Vstupná brána

Mokuto

Došli až k bráně, kterou se museli vydat. Bylo tu prázdno, přeci jen bylo ještě brzo ráno. Před bránou jsi všiml dvojice strážných. Pamatoval si je z ulice. Byli jedni z těch, kteří se zúčastnily toho zbytečného boje mezi armádou a Dash. Oba dva je ustoupily bokem a nechali je projít. Před bránou se zastavil. Myslíš, že budeme muset bojovat? Tušíš co nás tam může čekat? Zadíval se na své ruce. Takhle vypadá strach? Bojím se co se může stát...nechci nikomu ublížit Pomyslel si a nenápadně se podíval na Dash. Zvláště né jí...Prošel bránou a zamířil směrem do lesa.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Prišli sme k bráne. Architektúra ľudí mi asi nikdy nepríde krásna a stále ma bude odpudzovať. Iné to ani nebolo pri bráne. Nič krásne. Hrubé múry bez života. S odporom som obišla strážnych. Keď sa zastavil Mokuto, postála som aj ja a obrátila sa na neho. Doteraz som ho ignorovala. Zdvihla som obočie pri jeho otázke. " Čaká nás tam smrad, špina a odpor, ako všade inde." striasla som sa pri tej predstave. Tak odporné. Na prvú časť jeho otázky som neodpovedala, až vtedy kým som sa mu neotočila chrbtom: ,,Vari sa bojíš bojovať? Bez boja by nebola zábava, bez boja by sme nezosilnili." Usmiala som sa. Myšlienka na posilnenie svojej moci sa povzbudzovala dopredu. Boli časy keď som bola silná, tak veľmi, že som bola len malý krok od ďalších ramien krídel. Ale teraz začínam odznova. ,,Čím viac boja, tým viac šťastia." Pohľad som upriamila k nebu a zhlboka som sa nadýchla. ,,A nevadilo by ani to, ak by sme pomohli tomuto svetu sa zbaviť tej špiny." povedala som tíško, až skoro nečuteľne.

Mokuto

Šel těsně za ní. Slíbíš mi jednu věc? Pokud se stane cokoliv a já ti povím, aby jsi šla...co nejdál to jen půjde....udělej to prosím. Řekl potichu a sevřel pěst. Vzpomenul si, co se stalo s budovou archívu v jeho světě, když ho popadl záchvat vzteku. Ikdyž tě znám jen chvíli a cítím, že jsi silná...tak nechci, aby se ti něco stalo. Věděl, že ona má v sobě ohromnou sílu, o které možná ani sama neví, anebo ví. Přesto mu připadala jako přítel...měl takový pocit. Poprvé v životě cítil k někomu něco co sám nevěděl popsat. Přítel...hmm...myslel jsem, že něco takového se stává jen když se lidi poznají delší čas...je to příjmený pocit. Ocitli se před vstupem do lesa. Odteď to začíná.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Nedovoľuj si mi niečo prikazovať! Ja urobím to čo uznám za vhodné!" vyštekla som na neho. Nikto mi predsa nebude nič prikazovať. Čo je on, že si to dovoľuje. Ja som prvorodená. ,,Viem sa o seba sama postarať, nemusíš sa o mňa strachovať. Síce viem, že keby sa mi niečo stalo, sám by si to neprežil, lebo by si sa nezmieril, že niečo tak nádherné sa mohlo pominúť, ale mne pomôže Boh. A ešte niečo, nespoliehaj sa na mňa, nie som žiadny tvoj kamarát, každý sám za seba, ale spoločnou cestou." Ten obor ma tak strašne urazil svojou opovážlivosťou. Naraz sme sa ocitli pred lesom. Nevyzeral moc prívetivo. So vztýčenou hlavou som sa vydala po ceste ktorá viedla cez les.

Mokuto

Fajn! Na tváři se mu objevil úsměv. Jak myslíš...takže se nebudu držet zpět...Pocit který měl před chvíli ho opustil. Bylo to moc brzy...musím se ještě naučit takové věci rozeznat... Vydal se taky do lesa. Víc slov už ze sebe nevydal. Nebyl zklamaný, ani naštvaný za její slova. Spíše mu to bylo jedno. Byl zase takový, jaký sem přišel a momentálně se měnit nehodlal. Dokončí tento úkol a potom se bude věnovat tomu, proč zde přišel. Najít informace o prastarých, vyhledat je a zničit je. I kdyby ho to mělo stát život. Přece už nemá pro koho žít, všichni z jeho světa jsou mrtvý a on zůstal sám. Vždy bude sám.
Při vstupe do lesa se cítil velmi příjemně. Měl rád přírodu a konečně mohl být v ní...

=Přesun do Aldorského lesa

Mokuto

Čekal před bránou, ikdyž se mu nechtělo. Ale musel, přece jen misi musí dokončit spolu. Dash tu ještě nebyla, nevěděl zda už je v Aldore nebo si někde lítá. Opřel se o zeď a čekal dál. Díval se do země, kapuci z hlavy si sundal. Pak se podíval směrem k lesu. V jeho bílém oku pocítil bolest. Spatřil jak se k němu blíží tepelná stopa. Takže jsem tu došel první já... Lehce se pousmál a zase se zadíval do země.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Zbadala som bránu, pomalým krokom som sa k nej približovala a uvidela som tam, ako sa Mokuto opiera. Troška som pobehla. ,,Vidím, že si preteky vyhral." usmiala som sa. Keby som sa nepozabudla ja, tak som tu prvá. Pozrela som sa na bránu. ,,Už sme tu, konečne. Nie žeby som sa tešila, ale cítim sa nejako lepšie. Cítim sa, že sa vraciam niekam, kde to už aspoň trocha poznám. A teším sa na medovinu." zatlieskala som si. Naozaj som sa na ňu tešila. NA ten sladký nápoj, plný tepla.

Mokuto

Odlepil se od stěny a prošel bránou. Závod? My závodily? Užij si medovinu...já budu muset dál pokračovat v tom co jsme začaly...mám špatný pocit, že ještě není konec...spíše to teprve vše začne. Řekl, když se na chvíly zastavil. Otočil se a podíval se na Dash. Pomalým krokem došel k ní. Naklonil se k ní, aby ji byl blíž. Lehce ji pohladil po tváři. Nezajímala ho její reakce, ani kdyby tu začala vykřikovat a urážet ho. Poslední dotyk na památku...možná už neuvidím nic krásnější... Narovnal se a pokračoval dál do města.

Přesun

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Najskôr som mu neodpovedala. Potom keď prišiel ku mne a pohladil ma po tvári usmiala som sa. Určite chcel zistiť akú hebkú pleť mám. Bola ako zamat, hladká bez žiadnej nerovnosti, až na malú chrastu na čele z boja, ale tá tiež za chvíľku zmizne. Vtedy mi ale prešla mysľou jeho veta. Bude pokračovať ďalej? Predbehla som ho a postavila sa mi do cesty. ,,Tebe tá rana do hlavy asi nespravila dobre. Si sa zbláznil? Ty si už zabudol na to ako sme bojovali proti jednej osobe? Čo spravíš keď budú dvaja? To sa môžeš rovno tu zabiť. A sám si povedal, že tú silu nevieš poriadne ovládať? Sa nehraj na hrdinu a trocha mysli! Nič teraz nespravíš! Iba zbytočne umrieš. A nenájde sa nikto iný, ktorý by pomstil tvoj svet." Toto je tiež prirodzená vlastnosť ostatných bytostí? Hlúposť a odvaha zbytočne zomrieť?

Mokuto

Podíval se na ni. Já nezemřu..Pak se podíval na svou pravou ruku, kterou pak zaťal v pěst Budu cvičit a zdokonalovat svoje schopnosti...budu silnější než jsem teď...Odpověděl ji a obešel ji. Pokračoval dál a zamířil směrem k císařskému paláci. Já je zničím...zničím to zlo... Pomyslel si a znova se zastavil. Budu pokračovat, bojovat do posledního dechu. Nikdy neodpustím co udělali mému lidu a co udělali mě. Nikdy! Půjdu tam, i kdybych to měla být poslední věc co v životě udělám...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Povzdychla som si nad hlúposťou, aká tu pri mne je. Ja som nikdy nepoznala a nikdy som nepochopila pomstu. Zlo plodí len ďalšie zlo. Pomsta len vyvoláva v bytosti zbytočný zmätok. Pomsta zatemňuje myseľ. ,,Samozrejme ty sa nenecháš zabiť, ale umrieš na hlad. Za čo si kúpiš jedlo? Alebo chceš loviť? Keď budeš loviť, nebudeš mať čas na nič... Ty potrebuješ jesť viac ako napríklad ja." zasmiala som sa. ,,Zostaň v tomto meste, rob misie, zarob si a potom sa vydaj na cestu... Nechcem ti zle, ale hovorím ti len pravdu... Nebuď sprostý a troška premýšľaj. "

Mokuto

Kdybych nad tím nepřemýšlel tak to neudělám...vážně si myslíš, že to nemám promyšlené? Copak si opravdu o mě myslíš že jsem idiot? Samozřejmě, že tam nepůjdu hned teď. Zavrtěl hlavou a něco si pro sebe zamumlal a přidal do kroku. Už ho unavovalo jak z něj stále dělá pitomce. Jak kdyby snad nevěděl co dělá a i kdyby zemřel, stejně už nemá pro koho žít. 
Když už byli za bránou, všiml si pohledů od kolemjdoucích. Už to nebylo jako předtím, tedkom z jejich očí vyzařovalo něco více pozitivního. Začínáme být známý...Pomyslel si.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


,,Nie, ja si nemyslím o tebe, že si idiot... Ale kto sa má vyznať vo vás. Hovoríte v hádankách..." zostala som v pomykove. Veď nehovoril , že odchádza? Keď prídem do izby, tak sa pôjdem asi vyplakať, ja som úplne zúfala zo všetkých. Všetci sú divný. Sklopila som zrak a pozerala na cestu predo mnou. Na prach a kamienky na špinu... ,,Keď budeme u cisára, budeš hovoriť ty... Ja nechcem... Nechcem povedať niečo, čo by si mohol ináč vyložiť, ako som to myslela."

Mokuto

Stejný pocit mám i u tebe...vůbec se v tobě nevyznám...Znova zavrtěl hlavou a zase se na ni otočil. Chvilku přemýšlel, znova něco zamumlal a znova k ní došel. Zastavil se před ní. Rukou ji něžně nadvihl bradu aby ji viděl do očí. Poslyš...jak tohle vše skončí tak se můžeme více poznat. Povím ti, jak to mezi lidma chodí a ty mi zase povíš o sobě a o svém světa...takhle se budeme jen hádat...tedy...ak by jsi měla zájem...Zadíval se do jejich očí. Co to dělam? Jsem tak přecitlivělý...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Tiež som sa mu pozrela do oči: ,,Ja som otvorená kniha... Ale asi to tak pri ostatných nefunguje, lebo sa asi všetci boja sa správať tak ako sa im to páči." riekla som mu. Sklonila som hlavu. A odstúpila od neho. ,,Budem rada, ak mi to vysvetlíš a ja ti potom na oplátku poviem o mojom svete. Ale neviem čo by si chcel vedieť o mne, čo viac?" odmlčala som sa na chvíľku: ,,A musíš mi potom ešte vysvetliť, čo v tvojom svete znamenajú tie tvoje dotyky, lebo neviem či mi obdivuješ hebkosť mojej pokožky, alebo sa to len tak robí... alebo tak " Usmiala som sa.

Mokuto

Budu rád když se dozvím vše...pak ti to vysvětlím. Odpověděl ji a znova se otočil. No...ano...dělá se to tak...tedy...ono je to...prostě ti vyjadřuji svou náklonost...Zamumlal potichu a znovu se vydal na cestu. Pojďme...nech už to dokončime...začínám být hladový...A přidal do kroku. Zvyky jejího světa jsou čudné...proč bych měl obdivovat její pokožku? Říkal si v hlavě a snažil se v tom najít nějaký význam a pochopit to. Ale nešlo to.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Dobre pokúsim sa ti o tom porozprávať." usmiala som sa. Náklonnosť? Vyjadrovať náklonnosť. ,,Aha... zaujímavé. U nás to je iné, a veľmi zriedkavé." Celý svet mi príde tak plný citov. Všetci sa snažia nájsť niekoho komu môžu dôverovať. To asi je preto, lebo často sa tu pravda nehovori. Z toho by asi mohlo vyplývať, že všetci klamú, ale keď majú niekoho radi tak mu neklamú? Alebo sa mýlim? Je to tak komplikované. My neklameme... Povzdychla som si a kráčala som za Mokutom. ,,Vieš, že som očakávala kedy zahlásiš, že si hladný??"

Mokuto

Vešli do jedné z hlavních ulic vedoucí k císařskému paláci. Nebyla ani plná lidí, semtam někdo prošel. No jo...už v lese mě to chytlo...Poškrábal se na hlavě a zastavil se. Zacítil nádhernou vůni grilovaného masa a zeleniny. Začuchal a otočil se směrem odkud vůně šla. Mnam...Udělal pár kroků dopředu a rukou si otřel slinu, která mu vytekla z pusy. Pak se zastavil a smutně koukl na zem. Já nemám peníze! Pak se znova vydal směrem k paláci.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Šla som stále dopredu, Mokuto sa oddelil za vôňou jedla. ,,Nezastavuj sa čím skôr prídeme tým skor budeš jesť." Ešte, že ja nemám také telo ako oni. Možno preto sa stále prežierajú, lebo sú stále hladný... alebo možno, že im to chuti. Ale chuť je len chvíľka, ktorá dodá telu menšiu eufóriu z pôžitku. Takých pôžitkov je veľa. Ešte, že mnohým odolávam. Začala som sa pomaly tešiť na moju izbu. Túžila som si ľahnúť na postel a zohriať sa pod perinou. Začala som kráčať rýchlejšie.

presun

Dash
Moje bezcieľne poletovanie ma priviedlo až k hlavnej brány mesta. Bola stále noc, takže som videla len stráže, ktoré dávali pozor na každú stranu, či nezbadajú niečo podozrivé. No videla som aj pár výnimiek. Pár z vojakov sa zašívali v tieňoch architektúry, tak aby ich nebolo vidieť, a podriemávali opretý, buď o svoje kopii, alebo kamenné múry. Krútila som hlavou nad ľudskou rasou. Pristála som na jednom výbežku múru. Vojaci, ktorý ma uvideli sa na mňa pozerali zvláštne, niekto s údivom, druhý so strachom a hlavne tých čo som zobudila mojou žiarov sa na mňa mračili. Ale ani jeden z vojakov na mňa neprehovoril, až na jedného, ktorý prechádzal pomalým krokom okolo kamenného opevnenia z vonkajšej strany mesta. ,,Pani..." ozval sa a uklonil sa. Potom na mňa zamával rukou, akoby ma žiadal, aby som k nemu priletela. Roztiahla som krídla, a pomaly som sa k nemu spustila. ,,Čo chceš odo mňa vojak..." povedala som chladným tónom. Muža to asi trocha urazilo, ale zachoval si svoj slušný tón hlasu: ,,Moja Pani, veľmi sa ospravedlňujem, že som si dovolil na vás prehovoriť, alebo obťažovať, ale chcel som Vám niečo povedať, myslím si, že veľmi dôležitú informáciu." Zdvihla som obočie: ,,Nezdržuj ma a rýchlo mi to povedz." Vojak sa už teraz zatváril urazene: ,,Keď ste prišli do mesta z vašej výpravy tak ..." náhle sa zarazil, sklopil zrak: ,,Nie prepáčte, nesmiem..." pôsobil vystrašene a rozbehol sa preč. ,,Čo si mi..." ani som sa neobťažovala za ním ísť. Obyčajný vojak sa opovážil na mňa prehovoriť a zrazu zistil, že mi ani nemá čo povedať. Odletela som preč.
/presun/

Dash...
Priletela som k bráne, už z diaľky som som videla ako na mňa vojaci civia. Musia si zvyknúť na mňa a na moje rýchle cestovanie. Ani som sa nezastavila, a ani som im nevenovala pohľad. Predo mnou sa objavila otvorená krajina a kdesi tam v diaľke mám rozohraný boj. Možnosť zosilnieť. Byť silná je pre mňa prvoradé, zbaviť s tetovania a vrátiť sa domov...

Tvá cesta započala a tvůj směr cesty byl na jih. Přestalo pršet a v ten samý moment ti do očí zasvítily paprsky slunečního svitu, který tě i ohřál. Do křídel se ti opřel vítr a tvá rychlost se zvýšila. Jakoby sama příroda tě chtěla dostat na místo co nejrychleji. Po chvíli se vedle tebe objevil pták s hnědým peřím. Už z pohledu bylo jasné, že je to dravec a připadalo ti, jakoby se na tebe díval. Zanedlouho se k němu přidal další a ten letěl vedle tebe z druhé strany. Oba dva tě doprovázeli a možno ti aj ukazovali, kudy máš vlastně letět.

Dash...
Les sme prešli bez problémov, a pred nami sa objavila vstupná brána. Jej majestátnosť som si všimla až teraz, po takej dlhej dobe. Ochraňovala obyvateľov, pred možným nebezpečenstvom. Avšak bolo tu niečo iné. Ticho. Nepočula som žiaden džavot ľudí spoza brány. Akoby nebol nikto na uliciach. ,,Je tu akési ticho... veď ešte nie je tak neskoro aby všetci spali, veď nieje poriadne ani večer." prehovorila som na Mokuta.

Mokuto


Došli až k Aldorské bráně, která byla zcela opuštěná. Dokonce ani dvojice strážných, která zde hlídkovala ve dne v noci byla pryč. To máš pravdu...nelíbí se mi to. Odpověděl Dash. Rozhlédl se kolem sebe. Na zemi ležela spousta opuštěných věcí, nástrojů, dokonce i dřevěný povoz naložený senem, kolem kterého létalo spousta much. Zahlédl i pár zbraní, ale naštěstí nikde žádná mrtvá těla. Co se asi stalo? Kde jsou všichni? Chápu, že smrt jejich vůdce mohla být pro ně otřesnou zprávou, ale že by všichni odešli? Na chvíli vypadal dost zamyšleně. Pojďme... Zavelel a vydal se k průchodu do města.

Oba dva jste prošli bránou a před vámi se objevila velká ulice, která taktéž byla bez lidí. Nikde ani noha a taky zde bylo spousta opuštěných věcí. Některé domy, které zde stály vypadali opuštěně, některé měli rozbité okna, další byli ohořelé. Místo bylo velmi chladné a i vzhledově dost šedé a temné. Procházeli jste ulicí dál do centra. Právě tam, jste našli dvojici mrtvých vojáků, kteří už začínali hnít, jelikož z nich vycházel velký zápach. Nebyli zde známky nějakých velkých bojů, určitě zemřeli velice rychle.