Vstupná brána

Mokuto

Podíval se na Dash. To nic...jen mám divný pocit...jakoby nás čekalo něco zlého...Zbalil všechny věci a znova to přehodil přes rameno. Tak pojdme.. Znova šel směrem k místu kam měli jít. Celou cestu nic víc neřekl, koukal spíše do země. Asi se mi něco zdálo... Cesta trvala už jen nějakou chvíli. Když vyšly z lesa, před nimi se objevila velká brána. Byla velmi stará a posetá písmem, který už viděli v paláci v Aldore. Obloha zde byla potemnělá a stromy zde se zdáli už mrtvé. V dálce viděl hory za kterou byla divná fialová aura. Divné místo... řekl spíše pro sebe. Pomalu vyšli schody. Brána byla zavřená a nikde nikdo. Zatlačil na bránu a ta se pomalu otevřela. Byla dost těžká. Když ji otevřel, naskytl se jim nečekaný pohled. Vše bylo prázdné, budovy poničené a na zemi leželo několik mrtvol. 

Už vás tu čekám...Ozval se hlas. Před nimi několik metrů dál se objevila vysoká postava. Byla v černém plášti s kapucí na hlavě. V ruce držel velké kamenné kladivo. Šlo z něj vycítit spousta negativní energie.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Cesta bola krátka. Ubehla rýchlo. No keď sme prišli k mestu, prišlo mi zle a veľmi smutno, keď som videla tú spúšť. Ešte pred tým ako sme prišli do mesta, som onemela tou zmenou, tím mŕtvom. Postava, ktorá sa pred nami objavila mi nahnala veľký strach. ,,Čo si to spravil! Ako si mohol!" odmlčala som sa a obzrela som si nehybné mŕtvoly ľudí. ,,To ty si ich všetkých zabil?!" kričala som po postave. Naháňala mi strach, ale snažila som sa tváriť, že sa nebojím. Predstava, že by som mohla skončiť ako tí ľudia ma ničila. Ešte nikdy v mojom živote som nestála voči takémuto nebezpečenstvu. Pri mojom tréningu, aj keď bol krutý a nemilostivý, som vedela, že nemôžem zomrieť. Ale teraz, toto bolo prvý krát, čo som videla smrť. Kam sa stratila moja odvaha? V Edene sa neumieralo. A ani ja nemôžem umrieť, lebo sa nikdy nestretnem s Bohom, ostanem iba ako prázdna schránka ležať ako títo kedysi ľudia a moja duša sa ocitne v prázdnote.

Pšš...proč hned křičíš? Numa-cha toru...la Celesstial Poslední větu řekl ve svém jazyce, který Dash nepoznala. Jen poslednímu slovu rozumět mohla. Naopak Mokuto moc dobře věděl co ji řekl. Jsi daleko od domova...vždy jsem si myslel, že vy Serafy se staráte jen o svůj svět...hmm, tvá přítomnost zde je mi novinkou. Pokračoval a potom jeho pohled přešel z Dash na Mokuta. Takže jsi přežil...vládci budou potěšeni, že jeden z pokusů vyšel. Dořekl a položil kladivo na zem a opřel se o jeho rukojeť. Bohužel, zde vaše cesta končí. Mám rozkazy, zabít kohokoliv kdo se zde objeví...kohokoliv!

Mokuto

Jen mlčky stál vedle Dash, která na něj začala křičet. O čem to mluví? Pokusy? Co zde dělají Prastaří? A zná i Dash?! Nepohl se. Cítil jeho sílu. Ikdyž se asi jednalo jen o pěšáka, věděl že boj sním bude velice těžký. Meni radush...chis sakur...norema Meneth! Zařval temným hlasem ve stejném jazyce jako mluvil i ten neznámý...Potom otočil hlavu na Dash, která očividně měla také strach. Nevěděl co teď dělat...nevěděl zda ma zaútočit, nebo se pokusit odejít. Cítil se bezmocný.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

On pozná moju rasu? Pozná nás? Bála som sa slov ktorým som nerozumela. Zachytila som len slove Celesstial a potom spomenul Seradov. Kto je to? Počúvala som slová ktoré hovoril na Mokuta. Aký pokus? On ho pozná? A zrazu aj Mokuto hovoril tou zvláštnou rečou, jazykom ktorý som nepoznala. Odskočila som od neho. Čo ak je s ním? Strach ma úplne pohltil. Vtom som si však uvedomila, že útek je zbytočný. Mokuto sa pozrel na mňa a ja som sa mu pozrela do očí. Hľadala som v nich odpoveď, či mu môžem dôverovať, či toto všetko nebola len pasca do ktorej som sa chytila. Pozerala som priamo do neho do jeho duše, potom som si zavrela oči a otočila sa proti neznámej postave. Ero Mehme Eros Wuka, Ero´agave, Meh Tar Ahestia, Meh Tar Ah! Otvorila som oči, vírilo sa v nich svetlo. Strach sa menil na potrebu pomôcť. Alos Ahlar Estiatar !  Božie svetlo sa začalo formovať a na mojom chrbte narástli prenádherné zlaté krídla, vzlietla som. ,,Je mi jedno čo si zač, ale ten čo má v sebe temnotu, nezaslúži si žiť. V mene boha ťa pošlem do zatratenia!" Strach sa zmenil, aj keď sa nevytratil, ae mala som pocit, že ak niečo nespravím, tak táto bytosť ublíži mnohým.  Ahsalri Mahma Hume´s  V ruke sa mi svetlo začalo formovať až vytvorilo kosu, moju zbraň, nezničiteľnú, dokým moje telo udrží v sebe Božie svetlo. Mávla som krídlami a zaútočila sa neznámeho. Kosu som okolo seba krútila tak rýchlo, že pripomínala iba pás svetla. Bola som plná sily a dnes som sa ešte nerozhodla zomrieť.

Mladá, hloupá...ale odvážná. Ozval se neznámý a čekal až se Dash k němu přiblíží. Když už byla před ním, její útok zastavila jakási fialová energie, která se objevila těsně před neznámým. A slabá...Pak už jen Dash mohla vidět, jak ji ohromnou silou odmrštilo jeho kladivo. Udeřil ji do levého křídla, ale útok byl příliš rychlý a moc silný na to aby se mu vyhla anebo to udržela.

Mokuto

Nevěděl co má dělat. Dash mohla vidět strach v jeho očích. Ona na neznámého zaútočila, zatímco on tam stál a nic nedělal. Jeho síla je tak velká...cítím ji v každé části mého těla. Když nepřítel odhodil Dash, už byl připraven ji jít pomoc. No v tom ho zadržela její slova. Ona nechce pomoci...nejsme přátelé...jsme tu každý za sebe...Sklonil hlavu a otočil se jim zády. Mám jít pryč? Opravdu? Takový já jsem?...Podíval se na bránu. Ne...jsem tu přesně kvůli tomu, kvůli Prastarým! Přišel jsem sem...aby jsem je zničil! Otočil se zpět. Vytáhl svůj meč.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Ucítila som silný úder kladiva do môjho krídla. Úder bol rýchly nestihla som reagovať a odhodilo ma ďaleko. Pred pádom som sa zabalila som krídel, aby som zjemnila pád. Náraz bol ale aj tak tvrdý a odkotúľala som sa ešte pár metrov. Zastavila ma akási stena. Vyhŕkli mi slzy od bolesti. Na chvíľku som zostala nehybne ležať, v ústach som mala prach a cítila som ako mi niečo teple steká po tvári. Sťažka som si rukou prešla po čele. Na dlani som videla svoju krv. Pozrela som sa na neznámeho, môj útok sa ho ani nedotkol a Mokuto? Videla som, že tam len stojí, potom sa otočil. Chce utiecť? Pomaly som sa postavila, bolelo ma telo, ale našťastie som nemala nič zlomené. Kosu som stále zvierala v ruke, nepustila som ju ani pri páde. Znova som si pretrela čelo, krv som si rozotrela do vlasov, pálila ma rana. Znova som sa pozrela na Mokuta, chcela som mu zakričať nech utečie, nech sa zachráni, ale zrazu vytiahol svoj meč. Ide bojovať. Nevedela som akú má silu, čo dokáže, ale môj útok sa neznámeho ani nedotkol, možnože Mokuto by to zvládol. Som tak slabá... Jediné čo som mohla spraviť je spoliehať sa na neho, nič iné mi neostáva. Okolo toho muža niečo je, niečo čo ma nepustí k nemu, moje fyzické útoky na neho neplatia. Napla som krídla, začala som sa viac sústrediť a oni sa rozžiarili ešte viac. Vzlietla som vysoko nad miesto boja, zakrúžila som nad hlavou neznámeho a znova som sa do neho pustila. Seknutie zľava, seknutie sprava, útok zo zadu, snažila som sa k mužovi dostať všetkou svojou silou. Ak ma znova odrazil, zasiahol, odhodil, vždy som sa čo najskôr pozviechala a vrátila som sa znova bojovať. Nevzdávala som sa... ale... bolí to...

Její útoky odrážel velice lehce. Ani se nemusel pohnout. Rozdíl mezi jeho a její silou byl ohromný. Každý její útok odrazila jakási fialová bariera, či štít který se vždy objevil v místě zásahu. Když to tak půjde dál...tak se zabiješ sama. Hlasitě se zasmál. Hloupá ženo...Když znova odrazil její útok, pomalu zvedl své kladivo a otočil se směrem k ní. Už mě nudíš... Jeho kladivo se nabilo energií a objevilo se u něj pár fialových blesků. Hmm? Změnil svůj pohled na Mokuta

Mokuto

Dash...chvilku si odpočiň...zkus vymyslet nějaký plán, slabinu v jeho ochraně nebo něco... řekl klidným hlasem. Stejně mě neposlechne...Dal si levou ruku před obličej a ten se mu zakryl černou energií. Okolí zaplnil ohromný tlak, díky kterému zem kolem něj popraskala. Po chvíly začal kolem jeho těla vířit oheň. Znaky na jeho meči se rozářily a černá energie kterou měl na obličeji se změnila v masku démona. V ten moment se okolí zaplnilo velice negativní energií. Oči mu svítili červenou barvou. Odrazil se a v mžiku byl před nepřítelem. Jejich zbraně se střetli. Všude do okolí šlehaly plameny a fialové blesky.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Moje útoky boli na nič, čokoľvek som robila, nič mi nepomohlo. Len ma to vyčerpávalo. Nepriateľ mal pravdu, sama sa zabijem. Vtom som počula Mokutov hlas. Niečo s odpočinkom, niečo o pláne hovoril. Nerozumela som mu, v hlave mi hučalo. Keď som videla okolo kladiva fialové blesky, rýchlo som sa vzdialila a vtom sa Mokuto začal premieňať. Toto je jeho sila? Zdvihli sa okolo neho plamene, a jeho tvár sa zmenila na niečo ohavné. Oči sa mi rozšírili, lebo mi pripomenul zlo z nášho sveta. Čo je zač? Mávla som krídlami a odletela ďalej od nich. Teraz som už nevedela sama proti komu bojujem, čo sú zač. Krvavo červené oči... Dewi... Schovala som sa za nízky múr, aby ma blesky a plamene, ktoré okolo nich šľahali nezasiahli. Zakryla som sa s krídlami, telo sa mi roztriaslo. Tá jeho tvár, tak vyzeralo zlo. Kedysi som sa dostala v knižnici nášho sveta k zápiskom o takýchto tvoroch. Boli to ničitelia boha. Nakukla som spoza múra na tie dve bytosti v boji. To čo bol kedysi Mokuto bojovalo proti neznámemu. Mali sme spoločný cieľ, ale môžem ho brať ako spojenca? Musela som sa rozhodnúť čo spravím...

S každého střetu jejich zbraní se do okolí vyřítila ohromná energie, která poškozovala okolí. Oba dva na sebe pořvávali něco v jazyku kterému Dash nerozuměla. Jen Mokuto zněl dost temněji. Přesto měl nepřítel navrh. Čím více bojovali, tím víc nepřítel tlačil na Mokuta a ten začal slábnout. Nakonec přišel úder kladivem přesně do jeho hlavy, kterému se nestačil ani vyhnout, ani ubránit. Zásah ho odhodil směrem k Dash. Proletěl stěnou, za kterou se schovávala a dopadl pár metrů od ní. Chvíli ležel na zemi, po chvíli se pohnul a zvedl se aspoň rukama ze země. Hlasitě vydýchával. Jeho oči se otočili a podívali se na Dash. Ta mohla cítit teplo sálající z jeho těla. Mokuto zavrčel a pomalu se postavil na nohy. Vypadal vyčerpaně. Jeho pohled se opět zaměřil na nepřítele. Nazdvihl ruku a do ní mu přiletěl jeho meč. Byl připraven k dalšímu útoku. Udělal krok dopředu a v ten moment mu maska praskla a rozpadla se. Pak Mokuto padl k zemi, avšak byl stále při vědomí.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Sledovala som ich boj, čím viac bojovali, tým som sa viac bála. Ich súboj bol ako stred titánov. Kričali po sebe slová ktorým som nerozumela. Úder kladiva, a Mokutové telo dopadlo pár metrov odomňa. Krídlami som sa zahalila, strachom sa mi hrdlo zovrelo. Keď som videa jeho oči, cukla som so sebou. Jeho plamene hriali všade navôkol. Sledovala som ho ako sa pomaly postavil, ako za vydal znova proti nepriatelomi, meč sa mu vrátil do ruky. Vtom padol na zem. Pozrela som na neho a všimla som si že, tá odporná maska je preč a znova sa objavila jeho tvár. Váhala som, ale iba chvíľku. Vyšla som z úkrytu a pribehla k nemu, bol pri vedomí. Snažila som sa ho odtiahnuť, ale jeho telo bolo ťažké a ja som už bola vyčerpaná. Krídlami som teda spravila štít, aby sme boli v ako takom zákryte. Musíme utiecť, nevyhráme to. Môžeš chodiť? kričala som na neho, dúfala som že ma vníma. Znova som sa ho snažila chytiť a vzlietnuť, bol ťažký. Keby som ho dokázala udržať, tak by som rýchlo dokázala s ním uletieť, a možno by sa ten neznámi za nami nevydal. Ak neutečieme zomrieme! Mokuto!

Mokuto se pokusil vstát, ale už neměl sílu. Dash si mohla všimnout, že vzadu na hlavě se mu začala objevovat krvavá skvrna a po chvíli začala stékat krev až na zem. To ne...ještě ne...Vydal ze sebe. O pár metrů dál slyšely jen hlasitý smích. Mokuto se znova podíval na Dash. Pak se ozvalo hlasité cinknutí a smích utichl. Vše najednou vypadalo jako nové. Všude svítili lampy, ulice byli plné lidí a všichni se radovali ze života. Nikde žádná mrtvola ani známky boje. Avšak Mokuto i Dash byli stále v tom zbitém stavu v kterém skončily. Co se stalo? Optal se Mokuto. Po nepříteli jakoby se slehla zem.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Musíme..." odpovedala som mu slabým hlasom. Všimla som si ako sa pod ním objavuje kaluž krvi. Neváhala som ani chvíľku a odtrhla som si kus latky zo sukne, spravila som z nej guču, nadvihla hlavy a priložila som mu ju k rane, snažila som sa zastaviť krvácanie. Začula som hlasný smiech. Rozhliadla som sa okolo seba, a všetko bolo iné, živé, ľudia boli živí. Čo sa to stalo? vôbec nič som nechápala, ako to? Zacítila som horúcu krv, ktorá sa mi dostávala na ruku, ktorou som držala látku na rane. Všetko je v poriadku ale naše zranenia. Sú skutočné. Zlaté svetlo z mojich očí sa vytratilo, kosa a aj krídla sa rozpadli na zlatý prach. ,,Pomôžte mi niekto!" zakričala som na ľudí, ,,Je ranený!"

Nějaký čas to trvalo, než se někdo rozhodl přijít pomoc. Spíše lidi nechápali jak se tam ti dva dostali a proč jsou tak dobití. Nakonec doběhlo několik lidí a dva strážní. Lidé okolo se mezi sebou bavily a ptali se že co se jim asi stalo apod. Nakonec doběhly zdravotníci a začali se o Mokuta starat a provést rychlou pomoc. Pak se strážní otočily k Dash, nařídili zdravotníkům aby pomohli i jej a pak se jej začali vyptávat. Co se vám stalo ? Odkud jste a jak jste se sem dostali? Město je z bezpečnostních důvodů uzavřené a přes zamknutou bránu se zde těžko někdo dostane. Potom jeden ze strážných nařídíl, aby se okolní lid rozešel a aby přivedli správce. Nikdo nechápal co se jim mohlo stát, avšak z jakého důvodu je město uzavřeno? Proč přes bezpečnostní uzavření města se zde lid baví jako by se nic nedělo.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Videla som ako ošetrili Mokuta. Boli sme stredobod pozornosti. Keď mňa začali ošetrovať, odháňala som ich, nepotrebovala som to, ja nie. Keď sa ma začali strážnici vypytovať, bola som zmätená. ,,Ja neviem, ja tomu nerozumiem... Neviem ako sme sa tu objavili. Bude v poriadku?" obzrela som sa okolo. Uvedomila som si že na malú chvíľu sme v bezpečí. Rozplakala som sa ako malé dieťa. Celé telo sa mi triaslo. Uvedomila som si ako blízko som bola smrti, prázdna a ako veľmi som slabá, ako veľmi ma moje posledné meno oslablo. Ešte viac som sa rozplakala, spomenula som si kvôli čomu som dostala to meno, čo som spravila, prišlo mi to ľúto, keby sa vo mne neprebudil hriech, nebola by som tu. Ale Boh to asi tak chcel ...

Dash zacítila jak ji něco chytlo za ruku. Byl to Mokuto, který se k ní nějak pomaly doplazil. Lidé stály nad nimi a čekali na správce. V dálce byla slyšel bouře. Fialová aura za horami byla stále. Strážní nakázaly lidem, aby šli domů a ti to udělali. Máme tu vážnou situaci. Jsme odříznutí od zbytku světa, na severu se něco děje. Celé město se chová divně a teď tito dva se tu zničehonic objeví celý dobití. Říkal jeden strážný druhému. Pak přišla další osoba. Byla honosně oblečená, ale ne tolik jako císař v Aldoře. To jsou ti cizinci? Optal se strážných a ti přikývli. Jste schopni mluvit? Optal se jich a přistoupil k nim blíže. Byl to postarší muž s velkou jizvou na pravé straně tváře. Jeho oči byli tmavě modré a vlasy šedé, no spíše stříbrné. Bylo na něm něco zvláštního, ale těžce popsatelného.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Pevne som stiskla ruku. Prestávala som pomaly plakať. Musím byť silná. V hlave mi blysla veta, ktorú mi kedysi povedal môj otec: ,,Nikdy nedaj na sebe znať svoje pocity, nech si radšej o tebe mysli, že si chladná ako mramor, ale neprejavuj slabosť. Odtrhla som ruku od Mokutovej. Utrela si slzy a pomaly som sa postavila. Zbadala som postavu ktorá sa ku nám blížila. Muž vyzeral veľmi honosne, ale poznačený bojom. Jemne som sa mu uklonila. ,,Som schopná hovoriť." hlasnejšie som prehltla a hľadala správne slová. ,,Pochádzame z mesta Aldora. Náš cisár nás vyslal na misiu. Mali sme prísť do tohto mesta, že už niekoľko dní nedostávali žiadne správy. Mali se zistiť čo sa tu deje." pozrela som sa na zraneného Mokuta. ,,Viac Vám poviem radšej niekde inde, aby sme nevyvolávali paniku. A prosím odveďte môjho druha niekam, kde sa môže zregenerovať. Postarajte sa Prosím o neho a ja Vám všetko poviem."

Když Dash odtrhla ruku od Mokuta, ten se na ni jen podíval a pak zavřel oči. Správce nařídíl, aby ho odnesli do nemocnice. Zdravotníkům chvíli dělalo problém dostat ho na nosítka, ale s pomocí strážných ho na něj dostali a pak ho všichni čtyři odnesly. Chápu...Aldora se o nás bojí...hlavně když přicházejí o zisky...řekl správce potichu. Bohužel, jelikož jste v pořádku tak vás nesmím pustit dál do města, neboť ste v tuto chvíli brána jako narušitel...jsou to pravidla, která musíme dodržovat. Ohlédl se kolem sebe. Nikdo zde už není..povězte mi prosím váš příběh. Pousmál se a čekal co mu žena sdělí. Nebe znova zahřmělo.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Keď som pozorovala ako Mokuta nakladali na nosítka usmiala som sa. Snáď bude v poriadku, aby som sa ho mohla spýtať čo je zač, a ako to že rozumel jeho reči, odklial ju pozná. Potom som sa znova obrátila na muža. ,,Pane, chápem vaše predsudky, ale my sme plnili len svoju misiu. My sme museli plniť úlohu od nášho cisára, tak ako by vaši ľudia museli plniť tie vaše." pozerala som sa mu priamo do očí, na znak toho, že hovorím pravdu: ,,Keď sme sem prišli, mesto bolo zničené. Budovy, okolitá príroda a ľudia boli mŕtvi. Nevedeli sme čo sa tu stalo, vyzeralo to tu ako po obrovskom krviprelievaní. Narazili sme tu na jednu bytosť s nesmiernou silou a hovoril zvláštnym jazykom, ktorému sme nerozumeli. Bojovali sme proti nemu. Jeho sila bola však ohromná, porazil nás, napriek všetkým našim snahám. Položili sme skoro život za vašich ľudí, ktorých sme videli nehybne ležať. Naraz sa všetko zmenilo, a objavilo sa mesto v celej svojej kráse a s ľuďmi plných života. My sami nevieme čo sa stalo. Bolo to akoby kúzlo, ilúzia, ktorá však pôsobila veľmi reálne. Pane, neprišli sme v zlom. Prišli sme s čistými úmyslami a boli sme ochotný zomrieť, aby sme pomstili vaše mesto, a aby sa už nič také nikde neudialo. To je čistá pravda. " zámerne som vynechala fakty, že Mokuto rozumel jeho reči, nevedela som čo nás teraz čaká, preto som to nechcela zhoršovať ešte viac. Už tak sa nachádzame vo veľmi zlej situácií.

To je velmi zajímavé...určitě se o tom budu informovat u rady...Hmm...Prohlédl si ji. Měla by jsi jít za ním...odpočinout si, vyspat se. Ráno vás přijdu navštívit. Pak se podíval směrem k horám. Severné země mě zneklidnují. Nikdo neví co tam je, ale posledních pár dní celé místo září fialově. Lidé se bojí k tomu místu pohlédnout. Dokonce i zvířata z hor utekli do lesů v nížinách. Ptáci už dávno odlétli. Sklonil pohled k zemi. Bojím se, že se historie opakuje. Zašeptal, otočil se Dash zády a odešel. 
Hned na to došla mladá paní. Prosím, následujte mě...odvedu vás za vaším přítelem.  Řekla a ukázala rukou, aby šla za ní.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Tak v tom prípade si musíš poriadne užiť tento život a veľa jesť, nech potom majú z teba úžitok tvory ktoré ťa strávia." Konečne mesto! Konečne civilizácia, čisté oblečenie a teplá voda. ,,Nemáme peniaze, ale chceme sa ísť vyspať, najesť, okúpať a kúpiť si nové oblečenie. Za kým pôjdeme? hm... Mohli by sme vyhľadať toho muža, povedať mu, že sme porazili nepriateľa, ktorý ich mohol ohrozovať a snáď sa nám nejako odvďačí. Čo povieš?"

Mokuto

Docela se mu nelíbila myšlenka nad tím, že by měl být něčí potravou a to ani po smrti. Pokýval hlavou. Jenže je tu problém, kde ho najdeme? Město je veliké a já už si nepamatuju jak vypadal. Trošku se nad tím zasmál, ikdyž to moc vtipné nebylo. Ale vděčný by být mohl...hlavně nějakou pořádnou hostinou, pečeným masem, uzeným, klobásky, pečenými bramborami, smaženými hranolkami, míchanými vajíčkami...Po bradě mu stékla velká slina. Já chci jíst! Zamračil se a rozhlédl se znova po okolí. Kde sakra může být?

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Stačí sa spýtať na cestu." usmiala som sa na neho. Keď začal hovoriť o jedle, prišlo mi to tak vtipné, ako keby si nemohol vybrať jedno, ale musel by mať všetko. Tak zbytočne veľké telo, tak zbytočne... pomyslela som si. Rozhliadla som sa navôkol, uvidela som stráž. Tí určite budú vedieť kde ho nájdeme. Našuchorila som si vlasy, oprášila sa troška, aby som vyzerala ešte krajšie a vybrala som sa za jedným. Jemne som sa mu uklonila a začala som sa ho pýtať. ,,Dobrý deň, prosím vás viete mi povedať kde by som mohla nájsť vášho pána, kráľa... Je to postarší muž a má veľkú jazvu na pravej strane tváre. Kde by som ho mohla nájsť."

Stráže se podívaly na zašpiněnou ženu. Chvíli si ji prohlíželi a pak si na ni vzpoměli. Ach ano...už víme kdo jste...správce vás očekává. Ukázal ji prstem na velkou ulici. Půjdete tamtudy a na konci najdete starší velkou budovu. Před ní bude stát strážný tak to určitě nájdětě.  Pak se ji otočily zády a začaly se bavit mezi sebou. Mokuto byl docela mimo...rozplýval se nad myšlenkami nad jídlem.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Poďakovala som sa strážcovi a vrátila som sa za Mokutom. Vysvetlila som mu kam máme ísť. ,,Už to dlho nepotrvá a budeš sa môcť ísť najesť. A ja sa môžem ísť okúpať. Tak moc sa teším..." zvýskla som od radosti a rýchlim krokom som sa vybrala na určené miesto.