Cesta na jih

First topic message reminder :

Cesta na jih připadá jakoby z kopce. Plocha mezi městy a různými objekty a místy je zalesněná, tak jako celý Ellderan. Na samotném konci na hranici území lidí se nachází velká řeka, kterou všichni nazývají Velká řeka. Takže se to pak stalo oficiálním názvem.

Dash...
Objavila sa predo mnou známa veľká postava. Neviem prečo, ale bola som veľmi rada že ho vidím. Na jeho otázku či som v poriadku som si rukou prešla zranené miesto a ukázala mu zakrvavenú ruku, potom som ju zaťala v päsť, aby videl, že sa nemienim ešte vzdať. Ten muž pozná aj Mokuta a on asi jeho tiež... ,,Rob si s ním čo chceš..." otočila som sa na tých ďalších dvoch. Roztočila som kosu a zaútočila som na nich.

Dash- Jak si se přiblížila k nepřítely, muž se zlatou holí znova udeřil do země a před nima se objevil fialový štít, který odrazil její útok. Neporazila si nikoho z nás...važně si myslíš, že porazíš nas tři dohromady? Zasmáli se ji a když štít zmizel, ten s rukavicemi vyskočil a pokusil se Dash udeřit pěstí. Už předtím si mohla všimnout, že všeho čeho se dotkl tak se změnilo na nefrit.

Mokuto stál před nepřítelem, meč měl stále připevněný. Tebe si pamatuji...patřil si mezi ty první co přišli na Nemeth.... zamumlal Mokuto a sledoval svůj cíl. Helma byla velmi těžká, ale v tento moment se musel nějak chránit. Jediný, který přežil zkázu planety...ti nejvyšší se o tebe zajímají...jsi hříčkou přírody...chtějí tě hlavně mrtvého.  Odpověděl mu muž. Meč měl mířený směrem k zemi, a stále ho držel velmi lehce. Jediné co dostanou, bude tvoje hlava... Zamračil se Mokuto a jeho tělo obalila černá aura.

Dash...
Začala som sa smiať. Takým zvláštnym smiechom. Ucítila som bodavú bolesť v hrudi. ,,Skôr sa divím, že vám sa ma ešte nepodarilo zabiť, keď ste tak silný? Bojíte sa vari že to nezvládnete?" Zaútočil na mňa ten s tými rukavicami. Prestala som sa smiať a odrazila som sa od zeme skôr ako sa ma dokázal dotknúť. Vyletela som vysoko nad ich hlavy. Moje celé telo je mojou zbraňou. Okolo tela sa mi vytvoril akýsi obal zlatého svetla, ktorý mi presakoval cez pokožku. NA svojom zátylku som cítila ako sa mi vlní tetovanie. Zase som sa dostala ku hrane mojej sily? Som tak moc oslabená. Musím ju prelomiť. Musím ju ignorovať. Ona tu nie je... Nemám ju... Som slobodná. Švihla som krídlami a zaútočila som na nich znova zabalená v krídlach presne tak isto ako vtedy. Odskočí aj teraz? Usmievala som sa...

Dash- Jak si sa k němu přibližovala tak v ten moment ten s tou holí znova bouchl do země. Když ses dostala až k němu, před ním se objevil fialový obrazec do kterého si vletěla a vyletěla si asi ve vzduchu 20 metrů od nich. Máš pravdu...už bychom se tě mohli zbavit...přestává nás to bavit... Zamumlal jeden z nich. Všichni tři se rychle přesunuli. Obklíčili tě a byli připraveni zaútočit. Jeden začal všude švihat svým bičem, díky čemuž se připravoval na přímý útok. Druhý roztočil svou hůl a kolem něj se objevila fialová energie. Dalšímu se obalilo celé tělo do nefritu. Tak pojď...

Mokuto popadl svůj meč, ze kterého se hned odmotaly černé obvazy. Odrazil se od země a zaútočil na nepřítele. Jejich meče se střetli, jejich ostří přejela proti sobě a na zem dopadlo několik jisker. když od sebe odrazily své meče tak se zem pod nima rozletěla. Zmizeli a když se znovu objevily, zase stáli proti sobě a jeijch meče se střetli. Mezi nima nastal souboj mečů a o vítězi rozhodne taktika a nápaditost.

Dash...
Keď sa objavili okolo mňa mala som zatvorené oči. Čakala som na nich. Potrebovala som ich dostať takto okolo mňa. Teraz dokáž, že tá sila ktorá vo mne bola je stále. A je mi jedno či ma to zničí. Rozhodla som sa... Cele´Simbias, Sahu Mehme Tsame, Ah Koris, Ah Koris, Mehme Butaam!´Začala som odriekavať. Nebo sa roztrhlo a ozval sa známi škrekot. Tisíce havranou zletelo z oblohy. Vtáctvo nebeské mi prišlo na pomoc. Začali nalietavať na troch nepriateľov okolo mňa. Cítila som tú bolesť. Roztriasla mojím telom. Už niet prečo sa brániť je tu. Som silná! Bola som silná! A vždy budem silná! Bože daj mi silu... Daj mi silu pomôcť. Telo sa mi rozžiarilo a pečať na krku ma začala neuveriteľne páliť. V ruke som držala kosu. V tanci s havranmi som zaútočila na toho s rukavicami. Mierila som na lakte. Sekla som, Mala som v pláne ho zbaviť jeho sily. Pred očami sa mi pomaly začalo zahmlievať. Nedostatok krvi. Ale ešte nebol čas na odpočinok...

Dash- tvuj útok byl velice úspešný ale dosť riskantni. Kazdou chvíli si mohla prijit o vedomi. Nebyla jsi na tom tak dobre jako pri súboji s Mokutem. Byla jsi zranená a telo bylo oslabene. Nakoniec však tvuj sek SE vydaril. Na zem padla nefritova ruka a nepriateľ vyjekl bolesti. Ty svine!! Zarval a pokúsil se vymaniť z útoku havrani a zaútočiť na Dash druhou pesti.

Mokuto bojoval s nepriateľom, ktery jeho útoky odrazel s lehkosti. Každý se pokousel najit nepritelovu slabinu, Když v tom nepritel zmenil postoj a provedl protiútok. Z Mokutvy ruky vytrskla krev a ihneď ustúpil dozadu

Dash...
Počula som jeho rev, podarilo sa? Jeho druhá ruka na mňa zaútočila. Tupú stranu kosť som zaborila do zeme a s námahou som sa odrazila z dosahu jeho útoku. Nohy sa mi podlomili a padla som na kolená. Kosa zmyzla, aj krídla sa rozpadli v zlatý prach. Začínala mi byť zima, roztiahla som sa. ,,Pýcha..." Ruku som si položila na zátilok. Pálilo to. Plazil sa. Nadýchla som sa a naposledy sa postavila. Oni ma nezabijú, moja pýcha má zabije. Moja namyslenosť nad sebou. Čo som si myslela. Že ich porazím? Havrany lietali okolo mňa. Ich škrekot v mojich ušiach znel ako hudba. Spievali mi. Oni spievajú... Roztiahla som ruky, akoby som ich volala do svojho náručia. Vtáctvo nebeské zmenili smeru letu polovica z tisícov vytvorilo okolo mňa vír chrániaci má pred okolím a tá druhá tisícina caútočila na troch nepriatelov. Svojimi zobákmi a pazúrmi vrážali do protivníkov. Útočili na oči, krk, tomu s odceknutou rukou útočili na otvorenú ranu. Driapali do oblečenia.
Pozrela som sa na nebo a cítila som ako má opúšťa moja sila...

Dash- Útok havranu znemožnil ďalší pohyby nepritele. Nedelali jim nijak značne škody ale aspoň zostali na miste. Aspoň do doby, než SE ten momentálne bez jedne ruky nenastal a v zápalu vzteku nepoužil celou svou moc. Všechny vtaky zo svetla kolem nej  se zmenili na nefrit a popadali na zem. Zabiju te!! Zarval a z rany mu misto ruky vyjel nefritovy mec

Mokutuv súboj stále pokračoval. Bylo to velice vyrovnaný súboj. Avšak nepritel začínal mit prevahu. Pevlive pozoroval všechny Mokutovi pohyby a zjistovak slabiny. Ďalší jeho zásah a Mokuto znova uskocil. Presel si rukou po rameni a zjistil že má silnou reznou ranu. Okem skontroloval Dash. Taky na tom není moc dobre..

Dash...
Môj útok bol prerušený. Padla som znova na kolená. Lapala po dychu. Pozrela som sa na Mokuta. ,,Prepáč mi..." Šepla som. Môj pohľad som venovala nepriateľovi. Všimla som si že moj útok nemal cenu. Z jeho rany sa vytvoril nefritoví meč. ,,Tak ma zabi ty bezcenná kreatúry, sluha svojho pána!" Vykríkla som na neho. Zúrivo ako vlk a chladné ako ľad. Nebála som sa. Ťažko som vstala. Bože, nechcem padnúť do ničoty, chcem sa stať tvojou súčasťou. Jediné miesto kde bolo vidieť božie svetlo bolo v mojich očiach z ktorých tieklo ako slzy. Nadýchla som sa a začala spievať. Najskôr tíško. Spev mi pridával odvahu. Začala som spievať hlasnejšie. Spievala som slovami Serafa. Nebo sa začalo farbiť do zlata. Náš spev spájal naše telá s naším svetom a Bohom. Nespievame často, ale slová v piesni začnú samé tancovať ako dve slnká na oblohe v tanci milencov. Moja sila bola na dne. Vďaka nepriatelovi, ktorý zrušil mojich havranov mi ešte ostalo svetlo, ešte niekde na dne na to aby som sa nenechala ľahko zabiť.

Dash- Sledoval tvuj zpev. Chvíli zostal stat a jakoby sa zaposlouchal do piesne. Nakoniec sme pohnul pomalu kupredu. To že začneš spievať tak sme nič nezmení...tvuj osud je padnout zde... Dash pak uslysela ptaci krik. Na nepritel zaútočili dva hnedy draví ptaci a zaútočili na nepritele. To ti Ted dalo šancí SE pripravit

Dash...
Stíchla som. Videla som dravcov ako zaútočili. Znamenie? Boh je stále pri mne. Dodalo mi to ďalšiu odvahu. Zahodila som myšlienky, že dnes tu umriem. Nie ja budem žiť. Usmiala som sa a v ruke sa mi objavila kosa. Na krídla som už nemala svetlo ale na zbraň áno. Nádej, to je to čo dodáva silu? Ak toto skočí v dobrom tak vypijem toľko medoviny koľko zvládnem a že jej bude veľa. ,,Nie môj osud sa ešte nenaplnil..." Usmiala som sa. Očkom som sa pozrela na Mokuta, nebráňte sa tej sily...

Dash- Ptáci spíše nepřítele zdrželi, maximálně ho klovly zobákem nebo ho poškrábaly. Nakonec jich však odehnal. Ptáci začaly kroužit na bojištěm. Už jsi skoro na dně sil...nebýt tohoto zdržení, tak už jsi mrtvá... Zakričel na ni nefritový nepřítel a rozběhl se proti Dash. Ostatní dva se už taky mohli zapojit do hry, jelikož světelní havrani taktéž zmizeli. Nepřítel s bičem se rozběhl vedle toho nefritového a mířili na Dash. Poslední začal kolem sebe točit svou holí, až nakonec zase udeřil do země a před ním se objevil další fialový pentagram. Bylo jasné, že se v uprostřed toho obrazce začalo něco nabíjet a chlap přitom vyslovoval nějaké slova v divném jazyce.

Souboj Mokuta se začal vyvíjet špatně. Nepřítel začal mít převahu a Mokuto byl momentálně ten, který se pouze bránil. 
Jejich meče se znova střetli, objevilo se několik jisker a do okolí vyletěla tlaková vlna. Vzdej to...jsi omyl, žiješ jen díky nám...my jsme ti dali sílu, měl by si nám poděkovat... Řekl nepřítel a Mokuto se zamračil. Nikdy...zničily jste vše co jsem měl... Nepřítel povzdechl  Fajn... Odstrčil Mokutuv meč od svého, ve velké rychlosti udělal výpad ze spodu a ozval zvuk nárazu železa o železo. Přes Mokutovu helmu přešel nepřítelův meč. Naštěstí z toho vyvázl jen s menší jizvou, ale jeho helma teď byla k ničemu. Pomalu ji sundal z hlavy a odhodil. Pevně stiskl svůj meč a okolní tlak ze znovu navýšil.

Dash
Aj šťastie sa počíta. Zaútočili na mňa. Rýchlo som zhodnocovala akú mám šancu na zastavenie ich útoku a na prežitie. Nevyzeralo to ružovo. Skôr som nemala žiadnu šancu. Oni traja nevyzerali, žeby sa unavovali. Mali stále energiu a hlavne chuť ma zabiť. Pevne som uchopila kosu. Priemy stret neprežijem, určite neprežijem. Objavil sa obrazec v ktorom sa niečo začalo nabíjať. A preč... Tupou stranou kosy som sa odrazila od zeme a odskočila som ďalej od nich, hlavne do zákrytu pred útokom.

Dash- V momente kdy uskocila tak z obrazce vyletl fialový paprsek. Vseho čo mu stálo v ceste sa okamžite vyparilo. Chlap s holi začal nabijet ďalší. Dash si mohla všimnúť že ste knihy blíži nepritel s bicem. Ten ho rozmotal a ihneď sním svihl proti Dash. Byl to veľmi rýchly útok. Z druhé strany sa blížil ďalší ktery se pokúsil zaútočiť zezadu svym nefritovym mecem. 

Mokuto stal asi 5, metru od nepritele. Musím se ho zbaviť a pomôcť Dash...Vtom se jen tak tak vyhnul paprsku. Ksakru...to není dobre. Videl že Dash už nemá ani krídla. Otočil pohled zpet na nepritele ale ten už byl u nej a jejich meče SE znovu stretli.

Dash...
Keby som sa nechala je po mne... Prešlo mi mysľou. Ale to už sa ku mne blížil koniec biču. Zvrtla som sa , chcela som sa uhnúť útoku. Bola som pomalá a ucítila som ako mi jeho koniec roztrhol kožu na chrbtici a dotkol sa mäsa. Vykríkla som od bolesti. To už sa na mňa valilo ostrie nefritoveho meča. Šmykla som sa v poslednej chvíli popod jeho útok a vyhla som sa mu. Ruky som zaborila do zeme a vyšvihla som sa znova na nohy. Ucítila som budavu bolesť v mojom vnútri. Padla som na kolená a vyzvracala som krv. Telo sa mi roztrhalo. Nastavila som ruku v ktorej sa mi objavila kosa. Bola bleda, sveto sa strácalo. Použila som ju ako oporu aby som sa postavila. Utrela som si ústa. Z očí mi tiekli slzy a tvar sa mi znetvorila bolesťou.

Dash- Už to vzdej. Nemá cenu dal bojovať...Rekl ten s bicem a pak ho smotal. Vsichni k ni šli pomalým krokom. Zastavili se pár metru od ni. Nepritel s holi s ni bouchl o zem a na Dash vyleteli malé fialové koule, ktere leteli obrovskou rýchlosti. Už Když byli u nich, zrazu pocítila jak ju nekdo popadl a behem chvíľky stebuz stali na jinem miste. Mokuto ho postavil na zem, Když v tom že za ním objevil jeho protivník. Všiml si toho, ale už bylo pozde. Z jeho zad vytrskla krev. Docela silná rezna rána a nasledoval jeho výkrik bolesti. Mokutuv meč SE obalil cernocervenou energií a v zápalu vzteku svihl proti nepriateľom a na nich vyletela vlna temné energie. Pak že otočil na Dasg a ona mohla spatrit že mu oči sviti tmavé oranžovou barvou. Nevim, či to zvládneme...Zamumlal a silné popadpo dech

Dash...
Mokuto oddialim moju smrt. Zachránil má pred ďalším útokom. Ale zaplatil za to zranením. Videla som ako sa v ňom prebúdza sila. Podlomili sa mi nohy a padala som na štyri. Zase som zvracala krv. Bola mi zima a vyčerpaním sa mi chcelo späť. ,,Prepáč som slabá..." Povedala som tichým a rozstraenym hlasom. Usmiala som sa. Zrazu tá bolesť pominula. Ani chlad som necítila. Zavrela som oči. Bolo to tak oslobodzujúce.
Dash ležala na zemi v prachu a krvi, ale usmievala sa. Mala zavreté oči z ktorých sa vytratilo zlaté svetlo.

Mokuto se díval jak Dash padla k zemi. V tom vše stichlo. Silný vítr se opřel do nedalekých stromů. Zem se třásla a kolem něj výřila energie. Doslova burácela z jeho těla. Něco způsobilo, že se sama od sebe uvolnila v plném rozsahu. U jeho hlavy se zableskl stříbrný meč. Ten chytil holou rukou. Chápu... Řekl nepřítel, kterému meč patřil. Následoval bleskový úder a nepřítel odlétl k ostatním. Posledný pohled Mokuta na zraněnou Dash, než se jeho tvář zahalila černočervnou energií. Ta se pak změnila na bílou masku s červenými pruhmi. Oči chvíli svítili oranžově a pak zčervenaly. Pevně uchopil svůj meč a pomalu se otáčel k nepřátelům. To už se na něj řítil fialový paprsek. Nastavil proti ní svou dlaň a paprsek se o ni zastavil. Jak kdyby narazil do zdi. Dash.... Chvilku vrčel a pak vše přehlušil ohromný řev který vyšel z jeho úst. Ohromný tlak drtil zem pod ním. Zmizel jim z očí a ve stejný moment se z nepřítele třímající svůj bič vystříklo velké množství krve. První byl dole. Další jeho přesun doprovázen zvukem jakoby přešel několikrát rychlostí zvuku. Na zem dopadli kusy nefritu a posléze i další nepřítel. Zbývali už jen dva. Ten s mečem vše jen sledoval. Nepohl se. Druhý nepřítel, ten s tou holí, začal vyvolávat další kouzlo. To už však byla jeho hůl přepůlena a jeho tělo se rozpadlo na dvě poloviny. Mokuto se otočil na posledního. Už byl u něj, když v tom jeho masku rozdrtila dlaň nepřítelova. Úder ho nadnesl nad zem a potom už jen cítil silnou bodnou ránu ve své hrudi. Jeho krev kapala ze stříbrného ostří. Zatmělo se mu před očima. Poslední co zaslechl byl pískot dravých ptáků kteří předtím pomohli Dash. Padl k zemi.
Ptáci mávli svými křídly a zamířily na nepřítele. Před nimi se objevila zlatavá záře. Nepřítel si jich všiml a rychlým problesknutím se objevil u portálu. Ještě jednou se ohlédl a prošel jim zpět.
Ptáci přistály blízko ležícího Mokuta a Dash. Začali se zvětšovat a měnit. Po chvíly před nima stály dva muži s dlouhými plnovousy a dlouhými hábity. Musíme je rychle odnést...
Vezmi toho muže, já se postarám o ženu. Jejich ležící těla obklopila modrá energie. Vznesli se nad zem. Oba dva skřížili sve ruce a začali mumlat nějaké slova dokola. Zablesklo se a všichni už byli v jakési budově bez oken. Světlo zde dělalo pár velkých svící pověšených na stěně. Takže moc světla tu nebylo. Dash i Mokuto ležely na podlaze. Leželi jen na tenkých matracích a byli přikryti tenkou dekou. Kolem nich poletovali zvláštní znaky vytvořeé z modré energie. Jak jsou na tom?  Optala se žena stejně oděna jako muži. Žena je na tom lépe....starosti mi dělá ten muž...ale podaří se nam je určitě vyléčit.

Dash...
Moje telo sa roztriaslo. Temnota čo ma obklopovala sa začala vytvárať. Pomaly som otvorila oči. Ale len tak na štrbinku. Bola som niekde, nevedela som si spojiť toto miesto s ničím. Ako som sa sem dostala a čo sa vlastne stalo. Chcela som sa pohnúť. Bolelo to. Zastonala som. Tvárou som sa otočila nabok. Vedľa mňa ležal Mokuto. Je mŕtvi aj on? Rozhliadla som sa po miestnosti kde sme ležali. Toto je tá temnota, ktorá príde po smrti? ,,Kde som..." rozplakala som sa. Začala som si uvedomovať že žijem. Snažila som sa postaviť. ,,Kde sú? Kde som ja..." každý pohyb ma bolel, ale už som nekrvácala. ,,Čo sa stalo..."

Pšš...lež...nejsi ještě vyléčená... Oslovil ji muž a rukama se ji snažil naznačit, aby si zase lehla. Nepřítel je pryč...on.. Pohledem zkontroloval Mokuta. Má zvláštní sílu... Zavrtěl hlavou a znovu se podíval na Dash. Portál je uzavřený...prozatím. Jsi teď v bezpečí..to ti pro začátek musí stačit. Nyní prosím lež klidně, nech tě můžu doléčit. Dořekl a zkontroloval kolegu, který měl plno práce s léčením Mokuta. Bylo na něm vidět známky únavy, ale pokračoval dál. Z Mokutovy rány na hrudi stoupala pára a rána se zacelovala, velice pomalu. Ztratil hodně krve... Zašeptal ten který ho ozdravoval. K Dash došla žena, která předtím stála opodál. Jsem Sharina z Minských lesů, nemusíš se ničeho obávat..vše bude v pořádku.

Dash...
Pozrela som sa na Mokuta: ,,Vedela som, že to zvládneš..." usmiala som sa a ľahla si. Bolo mi to jedno už kde som, nechcú nás zabiť, ale nás liečia, to mi stačí. Keď prišla ku mne žena otočila som na ňu hlavu. ,,Ja som Dash... A... ďakujem..." Zatvorila som oči a zaspala som. Bola som stále veľmi vyčerpaná.

Uběhl už nějaký čas. Probudila se ve velké posteli s velkou peřinou a polštářem. Vypadalo to jako taková ta princeznovská postel. Místnost byla velká, vymalovaná na bílo. Uprostřed jedné stěny bylo velké okno s modrými závěsy. Mezery procházel sluneční svit. Naproti posteli byl velký stůl se zrcadle. Do místnoti vedli jedny mohutné dřevěné dveře a další menší vedli do koupelny. Vedle postele byli na věšáku položeny nové šaty. 

Spoiler:

Na stolíku byl zas položen tác s čerstvým pečivem, ovocem různého druhu a ve džbánu čerstvě vymačkaná štáva z pomerančů.

Dash...
Prebudila som sa v peknej miestnosti. Najskôr som sa rozhliadla naokolo. Zababúšila som sa do periny. Neviem koľko som spala, ale cítila som sa ako keby som spala večnosť. Ešte párkrát som sa prevalila v posteli a postavila sa z nej. Oči mi hneď padli na krásne šaty. Rýchlo som preskúmala miestnosť a našla som dvere do kúpeľne. Ako dar z nebies. Okúpala som sa a ľahká ako pierko som sa vrátila do izby, obliekla si šaty a sadla si pred zrkadlo kde som sa učesala. Moje neposlušné brčky si ale aj tak našli svoju cestu. Uvidela som jedlo. Najedla som sa. Stratila som všetky zábrany a nadžgala som všetko do seba. Bola som neuveriteľne hladná. rukou som si utrela ústa. Znova som sa poobzerala. ,,Musím nájsť Mokuta..." povedala som si a zamierila som k tým veľkým dverám.

Prošla dveřmi a ocitla se ve velikánské chodbě. Podlaha byla vyleštěná a přes prostředek byl natahnutý červený koberec. Celá chodba byla osvětlena svícemi v zlatých svícnech. Nacházeli se tam dvě ženy v dlouhých šatech. Když ji uviděli, lehce se uklonily a pomalu se daly na odchod. Chodba vedla k velkému schodišti který vedl do nižších pater. Mimo to na chodbě byli další čtyři dveře vedoucí do různých místností. Co se v nich nachází to už by musel zjistit sama. Nebyli zde žádné nápisy, vůbec nic. Jen pár obrazů na zdech, ale z těch se nedalo nic vyčíst.

Mokuto

Seděl venku v trávě. Byl pouze v černých kalhotech. Hruď měl ovázaný obvazy a seděl v tureckém sedě. Měl zavřené oči a zaposlouchal se do zvuků přírody. Svítilo na něj slunce a bylo mu příjemné teplo. Přesně toto měl velmi rád, souznění s přírodou. Zase jsem se neovládl...mohl jsem ublížit Dash...Otevřel oči a zadíval se před sebe. Je to zlé...

Dash...
Keď som prechádzala cez chodbu, chcela som sa spýtať žien, ktoré som tam stretla, že kde nájdem Mokuta. Ale skôr ako som sa ich stihla niečo spýtať odišli preč. Preto som si to namierila k dverám. Nevedela som čo je za nimi. A tak som si vybrala jedny z nich. Len tak na slepo a vstúpila som dovnútra.