Viat Nuo

Mokuto


Stále tam stál. Nikam neodešel, jen stál opodál aby nezavazel ošetřovatelkám. Když skončily s ošetřováním a odešli, došel k její posteli a posadil se na kraj postele. Chvíli nic neříkal a koukal na podlahu. Když Dash promluvila, otočil se na ni. No jo...jedině, že bych ti to připomínal... Zasmál se potichu, ale hned zavrtěl hlavou nad tím, že jakou blbost to teď řekl. Nebudeš zbytečná...něco se s tím určitě bude dát dělat...oči nejsou jediným orgánem vnímající okolí...Důležité je, že jsi tady... Znova se  zadíval na podlahu.

Dash...
,,Bez očí už nie som krásna, ale byť krásna..." zasmiala som sa: ,,Zistila som čo som v skutočnosti. Zistila že tá krása... ja neviem, práve som sa dozvedela o sebe strašne veľa vecí, prišla som o oči, a zapríčinila zánik nášho sveta, teda aspoň tak ako ho ja poznám, ale dúfam že sa jeho obyvatelia nejako dajú dokopy. Je ta krása až tak podstatná... Asi nie... Je to asi zvláštne to počuť z mojich úst, ale zistila som o sebe veľa a rozhodla som sa že sa zmením... Ale neboj nebudem sa meniť na hada..."

Mokuto


Znova se na ni podíval. Hmm...chceš se změnit? To jsem zvědavý teda... Uchechtl se. Ale nechápu proč...vždyť jsi nebyla špatná...hmm...chápu, že si se asi dozvěděla věci...no, zajímavého charakteru. No, nevím co k tomu říct...jen, že jsem zvědavý co s tebe bude... Zasmál se. Jo, prosím tě...to by bylo fakt divný... Ušklíbl se, ale to ona vidět nemohla.

Dash...

Prevalila som sa na bok, chrbtom k Mokutovi a zababúšila som sa do periny: ,,Je to zvláštny pocit ocitnúť sa v temnote... Ale je to veľmi upokojujúci pocit. To že som prišla o zrak ani nejako nepociťujem, ale prestala som cítiť svoju božiu moc. To čo mi dávalo silu, moja energia... to sa vytratilo, akoby som tým, že som odrezala náš svet od všetkého diania odrezala som aj možnosť čerpať božie svetlo... Cítim sa oko obyčajný človek. A to ma desí viac ako temnota..." Ešte viac som sa zrakryla. ,,Chcem si teraz pospať, prosím nechaj ma samu, potrebujem načerpať nové sily, a zrovnať si myšlienky..." 

Keď Mokuto vyšiel z izby už pred dverami ho čakal Nartial. 

,,Nechcel som rušiť, dúfam, že je Dashtar v poriadku. Potrebujem sa s tebou porozprávať..."

Mokuto

Poslechl si co Dash řekla a sledoval ji jak se zakryla peřinou a otočila se mu zády. Dobře...vyspi se...A bez dalších keců odešel z jejího pokoje. Tam ho už čekal Nartial. No...je z toho celá špatná...ale bude v pohodě...myslím si. Jen...je slepá a...říkala něco o tom že je bez svých sil....Odpověděl mu docela sklesle. Koukl na něj. Netušil o čem chce sním mluvit, moc mu teď do povídání nebylo. No, dobře...o čem chceš semnou mluvit?...Optal se ho. Docela ho ale zajímalo co po něm chce, jelikož z Nartiala vždy vyjde nějaká věc, která je poněkud zajímavá.

Nartial...

,,No v podstate to už Dashtar spomenula. Pravdepodobne tým že uzavrela portál do nášho sveta a ukončila to čo cucalo z nášho sveta energiu, spôsobili to, že ani mi nedokážeme prebudiť v nás božie svetlo. Takže aj ja som prišiel o všetku svoju moc. Už nedokážem vám poskytovať úkryt. Moja mágia sa vytratila aj v tom ako som zabezpečil toto miesto. Nie je tu už bezpečne. A ďalšia vec... Pôjdeme teraz spolu do knižnice a musíme nájsť niečo o tom hadovi. Hocijakú zmienku, proste niečo... Nechcem vyvolávať nejaký nepokoj, ale vôbec, ale že vôbec nevieme čo je zač... Mám z toho miešané pocity a neviem, možno sú to zbytočné obavy, ale nemám rád keď je niečo pre mňa neznámou. A teraz keď sa stalo toto... Musíš sa na to pozerať aj z inej strany. Viem ty v Dash veríš... ale čo ak to už nie je ona, ako si môžeme byť ňou istý... Ja som ju Poznal ako Serafa a teraz ten had... V našich legendách sa had spájal so symbolom zániku... a mám z toho zlý pocit... Čo si ty o tom myslíš?" hovoril Nrartial a jeho hlas nebol tak sebaistý ako doteraz...

Mokuto


Docela se zamyslel nad tím co mu Nartial řekl. Už to nemusí být ona?....Blbost... Jen zavrtěl hlavou. Nemyslím si...kdyby to nebyla ona...tak bych to poznal...teda doufám. Neznám ji zase tak dlouho, ale určitě bych věděl, kdybych se bavil s někým jiným. Řekl bych, že vše se dozvíme, až se vyspí a uspořádá si myslenky… V hlavě si vybavil toho hada. Nevím, či ti budu v tomhle nějak výpomocen...já to o vašem světě a minulosti skoro nic nevím...jediné co vím, je že měla tu značku ve tvaru hada...ale to je tak vše...ale za vše mohou Prastarý..Sevřel ruce v pěst. Oni mohou za všechno...u nich bychom měli hledat informace...jen...to je celkem nemožné. Teď když ona ani ty nemáte schopnosti...jsem tu jediný kdo se jim může postavit...a sám to nezvládnu. Sklonil hlavu k zemi.

Nartial...

,,No áno prastarý, je to odporná háveď hrajúca sa na Bohov... No teraz sme sa stali zbytočnými... Ja neviem ako by som pomohol... ale som dobrí v získavaní informácii, to mi vždy dobre šlo..." začal sa vychvaľovať a už znel ako starý dobrý Nartial. POmaly viedol Mokuta do knižnice. ,,A vieš mi pomôcť, ak vieš čítať tak začni hľadať v knihách. Had bol z nášho sveta a tak musí byť o ňom nejaký záznam. Niečo musíme nájsť. Možno to Dash pomôže." vystrel ruku a ukazovákom ukázal na koniec miestnosti. Začni odtiaľ. Je tu viac ako 263 000 kníh, v tom by musel byť samotný diabol aby sme niečo nenašli... Tak pustme sa do toho. Ty začni odtiaľ. Väčšina kníh a zvitkou je písaná v našom jazyku. Ale hľadaj symbol pečate čo mala Dash... To by malo pomôcť..." usmial sa a odyšiel na druhú stranu miestnoste a vyberal jednu knihu za druhou.

Mokuto


Že kolik knih?! To tu budou číst ještě děti mých dětí! ...Pomyslel si a došel k místu kam mu Nartial ukázal. Podíval se na velkou hromadu knih uložených v policích. Fuu… Poškrábal se na hlavě a vybral jednu knihu a otevřel ji. Začal listovat knihou. Aha...Aha... Otočil hlavu na Nartiala. Vůbec netuším co se tam píše....Otočil se zpět ke knize a dělal že tomu rozumí aby si o něm Nartial nemyslel, že se fláká. Hledej symbol hada....hmm...Znova se podíval na obrovskou zásobu knih. Chmm...Už teď se cítil strašně přepracovaný a to otevřel jednu knihu plnou divných blábolů. Em...okej...musím si najít systém. Knihu vrátil zpět a podíval se kolem. Našel nějaký dřevěný žebrík, který asi sloužil k tomu aby mohli dosáhnout na vyšší patra polic. Dotáhl ho k regálu a začal vytahovat jednu knihu za druhou. Hledal jen znak hada, nic víc. Neoznačená knihy rychle prolistoval, či se někde ten znak nenachází. Toto bude nadlouho... Zatím prošel asi jen 15 knih a nikde nic. Já chci domů... Pomyslel si a prohlížel další knihy.

Nartial...
Začal listovať jednu knihu za druhov. Občas vydal hmkavé zvuky. Asi po hodine listovania v knihách ho omrzelo ich vracať do poličiek a hádzal ich rovno na zem po ďalšej hodine už ani sa nesnažil o jené hádanie ale rovno ich hodil niekam ďalej do miestnosti po ďalších hodinách našiel jednu knihu pri ktorej sa začal smiať: ,,Vždy ma udivovali kuchárske knihy nášho sveta. Je v nich popísané koľko jedla môžeš za deň prijať čo má koľko živín, čo sa má jesť a kedy. Tak napríklad ovocie zelené srdce. Máš tu napísané kedy ho máš zberať a koľko si z jedného stromu môžeš zobrať a koľko na ňom musí ostať." knihu šmaril čo najďalej od seba: ,,Veď to nieje žiadna kuchárska kniha ale príručka záhradníčenia a zberača... nechápem to, nieto na dobrú varenú kukuricu..." 

Po dlhých hodinách sa Mokutovi podaril jeden objav. Možno to bola náhoda, alebo osud, ale na 658 strane niekde v polovici jednej knihy našiel malý symbol otvorenej papule hada. Znak bol menší ako necheď malíčka.

Dash...
,,Sme s tebou... Nikdy ťa neopustíme. Vždy keď budeš potrebovať budeme stáť pri tebe." usmievalo sa na mňa dievčatko.
,,Prišla som o božie svetlo..."
,,To ako si ho poznala, ale my ti darujeme väčšiu moc." 
,,A ako ju získam?"
,,Vždy keď o ňu požiadaš..."
,,Je to tak jednoduché?" 
,,Čo je v dnešnej dobe jednoduché? Zaplatila si veľa. Ale nezabudni, musíš mať otvorené srdce a myseľ. A aj keď si slepá, tvoje oči budeme my..."

Prebrala som sa zo spánku. Bola som oddýchnutá ako nikdy, plná energie. Vstala som z postele a šla som do šatníka... Hľadala som to správne oblečenie, nového začiatku...

Mokuto


Připadalo mu to, že tam je několik hodin. Když se však podíval kolik knih už prošel, zhrozil se. Teprve 25 kniha?! To jsem tu takovou chvilku? Skoro se rozplakal a několikrát udeřil čelem do police, což zapříčinilo, že mu na hlavu spadlo asi 5 knih a shodilo ho ze žebříka na zem. Blbé knihy... Zamumlal si. Otočil hlavu na Nartiala který za sebe házel jednu knihu za druhou. Tak já je ukládám zpět do police abych mu je nepoškodil a on si snima háže jak kdyby to byli cihly?! Zamračil se a začal dělat to samé co on. Vůbec ho to nebavilo a tým pádem byl ke kniham více nešetrný než Nartial. Některé knihy hodil tak silno za sebe, že se rozplácli o zeď na konci místnosti. Po dlouhých hodinách věčného utrpení konečně něco našel. Aha Aha! Něco tu je. Rychle chtěl sejít ze žebříku, to mu sklouzla noha a znova se rozplácl na zemi. Rychle se vyškrábal na nohy, zavrtěl hlavou a doběhl k Nartialovi. Něco mám... A podal mu knihu.

Nartial...

,,Ukáž?" rozžiarili sa mu oči od radosti. Rýchlo dobehol za Mokutom a vyd´trhol mu knihu z ruky. Začal si ju čítať. PO nejakom čase začal prekladať Mokutovi: ,,Je tu písané o veľkom tvorovi , ktorý zničil starý svet. Doslova ho pohltil. Ďalej je tu zmienka o tom, že keď už požral všetko vydávil zo seba druhé slnko ktoré sa rozžiarilo na naším svetom a vytvorilo nový život. Ale jeto písané skôr ako nejaká legenda... ale ďalej tu píšu, že bol veľmi mocný. Niečo také nám ale aj on sám hovoril. Ale je tu písané aj niečo iné. Vraj keď si sa pozrel do jeho šupín v každej z nich si mohol vidieť časť jeho duše. A každá šupina bola iná. Píše sa tu, že ešte pred tým ako sa objavili Celesstiani, boli podnikané výpravy aby tohoto tvora chytili práve kvôli jeho šupinám. Že vraj keby si z jeho šupín vytiahol duše vytvoril by si obrovskú neporaziteľnú armádu, ktorá myslí ako jeden. Všetko je to veľmi zložito písané. Akoby to ani náš ľud nechcel moc opisovať, akoby sa ho báli. Nechápem to. Had nám predsa hovoril že musí zachrániť náš svet, ale Serafi ho opisujú ako zlo. No na druhej strane vytvoril slnko ktoré nám dalo život. Vôbec to necápem..." 
Zasneli tiché kroky ktoré sa približovali k dverám knižnice. Pomaly sa otvorili a v nich sa objavila Dash. Oblečená v tmavých farbách, v dlhých šatách ktoré jej zahalovali celé telo. cez plecia mala prevesený čierny plášť. vlasy spletené do dlhého zapletaného vrkoča a oči mala zakryte obrovským šperkom, pripomínajúci korunu. ruky mala obviazané červenými bandážami. 

https://sk.pinterest.com/Anonymous142/fire-keeper/?autologin=true

Mokuto

Aha aha...Přikyvoval na Nartialův překlad knihy. Vůbec netuším co to má být...Ten had říkal něco o tom, že Dash byla jedna z jeho duší...co když to má něco společného stěmi šupinami co jsou napsané tu? Ukázal prstem na knihu. Možná se ho báli kvůli tomu, že by se toho druhého slunka chtěl zbavit a tím by Celestiané zmizeli...když díky němu vznikly...ale...hmm...možná Dash by nám o tom mohla říct více...ne?  Poškrábal se na hlavě, no v ten moment se otevřeli dveře. My o vlku a vlk... Ve dveřích se objevila Dash. Důkladně si prohlédl její nový vzhled. Hmm...nový vzhled...zajímavé... Zamával ji rukou, ale pak se plácl do čela..Ty idiote však je slepá... Ahoj Dash...Pozdravil ji a usmál se. Je fajn ji vidět zase na noháh… Sluší ti to... Dodal a počkal až dojde k nim.

Dash...

,,Ahojte..." usmiala som sa na nich a zamávala som Mokutovi naspäť. ,,Prišla som vám povedať čo sa mi stalo v očisci. A chcem Vám povedať aj to, že som svoju moc nestratila. Dokonca som silnejšia ako pred tým. Vďaka tomu, že som zistila kto v skutočnosti som viem ovládať moju pravú moc. Mávla som pomali rukou na stranu a z nej sa mi uvoľnili zrnká zlatého svetla. To čo Serafovia využivali ako Božie svetlo, je v skutočnosti sila nášho sveta, ktorú vďaka umelého slnka čerpali prastarí na svoj úžitok. Serafi ju využivali skrz modlidby, ktoré formovali toto moc na predom určené javy. Napríklad ako bola moja kosa, krídla, vrany... Ale svetlo je len stavebná jednotka ako hlina, ktorú môžete miesiť a vytvárať z nej čo sa vám hodí. Som jedna z duší bieleho hada, jedna z tých duší, o ktorých ste práve čítali. A tá armáda? To je armáda z duší hada. Prastarý ju dokázali pretvoriť a rozmiestniť do rôznych časových liniek. Každých tisíc rokov sa jedna duša narodila v tele Serafa, aby vytvorila nanovo slnko, cez ktoré čerpali prastarý toto svetlo, lebo sami ho nevedeli pretvárať. Preto Serafi neumierali len sa rozkladali na Božie svetlo. Nás národ im slúžil len na to aby premiesili hlinu a pri ich zániku prastarí vytiahli už hotový výroboh z naších tieľ. Ale tým že som ja nevyvorila ďalšie slnko už viac nedostanú dávku sily. A len ja jediná ju dokážem ovládať. Poďte von ukážem vám to..."

Mokuto


Koukal na ni a poslouchal to co jim řekla. Hee…. Pak mu to ale doplo. Ona mu zamávala! Ona...vidí? Či se mi to jen zdálo? Zavrtěl nad těmi myšlenkami hlavu a popřemýšlel nad tím hlavním. Nad tím co jim řekla. Aha...to celkem dává smysl... Celkem to vysvětluje i to, proč jsou oni tak silní...A docela nám prospěje i to, že silnější už teď nebudou...ikdyž pokud toto udělali s vaším světem...co když existují i jiné...podobné tomu vašmu...S kolika světy si asi takto pohrávají a čerpají síly...Kolik světů žije ve lžích... Na chvilku zavzpomínal na svůj svět. Chtěli něco takového udělat i s mojim domovem? Proto byl zničen? Protože jim nevyhovoval? Kolik tajemství ještě oni mají? Zadíval se do zamyšleným pohledem do země. Pak znova koukl na Dash. Jo...rád uvidím co nového dokážeš... Usmál se a pomalým krokem vyrazil směrem k ní.

Dash...

,,Dosť možné je, že tých svetov je mnoho. Bohužiaľ... Možno to je kľúčom k tomu aby sme ich porazili." 
Pomaly sme vyšli von do tej krásnej krajiny. ,,Ale ja už svoju moc nezískam..." spýtal sa Nartial. ,,Je mi to ľúto, ale už nie. Dokým prastarých neporazíme, dovtedy bude náš svet zapečatený. Nič ani tam ani odtiaľ sa nedostane. Počujem ako tam ľudia kričia od strachu, ako tam nastáva chaos... ale musia to zvládnuť. Takto sú v bezpečí..." 
Postavila som sa vedľa tečúcej rieky. ,,Neviem koľko to zvládnem, ale čím viac budem trénovať." usmiala som sa. Na chrbte sa mi objavili krídla a ja som vyletela vysoko nad hlavy. Predstavila som si v mysli to čo chcem vytoriť. Každý detajil. NAraz sa okolo mňa objavilo zlaté svetlo ktoré ako vír sa roztočili a začalo formovať. Pred nimi sa objavil had. Obrovský taký ako pred nimi stál, len tvorený zo zlatého svetla. roztvoril papuľu a ukázal im zblízka svoje zuby. Telo sa zvinulo a schmatol mokta do svojej čeluste a vyhodil ho do vzduchu. Keď dopadal nastavil mi vrch svojej hlavy ako pristavací pilier. Mokutovi sa zčasti zaborili nohy do svetla ale bolo pevné ako zem. Usmiala som sa na neho ,,No čo na to povieš?"

Mokuto


Pokýval hlavou a šel za ní. Když už byli venku a stáli u řeky, Dash vytvořila velkého hada ze světla. Wow… Dokázal ze sebe vydat, no to už se k němu řítila jeho velká hlava. Vůbec to nečekal Uhuh… Stačil udělat jeden krok dozadu, ale to už byl v jeho tlamě a hned na to se ocitl ve vzduchu. Ajajaaj…. Zakřičel, když začal klesat k zemi. Nakonec nohama přistál na hadí hlavě. Chvíli vypadal dost vyděšeně, ale když hned se mu na tváři objevil úsměv. Chceš mi říct...že jsi teď silnější než já?...No...aha...hmm… Koukl na ni a taky se na ni usmála. Super! Koukl směrem dolů a pak na svoje zabořené nohy v hadí hlavě.  Jsem zvědavý co dalšího dokážeš... Seskočil z hada dolů zpět na pevnou půdu a koukl na Nartiala.  A co teď bude s tebou? ...Zeptal se ho. Docela mě těší, že je teď on slabý... Pomyslel si.

Dash...
,,Ja som bola vždy silnejšia ako ty, len som bola troška obmedzená..." zasmiala som sa a to už sa niekde v dialke objavili obrovské stádo nosorožcov zo zlatého svetla. Utekali priamo za svojim rohom nevedno kam, potom sa vyparili. ,, Viem tvoriť všetko čo si predstavím, to ti asi už nemusím povedať viackrát, ale nie je to len o zvieratách..." zletela som k Mokutovi, načiahla som sa ukazovákom a dotkla som sa mi čela. V tom momente sa okolo Mokuta začala vytvárať zbroj ako toho najvačšieho bojovníka. Nádherne zdobená, ale čo bolo hlavné nevážila ani gram. Rozprestrela som krídla ktoré sa oslepujúco rozžiarili. Oproti Mokutovi sa rozbehol nosorožec, ktorý ho nabral svojím rohom a tlačil ho ďalej pred seba. Roh sa mu snažil zaboriť do mäsa, ale brnenie ho nepustilo. Rozplynul sa. Znova som priletela za Mokutom, ,,Tak čo si myslíš, bola to taká menšia ukážka. Ešte som stále trocha unavená na predvádzanie mojej skutočnej sily..."   

Nartial
Sledoval Dashino prestavenie a skôr ako prišli na scénu nosorožce odpovedal Mokutovi: ,,Asi pôjdem do dvôchodku, užiť si ten pokoj a zachraňovanie sveta nechám na vás..." 
PO poslednej vete Dash sa pousmial: ,,Jeden múdry človek raz povedal, s veľkou mocou prichadza velká zodpovednosť ..."

Mokuto


Její schopnosti ho velice tešili ale zároveň trochu děsili. Pozoroval stádo nosorozcu, kdyz v tom se objevila u nej a dotkla se jeho čela. Pred ocima spatril zlatavou zari a jeho telo se obalili do jakehosi brneni. Vubec ju na sobe necítil. Jeden z nosorozcu se dostal až k nemu. Byl tak uchvacen Dash že si ho vubec nevsiml a vrazil do nej svym rohem. Cekal nejakou bolesť ale vôbec nič. Eh...no...vubec nevim čo na to rict. Jen že...wow. Koukal na ni a pak se usmial. Tak to abychom šli nakopat zadky nejakým prastarym. Vycenil zuby zachichotal se. Pak kyvl hlavou na Nartiala.

Dash...
,,Som proste úžastná." Smiala som sa. Naraz som začula pitlesk. Blížil sa k nám Vitorio. ,,To bolo fantastické! Úchvatné" roplýal sa, ,,Keby si nebola slepá bola by si dokonalá..." Usmiala som sa na neho, ale ja vidím, nie teda ako vy. Obraz sa mi skladá zo zlatého svetlá a vidím všetko dokonca aj za seba. Hoci nemám oči, no dokážem rozpoznať všetko do úplných detaijlov." Nartial zdvihol obočie: ,,Mám taký pocit že si pohltila všetku energiu z nášho sveta... Máš vôbec nejaké hranice?" ,,Neviem... Necítim žiadnu únavu nič... Dokonca mám pocit, že by som dokázala vytvoriť celú planétu." Usmiala som sa. ,,Mala by si tie hranice nájsť čím skôr lebo môžeš byť sama pre seba nebezpečná"

Mokuto


Koukl na ni a zvidhl pravé obočí. Je fajn že si stále věříš... Zasmál se i on a podíval se směrem k ozývající se tleskotu. Zase on?... Povzdechl si. Pak jim Dash vysvětlila, že není taká slepá jak se zdá. Jaká další věci ještě umí? Vidět bez očí...to bude mít velkou výhodu nad mnohými nepřáteli. Nebudou moc ji oslepit...Zaposlouchal se do rozhovoru mezi ní a Nartialem. Hranice její síly? Má pravdu...jestli sama neví kam až může zajít, může to mít nakonec špatný vliv na okolí. Kdybych aspoň věděl, co je podstatou její síly. Co teď? Chceš vyrazit na cestu? Vůbec nevíme co se děje ve světě...stalo se za poslední chvíly toho hodně. A za mnohé můžeme i m...můžu já... Zamumlal se otočil svůj pohled směrem na sever.

Dash...

,,Budem sa pokúšať ich čím skôr objaviť." odvrkla som mu. Keď Mokuto spomenul cestu späť kývla som na súhlas. ,,Mali by sme ísť... a nedávaj si to za vinu, všetko sa deje kvôli niečomu." 
Vitorio zvesil plecia: ,,Ach už odchádzate, môžem ísť s vami, nejako ste mi prirástli k srdcu, hlavne ty Mokuto, neviem čo si počnem bez teba..." Ľútostivo hovoril. Nartial len prevrátil oči a dodal:,,Mali by ste ísť, tu už nebudete v bezpečí, a ty Vitorio ostaneš so mnou, ja som bez svojej moci, potrebujem ochráncu. A tiež sa vydáme na cesty. Daj pripraviť všetko podstatné a nech sú kone zajtra oddýchnuté. Nad ránom vyrážame. A vy si tiež chodte oddýchnuť, hlavne ty Mokuto." Vitorio šťastne zatlieskal:,,Áno, pôjdeme na cesty necesty ako za starých čias, konečne nejaké vzrušujúce dobrodrúžstvo. Tak prepáč MOkuto, musím ťa sklamať, nepôjdem s vami..." usmial sa a odišiel preč, Nartial sa tiež uklonil a odišiel tiež preč. ,,Som zvedavá čo sa stalo vo svete..." dodala som a potiahla som Mokuta za rukáv...

Mokuto


Na Dash se jen usmál, ale nic neodpověděl. Koukl na Vitoria, jen pozdvihl obočí a pak zakroutil očima. Jaká škoda...Zamumlal sarkasticky a nakonec jen lehce zavrtěl hlavou. Pryč od něj...co nejdál! Klidně skočim do sopky plné lávy jako být vedle toho...idiota. Pomyslel si v hlavě.  Mám z toho divný pocit...i příroda kolem je zvláštní..taková šedá... Zamumlal a nechal se potáhnout. Když Nartial a Vitorio zmizeli koukl znova směrem na sever. Už od momentu, kdy jsme vyšli z toho domu, mám pocit, jako by se brzy mělo odehrát něco...co velmi změní tento svět. Jakoby se mělo vrátit něco co zde kdysi přebývalo.... Zavrtěl hlavou. Asi se mi to jen zdá, jelikož jsem dost unavený...dlouho jsem nespal....

Dash...

,,No či je šedá to tie ja nepoviem, ja ju vidím krásnu v plnej zlatej farbe... Asi nie som ten správny tvor ktorému by si mal hovoriť o farbách. Ale pre teraz ti to odpúšťam musíš si zvyknúť na to že nemám oči." usmiala som sa. Prišli sme do domu. ,,Choď sa vyspať, zajtra skoro odchádzame dobre?" pocapkala som ho ruke. Chcela som ho poplácať po ramene ale tam nedočiahnem. Ja som šla do izby, kde som spala pred tým. pripravila som sa do postele a sňala som si masku na očiach. Videla som sa v zrkadle. Rany som mala zahojené, akoby sa mi to už stalo pred rokmi. ,,To nič, tak to malo byť..." povzbudila som sa a ľahla si do postele.

Mokuto

Uh..nemyslel jsem to, že je šedá doslovně...jen, že je taková, mrtvá...jakože napohled je normální, ale vůbec ji neslyším...já totiž vnímám přírodu trochu jinak než ostatní...Dodal k předchozí větě. Jo budu muset se vyspat...nabrat síly. Dobrou noc....Pak už jen koukal jak Dash odchází pryč. Chvíli tam stál. Proč mám tak divný pocit...proč mě něco uvnitř tak hřeje...cítím silné vibrace. Vydal se do svého pokoje. Nebylo to moc daleko. Otevřel dveře, vešel dovnitř, dveře hned zavřel a opřel se o ně, Co bude až dojdeme do Aldory? Co nás tam čeká? Sevřel obě pěsti. Proč mám tak divný pocit?! Chci se ho zbavit! ...Zavrtěl hlavou a zamířil do postele. Sundal si oblečení a lehl si do postele a okamžitě zavřel oči. Doufal, že když zaspí tak bude v pohodě. 
Zaspal skoro okamžitě a zdáli se mu úplně normální sny, až na konci spatřil spomalený záběr nějaké tmavovlasé ženy, jak padá do temnoty a natahuje k němu ruku, ale on ji nedokáže chytit. Žena zmizela a před očima se mu objevila tmavý obrys postavy. Zaslechl nějaký hlas, kterému nerozuměl až potom zaslechl v uších šepot Vydím tě... V tu ránu se vzbudil. Spíše vyskočil ze sna do reality. Silno nabíral vzduch do plic. Venku byla ještě tma