DellaRumia

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Pochádzam z ďalekého sveta. Volá sa Eden, je to raj. Kedysi ho poznal každý, ale teraz už nikto iba mi vyvolený bohom." šeptom som mu odpovedala na jeho otázku. Poďakovala som hostinskému na pohárik. Privoňala som. Voňalo to celkom dobre, na moje prekvapenie. Jedným dúškom som sa napila. Bolo to sladučké a potom to začalo hriať. Striaslo ma. Mala som pocit, že som prehltla žeraví uhlík, ale chutilo mi to. "Mňam! Je to výborné!" vykríkla som. ,,Čo to je ?!"

Mokuto

Eden...ani v archívu prastarých se tohoto místa nedočetl. Že by to bylo jediné místo, kde nebyli? Ví ona, kdo jsou Prastaří? Ne...ještě není vhodná chvíle se ji na to zeptat. Potěšilo ho, že jí to chutná a taktéž se napil. 

Medovina! Vykřikli chlapi z vedlejšího stolu, když se Dash zeptala, co že to pije. Ti hned jak vykřikli onen název, vzali do rukou své poháre, pritukli si, bouchly o stůl a celý obsah vypily. 

Napadá tě, co bychom si měli ještě vzít? Když už máme přístup k jejich věcem...Zeptal se ji a objednal další rundu.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

"Medovina, to musí byť dar od boha, je to výborné, ešte!" cítila som ako sa mi červenajú líca. Bolo to príjemné. "Zoberieme si tento nápoj. To sa hodí." zasmiala som sa. ,,A ešte nejakú deku, keď budeme musieť prespať, niekde mimo civilizácie." Pri poslednom slove som sa znova zasmial. Toto predsa nieje žiadne civilizácia. "A ešte nejaké platidlo, pre istotu a na jedlo, keď sa nám hento minie. čo sa ale týka zbraní, ja žiadnu nepotrebujem, neviem ako ty, ale vidím že máš svoju." Prstom som ukázala na jeho opasok.

Mokuto

Deka se bude hodit určitě...dobře dám vědět hospodskému, aby nám to přichystal. Položil ruku na svůj meč a pevně ho chytl aby se ujistil, že tam opravdu je. Pokýval hlavou a vypil další pohár medoviny, který právě hospodský donesl. Poslyš....ten bůh o kterém stále mluvíš...kdo je to? Opatrně se zeptal a čekal na odpověd. Nedíval se na ni, jen si pohrával s prázdným pohárem.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Vypila som ďalší pohár. Ach, je to vynikajúce, to je asi druhé najlepšie poznám. To prvé som samozrejme ja. "Kto je to?" jeho otázka ma zosmutnela, lebo mi ho prišlo ľúto tak ako všetkých čo nepoznajú boha. ,,Si prázdny človek, keď nevieš kto to je. Boh, AH, je všetko. Je v každom z nás. Vďaka nemu sme, vďaka nemu žijeme, jestvujeme, on je stvoriteľ všetkého, každého sveta, každej bunky, vďaka jeho láske tu môžme byť všetci. Na svete je veľa bôžikov, ktorý sa nazývajú bohom. Ale len ten náš je skutočný. A vieš prečo? Lebo ja ho cítim, cítim jeho lásku a pomáha mi. My Serafi, sme zrodený na to aby sme Boha ochraňovali a on nám za to dal do srdca kus seba. Je svetlo v mojich očiach, je moje krídla, je ten čo mi dáva silu, a ja ho za to milujem. Mehme Ero Wuka, Meh Eroagave!." Keď som dohovorila, pretrela som si oči. Slzy sa mi drali cez ne, pri pomyslení, aké veľké šťastie mám, že je stále pri mne a že ma nezavrhol ako moji druhovia. ,,Tu je boh, " priložila som si ruku na miesto kde je srdce.

Mokuto

Zaposlouchal se do jejích slov. V mém světě se za stvořitele, za bohy... vydávali osoby, kteří ten svět následně i zničily. Proto jsem se ptal...zda to nemá nějakou spojistost...Sklonil hlavu a zadíval se do stolu. Bohužel nemá...ve tvých slovech jsem slyšel pouze dobro...žádnou zlost. Pomalu se zvedl od stola. Omlouvám se, ale půjdu si lehnout...uvidíme se ráno. Přeji dobrou noc. Lehce se uklonil a odešel. Ještě se zastavil u hospodského, kterému zdělil několik informací a pak se vydal směrem k pokojům.

Hospodský došel k Dash a podal ji další pohár medoviny, který ji Mokuto objednal.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

"Tak zajtra na svitaní vyrážame." zakývala som mu, ,,A dobrú noc." Keď odyšiel, vypila som ďalší pohár medoviny. Jeho bohovia ničili? Aj náš boh ničí, ale to by zase nepochopil. Nie je vyvolený. Tiež som sa postavila od stola, prišla som k baru a zavolala na Hostinského. Siahla som si medzi prsia, kde som si hodila kľúč od izby. Zamávala som s ním pred očami hostinského. ,,Ďakujem pekne za izbu, a sú k tej izbe samostatné kúpele, chcela by som si dať horúci kúpeľ."

Hospodský

Pokýval hlavou když spatřil její klíč. Pak se zarazil Sakra...to nedopadne dobře No...Ano..je k tomu koupelna...V hlavě si vybavil obraz koupelny, která je na konci chodby, hned vedle jejího pokoje. No, vstup do ní je hned vedle vašeho pokoje, klíč najdete na stole v pokoji. Musím nějak zařídit, aby tam nikdo nebyl a nikdo ji tam nevešel a hlavně tam musím uklidit! Klidně choďte do svého pokoje a já vám půjdu zatím napustit vanu. Sakra, to jsou starosti....přísahám, že mě z této práce jednou klepne...Rozběhl se směrem ke koupelně.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Poďakovala som sa a vyšla som do izby. Sťažka som vzdychla, keď som si uvedomila kde budem musieť spať. Mala by som si pomaly zvykať. Chvíľku som pobudla vy izbe, ponaťahovala som sa. Tešila som sa na kúpeľ. Vyzliekla som sa donaha. Pozerala som po izbe, či je tu nejaký prehoz na telo, aby som nemusela ísť nahá, no nič také som nenašla. A tak som strhla nejaké plátno, ktoré bolo na stole a zakryla som sa s tým, teda svoju prednú časť, na zadok mi už nevyšla látka. Nie preto že by som snáď bola tučná, alebo mala veľký zadok, ale tá látka bola maličká. JA som sa ale nehanbila za svoje telo, veľ bolo umeleckým dielom, ale nechcela som poburovať okolie, aj napriek tomu, že nahota je prirodzená. Nechcelo sa mi už čakať a tak som sa vybrala sama do kúpelne, otvorila som dvere a nakukla dovnútra.

Místnost už byla prázdná a všude byla pára díky horké vodě, která byla ve vani. Místnost nebyla nejak extra vyzdobená, byla tmavá, ale nemohlo se o ní říct že je špinavá. Naopak, vše zde bylo čisté a bez zrnka prachu. Vana byla uprostřed místnosti a byla dost velká, celá stříbrná. Vedle ní byl menší stůl, na kterém byli položeny čisté osušky. Na druhé straně u zdi bylo velké zrcadlo a vedle něj umyvadlo. Místnost byla osvětlena stovkami svíček, rozmístěné na zdech, některé byli zavěšené ze stropu a další byli na zemi. Jediné okno bylo maličké a vysoko umístěné, takže nikdo nemohl nakukovat dovnitř.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Vošla som do kúpeľne. Voda bola príjemná, horúca. Svetlo v miestnosti vytváralo príjemnú atmosféru. Užila som si kúpeľ. Z vody som vyšla, až keď bola voda studená. Zabalila som sa do uteráka a vrátila sa do svojej izby. ľahla som si do izby a pomaly som zaspávala. Mysľou som bola v Edene. Spomínala som si na svoju nádhernú izbu a posteľ mäkučkú ako páperie. Na baldachýn zlatou niťou prešívaný, vytvárajúc obrazce naše prenádhernej krajiny a nebies, v momente keď sa dve slnká spájajú v jedno. Sníval sa mi sen. Stála som na brehu slnečného jazera. Okolo mňa boli Celessti, ktorí sa jeden po druhom doň vnárali. Kývala som im, lúčila som sa s nimi a závidela som, že sa idú stretnúť s bohom. Ale ani jeden z nich sa na mňa nepozrel, iba mlčky ma obchádzali, akoby som bola iba kus skaly. Zrazu sa obloha zatiahla a slnká zhoreli na popol, ktorý na mňa padal. Svetlo zmizlo. Vo vode sa niečo pohlo. Niečo biele so strieborným odleskom. Rozbehla som sa za tým, no keď sa moje nohy dotkli vody jazera, pálila ma ako láva. Rýchlo som z nej vyskočila a pozrela sa na popálené nohy. Vtom sa biela vec začala približovať. Bol to had, ktorý čím bližšie sa ku mne približoval, tým viac sa zväčšoval. Vyšiel na breh za mnou. jeho hlava bola väčšia, než ja samotná. Načiahla som za ním ruku. Pomaličky ma jeho telo začalo obklopovať, roztvoril papuľu. Mal v nej dva obrovské strieborné zuby. Vydal zvláštny zvuk.
Otvorila som oči. Slnko ešte nevyšlo. Obliekla som sa a šla som do hostinca. Ešte pred tým som si šla do kúpeľne opláchnuť tvár. To ma vždy rýchlo preberie. A aj keď som možno dnešnú noc moc nespala, nebola som unavená. Trápil ma len sen, čo sa mi sníval. Nikdy sa mi nič také nesnívalo. Moje sny boli vždy plné radosti a smiechu.

Hospoda byla prázdná, ani za barem nikdo nebyl. Zřejmě, to v noci všichni přehnali s alkoholem a šli spát. Místnost byla osvícena pár svíčkami. Na jednom stole byl zabalený balík. Na něm bílí papír s napisem, podle kterého Dash mohla zjistit, že je to jejich objednané vybavení na jejich výpravu. Mokuto se zde stále neobjevoval. Otevřeli se venkovní dveře a do místnosti vešla malá, fousatá postava. Dobré ráno, má paní. Došel až ku ní a podal ji malý balíček. Dozvěděl jsem se. že půjdete na sever do dolů. Byl bych rád, kdyby jste tohle předaly panu Wergeasovi. Je to správce dolů. Samozřejmě, tady je hned vaše odměna. Vytáhl měšec plný zlatých mincí. Určitě se vám to bude hodit. Pak se otočil a bez dalších slov odešel, aniž by čekal zda Dash tento další úkol přijme nebo ne. Avšak nějako tušil, že se jim budou peníze hodit. Dash uslyšela kroky a do místnosti vešel Mokuto. Vypadal dost ospale.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Keď prišiel do hostinca malý fúzatý chlapec, bola som prekvapená, že už také malé deti tak zarastajú. Prijala som od neho balíček, ktorý som položila vedľa toho, ktorý nám tu zanechal hostinský. Mešec peňazí som si uviazala z vnútornej strany šiat okolo pása, tak aby ho nikto nevidel. Počula som kroky, pomalé, unavené, bol to Mokuto. Prevrátila som oči. Mal dosť času na to aby sa vyspal a evidentne nezvládol ani takú jednoduchú vec, ako sa vyspať. "Zober naše veci, aj ten malý balíček. Ponesieš ich. Si väčší a momentálne silnejší. Ideme!" ďalej som ani nečakala čo mi odpovie. Či vôbec chcel sa nejesť, alebo nie. Mali sme dlhú cestu pred sebou a nesmieme sa zbytočne zdržovať.

Mokuto

Podíval se na ni, potom na balík, potom zpět na ni a pak zase na balík. Pozvedl obočí, zívl a udělal to co mu přikázala. Ani dobré ráno nepopřeje... Přehodil balík přes rameno a ujistil se, že nic z něj nespadne. Tak jdeme... řekl a trochu mu zakručelo v břiše. No pokusil se to přehlušit zakašláním. Máme vše co potřebujeme? Optal se ji a zamířil ke dveřím ven. Tam se ujistil, že on sam má vše. Podíval se na opasek, kde mu vysel meč. To jediné si nesměl zapomenout. Jsem zvědavý co nás čeká...Pomyslel si, otevřel dveře a počkal až vyjde Dash jako první. Přece je vněm trochu slušnosti a ví, že žena má přednost.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

"Áno máme." odpovedala som. Prešla som si rukou vlasy, ľavú stranu som si zasunula za ucho, ale moje vždy nepoddajné kučeravé vlasy sa hneď vrátili do účesu, aký som mala pred tým. Vyšla som dvermi a zamierila som si to hneď k hlavnej bráne. Šla som rýchlo a mala som si nič iné iba cestu, ktorou som sa uberala.

(presun hlavná brána )

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

V paláci som mu neodpovedala, až po nejakom tom čase, keď sme kráčali po ulici. ,,Spoľahnúť na mňa. Ja bojujem za dobro, za ideály boha... a ak sú prastarí ničitelia svetov a môžu zničiť aj náš svet, tak budem bojovať proti nim. A keď ty budeš bojovať, tiež proti nim, budeme bojovať spolu..." odpovedala mu. ,,Ale musím bojovať aj svoj boj a to môj proti mne samej..." povzdychla som si. Vošli sme do dellarumii. Och ten starý a zatuchnutý smrad. Ten zápach spotených a špinavých mužov. ,,Zabudla som aké je to tu odporne." potíšku som pošepkala.

Podnik byl jako vždy plný lidí, kteří se zde bavily a popíjeli. Už brzy se zde dostane informace o zlu, se kterým se Dash a Mokuto střetli. Už brzy bude tabule zase plná úkolů. Brzy každý místní popíječ bude muset abstinovat a věnovat se tomu, co jim jde nejlépe. Bojovat za svou zem. Lidé budou umírat, budovy se budou ničit. Je vůbec tento svět připravený na takového nepřítele? Je jejich armáda dobře vycvičená a ve velkém počtu? To už se možná brzy všichni dovědí. 
Hospodský už vítal nově příchozí. Vítejte zpět...

Mokuto

Čekal takovou odpověď. Začínal si na ni zvykat. Jako by to kní prostě pasovalo. Chápu...Pousmál se a došel k pultu, kde si konečně mohl objednat něco k jídlu. To taky udělal a Dash objednal medovinu, o které tak básnila. Pojdme si někam sednout...Rozhlédl se a spatřil volný stůl úplně vzadu. Takový osamocený. Chci se tě na něco zeptat....Zamířil k onemu stolu.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Usmiala som sa na hostinské. ,,Dobrý deň vám želám." Rozhliadala som sa navôkol. Pokrútila som hlavou. Keď mi Mokuto objednal medovinu, šťastím sa mi rozžiarili oči. Tak moc som sa na ňu tešila. ,,Dobre." odpovedala som mu, a šla som si na miesto, ktoré vybral. Asi chcel mať súkromie. Usadila som sa a netrpezlivo som očakávala svoj nápoj. Triasla som sa nedočkavosťou. Spomenula som si však na misii od taho malého fúzatého muža. Budem ho musieť potom vyhľadať.

Mokuto

Nejsi hladová? Zeptal se když si sedli. Sice se ji měl na to zeptat hned u pultu, ale teď ho to napadlo. Zadíval se na stůl. Určitě si si všimla té sochy v paláci...docela mi to nahání strach...ale...hmm...nějak jsem tam viděl podobnosti...proto, nechci aby to vypadalo, že to má spojistost s tebou a tvým  světem...jen se chci ujistit...tedy...Poškrábal se na čele. Docela bych se rád dozvěděl o těch nejsilnějších ve tvém světě.  Hospodský právě donesl medovinu a položil ji na stůl. Potom řekl, že jídlo bude za chvilku

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Nie nie som hladná." odpovedala som mu. ,,Jedinú spojitosť, čo mala tá socha s mojím svetom boli krídla. Ale tie môžu mať aj iné bytosti. No znepokojoval ma skôr ten had, ktorý bol vytesaný pri jeho nohách. Vieš v našom svete máme jednu legendu. Je to legenda o našom pôvode. Pred mnohými rokmi bol Eden zamorený rôznymi bytosťami, ktoré ničili ten svet, svojim životom, plný pýchy, lakomstvom,, závisti, hnevom, smilstvom, obžerstvom a lenivosťou. Set umieral. Vtedy so slnečného jazera vyšiel bieli had, roztvoril svoju papuľu z ktorej mu vyšli jeho deti, ktoré vyhnali z raja každého, ktorý ničil jeho krásu. Cellesti boli jediný ktorým bolo dovolené ostať v Edene a žiť nestarnúci život. A tí Cellesti, ktorý boli najbližšie k bohu dostali dar, jeho silu a tak vznikli Serafi, sme potomkovia tých, ktorý majú brániť náš svet. Serafom sa musíš narodiť, ale stane sa aj to, že aj v obyčajnom Cellestivy sa môže prebudiť Božie svetlo. Had je u nás symbolom vzniku i zániku. A čo sa tykalo tej sochy, tak neviem čo to mohlo byť. Možno sú to len veľké náhody. "

Mokuto

Konečně mu přinesli i jídlo. Vonělo to výborně, ale netušil co to je...bylo to jakési maso a ktomu opečený chléb. Maso vypadalo nedovařeně. Nabral si teda trochu na chleba a zakousl se do něj. To maso je surové. Ale je to vynikající! Polkl a pustil se do jídla. Aha aha...možná časem najdeme více informací...třeba se někdy setkáme s dalšími s tvého lidu...anebo by nebylo špatné jít do tvého světa a hledat informace tam. Chápu, že něco takového jako jsem já nikdy nepřijmeš...teda nepřijmete...ale aspoň se ujistím, že je vše v pořádku. V jejím světě se zdálo, že jsou všichni silní. O svých lidech toho zase tak moc nevěděl, jen že byli silní, a že je Prastaří využívali k testům. V tom ho to napadlo. Jeho bílé oko, kterým vidím jínak. Je to jeho schopnost anebo je to taky díky prastarým. Jeho bílé oko se zaplnilo krví. Proč to tak bolí? Jeho sluch se oslabil a obraz se rozmazal. Zavřel oči a chytil se za hlavu. Musím toho zjistit ještě mnoho...hlavně o sebe.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Všimla som si medovinu na stole, vypila som ju. Zdvihla som pohárik a zakričala som: ,,Je výborná, ešte!" Znova som svoju pozornosť venovala Mokutovi. ,,Dostať sa do môjho sveta je veľký problém. Myslíš si, že keby som to vedela, tak som stále tu? Už dávno by som sa vrátila..." osmutnela som. Pri pohľade na neho som si všimla, niečo čo sa dialo s jeho okom. Bolo to odporné. ,,Čo sa ti deje?" hneď som sa ho spýtala. ,,Potrebuješ pomoc?"

Mokuto

Tuto schopnost jako jedinou vím používat na sto procent. Jen je to bolestivé...Znovu otevřel oči a po tváři mu stekla slza krve, kterou hned utřel. Vidím tím tepelné stopy. Dokonce i přes zdi budov a věci, které moc nechápu. Je to ale zvláštní...citím, že je to mou součástí, jako bych to měl už od narození...jen když to použiji, tak ztrácím ostatní smysly...Dojedl poslední sousto. Pak si vzpoměl na souboj s Prastarým. Když jsem se ale podíval na nepřítele...neviděl jsem nic...jakoby tam ani nebyl...Otočil se k hospodskému a taktéž si poprosil jednu medovinu, kterou po chvíly donesl jak jemu tak i Dash.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Je to odporné..." zvraštila som tvár. ,,Neviem, nepoznám tvoju schopnosť, ale prečo, keď ju používaš strácaš zmysli. Neškodí to viac? A čo ak tam v skutočnosti ani nebol, veď sme už zažili pri prvom boji, že sme boli v nejakej ilúzii, čo ak bol aj on nejaká ilúzia a preto si nič nevidel." Poškriabala som sa po hlave a pohodila si s vlasmi. Oprela som sa o dlaň. Stíchla som. ,,Mávaš sny?" spýtala som sa ho ...

Mokuto

Tebe se já nelíbím celý, není tak? Zeptal se zklamaně. Nevím, ale je to velice užitečná schopnost... Vypil medovinu a objednal si další. Nad tím jsem už taky přemýšlel, ale podle mě tam opravdu byl. Cítil jsem to, i viděl jak se rozpadl v prach. Bylo to velice přesvědčivé. Zamyslel se znova nad tím...Doufám, že je po něm... Zadíval se na ni. Ano...každou noc...některé jsou pěkné, některé jsou velice zlé...někdy mi to přijde jako vzpomínky, které si vůbec nepamatuju...