla ako on. ,,Dobre musím uznať, že toto som asi troška presekla. Dobre nechajme to tak. Ale to čo si povedal o domove, je fajn, vrátiť všetko tak ako to bolo. Mal by si znova svojich..." stíchla som. Na dlhú chvíľu. Potom som po vode pleskla rukou. ,,Nie Mokuto, my ten Im nemôžeme zničiť. Uvedomuješ si aká je to moc? Uvedomuješ si, čo by sme mohli dokázať? Mohli by sme to všetko vrátiť. Mal by si rodinu. Ja by som mala tiež svojich. Nemusela by som byť len jedna z sto tisíc. Ty by si takú vec zničil? To nesmieš. V správnych rukách sa môžu s Impom dokázať veľké veci. Vyliečiť tento svet. Vyliečiť naše svety. Musíme ho získať pre seba. Je mi jedno čo majú hentí s tím za lubom. Ale ak ho nájdem im ho určite nedám. A to čo si povedal, že Im získa len ten kto dokáže život spraviť a život vziať. Veď to je tak jednoduché. To dokáže každý. Zabiješ niekoho? Život zoberieš, rozmnožíš sa? Život vytvoríš... Už iba byť dostatočne silný... A to my sme... Teda ja určite neviem ako ty..." chŕlila som na Mokuta jedno slovo od druhého. Ani som si neuvedomila akým zápalom a až posadnutím to hovorím. Jedno som si ale uvedomila a aj ostatný. Všetci sme si uvedomili jednu vec...

Mokuto


Přestal si podepírat hlavu a opřel se o kámen. Víš, že bude dost těžké ho dostat...co jsem pochopil...ten předmět si vlastníka vybírá...co když ani jednoho z nás nebude chtít? Co když nás nenávratně zničí? Je to dost nebezpečné... Na chvíli se odmlčel. Ve správných rukách...Teď a tady si musíme slíbit jednu věc...pokud jeden z nás dvou ten Im získá...nenechá se ovlivnit jeho mocí...jinak bychom byli jako Prastaří. Na sucho polkl. Představil si tu moc v hlavě. Ani se to skoro představit nedalo. Být tak mocný...změnit vše tak jak to bylo před řáděním prastarých....ale nebude to pak zlé? Co když vše co bylo zničené vrátíme zpět k životu? Nezměníme tak daný osud? Nevím jak to funguje...ale přeci, když zvrátíš jedno...nezničí se něco jiné? Musíme zjistit o tom Imu více...jinak by to mohlo dopadnou velice špatně...Co když mocí Imu budu páchat dobro, které v konečném důsledku bude zlo? Ach jo...proč mi do hlavy dal tuhle větu? Vše je teď tak těžké... Znova koukl na Dash. Já...no...těžko říct...někdy ano...někdy ne... V jeho nitru byla ohromná moc...jen ji nedokázal ovládat a tím pádem je slabý. A vytvořit život...no vím co tím myslíš...ale...em...jak to říci...no...to bychom my dva...em...no...to? Znova zdvihl obočí.

Dash...
Plesla som Mokuta po hlave: ,,Veď ja nehovorím o nás dvoch. Nenavrhujem ti tu žiadne nemravné návrhy, iba hovorím o tom zaniku a vzniku života, že to vie každý... A prosím ťa kto by mňa nechcel. Keby ten Im bol muž tak kľakne predo mnou a bude ma prosiť aby som sa ho zmocnila." zasmiala som sa hlasným smiechom. ,,A to ti môžem sľúbiť, že ti to nedovolím aby sa ťa žiadna taká sila zmocnila. lebo vieš čo??... Potom by som ti ho zobrala a nechala si ho ja." znova som sa zasmiala. ,,A požičala by som ti ho len na víkendy aby si nepovedal. môžme satak kľudne dohodnúť. Ruku na to." Usmiala som sa a vystrčila som pravú ruku z vody.

Mokuto

Uh... Po jejím úderu do jeho hlavy se ozvalo hlasité plesknutí. Naštěstí tu byli jen oni dva. Já jen, že to tak znělo...a...Na chvíli se zase zamyslel. Už ho z toho nadměrného myšlení pobolívala hlava. Dobře promiň promiň… Usmál se a koukl zase na ni. Koukal jak se směje. Pak otočil hlavu nahoru a zadíval se na oblohu. Jaký je to asi pocit...mít ženu...mít vlastní rodinu...čeká mě někdy něco takového? Zavřel oči a tiše se zachichotal. To bys mi ho teprve musela vědět sebrat... Vyplázl na ni jazyk a zasmál se. Tak fajn... Jemně stiskl její ruku. Teď ho jen najít...kde asi je? Ani Della Rumia neví kde je...a to ho má ochraňovat či co...hmm...jak ochráníš něco co nevíš kde je? Trochu ho zarazila myšlenka nad touto věcí. Na to bychom se ho asi měli zeptat...co vlastně on dělá... Docela se už rozhodoval zda se nepůjde najíst, ale nechcelo se mu opouštět toto místo, tuto vodu a tuto společnost, která mu dělala osoba, na které mu záleželo čím dál tím víc. Co nás asi čeká na konci tohoto příběhu? ...Štastný...nebo smutný konec? 

Dash...
,,No na jednu stranu je dobré že nevie kde je. Možno ho ochraňuje aj sám pred sebou, lebo ako som už povedala nás len vodí za noc a celé je to fraška. Všetko. A nás chce aby sme ho našli. Toť je moja dedukcia. A dúfam, že nás nikto nepočúva..." poobzerala som sa nenápadne, no zároveň najnápadnejšie ako som mohla a pokračovala som: ,,Lebo ak ma začuli, teda nás, tak budeme asi braný ako buriči." stiskla som ruku v päsť a pohrozila som k nebu. ,,Ale asi už pôjdem, som hladná..." pomaly som začala vychádzať z vody a z uteráka okolo mi tiekla voda, ktorou bol napití: ,,Ideš aj ty? Ja sa zatiaľ idem prezliecť a vysušiť."

Mokuto

Může být....může být... Koukl jak Dash hrozila pěstí k nebi. Musel se nad tím zasmát. Ty mi snad čteš myšlenky...před chvíli jsem na jídlo myslel.  Taktéž se postavil. Byl velmi dlouho v teplé vodě a když se postavil, hned ho bodl chladný vzduch, až mu silně trhlo v jizve, kterou měl na hrudi po propíchnutí mečem od jednoho z Prastarých. Donutilo ho to se trochu ohnout, ale hned se narovnal a pokračoval dál, aby si Dash ničeho nevšimla. Jdu jdu...aj já se usuším a převléknu. Z té teplé vody mi je teď zima.. Přibližovali se k břehu. Ale zatím fajn den...dlouho jsme takový neměli. Ještě však můžeme něco podniknout...co ty na to? Usmál se na ni, když vylezli na břeh. Pak oba dva zamířily do převlékárny. Škoda že i ty převlékárny nejsou společné...Ušklíbl se a koukal jak Dash míří k jiné místnosti, k té dámské. Moc se mu nechtělo přemýšlet nad budoucností. Dnešek bere jako odpočinek. I mysl si přeci musí odpočinout. 
Čistým utěrákem se celý usušil a oblékl si oblečení. Ach...chybí mi můj plášť... Zavzpomínal na svůj otrhaný černý plášť, ve kterém do tohoto světa přišel. Pak vyšel ven a zamířil k pultu s občerstvením, které zde bylo pro návštěvníky přichystané.

Dash...
,,Môžeme..." usmiala som sa. V prezliekarni som sa pomaličky vysušila. Najviac mi dalo zabrať vysušiť si vlasy. Aj to som nedotiahla do úplného konca. Obliekla som si moje oblečenie a snažila som si upraviť vlasy do vrkoča, čo neskončilo podla mojich očakávaní. V hlave som počula stále hlasy ktoré na mňa prehovárali. ,,Prečo sa k nám nechceš vrátiť?" zaznel tenký hlások. Povzdychla som si. ,,Začínam premýšľať čo je pre nás skutočné väzenie..." Zaznel hadí sykot. Pousmiala som sa. No ako som no ako som chcela vykročiť ocitla som sa v tme. Bolo mi jasné čo sa stalo. ,,Chcete ma trestať?" tma sa rozplynula a znova som videla.
,,Musíš sa k nám vrátiť."
,,Nájdem spôsob ako budeme všetci spokojný... Ak budete so mnou, ak my budete veriť, dokážeme toho veľa. Prosím verte mi..."
,,Budeme vždy stáť pri tebe..."

Tie slová ma zahriali pri srdci. Zamierila von k pultu s občerstvením. Tam už bol Mokuto. Pristúpila som k nemu a začala si naberať jedlo. ,,Z tohoto dňa mám dobrý pocit." začala som si hádzať jednu bobulu hrozna za druhou do úst. Občas som si odkusla z jablka a zajedla ho malinou.

Mokuto


Na výběr tam toho moc nebylo. Spousta ovoce a jen pečivo a nějaký ten salám. Trochu si nad tím povzdechl, ale pak si řekl že aspoň něco. Vybíral kusy salámů a zajídal je pečivem. To už došla i Dash a očekávaně si dala ovoce. Ano...bychom si takovéto dny mohli dělat častěji. Co ty na to? Třeba i při našich cestách několikadňových bychom si mohli dát nějaký ten odpočinek. Ak teda bude možnost. Usmál se a koukl na ni jak háže do seba bobulky hrozna. Koukl k vedlejšímu pultu kde bylo možné si do pohárů načepovat vodu, nějakou asi ovocnou šťávu a něco divně žlutého, raději nechtěl vědět co. Zamířil k tomu pultu, kde sobě a Dash načepoval čerstvou vodu, kterou následně donesl Dash. Jinak po té teplé vodě jsem strašně žíznivý.. Usmál se na ni a pak si odpil z poháru.

Dash...
,,Je to príjemný deň, ten kúpeľ bol veľmi uvoľňujúci." usmiala som sa na Mokuta a zobrala som si od neho pohár vody. Poly som sa napila. ,,Veď teraz nás čaká dlhá cesta. Možno ako hovoríš, môžme navštíviť aj iné miesta, ktoré by sme mali po ceste a viac ich spoznať. Veď sme tu v tomto svete a pmaly nič o ňom nevieme." dopila som pohár. ,,Ideme teda ďalej, mohli by sme asi ľudom trochu pomôcť s opravami. Každá ruka je teraz dobrá."

Mokuto


Dopil vodu a prázdný pohár položil na odkládací tácku. To ano..ani nevím jak daleko to je k elfům. Tento svět je velmi zvláštní...Znova vzhlédl k oblohe. Velmi zvláštní...Pak pohleděl na Dash. Jo...pomoc by se jim určitě hodila...Aj by nás to možná více zblížilo. Udělaly bychom si u místních plus...Mrkl na ni. Pak se otočil k východu a pomalým krokem vyrazil. Víš, že mi někdy připadá, že by tohle mohlo být místo, které bych někdy mohl nazvat domovem? Tedy...vím že existujou lepší místa...tedy možná..ale..tady...bych možná mohl zůstat...ale nikdo neví jak to všechno dopadne.

Dash...
,,Domov, ja si myslím, že to je ďaleká budúcnosť zamýšľať sa nad takými to vecami. Ja radšej na nič také nemyslím, ja si neviem napríklad predstaviť, že toto všetko skočí a mala by som žiť takým životom ako ostatný." hlavou som kývla na skupinku ľudí, ktorý sa naťahovali s drevenými doskami. Podla všetkého stavali lešenie. ,,Mal by si im pomôcť napíliť tie dosky. ja im pomôžem odnášať tie dosky. Čo na to povieš?" pribehla som k ľuďom, jemne sa uklonila a prehovorila: ,,Prajem vám príjemný deň môžeme vám pomôcť ja a môj spoločník." muži v skupinke si ma premerali od hlavy až k päte a potom naspäť. ,,Pomoc uvítame, ale neviem či je táto práca vhodná pre vás madam... tu potrebujete zrak." Zo zadu vybehla jedna žena. Nebola mladá, mohla mať asi 40 rokov, oblečená v jednoduchých šatoch s opásanou zásterou. ,,Slečna ak chcete pomôcť, poďte k nám a nechajte mužov nech si sami pomôžu, keď sa im nezdáte, že by ste zvládli ich prácu." mala veľmi pisklavý a ironický hlas. Jeden muž sa na ňu zamračene otočila: ,,Mara, veď je to slepé dieťa, čo nám ona vie pomôcť." ,,A ty nevieš kto je? Tá podla mňa vidí viac než ty, poďte prosím za mnou." schmatla ma za ruku a ťahala ma preč od mužov. ,,Prajem príjemnú prácu Mokuto." stihla som mu ešte zakývať. Prišla som do malej izby, do kuchyne. Bolo tam ešte niekoľko žien a usilovne pripravovali jedlo pre mnoho ľudí. Niektoré z nich sa na mňa pozerali zo strachom a snažili sa ma ignorovať. Postavili ma k stolu na ktorom bolo vela cibule. Došlo mi čo mám robiť a tak som ju začala čistiť a krájať. Medzi tým sa ženy bavili ohováraním ostatných iných žien, ktorá neboli v miestnosti. Snažila som sa ich ignorovať, lebo toľkej hlúposti na jednom mieste....

Mokuto

To asi ano... Lehce pokýval hlavou, no Dash hned běžela k nejbližším lidem a nabídla jim pomoc. Chlap to nemyslel zle, jen asi nevěděl kdo je Dash. Ta po chvilce zmizela s jinou ženou, ale stihl ji aspoň zamávat. Otočil se na muže a poškrábal se na hlavě. Em...já teda pomohu vám...Muži se na sebe nejistě podívali, ale nakonec mi kývli. Řekli mu, že má donést další dřevo na výrobu dalších desek a trámů. Pokýval jim hlavou, ale viděl na nich, že zadržují smích. Pokrčil nad tím rameny a odešel na místo kam mu ukazovali. V dalce ještě slyšel jisté posměšky. Když došel na ono místo, pochopil, proč se tak smáli. Byli to totiž kmeny stromů bez větví, které sloužily na výrobu. Hlupáci... Zdvihl jeden ze stromů a zamířil zpět. Chlapi dál robily a stále se nad něčím bavily a smáli. No vyrušil je tvrdý dopad objemného stromu, který padl hned vedle nich. Muži se zlekli, koukli na to a nechápali jak to dokázal. Hračka... A zamířil pro další. Muži tam ještě chvilku stáli s otevřenýma ústama a nevěřícně koukali na odcházejícího Mokuta. Nakonec pokývali hlavou a všech 10 chlapů se šlo chopit toho stromu aby ho mohli přenést na stůl, kde by se dal opracovat.