Viat Nuo

Mokuto

Jen se uchechtl. Zase se ji dotýká...opravdu ji chce ukázat pravdu anebo má v plánu něco jiného? Pomyslel si a podíval se na Dash. S bohem říkáš? Hmm...Sklopil hlavu a zadíval se na vodu. Chápu... Sevřel pěsti a když se znovu podíval na Dash, stála už na schodech. Vyrazil za ní. Jo...jdu i já...Ikdyž tam teď stála nahá, nepozoroval ji. Opravdu je tak silný? Hmm....Vzpoměl si na své sny. Chápu...proto mu ukážu jak silná je moc ďábla.... Vyšel z jezera a zamířil si to přímo za Dash.

Dash...
Obliekla sa a vyšla z dverí. Pred nimi už čakal sluha, ktorý ich zaviedol k ďalším dverám. ,,Môj pán mi povedal, že budete chcieť spať spolu, tak vám dám spoločnú izbu." Keď som stúpila do izby bola pekne zariadená s dvoma veľkými posteľami. Ihneď som si vybrala jednu a pripravila sa na spánok. Vlasy som mala ešte stále vlhké. ,,To zas bude účes ráno." povzdychla som si a zavrela si oči. Veľmi rýchlo som zaspala. A spalo sa mi dobre. Ten kúpeľ mi naozaj chýbal...

Mokuto

Taktéž se oblékl a zamířili si to do pokoje, kam je zavedl sluha. Dash si šla hned lehnout a zaspala. Jen na ni pohlédl Co bude zítra? Těžko říct...jak to vše dopadne? Netuším...Odejdu odtud sní? To bych rád věděl...Šel si lehnout do druhé postele. Chvíli se díval do stropu a přemýšlel nad různými věcmi. Aspoň už nemám na sobě ten medailon...teď už můžu být klidný...Pomyslel si a otočil se na bok, aby viděl Dash. Tá mu byla otočena zády. Pak zavřel oči a pokusil se usnout.

Prišlo ráno. Niekto zaklopal na dvere a vstúpil do miestnosti. Prišli dvaja sluhovia, ktorý niesli tácky s jedlom. Na každý nočný stolík Jedna tácka. Uklonili sa a odišli.

Dash...
Prebralo ma klopanie. Pootvorila som oči a uvidela som ako mi sluha pokladá tácku s jedlom na nočný stolík. Keď odišli posadila som sa na posteľ. Vlasy som mala kade tade. Napila som sa čistej vody a povystierala som si ruky. Začala som jesť. Vtom vošli ďalší dvaja sluhovia, v rukách mali nejaké oblečenie a spoza nich prišiel Vitorio. ,,Môj Pán vám posiela nové oblečenie, lebo uznal že Mokuto v tom svojom vyzerá biedne." zasmial sa a potom sa uklonil predo mnou: ,,A Vy, moja Pani, ste nádherná v šatách, ale v tých sa zle bojuje tam vám posiela toto oblečenie, ale aj v tom budete krásna. Aj keď najkrajšia ste teraz." usmial sa na ňu a odišiel preč, kývajúc na Mokuta. Hneď som sa šla pozrieť na oblečenie. Hneď si ho aj obliekla. ,,Čo hovoríš na mňa?" spýtala sa Mokuta. Bolo to niečo úplne iné čo nosila doteraz, cítila sa zvláštne ale nebolo jej to nepríjemné.

Dashiné oblečenie : https://i.pinimg.com/736x/2e/85/f4/2e85f4abec1d8528e977ad5009cf473f--anime-outfits-cosplay-outfits.jpg

Mokutové oblečenie: https://i.pinimg.com/736x/e9/3d/4f/e93d4f1b260c71b2de4a3c272f16b5eb--male-character-design-character-ideas.jpg

Mokuto

Když přišli sluhové, už byl nějakou tu chvíli vzhůru. Jídla se zatím nedotkl. Potom došel zase ten Vitorio. Provokace už od rána? Pomyslel si a podíval se na oblečení, které mu donesl. Už raději nevnímal to, co Vitorio říkal Dash. Podíval se na tác a vzal si kousek, který hned snědl. Svůj pohled zaměřil na Dash. Prohlédl si ji v novém oblečení. Je to jiné...ale není to špatné. Když se i učešeš tak to bude lepší...Pousmál se. Je ktomu i plášť? Ale asi nebude tak dobrý jako byl ten můj...Pomyslel si a taktéž se začal oblékat. Cítil se docela nesvůj v novém oblečení.

Dash...
,,Ja viem..." usmiala som sa, na nočnom stolíku som našla hrebeň tak som sa učesala. No nes som si zaplietla pletený vrkoč, nenechala som si rozpustené vlasy. ,,Dobre, ja som dojedla, utekám dole, dnes ma čaká súboj." usmiala som sa. a vybehla som z izby. Zbehla som schodiskom a tam som už videla ako čaká Vitorio aj Nartial. Vitorio zatlieskal. Otočila som sa za seba a čakala som Mokuta.

Mokuto

Pomalým krokem vyšel z pokoje a zamířil ke schodům. Nechci tady sněma být...chci být raději v špinavé Aldore...Pomyslel si. Dorazil ke schodům a došel až dolů. Zastavil se před Dash a potom pohledem přejel po těch dvou. CO teď? Zeptal se jich. Dash vypadala štastně. Nech už to máme zasebou....Znova si řekl v hlavě a postavil se vedle Dash.

Vitorio
,,Čo teraz? ide sa sledovať zápas..." zasmial sa a buchol dvakrát palicou do zeme otvoril sa modrý portál a Nartial vošiel doň ako prvý. Dash sa rozbehla za ním. Skôr ako Mokuto vošiel do portálu, mág na neho prehovoril pobaveným hlasom: ,,Ako sa hovorí, vrana k vrane sadá..." usmial sa a vošiel do portálu. Ocitli sa znova pri rieke. Bolo krásne počasie vonku. ,,Viem, že ťa štvem, tak ak ťa to potešíš, tak keď skončia hrdličky s bojom, dáme si mi priateľský zápas."

Mokuto

Dash se hned rozběhla za tím chlapem, on vešel do portálu pomalým krokem. Neměl moc dobrou náladu, z čehož vyplívá, že pokud opravdu bude bojovat s tím Vitoriem...Bůh ví jak to dopadne. Přátelský zápas?....Fajn...Odpověděl mu a koukl na Dash a toho chlapa. Je ze stejné rasy jako je ona...říkala že byl jeden z nejsilnějších...Zamyšleně sklopil hlavu. Co když....to ne...snad ne. Pak se podíval na oblohu.

Dash...

Spoločne s Nartialom sme prešli od Mokuta a Vitoria ďalej aby sme mali dostatočne veľa priestoru.
Prebudila som v sebe boria svetlo. Moje krídla sa pripravili na let a kosa sa mi nedočkavo trepala v ruke. Nartial sa na mňa uprene zapozeral. ,,Nádherné krídla a netradičná zbraň. Bude to ale stačiť?“ spýtal sa s jedným kútikom úst zdvihnutým do úsmevu. Z očí mu vyšľahlo zlaté svetlo ako oheň a na chrbte sa mu objavilo 6 ramien krídel. Úžasom som otvorila ústa. Ak pečať oslabuje, ako neskutočnú moc musel mať, kým bol v Edene. Okolo rúk sa mu zo svetla vytvoril akýsi obal. On nemá zbraň? ,,Tak zaútoč ako prvá...“ vyzval ma Nartial. Zamával krídlami a vyletel na oblohu. Roztočila som kosu a vyletela som za ním.

Vitorio
,,Ich boj sa bude odohrávať na oblohe, musíme si nájsť lepšie miesto na výhľad." Vitorio sa usmial a zakrúžil s Palicou, Pod ním a Mokutom sa objavil kruh z vody ktorý ich vyniesol na jednu z hôr. ,,A ešte jednu vec, nezasahuj do ich súboja, nemieni ju zabiť, potrebuje ju, tak sa o ňu nestrachuj."

Mokuto

A na co ji potřebuje?  Zeptal se ho, Chtěl už znát odpověď. Pozoroval oblohu a doufal že spatří Dash. Posadil se a pozoroval dál oblohu. Mám pořád nepříjemný pocit...Hmm...porazit tohochto bude pohoda....porazit tamtoho...bude problém...Pomyslel si a zavřel oči. Zase ho citím...blíží se...

Dash...

Sekla som kosou. Môj útok odrazil predlaktím pravej ruky. Ani sa nesnažil vyhnúť môjmu útoku. Proste ho len zastavil. Znova som zaútočila. A znova a znova. Moja kosa sa okolo mňa krútila tak rýchlo, že pripomínala slnečný kotúč. Nikdy si nemohol byť istý z ktorého uhlu zaútočím ale on to poľahky vykrýval. ,,Začni sa snažiť!“ skríkol na mňa. Zakrútila som sa okolo neho. Kosou som sekla, Teraz to poľahky vykryl jedným krídlom. ,,To je všetko čo dokážeš?“ povzdychol si. Nestihla som reagovať. Zrazu sa objavila zlatá žiara a vrazila do môjho tela. Odrazilo ma od Nartiala. Dokázala som zastaviť asi keď som sa od neho vzdialila na 20 metrov. ,,Toto je na nič... Je silný, musím niečo vymyslieť.“ Ale ja som rýchlejšia. Najlepšia nebeská tanečníčka. Usmiala som sa. Zabrala som krídlami a vyletela som ešte omnoho vyššie.


,,Asi ju nebude potrebovať na nič. Je slabá, keby s ním bojovala naozaj, tak je už mŕtva. Predpokladám, že Pán očakával viac. A je tiež sklamaný...“ povedal znudene Vitorio

Mokuto

Slabá? Podíval se na Vitoria a postavil se. Takže hádám..že brzy budu na řadě já...Sevřel pravou pěst a znova se podíval na oblohu. Vážně je tak silný ? Na tváři se mu objevil úsměv. Vrací se mu bojová nálada. Dal ruce k sebe a zavřel oči. Dash...ukaž jim, že se v tobě zmýlily...jsi přece silnější než já...Řekl si v hlavě a znovu otevřel oči.

Dash..
Bola som vysoko nad mojim protivníkom. Zavrela som oči. Cítila som obrovské teplo ktoré sa mi rozlialo po tele. Nadýchla som sa.


Na nebi zažiarilo druhé slnko. Objavilo sa tam len na chvíľu a naraz... rútilo sa z oblohy. Priamo na muža zo šiestimi krídlami. Jediné žmurknutie. Zažiarilo silné svetlo, potom sa rozšírila tlaková vlna s obrovským úderom, akoby udrel blesk. Keď svetlo ustúpilo stáli oproti sebe dvaja, niekoľko desať metrov vzdialený, Serafi ,hľadiaci si priamo do očí. Naraz mávli krídlami a vyrazili oproti tebe. Ďalšie rozbresk svetla a hromová rana. Dash sa znova pripravila na svoj útok, vtom sa oproti nej vyrútil paprsok svetla. Zakryla si telo krídlom. Znova výbuch svetla. Dievča bolo odrazené a tvrdo do rieky. Rýchlosťou ktorou dopadla do vody, jej voda musela pripadať tvrdšia ako betón... NA chvíľu ostalo ticho.


Vitorio
,,Do riti!“ vykríkol Vitorio, keď ho oslepilo svetlo prvého útoku. Na chvíľu nič nevidel, len biele okolo seba. Po chvíľke sa mu zrak vrátil, ale zase ho svetlo oslepilo. Zakryl si oči. ,,Do pi*i, čo to je?“

Mokuto

Souboj pozoroval jen svým bílím okem. To druhé měl zavřené, jelikož by tyto záblesky světla nebyli moc příjemné. Po tváři mu z oka tekla kapka krve. Úžasné...nikdy jsem si ani nepomyslel, že mají takovou sílu..Říkal si v hlavě. Neměl už vůbec chuť bojovat s tím Vitoriem, ale chtěl se utkat s tím mužem, který bojoval s Dash. Díval se směrem k řece. Dash...Doufal, že je v pořádku. Kdyby mohl, už utíká směrem k řece, aby se ujistil, že je v pořádku. Ale nemohl, musel zde být a čekat, až jejich souboj skončí. Je silný...Jeho oko teď zaměřilo toho muže s křídli. Je úplně jiný než Dash...skoro ho nevidím... Vitoria ignoroval.

Nartial sa pozeral na miesto kde Dash dopadla. Dokonca aj svetlo, ktoré žiarilo z nej pohaslo, až zmizlo. Zletel k hladine vody aby ju našiel, možno aby ukončil boj. Bol tesne nad hladinou. Vtom zažiarilo svetlo a z vody vyletelo zlaté slnko, ktoré strhlo Nartiala do vody. Rieka sa rozžiarila zlatou farbou. Priamo v nej sa odohrával súboj, pripomínajúci tanec orlov. Zaťatý pazúrmi jeden do druhého sa rútia k zemi v smrteľných kŕčoch. Iba ten silnejší prežije pád. Spod hladiny vyšľahol lúč zlatého svetla, ktorý vyrazil Dash z vody a odhodil ju ďaleko od miesta boja. Nartial ťažkopádne vyšiel na breh. Dal sa na štyri a snažil sa vykašľať vodu zo svojich pľúc a lapal po dychu. Dash narazila do jednej z hôr. Jej náraz zjemnila svojimi krídlami, do ktorých sa obalila, napriek tomu zostala po náraze preliačila v skalách. Pozviechala sa ale veľmi rýchlo a znova zaútočila. Nartial, keď uvidel, že sa na neho rúti z jeho rúk znova vyšľahol paprsok, Dash sa ale uhla. Znova a znova a znova... Každému jeho útoku sa vyhla s najväčšou ľahkosťou. Usmial sa a vzlietol. Zdvihol ruky k nebu, zavrel oči... Na oblohe sa zvírili oblaky a z ich oka vytryskol prúd čistej božskej energie priamo na Dash, ktorú v ňom uväznil. Ozval sa ženský výkrik.
,,Je koniec... Toto jej telo nevydrží" - povedal Vitorio.
Cez oblaky začalo presvitať lúče slnka. Ozval sa škrekot havranov, tvorených zo zlatého svetla. Zaútočili priamo na Nartiala. Svojimi pazúrmi a zobákmi mu ničili telo. Jeden výbuch svetla a vtáky sa rozpadli na zlatý prach. Namiesto nich prileteli ďalšie a ďalšie. Zdalo sa že za každého jedného, ktorí sa rozpadne prídu dvaja. Nartial vyletel, snažil sa ich zbaviť. Vtáky zamorili celé okolie. Niekoľko nalietlo aj na Mokuta a Vitoria... Zlatý paprsok zmizol a odhalil Dash ktorá v tranze opakovala modlitbu. Vždy keď sa k nej chcel Nartial chcel dostať, kŕdeľ havranov ho zastavil. Z jeho tela začala vystupovať energia pripomínajúca hadie telo, ktoré sa okolo neho začalo zvíjať. Jeho krídla sa zväčšili. Spopod jeho pokožky začalo prerážať svetlo. Jeho telo sa rozpadalo, Nartial sa menil na čistú energiu, ktorá sa približovala k Dash a začala ju obaľovať do zlatého kotúča. Zažiarilo biele svetlo. ktoré pohltilo krajinu. Všetko ostalo tiché. Ani vlastné slová nebolo počuť.
Keď všetko pominulo, krajina sa prebrala. Všetko vyzeralo, ako sa znova prebralo k životu. Tráva bola zelenšia, obloha modrejšia, rieka bola čistejšia, vtáctvo krajšie spievalo, vietor bol voňavejší. Slnko žiarilo teplejšími lúčmi. Pri brehu rieky Nartial sedel a v objatí držal Dash. Nehýbala sa, ale dýchala. Obidvaja mali svoje žiarivé vlasy začervenané krvom, ktorá tiekla z ich uší. Nartial sa usmieval a hladil ju po vlasoch...

Mokuto

Souboj se vymkl kontrole. Něco podobného nikdy neviděl. Pečlivě zkoumal všechny jejich pohyby, jejich útoky a obranu. Jak jsem říkal...ona je silnější než já...Pomyslel si a na tváři se mu objevil menší úsměv. Bylo těžké odehnat ty zlaté havrany, utrpěl pár škrábanců. Poslední momenty, musel zavřít i své bílé oko, které ho neskutečně bolelo. Celou tvář měl špinavou od krvavých slz. Koukal směrem k řece. Je konec...Podíval se na Vitoria. Dostaneš nás k nim ? Zeptal se ho.

Vitorio

Oslepený svetlom  sa opieral o svoju palicu. Keď súboj utíchol začal postupne rozoznávať svoje okolie. ,,Beriem späť..." sťažka si odfúkol. Prižmúril oči a pozeral sa na dve postavy. ,,Samozrejme..." povedal, buchol svojou palicou, a pod nimi za objavila vodná
plošina, taká istá ako ich dostala na toto miesto, tak teraz ich odviedla pred Nartiala a Dash... ,,PAne ste v poriadku?" opýtal sa Vitrio, keď prišli k nim.

Mokuto

Když dorazily k řece, jeho pohled se zastavil na tom mužovi a Dash, kteří skončily v objetí. Viděl její skrvavné vlasy. Hmm...nečekal jsem, že se to takto zvrtne...Podíval se na oblohu. Jak bych si asi proti němu vedl já ? Pomyslel si a znova se podíval na ty dva. Sklonil hlavu k zemi a rukou si otřel krev z tváře. Tvá síla...je ohromující...Řekl, ale stále se díval do země.

Nartial
Hladil Dash po vlasoch, občas ju pohladil po líci. Keď prišiel Mokuto a Vitoriou iba letmo sa na nich pozrel. ,,Ani ja som nečakal nič takéto..." povedal, ,,Moja sila je obrovská, ale viac ma zaujíma ona, ako mohla ustáť moje útoky? Je veľmi silná, možno nie tak ani v jej schopnostiach, ale v jej odhodlaní... Čakal som, že sa vzdá, ale bojovala až do úplného vyčerpania...!

Mokuto

Koukal na něj a na jeho ruku, která stále hladila Dash. Nech dá pryč ty jeho hnusné pracky...tento zmrd mi tu fakt chyběl... Síla, která je v ní je neskutečně velká...Odvrátil pohled od nich. Měli bychom ji odvézt, nech si může odpočinout...Nerad ji vidím v takovémhle stavu...Zadíval se na tok vody v řece. Opakovaně svíral a uvolnoval pravou pěst.

Nartial
,,No nečakal som to, vydržala dlho, ja som čakal že ju odrovná prvý parsok svetla, ale ona to ustála, ona dokázala dokonca i mňa na chvíľu priviesť do stavu, že som začal pochybovať, že vyhrám..." povzdychol si a znova ju pohladil. Postavil sa s ňou v náruči. ,,Idem ju odviesť, nech si oddýchne..." povedal povedal a odkráčal sňou preč do modrého portálu.

Vitorio
,,Hm... bol by z nich dokonalý pár..." pousmial sa no pozrel sa na Mokuta: ,,Ale mám taký pocit, že tebe to nejako nevyhovuje..."

Mokuto

Otočil se na Vitoria. Tvůj pocit je správný...Vitorio si mohl všimnout, že se na něj dívá jinýma očima, než jakými se doteď díval. Jeho oči byli stejné jako kdysi. Plné temnoty, nenávisti a tužbou po krvi. Ale, vůbec nic ti do toho není...V jeho hlase byla slyšet hrubost. Tento pocit jsem už dlouho neměl...je dobré být zpět... Pomyslel si a otočil hlavu směrem k portálu. Doufám, že se ji nijak nedotkne...potom budu já ten, s kým bude mít problém...Říkal si v hlavě.

Vitorio
Nahlas sa zasmial: ,,Vari si sa nezaľúbil... Ty by si si mal hľadať sebe seberovnú, ale chápem tvoje pocity... je príliš krásna... Dal by som si aj ja povedať, ale ..." povzdychol si, ,,Ani nie milovať, ale mať rád osobu, ktorá ti to nevie vrátiť späť je kruté. Ale aj keď mi do toho nie je, varujem ťa. A ďalšia vec, čo si myslíš, že s kým by ostala, s tebou, alebo s niekym z jej druhu? Nie som tvoj priateľ, ale ani nepriateľ. Hovorím ti iba, čo sa stane." povedal chladným hlasom. ,,Alebo poznáš čoho je schopná? Si s ňou iba kvôli tomu? Ak áno, tak je to úbohé. Ak ju chceš využiť iba svoj prospech aby ti dodala silu tak ... Tak ťa radšej zabijeme..."

Mokuto

Tady nejde o krásu...je to něco, co je v ní...něco nepopsatelného..úžasného...něco, co možná vidím jen já...Zase se podíval na oblohu. Já vím, že se mnou nezůstane...ale určitě nedovolím, aby zůstala u vás...stále mám ve vás pochybnosti.Znova svůj pohled zaměřil na Vitoria. Na tváři se mu objevil široký úsměv. Zkus to...Úsměv se vytratitl a sklonil trochu hlavu. Skoro to vypadalo jakoby mu tvář zakryli stíny. Nevyhrožuj...nebo se ti to může vymstít...V ten moment mohl Vitorio zacítit jen na malý moment menší tlak na jeho tělo. Ve stejný moment se jakoby na oblohe zahřmělo. Avšak nikde nebyl ani mráček natož aby vůbec byla bouřka.