Palác

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Zamračila som sa, lebo ma urazilo, že si ma vôbec nevšimol, že pri ňom kráčam. Mal by padnúť na kolená, veď určite vo svojom živote nič krajšie nevidel. Pri jeho odpovedi som sa na chvíľku zamyslela, a stíchla som, no po chvíli som znova začala hovoriť: ,,No vidíš, aspoň vieš čo si máš kúpiť za svoju prvú plácu. Poďakuješ mi potom." usmiala som sa, pohodila vlasmi a ďalej som si kráčala svojim tempom. Keď sme prišli na určené miesto, ohúrila ma veľkosť palácu. Bol obrovský. Nádherné vytrážové okná a, a to bolo asi všetko. Všetko ostatné biele, teda farba, ktorá mala pôsobiť ako biela a červené veže. Ľudia sú tak nudný. povzdychla som si. Ale keď som sa na budovu viac zapozerala, chvíľku v tichosti, tak, ale aj tak sa mi to nepáčilo, ako všetko v tomto svete. Eden... vzdychla som.

Vešli do paláce. Vstupní hala byla velmi velká, podlaha byla mramorová a po stranách byli velké zlaté sochy, které vyobrazovali tvory, které málo kdo poznal. Na podstavci soch byli neznámým písmem vytesané nápisy. Jen Mokuto tento jazyk dobře znal, i postavy znal...ty které ze srdce nesnášel, ti kteří zničili jeho svět. Prastaří. Byl na správném místě, kdysi zde museli opravdu být. Nic neřekl, a spíše se snažil sochy ignorovat. Došli do další místnosti, kde byli další sochy a na konci velký kamenný trůn. Tam se ten člověk posadil. Ještě jsem se nepředstavil...jsem císař tohoto světa...císař světa lidí. Algrun osmý.. Mokuto dál mlčel, ani si muže moc nevšímal. Hlavu měl plnou vzpomínek z archívu. Jsem zklamaný, co jste zde předvedli...jedna vyburcuje mou armádu a druhý dokonce dva zabil... Mokuto sebou cukl a podíval se na císaře. Ten si všiml jeho reakce a dodal Ano...vím, že jsi to byl ty...našli jsme kus tvého šatu...nebo hadru....nebo co to máš na sobě. Nějaký další člověk co stál vedle trůnu, vytáhl utrhnutý kus z jeho pláště. Bylo to v sebeobraně.  Řekl Mokuto a hlavou mu proběhla vzpomínka na moment kdy vstoupil do tohoto světa a brutálně rozsekal dva strážné, které hned potkal. Když pro mě uděláte jednu věc...bude vám odpuštěno.  Další sluha donesl císaři tác z ovocem a ten si z něj jedno vzal a zahryzl se do něj. Jste pro ? 

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

S odporom som si obzerala sál, v ktorom sme boli. Asi nikdy si nenájdem cestu k ľudom pomyslela som si, keď som si predstavila, že by som mala ostať v tomto zatuchnutom svete. Sledovala som ako sa ten muž posadil na trón. V duchu som sa zasmiala. To je smutné, ako si sám ó veľký cisár musí volať návštevy. Ale ako ma vždy učili, slušnosť prvoradá, aj keby škrípali zuby, pri pohľade na nenávidenú osobu. Správne mravy. Jemne som sa uklonila a počúvala som aký nám dal návrh. Pri jeho slovách, že ja som vyburcovala jeho vojsko, mi zovrela krv. Ja? To vaši vojaci sa nevedia správať. Ako ich cvičíte. Čo ste to elitu, keď vaši vojaci si robia čo chcú a otravujú život ostatným. Ja, prvorodená dcéra predstaveného Serafa s vami nemám ani čo hovoriť, lebo vaša vláda je evidentne v troskách. Ale nepovedala som to, ešte by som tu spravila revolúciu, zvrhla cisára a potom čo. Vládnuť tejto spodine? To nikdy. Pane, čo má byť tá vec... slušne som sa ho spýtala, aj keď som ním už teraz opovrhovala.

Úkol není těžký...avšak je docela na delší čas. Pověděl císař a odkusl další kus ovoce. Několik zvědů donesli zajímavé informace ze severu, z míst které nejsou prozkoumané. Vašim úkolem bude projít důlní město Ahrad Mantus, které už několik dní nedodává hlášení, následně projít černý les a dostat se do neprozkoumaných oblastí a poslat informace. Polkl další sousto. Můžete si vzít jakékoliv vybavení....důležité je, abychom dostali hlášení o situaci. Víc informací vám k tomu říci nemohu, jelikož je sám nevím. Šíří se zvěsti, že se tam hromadí velké zlo, které může ohrozit občany této země. Dopověděl císař a otočil hlavu k malému oknu, které se nacházelo po pravé straně za sochou, představující neznámého ohnivého ptáka. Budu velice rád za každou informaci.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Pozerám sa na cisára a počúvam jeho slová. Keď dohovoril prikývla som. ,,Bude nám cťou." a jemne som sa uklonila. ,,Vyrazili by sme sme zajtra pri východe slnka, za tú dobu by sme si pripravili všetky potrebné veci a pred dlhou cestou si oddýchli." dodala som. Cítila som sa tak potupene, že som sa musela správať slušne takej spodine, ktorá predo mnou žrala. Sústo po kúsku, hladný nebol, ale žral. Obžieral sa, aby dokázal svoju nadradenosť. "Môžme už odisť?" spýtala som sa. A ešte to všetko zabíjal aj fakt, že mám ísť s nejakým bezdomovcom na cestu.

Císař pokýval hlavou na její otázku, zda mohou odejít. Předtím ještě jeden ze sluhů, donesl srolovaný svitek, který předal Mokutovi. Obsahoval informace a cíle, které měli splnit. Mokuto, poslouchal každé slovo, které vyšlo z úst ženy, která stála vedle něj. Možná se mu to jen zdálo, ale vypadalo to, že ji něco velmi vadí. Jen doufal, aby to nebyl on. Sejdeme se zítra u brány? Zeptal se jí a pomalu se připravil odejít z této místnosti, a vydat se zpět do hospody, kde by si už konečně mohl jít lehnout. Přeci jen, byl to pro něj dost těžký den.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Uklonila som sa ešte raz cisárovi. "Nie, ideme spolu do Dellarumie, predsa tam aj ja som ubytovaná, a pred tým ako pôjdeme spať, tak musíme dobre zvážiť čo si zoberieme. Čím lepšie sa pripravíme, tím bude jednoduchšia úloha." odpovedala som mužovi. A rýchlim krokom som zamierila do centra mesta.

(presun do Dellarumia)

Mokuto

Fajn, jak povíš. Znova se na ní podíval. Pravou rukou se poškrábal na hlavě a pak si přes ni natáhl kapuci. Co bychom potřebovali tak důležitého ? Stačí dostatek jídla a pití Položil si ruku na svůj meč Vše ostatní už máme...zvlášť, když ona je silnější než jsem já...Pomyslel si a vydal se za ženou, pryč z tohoto paláce, který se mu hnusil.


=přesun

Mokuto

Došli před vstup do Paláce, kde stála stráž. Ti jak je viděli tak se postavily do pozoru a pokynuli jim aby vstoupily do prostoru paláce. Prošli dál a zamířili přímo k budově kde sílí císař. Na velkém prostranství bylo spousta lidí a stavěli zde velké stánky a vyzdobovali to tu jako by se chystala nějaká slavnost. Došli k budově, kde jim další strážní pokynuli ke vstupu dovnitř. Na nic nečekali a vstoupily dovnitř a šli do sálu. Nevšímal si soch které vyobrazovali Prastaré. Vešli dovnitř, Císař seděl na svém trůnu a už je očekával.
Vítejte zpět...konečně jste tu.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Obzerala som si okolie, premýšľala som nad tím čo sa bude diať. Niečo sa chystalo, ako keby tu mala byť nejaká veľká oslava. Kde je oslava, je hudba a tanec... Keď sme prišli do paláca a uvideli cisára, jemne som sa uklonila. ,,Dobrý deň..." odpovedala som mu, ale ďalej som už nechala všetko na Mokuta. Nechcela som hovoriť viac ...

Císař se narovnal a slušně se usadil. Tak, co jste zjistily? Hned se zeptal a podíval se na ně. Mokuto se lehce uklonil a začal. Důlní město je v pořádku, avšak aktivita dolů je nízká. Jsou omezováni temnými silami ze severu, kam jsme se následně vydali. Střetli jsme skupinu jiných lidí, docela jiných jako vy...tuším že elfové se nazývali. Následně jsme se snimi spojily a bojovali proti nepřátelským jednotkám skřetů. Vojáci elfů padli, krom jejich generála, kterého jsem poslal zpět aby podal hlášení svému lidu. Pak se odmlčel a zadíval se na císaře, pak otočil hlavu na sochu vedle něj. Nepřítel je mocný...Prastaří jsou zpět v tomto světě... Císař pak nasucho polkl. Mokuto si toho všiml, jakoby císař o nich věděl. Znal historii této země. Něco, na co zde už všichni zapoměli. Co víte o Prastarých? Optal se hned, docela vystrašeně. Mokuto se opět na něj podíval. Já toho vím o nich dost...a vím, že i vy je znáte...což mě překvapuje. Položil si ruku na rukojeť svého meče. Je to až k nevíře...že zdejší lid neví co jsou zač...a vy je tu máte vystavené...Znovu se podíval na sochy. Císař už nic dál neříkal.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Počúvala som Mokutové slová. Bola som prekvapená, že cisár zareagoval, ako zareagoval. On ich poznal tiež, tých prastarých. Toto nie je môj boj... pomyslela som si. Začala som si obzerať sochy. Kto boli títo ľudia. vtom som si spomenula, čo mi hovoril Mokuto. Že možno aj keď mi o nich nevieme, oni o nás áno. A že aj môj svet môže byť v nebezpečí. Čo je na tom pravdy. A čo sú vlastne zač tí prastarí? A prečo sa tak veľmi zaujímajú o ostatné svety, čo chcú dosiahnuť. Kládla som si mnoho otázok.

Co jsi sakra zač?! Zvýšil císař hlas a postavil se na nohy. Odkud jsi přišel? Neznám nikoho, kdo by je ještě znal...nikoho, kdo by byl ještě naživu! Jeho pohled byl dost vystrašený, ale v hlase zněl nějak divně. Mokuto si ho prohlížel. Není důležité co jsem zač, odkud jsem, proč je znám a nikdo jiný ne...ale v tuto chvíly je důležitější...jakto že vy, znáte něco...co už stovky let je v tomto světě tabu. Řekl Mokuto temným hlasem. Císař se znovu posadil a chytl se za hlavu. Dobře...Z hluboka se nadechl. Jako císaři, se mi tato informace předává. Já ji zase předám mému nástupci. Mám přístup k posledním písemnostem z té doby. Prastaří zdevastovali tento svět. Lidé a další tvorové v tomto světě, kteří následují jejich učení...takzvaní čarodějové nejsou v tomto světě vítáni, aby se lidé o této zlé historii nedozvěděli, aby žili svobodě a bez strachu z nebezpečí. Zadíval se k oknu. Bude ale potřeba tento zákon poupravit...pokud jak říkáš, jsou Prastaří zpět...budeme je potřebovat na naší straně. Budu rád, pokud nám zdělíte další informace, které nám pomůžou se jich zbavit...Nechci válku..nechci aby lid umíral. Jak se jich zbavíme...jejich moc je nad mé chápání...Podíval se za sebe, kde na zlatém podstavci stála největší ze soch. Byla skryta ve stínu, takže si ji hned nešlo všimnout. Jediné co šlo vidět byli velké křídla, které Mokutovi připomínaly ty, které má Dash. Jen byli mnohem větší. Jen doufám, že se pleteš...a jsou to jen lidé, kteří se za ně vydávají...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Keď začali po sebe kričať ustúpila som. Len si nepohádajme cisára. pomyslela som si. Vôbec by nám to neprinieslo žiadny osoh. Pozrela som sa smerom, kam sa pozrel cisár. Krídla... Tá socha má krídla... Koľko bytostí ich má? Začala som si ju premeriavať.Pri nohách mala niečo, pri nohách mala hada. Prstom som ukázala na sochu. ,,Komu patrí tá socha? Kto to bol?"

Císař změnil pohled na Dash. Sklonil hlavu k zemi a nějaký čas ji neodpovídal. Jeden z nejvyšších Prastarých...jeden z prvních. Podle dochovaných zápisků, nějaký čas byl i zde...ale potom odešel a už ho nikdo nikdy neviděl. Ten nejkrutější ze všech. A lidé ho museli uctívat... Pohlédl na sochy podél oken. Možná nejmocnější bytost ve vesmíru...Dodal a podíval se na Mokuta. Vaše odměna bude donesena do Dellarumie...budu ale rád, pokud nám budete dál pomáhat. Musíme zjistit, co je pravdivého o dění na severu. Teď prosím odejděte...potřebuji klid na přemýšlení. Císař vypadal dost utrápeně. Mokuto však nespustil oči ze sochy. Následně svůj pohled otočil na Dash. Proč mi ho připomíná ? I ona je na mě krutá...Pomyslel si, chtěl se zasmát ale zadržel to v sobě.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Ten najkrutejší..." šepla som. Zatriasla som s hlavou. Náhoda, nič len náhoda, ale príde mi veľmi blízky, známi.... Moje myšlienky ale prerušila spomienka. Dopis... ,,Pane, toto vám posiela správca z mesta kde sme boli." z výstrihu som vytiahla dopis. A pristúpila som k cisárovi a podala som mu to s úsmevom. ,,Skoro by som zabudla."

Mokuto

Císař převzal dopis. Nic dalšího je zde už nezdržovalo. Ještě naposledy se podíval na sochu. Ten nejsilnější...nikdy jsem se o něm nedočetl...žije ještě? Byl i v mém světě? Znova se podíval na Dash. Jdeme se najíst? Optal se ji. Měl chuť se ji zeptat na ty nejsilnější z jejího světa. Měl divný pocit, jakoby to mělo nějakou spojitost. Přece jen, ona nikdy o nich neslyšela, nevěděla co jsou Prastaří. Možná ji o tom neřekli, možná si ani neuvědomuje že patří k nim. Ne...to určitě ne...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Uklonila som sa cisárovi a otočila sa smerom k východu. ,,No ideme, ale ja si dám medovinu." prehrabla som si vlasy. V mysli som mala obraz sochy. Premýšľala som nad tým. Aj keby mal nejakú spojitosť s mojim svetom, nikto nepovedal, že bol zlý. Čo ak to bol prastarý, ktorý uveril v boha, a ten mu dodal silu. Boh má neobmedzenú silu, je tou najsilnejšou bytosťou vo vesmíre, ten najláskavejší, ten najmúdrejší. Čo ak mu chcel len pomôcť aby sa vymanil od nich. To však už ale asi nikto nezistí, aj keď možnosť tu je. Najväčšou otázkou bol ale fakt, že mal pri sebe hada. Bieleho hada...

Mokuto

Vyšel z budovy na prostranství. Dneska zase nezaspí. Je jen pár dní v tomto světě a už mu v hlavě prochází tolik otázek. Tolik nových informací a dokonce se snimi střetl tváří tvář. Bude to těžké...Otočil se na ni. Budu potřebovat tvou pomoc...podrobnosti ti povím později, ale...budu se moct na tebe spolehnout i v budoucnu?  Optal se ji. V hlavě se mu hromadily nové a nové plány a už teď věděl, že to sám nezvládne. Bez tebe to nezvládnu...Řekl potichu a vydal se směrem do ulic města. 

Přesun

Dash...
Zastavila som pri Mokutovi. ,,Práve si umrel, aj osoba ktorú si mal zachrániť práve umrela." Odhrnula som si mokré vlasy z tváre. ,,Je vidieť, že ti chýba výcvik. Keby si trénoval v mojom svete, takúto chybu by si oľutoval, pri najlepšom len zlomeninou." Otočila som sa k palácu a vykročila som vpred...

Mokuto

Pomalu se zvedl ze země. Právě jsem zjistil, že nemám rád toto počasí...Pomyslel si a vykročil pomalu za Dash. Nic ho po pádu nebolelo, jen byl trochu špinavější. 
Prošli celý komplex až k budově, kde sídlil císař. Tam stáli dva strážní schovaní pod stříškou, kteří se na ženu a obra podívali s překvapeným výrazem. Jdeme za císařem... řekl Mokuto a oba dva zakroutily hlavou. Císař tady není, má někde nějaké vyřizování a momentálně se zde nenachází...Mokuto se podíval na Dash a když už chtěl něco říct, tak je zezadu vyrušil neznámý ženský hlas. 

Žena

Promiňte...vy musíte být ti dva cizinci, o kterých se zde tolik mluví... Vyrušila je zezadu. Byla poměrně vysoká, takových 180cm určitě měla. Dlouhé blonďaté vlasy upletené do copu, tmavě modré oči a velmi milý úsměv. Pleť měla hladkou a celkově vypadala nádherně. Na sobě měla červené, dlouhé šaty prošité zlatými nitěmi. Proti dešti se chránila velkou, ale asi lehkou deskou, kterou držela nad hlavou. Prohlížela si Mokuta a Dash a mile se na nich usmívala. Císař tady není, ale pokud něco potřebujete, já ho momentálně zastupuji...

Necítila som sa dobre na tomto mieste. Len som krútila hlavou nad nezmyslani čo som tu videla. A hlavne keď prišla tá žena. ,,Dobrý deň, neviem teda aké máte zvyky tu v tomto meste, či svete, ale u Nás sa ľudia poväčšine predstavia skôr ako sa ho začnú niečo vypytovať, a hlavne keď ako vy tvrdíte, že zastupuje cisára v jeho neprítomnosti. Sama ste nás nazvali cudzincami, tak je samozrejmé, že Vás nemáme šancu poznať, takže ako vám máme dôverovať." Odpovedala som žene chladne. Tým ľuďom chýba správna výchova. Som síce omnoho mladšia ako mnohí, ale aj tak moja výchova je na väčšej úrovni, než mal samotný cisár.

Žena


Ach..moc se omlouvam. Mirne se uklonila a na Dash koukla smutným pohľadom. Velice se omlouvam, mám ted hodne práce a nevim kde mi hlava stojí. Neberte to nejak urazlive...moje jmeno je Elizabeth. Chápu, že mi odted nebudete moc veriť ale snáď to budú moci napraviť...Znova se uklobila. Prosím, pôjdeme radeji dovnútra...A ukázala na dvere do budovy

Dash...
,,Mali by ste sa viac koncentrovať..." Odsekla som jej nepríjemné. Ako môže toto povedať? Nevie kde jej hlava stojí? To by ju mohlo stáť život. Aj tie najmenšie detaily sú dôležité, a treba na neho myslieť. Nikdy im neprídem na chuť a okrem toho ten ich puch. ,,No určite ste vo mne neprebudili dôveryhodnosť. Mokuto a ty si ako na tom?" Pristúpila som k dverám.