Vstupná brána

Dash...

S obavou som si obzerala mesto. Čo sa tu preboha stalo... pomyslela som si keď som videla zdevastované domy. Keď sme prešli ďalej ovalil ma odporný zápach zhnitého mäsa. Zakryla som si ho. ,,Mám taký dojem je sa tu stalo niečo veľmi veľmi zlého." povedala som Mokutovi. ,,Dnes asi si nepôjdeme vypiť medovinu..." Telá vojakov som z ďaleka obišla, tým sa aj tak už nedalo pomôcť. ,,MAli by sme ísť rovno k palácu... nech vieme čo sa tu stalo..."

Dash a Tarun...

Nič som mu na jeho spôsob presunu nepovedala, len som sa ho pevne chytila. Keď sme prišli na miesto Tarun nás už očakával. Mokuto ma položil na zem a ja som sa hneď otočila na Taruna: ,,Čo si o sebe myslíš, nič také som ti nedovolila, nesmieš si brať moju silu len tak ako sa ti zachce a hlavne koľko chce!" nakričala som sa neho. Jeho úšklebok značil, že ho to vôbec netrápi: ,,Klameš sama sebe. Spomeň si. Sama si mi to dovolila. Povedala si, že tvoja sila je moja. Tak teraz sa tu nehraj na obeť. Radšej ako povedal Mokuto. Načerpaj sily, možno to budem ešte potrebovať." zasmial sa povýšenecky. ,,Nepoznávam ťa..." ,,No to mi je jasné, ale teraz ma nechaj, mám tu dôležitejšie veci na práci. Však Mokuto." pohodil hlavou. Bez akéhokoľvek varovania z nebies udrel blesk na miesto kde stál Mokuto a aj ja. Nečakaný útok ma odhodil preč. Našťastie som dokázala zachovať chladnú hlavu, mávla som krídlami a zbrzdila svoj pád. Dopadla som na nohy, ale tie sa mi hneď podlomili. Jediné na čo som sa momentálne zmohla bolo pozorovať tento nezmyseľný boj.

Mokuto

Jsi blázen... Dobře, může sesílat blesky...ty jsou rychlé...Uhasil se. Ani on nečekal takový útok a dostal přímý zásah. Strhl ze sebe vrchní část oblečení, která byla v plamenech. Předtím, než by mu měl blesk ublížit vážně se kolem jeho těla objevila červená aura, která posloužila jako štít. Pravé rameno měl docela silně popálené. Ale nevadí...řekl jsi, že to bude boj...né tréning...proto ti nebudu říkat, jaké chyby děláš...Usmál se. Ruce vložil do kapes a pomalým krokem zamířil k Tarunovi. Málem to trefilo Dash...on se úplně pomátl...trotl...Jeho hruď a záda byla pokryta několika jizvami Hlavně ta jedna stále vypadala jakoby byla čerstvá. Nejspíš tě něco hodně naštvalo...nechceš mi říct co? Někdy jsou slova lepší než boj...

Dash a Tarun...

Tarun sa usmial, keď videl, že Mokuta ranil. Pobavil sa. ,,Ty robíš jedinú chybu!" skríkol a v tom istom momente vyšľahli zo zeme ďalšie blesky, ktoré začali bičovať okolie, hlavne tam kde sa nachádzal Mokuto, akoby boli samé živé. ,,Ak sa chceš rozprávať a nemieniš bojovať tak sa rovno vzdaj!"

S nechápaním som sa pozrela na Taruna. Odkiaľ sa v ňom objavila taká zlosť. Je to kvôli mne? Čo také ho prinútilo k tomu, aby sa správal takto, dokonca aby sa ku mne správal zle a ublížil mi. Musím byť pripravená ale aj na to, že ten ich súboj okamžite zastavím, ak by to bolo pre jedného či druhého nebezpečné. Nedovolím predsa, aby si navzájom ublížili. To by som si vyčítala najviac. Môj pohľad prešiel na Mokutové jazvy. Na jeho tele bol písaný jeho prekážky ale tá jedna...

Mokuto


Zastavil se a energie vytryskla z jeho těla. Neznáš rozdíl v našich silách...Vytáhl své ruce z kapes. Energie se nabila do jeho ruk a holýma rukama odrážel jeho blesky. Ikdyž byl chráněný obalem jeho vlastní síly, i tak mu blesky vytvářeli malá zranění. Paralyzuje mi to ruky...vtipné...díky němu aspoň vím, jak funguje blesk...Ukazoval mu jednu techniku za druhou a to ještě neuběhlo ani pět minut. Jak myslíš..tak teď já...Řekl mu a dál se bránil před blesky. Najednou, rychleji než úder blesku, byl před Tarunem a jeho pěst mířila přímo na jeho tvář. Těsně před zásahem znova zmizel a objevil se za Tarunem kde se ho pokusil dvěma prsty ťuknout do hlavy. Sice si sním jen hraju...ale stojí mě to celkem dost energie...jeho útoky nejsou zase tak slabé jak jsem si myslel...měl bych to asi začít brát vážněji. Přitom jako "bojoval" s Tarunem tak dával pozor na Dash. Byl připravený se k ní okamžitě dostat.

Dash a Tarun...

Vo chvíli keď sa k Tarunovi dostal Mokuto a mieril mu na tvár päsťou skamenel. Ale keďže Nedokončil svoj útok, Tarun stihol od neho odskočiť. Skôr ako sa ho dotkol. Zamračil sa a na jeho tele sa objavilo brnenie z bleskov, ktoré sa nápadne podobalo Mokutovmu ochrannému obalu jeho sily. Obrátil svoj pohľad na nebo, ktoré zmenilo svoj výzor na veľký kruh plné bleskov. Nabili sa a začali šľahať do zeme, až sa otriasala a praskala. V tej chvíli si v ruke stvoril meč a vrhol sa do centra búrky zaútočiť na Mokuta priamo na jeho srdce. V tanci bleskov občas trafil nejaký ten aj Taruna, ale jeho akoby to ani nezraňovalo, len jeho brnenia sa začalo viac nabíjať a zosilovať. 

Ja som sa musela rýchlo presunúť ďalej, aby ma tiež nejaký zatúlaný blesk nezasiahol. Jeho horúca hlava mu zabraňovala myslieť aj na skutočnosť, že jeho moc je obmedzená. Že množstvo zlatého svetla, ktoré zo mňa vytiahol je obmedzená. Nemyslel na to, že keďže to nieje jeho pravá sila, tak sa pri ňom správa ináč ako pri mne. Keby sme rovnakú silu mali obidvaja vždy by som vyhrala, lebo ja ju viem viac využívať ako on. Ale on na to akoby zabudol...

Mokuto

Hmm… Vyčerpá se rychleji než jak se k síle dostal...jak říkám...trotl… Zavrtěl hlavou a zmizel obou dvom z dohledu. Pak celé okolí zalil ohromný tlak, který mohli lidé cítit až v středě města. Vzduch kolem doslova vibroval. Pak se objevil ve vzduchu, s mečem v ruce, který byl obalený červenou energií. S hlasitým výkřikem švihl proti kruhu na nebi a z meče vylétla ohromná vlna červené energie, která rozrazila jak kruh tak veškeré mraky na nebi. Debil! Zamumal pro sebe a objevil se znova na zemi. Tlak, vytvořený z jeho síly však nezmizel. Mohlo to teď působit těžce na tělo Dash, jelikož byla vyčerpaná, ale věřil, že ona je na jeho sílu už zvyknutá a dokáže se tomu vyrovnat. Tarun útočil s mečem v ruce. Zamrařil se a jeho útok zablokoval svým mečem. Teď mu byl tváří tvář. Zbláznil jsi se...strašně vyzpěvuješ jak chceš Dash chránit a přitom ji zde můžeš jen ublížit! Co jsi to za bratra?! Potom se jejich meče odrazily a vzdálil se asi tři metry od něj. Meč držel jen v jedné ruce. Už se na Taruna mračil, ale přitom se na jeho tváři objevil jeho typický bláznivý úsměv, který značil jediné. Začal to brát vážně. Vypouštěl ze sebe tolik energie, že vlasy mu vlály jako ve vichřici. Jeho síla se oslabila...používá silné útoky, které ho stojí příliš sil...ještě chvíli a bude konec...doufám...Přitom stále pociťoval Dash a hlídal si ji.

Dash a Tarun...

V momente ako Mokuto rozsekol jeho kruh si začal uvedomovať, že si vybral asi príliš veľké sústo pre seba. No nehodlal sa vzdať. Momentálne bol v takom rozpoložení, že by mu nevadilo ak by tento zápas neprežil. Pociťoval ten tlak z jeho sily. ,,Ona to zvládne..." dodal Tarun, keď sa po odrazení mečov dostal ďalej od Mokuta. Vtom skočil znova k nemu čo najbližšie. Ozvala sa ohromujúca rana ako po výbuchu. Jeho brnenie čo si vytvoril na tele a nabil ho bleskami explodovalo do všetkých strán.  ,,Tarun!" vykríkla som keď som si uvedomila čo vlastne spravil. Zaznel nepríjemný praskavý zvuk a vzniklo oslepujúce svetlo. Nasledovala menšia tlaková vlna a prach sa zvíril. Keď padol v obrovskom kráteri stál Tarun obalený do zlatého svetla. ,,Zbláznil si sa!" ... Tarun sa len usmial: ,,Sestra ako má byť, aj to posledné by dala, aby ma uchránila." zasmial sa. PO explózii som sa automaticky chránila krídlami, aby ma tlaková vlna explozie nezasiahla. Našťastie som nebola v centre výbuchu, to by som neprežila. A ak by som nestihla obaliť jeho telo do svetla a nevyužila skoro celú zvyšnú energiu na to aby som ho uchránila pred tým jeho sebadeštruktívnym útokom, tak by ho to roztrhalo.

Mokuto


Na zem dopadaly kousky bílé masky společně s kapkami krve. Přesně v momentě, kdy se Tarun odpálil, tak se mu maska objevila na tváři. Tím se zvětšila jeho odolnost a mnohonásobně se zvětšila jeho síla. Tím se dokázal ubránit takové explozi. Ještě část masky, která mu zůstala na tváři pomalu praskala a sesypávala se na zem. Na břiše měl tržnou ránu, se které kapala krev. Stál na místě. Tlak v okolí zmizel. Tss… Viděl kolem Taruna zlaté světlo, které ho ochraňovalo. Opřel si meč tupou stranou o rameno a prohlídl si kráter, který zde vznikl. Nic už neřekl. Odvrátil pohled od Taruna a zahleděl se na oblohu. Je to ubožák...

Dash a Tarun...

Tarun od Mokuta odstúpil. ,,Malo ťa to roztrhať na kúsky..." zasipel. 
Horko ťažko som sa pozviechala. So zaťatými zubami som mávla krídlami a letom som sa presunula medzi čelom k Tarunovi a chrbtom k Mokutovy. ,,Ty si úplne zošalel! Ako sa opovažuješ! Správaš sa ako úplný idiot!" kričala som na neho. ,,Nepleť sa tu, mala si načerpať sily aby som si mohol vziať ešte viac. Ale keď si už tu." ako to povedal načiahol sa mi rukou na hruď. Ruku som mu chytila, tak aby sa ma nedotkol: ,,Ako sa opovažuješ!" nahnevane som vykríkla a v zlosti som mu vypálila vypálila facku. Teda chcela som, ale ruku mi zachytil tesne pred jeho tvárou a silno mi ju stlačil. Naraz sa milo usmial a pobozkal ma na čelo: ,,Ďakujem za záchranu." dodal. Potom sa pozrel na Mokuta: ,,Vzdávam sa, si príliš silný protivník na mňa. A ďakujem za boj. A aj keď keď som prehral, aspoň som si s ním niečo utvrdil." Nechápavo som sa na neho pozrela a vytrhla si ruku z jeho zovretia: ,,Tarun toto sa už nesmie opakovať už nikdy. Rozumieš!" ,,Už nebude treba." povedal otočil sa na päte sa odchádzal preč. Otočila som sa na Mokuta a ľútostivo som sa pozrela na jeho zranenie. ,,Mali by sme ti to ošetriť." Končekmi prstov som mu prešla po rane, ale tak aby som sa ho vôbec nedotkla. Vtom mi to celé docvaklo. Zistila som prečo toto vyprovokoval. Bolo to od neho úplne ohavné. Mala som si len vybrať. ,,Mokuto... prepáč mi... Ale ja som ti verila, verila som, že to zvládneš." Zdvihla som hlavu a snažila sa o úsmev, ale bol smutný: ,,Mala by som sa naučiť aspoň prvú pomoc. Často pri mne krvácaš." potom som si začala pozerať jeho jazvy po hrudi a prechádzala som po nich prstami. Ale tej najväčšej som sa nedotkla: ,,Nikdy sa ti nezahojila?" odstúpila som od neho. Začali sa mi zatvárať oči. Potrebovala by som zregenerovať. ,,Mali by sme sa rýchlo vrátiť kým ešte viem ísť po svojich."

Mokuto


Sledoval jejich rozhovor, ale nepřipojoval se do něj. Jen čekal jak to dopadne. Tarun se znova chcel zmocnit její síly, v ten moment jeho tělo cuklo. Naštěstí Dash zareagovala rychle a tak se nemusel pohnout. Nakonec Tarun odešel a Dash se otočila na něj. Začala se mu omlouvat, ale zatím nic neodpověděl. Pohlédl na ni. Když se ho dotkla, zachvěl se. Po chvilce odstoupila. On se naoplátku k ní přiblížil. Padl na jedno koleno, a tím se dostal jakžtakž na úroven její hlavy. Jednou rukou ji lehce zajel do vlasů a přitiskl její čelo k jeho čelu. Jemně pohyboval hlavou do stran. Z jedné strany to vypadalo jakoby se sní mazlil, on měl hlavně důvod ktomu aby nenápadně utřel z jejího těla Tarunův polibek. Že se vůbec od něj nechala...Pomyslel si. Zadíval se ji do očí. Já se na tebe nezlobím...Zašeptal. Budu v pořádku...Potom se druhou rukou dotkl své jizvy. Nikdy se už nezahojí...bohužel...Potom se od ní odlepil. Rukou kterou ji držel ji pak pohladil po tváři. Půjdeme...Vezmu tě na ramena..odnesu tě, nech se moc nenamáhaš….Nabídl ji ruku, že ji pomůže vylézt na něj. Vzal ti dost síly...cítil jsem to...Potom se na ni pousmál.

Dash a Tarun...

,,To som rada..." odpovedala som mi tíško. Cítila som sa vlášstne, asi som bola vyčerpaná, ,,Veľa jaziev sa nikdy nezahojí..." šepla som. Keď odo mňa odstúpil niekoľko krát som zahýbala  krídlami a popreťahovala si chrbát a široko som sa usmiala: ,,Ďakujem za tvoju ochotu, ale pôjdem po vlastných. Musím si predsa zachovať nejaký tú hrdosť." a pritlačila som mu ruku naspäť do prirodzenej polohy. ,,Áno, tento jeho žartík ma stál veľa sily, bude sa musieť zodpovedať zo svojho drzého správania. Musím mu veľa vecí vysvetliť. A hlavne jednu vec, že ja nie som len tak hocikto. To že mám toto telo, neznamená že sa môže ku mne správať ako k nejakej obyčajnej bytosti." zhlboka som sa nadýchla. Úsmev mi opadol a prehrabla som si vlasy. ,, Poďme čím skôr, toto mu len tak ľahko neodpustím..."

Mokuto

V pohodě...Pokýval hlavou a pomalu se postavil. Já ti k němu povím už jen jedno...já ho trénovat nehodlám. Tímto u mě skončil...je mi líto, já vím, že ti na něm hodně záleží...ale byla by to velice taktická chyba...čím více bych ho naučil, tím více by mohl být nebezpečnější...to snad chápeš...příště by ti mohl sebrat více než jen tvou sílu...Povzdechl si. Možná někdy...až budu přesně vědět, co je zač a čeho vlastně chce dosáhnout...Jelikož já si něčeho na něm všiml a určitě jsi si to všimla také... Otočil se čelem k městu. A dluží mi oblečení...Zasmál se. Tak pojďme...možná cestou najdeme nějaké dobroty. Otočil se znova na Dash a usmál se.