Cesta na jih

Cesta na jih připadá jakoby z kopce. Plocha mezi městy a různými objekty a místy je zalesněná, tak jako celý Ellderan. Na samotném konci na hranici území lidí se nachází velká řeka, kterou všichni nazývají Velká řeka. Takže se to pak stalo oficiálním názvem.

Dash...
Hnala ma túžba zosilnieť. Cestou ma sprevádzali dvaja dravci. Ich perie nadvihoval vietor, tak ako moje. Aj keď moje krídla, boli tvorené zo svetla, ale taktiež sa správali rovnako ako tie ich. Cítila som sa tak slobodná vo vzduchu. Nikto na mňa nemal, nikoho som nemusela počúvať, len vietor... Len sloboda. Naraz sa mi objavila v mysli spomienka na Nartiala. Hovoril mi, že ma bude učiť... ale kedy... A tiež ma znepokojoval svojim zvláštnym správaním. Aký je môj osud... On to viem a nechce mi to povedať... Ako je možné že to vie?... Prestala som na to myslieť, lebo som bola veľmi blízko miesta, kam som mala prísť...

Když si se přibližovala k místu, ptáci ji opustily a vydali se vlastním směrem. Čím více si byla blíž k místu, tím více se okolí měnilo. Stromy začínali být takové umírající s málo listími a další už byli úplně mrtvé a suché. V dálce byla slyšet voda a více na východ stoupal k nebi oblak dýmu. Vydala si se tím směrem a dostala si se na místo, které připomínalo obrovský kráter po dopadu meteoritu. V dálce byla jakási stavba ve tvaru čtverce. Byl postavný s neznámého kovu a kolem kterého sem tam probleskl elektrický proud. Kolem dýmu byl postavený velký bílý stan, patřící lidskému císařství, což se dalo poznat podle mnoha vlajek. Všude kolem bylo spousta mrtvých vojáků a několik zraněných se nechávali ošetřit. Na další hromadě byli vojáci s těžkými poraněními, které místní zdravotníci nemají jak ošetřit a tak se toto místo stane i jejich hrobem. Zdá se však, že císař je v pořádku.

Dash...
Zvraštila sa mi tvár, pri pohľade na zranených vojakov. Pomaly som klesla na zem. Medzi nich. Snažila som si zachovať kamennú tvár, keď som sa pozerala na zranenia vojakov. Zamierila som si to priamo k cisárovi. Toto miesto je odporné, plné bolesti, čo sa tu stalo, a čo je to zač? Keď som prišla za cisárom pozdravila som ho miernym úklonom , na znak úcty, ale stále som dávala najavo, že on nemá nadomnou žiadnu moc. ,,Cisár Aldory, vyslali ma sem, aby som vám prišla na pomoc, že ste v nebezpečenstve, ale mám pocit, že sa to trocha upokojilo. Ak sa chcete vrátiť do Aldory, poskytnem vám aj vaším vojakom, moju ochranu, aby ste prišli do bezpečia... Povedzte mi čo sa tu stalo?..."

Císař byl otočený zády a když ho oslovila Dash tak se pomalu otočil. Jeho oblečení bylo potrhané, tvář doškrábána a zkrvavená a přišel o levé oko. Nic se neupokojilo... Když dořekl, kolem stavby se znovu zablesklo, ale teď mnohem silněji. Všichni na svá místa! Připravte se na boj! Zakřičel jeden z mužů, jehož zbroj byla odlišná od vojáků. Asi nějaký generál nebo tak. Císař se znova otočil k Dash. Před pár dny našli výzkumníci tuto stavbu...prv si mysleli, že je to jen další ze starodávných staveb, ještě z dob prastarých...jenže nějak se jim to podařilo aktivovat a zjistily, že je to portál. Hned se otevřel průchod, ale naštěstí je nenapadlo projít...Za nedlouho jsem zde dorazil já. Měli jsme poslat výzkumný tým, ale ti z druhé strany přemýšleli podobně...to co vyšlo z portálu...huh..ještě teď se klepu strachy...Vyprávěl císař a kolem stavby se zase zablesklo. Teď asi posílají druhou vlnu...portál se nabíjí energií...myslel jsem, že vás dojde více...kde je tvůj přítel?

Dash...
Otočila som pohľad za zábleskom. Ich zvedavosť im prinesie skazu. V ruke sa mi objavila kosa, ktorú som pevne uchopila. ,,A viete ako ten portál uzavriete?" spýtala som sa ho. Ak sa neuzavrie, budú sem naďalej prenikať, síce neviem kto, ale určite to nebolo nič pekné. ,,Moja sila sa rovná sile vášho celého vojska..." jeden kútik úst som zdvihla do úsmevu. ,, Môj... priateľ... Ten sa nevie tak rýchlo pohybovať ako ja. Ale príde... Zatiaľ sa musíte uspokojiť so mnou, budem bojovať po vašom boku..."

Dobrá, snad vy dva budete stačit...a snad dorazí dřív než se portál otevře...to my zde netušíme..ale už jsem nechal poslat pro někoho, kdo by to vědět mohl...Dopověděl císař a otočil se směrem k stavbě. V té se znova zablesklo, ale zase mnohem silněji. Časový rozdíl mezi problesknutím se stále krátil a bylo jasné, že otevření portálu bude brzy. Císař popadl svůj meč. Nevypadal zrovna bojeschopný a sotva stál na nohou, ale nechtěl projevit známky slabosti a nechtěl, aby ostatní bojovali zatímco on bude v pozadí vše sledovat. Kolem stěn portálu se objevily elektrické výboje. PŘIPRAVTE SE! Zavolal znova generál. Ta hrstka vojáků se semkla u sebe a ze štítů vytvořily jakousi zeď. Uprostřed stavby se začínala hromadit energie. Nezapomeňte! Jejich slabina je na krku! Usekejte jim ty hlavy! Vojáci se začali hecovat, a vykřiky se povzbuzovat. Svými meči bouchaly do štítů a víceméně vznikla taková bojová atmosféra. Objevil se záblesk, elektrické výboje zmizeli a prostředek čtvercové stavby se vyplnil bílou vrstvou energie. Pak nastalo ticho. Všechny překvapilo, že z portálu vyšli pouze čtyři postavy. Byli tak skoro stejně vysocí v tmavě modrých robách. Každý však měl jinou zbraň. Jeden měl u pasu smotaný bič s bronzovou barvou, druhý stříbrný meč, třetí měl na rukách velké nefritové rukavice a poslední zlatou hůl. Co jsou zač...nejsou to takové stvůry jako předtím....snad to nejsou....to ne....prastarý...Poslední slovo císař velmi tiše zašeptal.

Dash...
Naraz to začalo. Príprava k boji. Bolo mi ich ľúto, nemali žiadnu šancu, boli tak veľmi všetci vysilení, že ich snaha by bola aj tak zbytočná. Boj by nezvládli. Ale to je ich hlúposť, a hlavne tá cisárová. Svojmu ľudu nepomôže tým, že umrie. Jeho smrť by bola zbytočná. Túžba byť hrdina prekvitá často v ľudských srdciach. Vyletela som nad nich. Pripravená tiež k boju a odhodlaná poraziť všetko čo vyjde z portálu. Ale žiadne netvory, len štyri postavy. Periférne som sa pozrela na Cisára ktorý so strachom povedal možné nebezpečenstvo. Naozaj sú to oni? 

Lidé tohoto světa!  Zavolal jeden z nich. Nechme těchto nesvárů a odložte zbraně...nepřišli jsme s vámi bojovat...ale navázat s vámi kontakt!  Druhý se porozhlédl po okolí a sledoval mrtvé těla. Na jeho tváři se objevil malý úšklebek, který se hned vytratil. Tak proč jste poslali armádu?!  Zeptal se císař, který nabral znovu sil na vzdor. Ani jeden ze čtveřice neodpověděl...až po chvíli. Bylo to nedorozumění....mysleli jsme, že jste zaútočily vy... Císař jen zavrtěl hlavou. Nyní však jsme tady...po mnoha letech. Vojaci si vyměnily pohledy. Znovu přebereme vládu nad tímto světem, znovu vás vše naučíme, zvelebíme vaši zem. Pak nastalo ticho. Ve jménu našeho řádu...prosím, odhoďte vaše zbraně, vyjadřete úctu ke svým právoplatným vůdcům! Otočily pohledy zpět k portálu, jakoby někoho dalšího očekávali. Nikdy! Nikdy vám tuto zem nevydám! Byli jsme vašimi otroky před stovkami let...a už nikdy více nebudeme!  Zakřičel císař. Vojáci byli docela zmatení, když se dozvěděli, že jejich vlastní vůdce tyto nepřítele pozná a vlastně zná historii jejich světa jinak, než se oni učily. Ty jsi vůdce lidí? ... Zeptal se jeden z nich. Nás odmítáš...ale Celesty zde necháš volně pobíhat... Zavrčel druhý a objevil se v mžiku u císaře. Z jeho stříbného meče dopadli na zem kapky krve. Císař je mrtev...

Dash...
Vypočúvala som si rozhovor, teda ak sa to dalo nazvať rozhovorom. Cisár ich poznal, vedel čo sú zač, dokonca poznal históriu tohoto sveta. Podľa toho čo hovoril, aj v tomto svete, rovnako ako v Mokutovom svete, aj tu vládli prastarí a zotročovali si nevinných ľudí a ktovie ako ich využívali. Cisár ich odmietol. Odmietal zotročovanie svojho ľudu. Odmietal samozvaných bohov. Ten muž sa mi začínal páčiť, mal v sebe naozajstnú odvahu... Jeden z nich povedal mne známe slovo Celesty. Vari pozná aj našu rasu? Počula som vzdych. Skôr posledný výdych. Rýchlosť ako zaútočil na cisára bola ohromná. Cisár... Zlyhala som. Bleskovo som zletela dole. Chytila som telo cisára, dúfala som, že nahmatám pulz. ,,Z úst vám vychádzajú len klamstvá. Ako ste ho mohli zabiť? Neprinášate poznanie a dobre úmysli, chcete len vládnuť a zotročovať..." otočila som sa proti nim. Nenaháňali mi strach. Mala som voči nim len odpor. ,,Snažíte sa byť Bohmi... Ale ste len falošnými... V mene Skutošného Boha Vás vyzývam, aby ste sa vrátila do svojho sveta a nechali tento svet, ten vám nepatrí..."

Pulz nahmatala, ale velice rychle slábl. Císař se podíval na Dash. Ne...nesmí...tento svět...už znova...pros... Poslední slova císaře, než jej pohltila nicota. Normálně...tak jako bychom zabili i tebe...byl pouhou překážkou v cestě...a ty...divné slyšet taková slova od tebe...my nejsem bohové...jsme jen služebníci pravých bohů...kteří se vrátí do tohoto světa, aby ho znovu povznesli na ztracenou úroveň... Vojáci zamrzli při pohledu na svého mrtvého pána. Jejich odvaha byla pryč. Vzduch velice zhustl a pohledy všech čtyřech padli na Dash. Budeš nám stát v cestě? Nebo uhneš?

Dash...
,,Pravý Boh je len jeden..." zhlboka som sa nadýchla a pozrela sa priamo do ich očí, jednému po druhom. ,,Budem brániť tento svet pred vami. Šírite len zlo, a zlo sa musí zničiť." Božie svetlo sa rozžiarilo viac a dodal mi väčšiu silu. Kosou som švihla vzduchom. ,,Budem vašou prekážkou, ktorá vás zastaví." Tlkot môjho srdca sa zrýchlil. Bola som tu sama. Strach zahnal aj vojakov. Teraz mali byť odvážny keď bránia svoju slobodu. Keď mali bojovať sami za seba a nie za nejakého muža. Musím ich poraziť, alebo aspoň oslabiť tak, aby ich Mokuto potom vedel doraziť.

Ikdyby si nás dokázala porazit...jim se nevyrovnáš.. Zasmáli se. Vojáci lapali po dechu a někteří padli oslabení na kolena. I Dash cítila ten tlak na tělo. Ten s tou zlatou holí udělal pár kroků dopředu a holí bouchl o zem. Mraky zčernali a zakryli sluneční svit. Jsi zde sama...jsi jen pouhý Celestian...odpad společnosti...jsi nic ve srovnání s našimi pány! Prastarým řádem který dohlíží na bezpečí vesmíru, který nastolil řád a jednotu velkých národů.... Znovu bouchl tyči a nad ním se objevil jakýsi fialovo zářící pentagram kolem kterého byli 4 kruhy. Ty se změnily na fialovo zářící koule energie a každý vstoupil do jednoho. Hned šlo pocítit ohromný nárust energie. Tak pojd ty okřídlená huso...síla prastarých je mnohem větší!  Vyslovil ten stím bičem, který hned rozmotal a švihl sním proti Dash.

Dash...
,,Nie som obyčajný Celestian... Ale som Seraf!" urazene som na nich vykríkla. Pozorovala som ich vtiahnutie síly do ich tiel. Usmiala som sa: ,,Ak si myslíte, že som sama mýlite sa..." útok bičom som poľahky odrazila pravým krídlom. Ten útok snáď ani nemyslel vážne. ,,Ja mám v sebe silu pravého Boha." Odrazila som sa od zeme a vyletela vysoko nad nich. Roztočila som svoju kosu a zaútočila som priamo na toho čo ma tak nepekne nazval. Odseknem mu tú jeho hlavu a už nikdy nič také nepovie...

Jejímu útoku se nechtěl ani vyhnout, prostě stál na místě. Počkal až bude přímo u něj a její útok odrazil pouhou rukou. Dokonce i její kosa se o něj zastavila. Copak?  Tlaková vlna odhodila Dash. Jsi ještě mladá...velmi málo toho víš...je mi až líto, že tě musíme odstranit... Okolí se začalo třást. Ten s tím bičem vstoupil o par metrů dopředu. Jdu první... řekl a několikrát švihl bičem kolem sebe. Pak Dash zmizel z dohledu a za chvíli si mohla všimnout jak se k ní řítí konec biče, který mířil na její hlavu. Jeho útok je velmi silný a dokázal by poškodit i její křídla. Lidské tělo by to rozčtvrtilo na několik kusů. Ukaž nám teda sílu toho "pravého" boha. 

Dash...
Keď ma odhodila tlaková vlna, ukryla som svoje telo do krídel. Zastavil ma Kamenný výbežok do ktorého som narazila. Zem sa začala triasť. Naraz mi ten jeden zmizol z očí. Rýchlo som sa pozviechala zo zeme a vyletela som vyššie. No k tvári sa mi približoval koniec biču. V poslednej chvíli som sa stihla vyhnúť rýchlo otočkou. Bič mi zasiahol krídlo. Cítila som tú bolesť. Zachovala som si kamennú tvár, aby si nevšimli nič. Reagovala som rýchlo. Máva som krídlami. Rýchlo som sa premiestnila k výbežku kameňa, ktorý ma zastavil. Sekla som doň. Odseknutý kus som vyhodila do vzduchu. Rýchlim pohybom som do neho udrela druhým koncom kosy. Obrovský kameň, sa rozpadol na niekoľko menších, ale stále dostatočne veľkých. Veľmi silne som ich odrazila krídlami priamo na nich. Vyletela som vyššie na nich. Roztočila som si kosu nad hlavou a zaútočila som na nich v kamennom daždi.

Roztočil svůj bič kolem dokola a následně práskl bičem směrem k těm kamenům. Ty jakoby ve vzduchu zamrzly a zastavili se. Ještě chvíly se točily kolem své osy a pak se rozpadli v prach. Dash tento protiútok však nic neudělal a jemu už nezbývalo než se ji vyhnout normálně. Zmizel ji z dohledu a objevil se pár metrů vzadu. Chmm... Vydal jen a připravil se k dalšímu útoku. Nemohl by sis pohnout? Trvá ti to... Ozval se ze zadu jeden z trojice přihlížejícíh. Teď je řada na mě... Řekl ten s těmi rukavicemi. Byl oproti nim více objemný a taky co se týče fyzické síly asi nejsilnější. Ten s bičem zavrtěl hlavou a ustoupil dozadu. Ten s rukavicemi praštil do země. Ta se rozzářila a do vzduchu začali vyletávat ostré tyče z nefritu.

Dash...
Oni sa so mnou len tak pohrávajú... Vymenila sa. Teraz sa proti mne postavil ten druhý. Udrel do zeme, z ktorej na mňa začali vystreľovať nefritové tyče. Najskôr som niektoré odrážala kosou. Niektorým som sa vyhýbala, ale bolo ich veľa. Niektoré mi prešli skrz moje krídla a zanechali v ich dieru. Moje lietanie sa stalo tím náročnejším a pripomínal let zraneného motýľa až dokým sa mi diery nezacelili. Vyletela som vysoko. Telo sa mi začalo rozžarovať prúdiacim božím svetlom. Dodávalo mi to odvahu.  Mávla som krídlami, nabrala som rýchlosť. začala som sa otáčať okolo svojej osy mieriač na toho s nefritovími rukavicami cez dážď nefritových tyčí. Obalená v mojom zlatom kokone som bola chránená pred ich ostrími hrotmi, aj keď som cítila na svojom tele bolesť od ich nárazov. Mám pocit, že som začala krvácať. Cítim ako mi teplá tekutina zohrieva moje torzo a stehno. Krídla sa mi viac rozžiarili a ako horiaci meteorit som letela priamo na nepriateľa.

Tyče přestali vyletávat. Postavil se do obranného postoje a čekal až bude co nejblíže. Ona snad chce spáchat sebevraždu... Ozvalo se zezadu od přihlížejících. Sevřel svoje pěsti a připravil se udeřit. Je úplně hloupá... Smáli se ji, ale chlap s rukavicemi se ani nepohl. Byl teď v souboji a nemohl si dovolit podcenit nepřítele. Když už byla blízko, šlo na něm vidět, že váhá. Nakonec uskočil do strany a vytvořil zase nějaký prostor mezi nima. Ostatní nechápali proč se vyhl, ale asi měl k tomu nějaký důvod. Útočíš zbrkle...nepřemýšlíš...jsi opravdu jen slabé dítě... Řekl ji a rozevřel své pěsti. Pak se mu v ruce objevilo velké nefritové kladivo. Příště ti už neuhnu...A praštil kladivem do země. Okamžitě se směrem k Dash začala země měnit na zelený nefrit a v některých místech se objevily velké ostré krystaly.

Dash...
Keď sa mi uhol takmer okamžite som rozprestrela krídla a zastavila som. Jeho poznámkami som sa nenechala rozhádzať. Buchol kladivom o zem a pôda sa začala meniť. Kryštálom som sa uhla s lahkými pohybmi akoby som tancovala. Pri jednej otočke som ucítila bolesť z rany. Moje oblečenie sa farbilo dočervena. Dash rýchlo premýšľaj, obráť výhody nepriateľa na svoje výhody. Rýchlo som sa obzrela okolo seba. Kryštáli... veľa kryštálov. Pane som tvoj služobník, daj mi svoju silu, aby som zastavila nepriateľov, ktorý sa prezentujú ako Bohovia... Daj mi tvoju silu, aby som ich zastavila...Mala som zavreté oči. Zrýchlil sa mi dych a telom sa mi rozlial hrejivý pocit. Žiara z môjho tela sa zväčšovala a aj samotné slnko mohlo závidieť toľko svetla. Kryštále, ktoré boli vyslané na moju porážku sa stali mojimi zrkadlami a odrážali ostré svetlo do všetkých kútov a znásobovali jeho žiaru. Odrazilo sa do všetkých kútov. Snažila som sa ich všetkých oslepiť, aby som v okamžiku preletela za nepriateľa s rukavicami a kosou mu sekla do kolien.

Musel zavřít oči, jelikož světlo bylo velmi silné. Velikou rychlostí se dostala za nepřítele. Napřáhla kosu a když už chtěla seknout tak se v půlce seku její kosa o něco zastavila. Když se podívala na to místo tak spatřila stříbrnou čepel a chudého muže, který ji držel v jedné ruce. On zastavil její útok. Užil sis už dost srandy....já to dokončím... Lehce pohnul mečem a odrazil od něj kosu. Dál se nehýbal. Jeho výraz ve tváři byl docela neutrální, nebo spíše nevyjadřoval žádnou emoci. Ani se na Dash nedíval. Koukal se někam do země. Konečně jsi začala bojovat...bohužel, já si stebou hrát nehodlám...Právě teď...mladý serafe, nastal tvůj konec.... Dash po chvíli zacítila něco v dálce, co se velice rychle přibližovalo. Nemohla si být stoprocent jistá, ale připadalo ji to, jako někdo známý.

Dash...
,,Mýliš sa! Tvoj čas sa pomaly končí..." usmiala som sa na muža, ,,Nie si žiadny súper, ktorý sa nedokáže svojmu protivníkovi pozrieť do očí." Napriamila som sa a začala som na muža útočiť. Kosou som vo vzduchu opisovala polkruhy a každý útok bol plný sily. Je to vari on? Pri prudkých pohyboch sa mi valila krv z rán. Necítila som ale bolesť, len nával tepla, nával adrenalínu.

Každý její útok lehce vykryl svým mečem, ale pouze se bránil. Byl úplně jiný než ostatní tři. Zdá se, že ten nejsilnější z nich je právě on. Stále se jen bránil a semtam udělal krok dozadu. V tom se jeho oči podívaly na Dash. Byli to velmi zlé oči, velmi silné. Jeho volná ruka chytla Dash pod krk. Bylo to velmi rychlé. Ucítila jak ji nadvihl nad zem a pak sní silně mrštil o zem. Vstaň...dokaž, že jsi řádný seraf...dokaž mi, že jsi opravdu dcerou nejvyššího z vašho lidu...dokaž mi, že jsi hodna svého jména.... Tato slova ji mohli utvrdit v tom, že tito opravdu patří k prastarým a přesně tento nebude jen tak podřadný jako ostatní tři.

Dash...
Pripadalo mi to, že brániť sa mojím útokom ho moc nevyčerpávalo. Musel byť veľmi silný. Bránil sa. Nechával ma unaviť sa vlastnými útokmi. Vtom ma chytil pod krk. Ako neviem. Nevšimla som si ani kedy sa ku mne tak priblížil. Kosa ma vypadla z rúk, Hneď sa rozpadla v zlatý prach. Automaticky som sa snažila jeho ruku odtrhnúť od môjho krku. Potom mnou hodil. Nestihla som sa ubrániť ani krídlom pred pádom. V torze som ucítila prasknutie. Vypľula som krv. ,,Ako vieš kto som?" povedala som ťažko. Roztrasene som sa postavila. Narovnala som sa a pripravila sa na útok, znova sa mi vytvorila v ruke kosa a znova som na neho zaútočila.

Její kosu znova zastavil svým mečem, tak aby ji zablokoval a nemohla sní pohybovat. My víme vše...zaráží mě že jsi tak překvapená...nebo tě snad o ničem neinformovali? Zamumlal a ve velkej rychlosti ji udeřil pěstí. Jeho pěst však udeřila do něčí dlaně. Okolí zaplnil ohromný tlak. Před Dash se postavila velká postava. Jeho černý plášť zavlál ve větru. Jsi v pořádku Dash? Ozval se hrubý hlas. Otočil hlavu na Dash. Na hlavě měl černou železnou helmu.
Tebe jsem tu opravdu nečekal.... Vydal ze sebe muž s mečem a uskočil dozadu. Mokuto se znova otočil na Dash a prokřupal si krk. Necháš ho prosím mě? Můžeš si pohrát s ostatními.