DellaRumia

Tarun...

Vypočul si Mokuta. Niekde tam vo vnútri ho tešilo ako ho dokázal vytočiť. Mohlo sa mu to v budúcnosti veľmi hodiť. Nič mu nepovedal, len pozoroval ako odchádzal. Ale ešte pred tým ako Mokuto vyšiel do izby mu stihol zakričať: ,,Nezabudni, že Dashtar ale zaujíma čo chcem ja..." usmial sa. Chvíľu ešte posedel za stolom, ale rozhodol sa, že pôjde za mnou. Vošiel do izby a pomaly otvoril dvere. Videl ma ako sa rozťahujem na veľkej postele v hlbokom spánku. Čo najviac opatrne, aby ma náhodou nezobudil ma vyzliekol, poskladal oblečenie, ktoré položil na stôl, zložil mi roztiahnuté krídla, čo najbližšie k telu a zakryl ma. ,,Mali sme radšej ostať v Edene. Am by sme boli len mi dvaja a boli by sme šťastný, časom by si zabudla a navždy by si sa usmievala." šepkal popri tom ako ma pohladil po vlasoch. Odstúpil odo mňa a zapozeral sa von oknom. Pozoroval ulice mesta a pár ludí, ktorý po nich chodili. Nakoniec si ľahol aj on spať.

Mokuto


Strašně ho Tarun naštval. Byl tak naštvaný, že se nemohl trefit klíčem do dveří a to ho naštvalo ještě víc. Bože proč ho sem dovedla...co si on o sobě myslí že je? Střed vesmíru ze kterého se ona posere? Dash přeci není hloupá...určitě mu to dlouho nebude tolerovat a něco mu poví...Ale ještě jednou mi něco zakáže tak ho už opravdu udeřím...a je mi už jedno zda se na mě Dash naštve...já mám jen jedny nervy!! Konečně odemkl dveře od pokoje. Díky přestavění celé budovy už každý pokoj měl svou koupelnu. Zamkl dveře od pokoje a zamířil do koupelny kde si napustil vanu teplé vody a šel se koupat. Koupel ho docela uklidnila. Po té si šel lehnout a spát.

Tarun, když si lehl, tak začal zaspávat. Možná nebyl unavený, možná byl, ale po chvilce tvrdě zaspal. 
Otevřel oči a nacházel se na zemi v horkém světě. Zem byla špinavá, všude byl popel a nějaké ty kostry mrtvol. Vzduchem se linu zápach síry a na mnoha místech ze země šlehaly plameny. Hlavou mu proběhly myšlenky že "Kde to jsem?" Posadil se a rozhlédl se. Nikde v dálce nic nebylo. Jen prach a popel. Ani žádné skály, voda, nic...Obloha byla oranžová a zamračená. Za sebou zaslechl jak něco proběhlo. Rychle se tam otočil a nic tam však nebylo. Otočil se na zpět a před ním stála chudá postava v potrhaných hadrech, s černým mečem u pasu. Nohy měl celé doškrábané, tak isto i jednu ruku. Druhou měl ošklivě spálenou, na některých místech až skoro na kost. Obličej měl skrytý pod dlouhými šedivými vlasy. Když chtěl Tarun vstát, ze země za ním se vynořil jakýsi kostnatý démon, na jehož kostech pozustávaly zbytky masa. Jednu ruku mu dal kolem krku a druhou mu chytil levou ruku. Pevně ho sevřel aby se nepohl. Přivedeš mi ho...Přivedeš mi Mokuta...Potom nadvihl jednu ruku v níž si Tarun mohl všimnout že něco drží. Držel to za blonďaté vlasy. Nebo tvá sestra zemře...Za vlasy držel odseknutou hlavu Dash. Z jejího krku ještě kapala krev. Přiveď mi ho! 
Pak se Tarun probudil.

Dash a Tarun

tarun sa prebudil celý spotený. Najskôr sa rýchlo rozhliadol po miestnosti a zhlboka dýchal. Svoj pohľad potom odvrátil na ma. ,,Dash..." schmatol ma a silno si ma pritlačil k telu. ,,Dash nikto ti nesmie ublížiť. Moja Dashtar." neustále opakoval a čím ďalej ma viac stískal až som sa prebudila. Ťažko som otvorila oči. ,,Čo sa deje?" opýtala som sa poali a pozrela sa na vystrašeného Taruna. ,,Mal som hrozný sen, ublížil ti. Zabil ťa."hovoril. Ničomu som nerozumela. ,,Kto, čo sa deje? Veď žijem. To bol len sen. Už je to v poriadku. Som tu a živá." Pohladila som mu líce, ,,Ale prosím, dusíš ma..." Tarun ma ihneď pustil ale jeho strach v očiach nezmizol. ,,Čo sa ti snívalo?" spýtala som sa ho. Niečo začal splietať jedno cez druhé. Nedávalo to zmysel. Potom sa zapozeral cez okno a chladne povedal: ,,Za to môže Mokuto. To kvôli nemu ťa zabil... Je pre teba nebezpečný. Nesmieme byť s ním. Kvôli nemu ti môžu ublížiť." Pretrela som si dlaňou tvár a postrapatila si vlasy: ,,Tarun, pokojne, nič sa mi nestene to ti sľubujem. A keby sa aj niečo malo stať ty a Mokuto ma ochránite. Rovnako ako tebe verím aj jemu." ,,Ale Dashtar, musím ti to povedať, nemyslím si, že je to správne aby si s ním bola." Nadvihla som obočie: ,,Prečo si to myslíš? Prečo mu neveríš?" ,,Nepoznám ho, viem ty si s ním prežila mnohé veci, ale koľko utrpenia a bolesti bolo kvôli nemu? Rozprávala si mi príbehy a vždy v nich bola smrť. A to kvôli nemu." ,,Tarun prosím, nehovor takéto veci. Bol to náš osud. Muselo sa tak stať a on za to nemohol. Bol len bábkou osudu. Ja mu verím, nechcem ho opustiť." Chytil ma za plece: ,,Dash, vždy som veril, že tvore rozhodnutia sú tie najsprávnejšie, ale čo ak sa v ňom mýliš. A nebolo by to poprvý krát kedy si nevidela pravdu. Mýlila si sa v bohu, v Cellestoch v Dewi... Zamysli sa nad tým." Sklonila som hlavu a chvíľu som mlčala: ,,Ak narážaš na to, aby som si vybrala teba namiesto neho tak je to sebecké. Celý čas robím všetko pre teba. A ty ma teraz vstaviaš pred takéto rozhodnutie. Nie je to fér voči mne. Prosím už mi nikdy nič takéto nehovor." Postavila som sa z postele. Rozhodla som sa, že sa pôjdem okúpať. V hlave som mala celý orchester a  Tarunové slová mi tiež nepomáhali. ,,Dashtar nezabudni kto si. Nie si len nejaká obyčajná bytosť... Si naše svetlo... Mysli na to. Si božská bytosť." zamračila som sa: ,,Nie som žiadny Boh!" a zabuchla som za sebou dvere od kúpeľni. ,,Si stvoriteľ sveta a života. Tak ak nie si boh čo si?" zakričal za mnou. Neodpovedala som mu, radšej som si napustila vaňu a nejako sa do nej natlačila aj s krídlami. Tak nepraktické.

Mokuto


Ráno se probudil a v hlavě měl stále Tarunova slova. Ani spánek mi nepomohl...sere mě už hned jak jsem se vzbudil a to tu není...To zas bude den...Posadil se a povzdechl si. Rukou si přejel po jizvě na hrudi. Vždy když se dotkl té jizvy tak mu v hlavě probleskla vzpomínka na stříbrný meč toho Prastarého. Už nikdy se nezahojí... Nedával to najevo, ale právě kvůli té jizvě někdy nemohl dobře spát. Někdy ho jen trochu pobolívala a někdy to byla silná bolest. Jakoby ho stále někdo do toho místa propichoval mečem. Aspoň měl v hlavě myšlenky na něco jiné než na Taruna. Oblékl se a znova se posadil na postel. Podíval se směrem k oknu. Co když bude Dash vykládat nesmysly o mě...bude ji lhát o věcech, které dělám...přesvědčí ho o tom, že já jsem zlý?...Co když zůstane s ním a pouto, které má s Dash se naruší?  Ano! Myšlenky na Taruna se vrátily. Vrátila se mi...došla sem za mnou...sama mě vyhledala...přeci by mě hned tak neopustila kvůli nějakému trotlovi. Ach nesmím takto myslet...jen mi to skazí náladu...Kterou už od včera zkaženou měl. Sevřel ruce v pěst. Proč se zrovna mě musela stát taková věc...byli jsme v pohodě...občas jsme se neshodli....doprdele proč ho sem dotáhla? Potom mu hlavou proběhla vzpomínka na včerejšek. Chápu...pokud bude Tarun silný..ona bude moct odejít... Zamračil se ale potom se zasmál. Ne...pochybuju že takový trotl se něco naučí, pokud se bude dál takto chovat...A Dash si toho už musí pořádně všimnout! Jeho myšlenky už byli tak zamotané že už ani neví na co přesně myslí a co ti myslí...Proto se nad nimi jen zasmál. Jeden den a už mi hrabe...to jsem to dopadl...Potom přiložil ruku na místo kde měl srdce. Ale on netuší kdo já jsem...

Dash a Tarun.

Vyšla som z kúpeľni. Cítila som sa uvoľnene, ani hlava už tak nebolela. Tarun ležal na posteli s rukami prekríženými za hlavou. ,,Spomínal som si na dávnu dobu." ,,Akú dávnu?" naklonila som hlavu, a začala som sa obliekať. ,,Keď sme sedeli pri slnečnom jazere a ty si mi vytvárala zo svetla rôzne zvieratá. Slnko zapadalo a potom si mi začala spievať a všetko čo si spievala akoby ožilo." Usmiala som sa na neho a prehrabávala som si vlhké vlasy: ,,To boli pekné večery, mala som ich rada. " ,,To aj ja. A spomenul som si aj ako sme šli k moru a hľadali sme mušle. Bol som lepší ako ty, našiel som ich viac." zasmial sa. ,,No ty si nehral podla pravidiel, ty si sa za nimi ponáral aj do mora." Zasmial sa: ,,To nehral, ale vyhral som a to bolo podstatné." Tarun s tiež zbehol rýchlo okúpať a spoločne sme sa zhodli, že by sme sa mohli ísť najesť. Naraz nám niekto zaklopal na dvere. Tarun otvoril. Bol to Herano: ,,Máte spoločnú izbu?" boli jeho slová. ,,Aspoň dobré ráno by sa slušilo povedať. A áno máme nejaký problém?!" odvrkol mu. ,,Len som sa spýtal, nemusíš hneď útočiť. Vidím, že si ešte nepadol na hubu. Ale nestarám sa. Byť tebou by som sa ukľudnil lebo dostaneš poza ucho. A nebude to rukou našich rozmerov." ,,Herano!" rýchlo som skočila Tarunovi do reči, skôr ako by povedal zase niečo nevhodne. ,,Načo si prišiel?" usmiala som sa. Tarun sa natiahol a s nezáujmom sa vrátil na posteľ. ,,Chcem sa spýtať či sa pripojíte k nám na raňajky aj s ... s mojou milovanou ženou." ,,Samozrejme bude nám cťou. Choď zobudiť aj Mokuta. My budeme hneď dole." ,,Tak sa vidíme maj s anjelik, maj sa ..." a odyšiel zaklopať aj Mokutovi. Zavrela som dvere: ,,Tarun prosím ťa čo je s tebou? Prečo si tak odporný?" ,,Odpusť mi, neviem som stále vystresovaný z toho sna, ale už budem v pohode. Sľubujem." ,,V poriadku... Sú to moji priatelia, to vieš... Tak nechcem aby si bol k nim zlý." ,,Každý tvoj priateľ je pre mňa nepriateľ, lebo mi kradnú chvíle, ktoré som mohol stráviť s tebou." usmiala som sa: ,,Pozri sa Tarun, nikto nikomu nič nekradne, to sa ti len zdá, chápem, že je to pre teba šok, ale to ťa prejde. Uvidíš ešte aj Mokuta si oblúbiš." zaplietla som si vlasy do copu prehodený na jednu stranu a vyšli sme z izby. ,,No toho určite... Ale čo by som všetko neurobil pre teba..." zašomral. Zišli sme dole schodmi a uvideli sme stôl za ktorým sedela nádherná žena s Heranom. ,,Toto je moja najmilšia volá sa Viktória. A toto je Dash a jej brat Tarun." predsavil nás Herano.         

Herano prišiel zaklopať Mokutovy na dvere a spýtať sa ho či sa tiež pridá k raňajkám. ,,Ak by si teda mal záujem, budeme dole čakať. Ale utekám ja, lebo dostanem zase vynadané, ze mi všetko dlho trvá... Tak zatiaľ.

Mokuto


Postavil se z postele. Do ruky vzal meč, který byl opřený o zeď. Z něj se ihned odvázali černé obvazy. Zacítil jak meč zavibroval. Nikdy to nedělal, vždy jen když byla v blízkosti Dash. Až teď mu to přišlo zajímavé. Dokonce i ty... Usmál se. Meč, který může nést jen jeho právoplatný majitel. Nikdo jiný by se ho nedokázal ani dotknout. Ruka by mu jen prosvištěla rukojetí jako by to byl jen hologram. Možná se už nikdy nedozví, že právě Dash byla jediná, která dokázala nést tento meč v ruce a ihned se dostat to perfektního souzvuku. Meč si ji sám vybral. Možná meč sám cítí, že má k Dash silné pouto. Možná ji bere jako jeho součást. Světlo z venku se odrazilo od ostří meče. Čepel, která se nikdy neotupí. Znaky vyryté na čepeli se zableskly červenou barvou. Povzdechl si. Dnes tě asi nepoužiji...nemohu Taruna zmrzačit...i když bych chtěl...a vím, že by si si pochutnal na jeho krvi...Pozvedl meč výš a kolem něj se omotali černé obvazy. Pak si meč připevnil k pasu. V tom někdo zaklepal na dveře. Byl to Herano a zval ho k společné snídani. Dobře, děkuji za pozvání..hned jsem tam. Pokýval mu hlavou. Herano hned odběhl a on ještě předtím než vyšel z pokoje, se dotkl meče. Uvidíme jaký den nás čeká... Zavřel za sebou dveře, zamkl a zamířil dolů, kde už byli všichni, včetně Dash a Taruna. Dobré ráno... Pousmál se na Dash a pohlédl na cizí ženu za stolem. Nejspíš se jednalo o Heranovu ženu. Dobré ráno i tobě, jsem Mokuto. A pousmál se i na ni.

Dash a Tarun...

Keď prišiel Mokuto Herano sa hneď postavil: ,,To je Vitória, moja drahá." usmial sa. 6ena sa postavila a odhalila tak svoje veľké tehotné brucho ktoré si pridržiavala ľavou rukou. ,,Ja mi veľkou cťou." usmiala sa a znova si sadla. ,,Dobré ráno Mokuto..." zaželala som mu. Za chvíľku nám už priniesli raňajky a džbán s vodou a 5 pohármi. ,,Ako ste sa spoznali." spýtala som sa prvá aby som sa o nej dozvedela viac. ,,No som dcéra Vitoria, toho ste asi veľmi dobre poznali. Častokrát vás ešte spomínal." nádherne a milo sa usmiala, ,,No a keďže hneď po vojne nás s matkou vyhľadal aby sme mu pomohli vyliečiť Herana, tak tam sme sa prvý krát spoznali." ,,Takže si liečiteľka?" opýtal sa jej Tarun. ,,Ach ja nie, moja matka je... Ja som bola vtedy ešte mladá a hlúpa a Herano ma očaril aj keď bol ešte vtedy ochrnutý." Herano do nej šťuchol: ,,Jen sa priznaj, že ťa vzrušujú invalidi." zasmial sa. ,,No invalid si jedine teraz, vtedy si mal aspoň tú snahu niečo robiť..." zamračila sa na neho. Ja som sa zasmiala na Heranovi. Stále som nedokázala uveriť ako to, že s zaviazal do manželstva. ,,Takže nakoniec sa z lásky stvorilo manželstvo ano?" pýtala som sa ďalej. ,,No nemôžem povedať, že to bolo tak poetické. Vlastne ma sprznil a otec ho donútil si ma vziať." ako to Viktória dopovedala Heranovy zabehol kus slaniny. Tá ho silno buchla po chrbte: ,,Akoby som za to mohol len ja. Čo som mal robiť. Dash predstav si to, desať rokov si ochrnutý a zrazu sa ti postaví no v tom prípade by som pretiahol aj kobylu." po týchto slovách mne zabehol kus jablka. ,,Vlastne nie Dash ty si to nevieš predstaviť, tak ty Mokuto ty si to vieš určite predstaviť." pokračoval. ,,Tak kobylu áno. To mám akože za to, že som za tebou celý čas chodila hej. A ty ma prirovnávaš ku kobyle." ,,Ale drahá tak som to nemyslel..." Tarun sa rozosmial: ,,Takže toto je akože ten partnerský život áno?" naklonil sa k Mokutovy: ,,Aspoň vieš, že ti nechcem zle, keď nechcem dovoliť aby si čokoľvek skúšal na Dash." šepol mu a znova sa zasmial. JA som len pokrútila hlavou: ,,A máte vybrané meno pre bábätko?" spýtala som sa. ,,Áno máme, keď to bude dcéra bude sa volať Luna a keď syn bude sa volať Yuuto." usmiala sa na Herano. ,,A čo je vlastne s nimi? žijú?" spýtal sa ma Herano. Prikývla som: ,,Áno spia, kým nepríde ich čas."

Mokuto


Přisedl si ke stolu a o chvilku už zde bylo jídlo. Začal pomalu jíst a poslouchal debatu. Semtam se zasmál, když řekli něco vtipného, ale celkově se do debaty nezapojoval. Občas odpil z poháru vody, občas si odkusl z jídla. No když se ho Herano zeptal, zda si dokáže představit takovou situaci, jídlo mu zaběhlo a rozkašlal se. ech...no...ano... Se slzami v očích konečně spolkl sousto. Joj... Nakonec se nad tou situací zasmál. No nakonec se musel ozvat pán trotl. Zrovna jak mu Tarun řekl jeho poznámku týkající se zase Dash, odkusoval z bagety. Zadíval se před sebe a ani nemrkl. Žvýkal velmi pomalu. Zbytek bagety položil pomaličku na stůl. Ani nemrkl. Já jsem to tak věděl...on neumí držet hubu ani pět minut...Bez dalších slov pomalu dožvýkal sousto, pomalu ho polkl. Pak už jen bylo slyšet vrznutí stoličky a normálními kroky došel k baru. Poprosím něco lepšího než vodu... Po pozdravení se ho obsluha zeptala. Pivo?.. Nadvihl obočí. To z ní skvěle...a hodně... Opřel se loktami o barový pult a za chvilku už před sebou měl velké pivo s bílou hustou pěnou. Děkuji...A ihned se napil. Lahodný to mok.

Dash a Tarun...

Keď Mokuto odišiel od stola pozrela som sa kam ide. Bolo mi jasné kvôli komu odišiel. ,,A čo ty Dash? Ako to že máš skutočné krídla?" opýtal sa ma Herano. ,,Zložité..." stroho som mu odpovedala. ,,Dobre tak sa ťa nebudem viac vypytovať. A čo ty Tarun... Včera sme sa trocha porozprávali, ale chcel by som vedieť viac o tebe." Tarun akurát dojedol a pozrel sa na Herana: ,,Čo také ešte by som ti povedal. Včera si počul to dôležité." odpovedal. ,,No dobre tak ďakujem za rozhovor." a dopil svoj pohár vody. ,,A čo ty Dash. Herano ťa často spomínal. Hovoril o tebe akoby si bola mrtvá. Ale si tu. Hovoril že si sa vrátila domov, čo ťa priviedlo naspäť do tohoto sveta?" spýtala sa ma Viktória. ,,Niečo ma sem ťahalo... neviem čo ... ale musela som s vrátiť." usmiala som sa. Žena sa tiež usmiala: ,,Asi si už nechcela byť sama..." V momente ako to Tarun počul, nahnevane sa postavil od stola: ,,Nebola sama... Bola so mnou... Čo jej on môže dať a ja nie?" a vztýčil prst na Mokuta pri bare. ,,Tarun prosím..." snažila som ho stíšiť. ,,Nie Dashtar žiadne prosím! Odkedy sme prišli sem si úplne iná. A to prešiel len jeden deň a lezie mi to tu poriadne na nervy!" Vykročil k dverám. ,,Tarun kam ideš?" pýtala som sa ho. Neotočil sa na mňa len mi zakýval: ,,Nechávam ti priestor..." a odišiel preč z hostinca. ,,Nechcela som ho nijak uraziť..." poškrabala sa Viktória na čele. Herano sa ku mne nahol a zašepkal: ,,Dash, mám taký pocit, že si si našla horšiu ženu ako ja." snažil sa do tohto trápneho momentu vniesť trocha humoru. No nechytala som sa. Zahladená do prázdneho taniera som si povzdychla: ,,Je to moja vina. Myslela som viac na seba ako na neho, keď som s rozhodla, že sa vrátim..."

Mokuto


Pomaličku odpíjel z piva. Nechtěl sedět při stole s tím trotlem. Né že by mu vadila úplně jeho přítomnost, jen kdyby neměl tak tupé poznámky. Aaaach...dobré to je... Měl už asi půl poháru vypitého, když v tom se za ním ozval znova Tarunův hlas. A zase... Koukl přes rameno ke stolu a všiml si, že na něj ukazuje prste. Jasně...já jsem zase ten zlý... Zašeptal pro sebe a zavrtěl hlavou. Radši si zase odpil. Nakonec už jen slyšel jak se zavřeli dveře. Obsluha pokukovala od stolu k němu a zase nazpět. Už chtěla něco říct, no on si toho všiml a raději zavrtěl hlavou. Raději neřešit... Nakonec už jen slyšel slova Dash. Přeci jen, nebyl až tak daleko od stolu a ráno tu byl klid, takže slyšel co řekla. Ach jo...Ten tě má dobře omotanou kolem prstu...bezdůvodně se urazí a ty to hodíš na sebe a ještě si postěžuješ, že si se sem vrátila....Jak ten den tak krásně začíná...A znova se napil. Pivo bylo slabší než medovina, takže by měl být v pohodě.

Dash a Tarun...

,,Pôjdeš za ním?" spýtala sa ma Viktória. ,,Asi budem musieť ísť. Neviem čo všetko môže spravi´t, keď je nahnevaný. Prepáčte, že som vám skazila raňajky." povzdychla som si. ,,Ty sa neobviňuj. Nemáš pre to dôvod. Žena moja dojedla si? Nebude ti vadiť, keď sa pridám k Mokutovi na jedno?" usmial sa Herano. ,,Na jedno. Samozrejme... Na jedno." zašomrala a tiež vstala od stolu: ,,Idem na izbu si čítať. Tak sa zatiaľ maj aj ty Dash. Budem rada, keď s neskôr porozprávame len my dve celkom s mi hodí ženská spoločnosť." usmiala sa na mňa a odišla do izby. Herano sa tiež postavil a odkráčal si to so širokým úsmevom k Mokutovy. ,,Jedno veľké tiež poprosím." a oprel s o bar. ,,No dlho sme sa nevideli. Musím ti poďakovať za našu záchranu v prvom rade. Sme ti všetci veľmi vďačný, rovnako ako Dash. Ako sa cítiš, keď sa teraz vrátila? Musí to byť pre teba hotový zázrak. No až na toho ... Neviem nájsť nejaké pekné slová. Keď mi včera pomáhal. Myslel som, že vyletím z kože. Hnal ma ako nejakú mulicu, len aby sa vrátil k Dash. Asi ťa v láske nemá, a rovnaký postoj máš k nemu aj ty čo? Máš nejaký plán čo chceš v nejakej blízkej budúcnosti robiť?" neprestajne sa ho pýtal...
Keď Herano odišiel od stola, rozhodla som sa, že musím nájsť Taruna. Rýchlo som vybehla z hostinca. Rozhliadla som sa okolo no už tu nebol. Preto som mávla krídlami a vyletela som tak, aby som ho lepšie mohla nájsť. PO nejakom čase som ho našla. Bol v úzkej uličke, ponorenej v tieni a opieral sa o múry domu. Nikto okolo neho nebol. ,,Tarun, môžeš mi povedať, prečo sa takto správaš?" hneď som sa spýtala keď som pristála pred ním. Nepozrel sa na mňa: ,,Ja? Ja sa správam zle? Ty sa pozri na seba." ,,Vôbec ti nerozumiem..." ,,Vieš čo už som to asi trocha pochopil. Vlastne už ma nepotrebuješ, lebo si našla Mokuta a ďalších priateľov." ,,To vôbec nie je pravda!" ,,Ale je, veď si spomeň. Aká si bola v Edene. Tarun sem Tarun tam. Buď pri mne. Neodchádzaj odo mňa." ,,Áno potrebovala som ťa..." ,,To si ma potrebovala ako gázu na ranu. A teraz sa ti rana zahojila, tak gázu nepotrebuješ." ,,Prečo si takýto?" ,,Spomenul som si, čo na mňa povedala tá žena ktorú sme stretli. Ďalší mazlík... Mala pravdu. Som len ďalšia tvoja hračka. Ktorú keď nepotrebuješ tak si ju prestaneš všímať." ,,Tarun. Váš slová." ,,Nie Dashtar. Ak ti tak veľmi vadí, že chcem byť s tebou, tak si spomeň čo si spravila, keď som chcel odísť od teba, aby som sa osamostatnil. Ja nie som ten idiot, za ktorého ma všetci považujú. Takého idiota si spravila ty zo mňa. Takže sa teraz nečuduj, že sa takto správam. A choď už radšej preč. Musím vychladnúť. Vrátim sa keď už budem normálny ako si praješ dobre.... Tak načo čakáš choď."
Už viac som mu na to nič nepovedala. Vrátila som sa do Dellarumii.

Mokuto


Herano se postavil vedle něj a obědnal si pivo. On mezi tím dopil svoje a tak si objednal další. No...už to bude přes padesát let...Odpověděl mu a čekal až dostane svůj pohár piva. Nemusíš mi děkovat, byla to zásluha všech. Jen, nerad vzpomínám na ten čas...konec mi nebyl příjemný. Odpověděl mu a konečně se mohl napít. Tak na střetnutí po letech...Pozdvihl pohár piva a napil se. Chvilku mu neodpovídal. Je to pro mě jako znovuzrození...když jsem si myslel že zmizela...že zemřela...zhroutil se mi celý svět a teď když je tu...zpátky, tak se mohu zase radovat ze života. ikdyž hentoho trotla mohla nechat doma....nechci se ale o něm bavit. Viděl si sám jaký je...Řekl potichu, aby ho neslyšel další kdo by to pak mohl náhodou vykecat Dash a zase by byl on zlý. Vůbec netuším...Dash mě požádala abych ho trénoval...a nějak se mi do toho nechce...asi víš proč...Potom se otevřeli dveře a Dash se vrátila zpět. Otočil na ni pohled. Taruna však nikde neviděl.

Dash

,,Tak na to stretnutie." tiež si Herano pripil a odpil si. ,,Ale najviac dlžím Dash, keby nebolo nej som mŕtvi. A celý ten čas som si myslel, že je tiež zomrela. Smutné to bolo pre mňa, ale pre teba to muselo byť veľmi ťažké. Veď si to priznajme, aké city si k nej prechovával, a stále asi prechovávať. Aj keď 50 rokov je 50 rokov. A ty ho máš trénovať, no priateľ nezávidím ti. Mal by si sa radšej na to vykašlať. Alebo ak chceš dám ti taký návrh. Čo keby sme si to vymenili, ty sa budeš starať o moju ženu a ja ho budem trénovať. Peklo ako peklo." zasmial sa a odpil si z pohára: ,,Ale nie, nemal by som žartovať, moja žena má oči a uši všade. Vieš čo to je mať za manželku čarodejnicu. Niekedy tak snívam o tom aký som mal život pred ňou, kým som si proste len užíval. A teraz mám mať potomka, ve´d mňa klepne ak bude taký ako som bol ja. Nežartujem, ja si hodím asi slučku." ako sa tak rozprávali. pristúpila som k baru aj ja. Chvíľu som bola ticho. ,,No čo Dash? Je v pohode, alebo stále urazený." spýtal sa ma Herano. ,,Ja neviem. Je mi nejako veľmi ťažko." odpovedala som mu. ,,Je ti zle? Prosím len nebuď tehotná... To keď som naposledy počul ... Je mi nejako ťažko... Môj život sa otočil hore nohami." rozklepane a s vyvalenými očami si rýchlo odpil z piva.  ,,Nie, to určite nie som..." odvrkla som. ,,No našťastie, jedna pokazená výchova ti už asi stačila..." zasmial sa. Prevalila som očami a radšej som od nich odišla do izby. Herano si zakryl ústa: ,,Že ja vždy viem povzbudiť, to je o mne známe..."

Mokuto


Poslouchal Herana, ale na otázku o citech mu neodpověděl. K Dash toho cítí strašně hodně, ale teď není vůbec čas na taková slova, ani nálada. Nom...ano...je to celé na hovno...Odpověděl na všechno a dopil celý pohár piva. To už stála vedle Dash, no než stihl něco říct, tak se do řeči pustil Herano. Proběhlo to všechno tak rychle, že Dash byla zase pryč. Povzdechl si. To je dneska den...Zamumlal pod nosem. Hmm...omluv mě prosím...asi bych měl jít za ní...a nebo v případě odmítnutí, do vlastního pokoje. Vidíš to...jedna bytost a dokáže to pokazit den všem...Nakonec poplácal Herana po rameni. Zatím se měj... A zamířil ke schodům. Pomalu vyšel schody a v chodbě se zastavil. Netušil kde má Dash pokoj. Opřel se tedy o zeď a přemýšlel nad tím, či se má ozvat anebo ji raději nechat na pokoji. Avšak dneska mu už asi může být jedno pokud se na něj naštve i Dash. Dash...Vyslovil celkem nahlas. Nevím či chceš být sama nebo ne...ale jestli chceš společnost anebo si promluvit tak jsem tu...em...ja totiž nevím kde máš pokoj...hmm...ale pochopím jestli budeš chtít být teď sama...

Dash...

,,Volám sa síce Erik, ale takú spoločnosť by som si prial..." ozval sa akýsi mužský hlas z dverí, ktoré boli k Mokutovi najbližšie. 
Bola som v izbe a nevedela som ši si sadnúť na stoličku, či postel, alebo radšej ostať stáť. Bola som celkom rozhodená. Vtom som počula Mokutov hlas. Zaváhala som, no nakoniec som dvere otvorila a počkali kým vôjde. ,,Spoločnosť sa mi hodí." usmiala som sa. Chvíľu som mlčala a chodila som sem a tam. Potom som prehovorila: ,,Bol to vôbec dobrý nápad sa vrátiť? Mám z toho výčitky. Ale počkaj pred tým ako sa ma budeš chcieť zastať, že no nie je moja vina počúvaj toto. Tarun bol malé dieťa v dobe keď sa za mňa obetovali hromové zvieratá. Eros ho zachránila. To je hromové zviera potomstva, aby zachovala krv Cellestov. A ja som ho vychovala. Bola som mu najskôr matkou a potom staršou sestrou ktorá ho vždy ochraňovala. Ale asi som moju starostlivosť prehnala a príliš som si ho k sebe pripútala. Vtedy mi to neprišlo ako zlé, ale teraz vidím, aký veľký to bol omyl. A on si to tiež všimol. Dala som mu možnosť aby si odo mňa bral moju silu a tým som ho ešte viac k sebe pripútala. Ja som tak hlúpa. Teraz je nahnevaný na všetkých aj na mňa. Čo mám robiť... Ako mu to mám vysvetliť..." pristúpila som k Mokutovi a rukou som ho potlačila aby si sadol na posteľ. Zase som mlčala a len tak sa mu pozerala do očí, keďže teraz bol skoro v mojej výške. Potom som si sadla k nemu a oprela sa mu o ruku. Krídla som nechala volne visieť. ,,To bude moja chyba... áno moja... Ona to krásne nazvala. Mazlík... To isté som spravila aj tebe. Ani ty bezo mňa nechceš byť. Čo som to za stvorenie." chvíľku som len tak opretá sedela a hľadela som tupo do zeme. V mysli som sa pohrávala s myšlienkou, či som na vine ja alebo niekto druhý. Naraz sa dvere roztvorili a do miestnosti vošiel Tarun. Všimol si ako som sa opierala o Mokuta, aj napriek tomu, že som sa ihneď postavila. Nadvihol obočie: ,,Nemusela si mať snahu..." potom sa pozrel na Mokuta: ,,Hľadal som ťa a Herano mi povedal, že si šiel za ňou. Chcel som sa ťa spýtať, kedy sa pustíme do tréningu? Navrhoval by som hneď..." poedal veľmi chladným neosobným tónom...

Mokuto

Hmm? Trochu se lekl, když se ozval Erik z vedlejších dveří. Párkrát zamrkal a zavrtěl hlavou. To asi ne...Zamumlal, ale nakonec se otevřeli dveře a Dash ho pustila dovnitř. Docela se mu ulevilo. Pomalu vešel do pokoje. Dash vypadala docela nervózně. Nakonec promluvila jako první. Hned její první otázka ho dost zaskočila. Lehce nad tou otázkou zavrtěl hlavou. Nakonec ho donutila se posadit, ona si sedla vedle něj a opřela se o něj. Po chvilce začala znova hovořit. Dash...je těžké ti na tohle něco říct, ale pokusim se to vzít polopatě. Sama jsi jsem chtěla jít, jak jsi řekla, něco tě sem táhlo...tak si teď nevyčítej, že jsi tady...prostě jsi tu a tečka. Začala velmi klidným hlasem. To co z Taruna vyrostlo, bohužel...já chápu, že jste byli jen vy dva, nikoho jiného neznal...ale on už není malé dítě...měl by pochopit, že nebudete navždy jen vy dva...musí pochopit, že ty se chceš bavit i s jinými...že máš přátele. On s tebou prožil desítky let, ale musí si uvědomit, že já jsem tě desítky let neviděl...Já upřímně nedokážu pochopit co očekával...že si podáme ruce a půjdeme každý vlastní cestou? Ano...z jedné strany může být chybou to, že si ho takto na sebe připoutala, ale z druhé strany je chyba na jeho straně, že nemá rozum...tedy...strašně moc si o sobě myslí. Víc se na ni natlačil a hlavu dal blíž To ho tak nazvala Shia? Pozasmál se. Ehm...neřeš její názory...a ne! Já nejsem žádný mazlík...ikdyž..Podíval se zase na ni. Mmm….Nadvihl obočí a velmi lehce do ni drcl a pozasmál se nad tím. Ale nee...Víš co, já jsem byl ten, který šel jako první za tebou...né kvůli tomu, že jsi nádherná, roztomilá nebo přitažlivá...ale kvůli tomu, že jsem v tebe hned poznal cizince v tomto světě..tak jako jsem byl já. To, že bez tebe nedokážu být není kvůli tomu, že by jsi mě nějak osvojila, připoutala k sebe...ale kvůli tomu, že to chci já...sám od sebe, kvůli tomu, že tě zbožňuju, kvůli tomu, že jsi byla mým prvním přítelem...kvůli tomu, že jsi byla první osoba, kterou jsem potom všem čím jsem si prošel, dokázal mít rád...a mé k city k tobě každým okamžikem rostou a rostou...a to jen kvůli tomu, neboť tě znám. Vím kdo jsi, vím jaká jsi. Kdyby ses mi nelíbila, protivila nebo by jsi nebyla taková jaká jsi, třeba bych takový k tobě nebyl. Dash..ty jsi úžasné stvoření...V tom do místnosti vešel Tarun. Dash se hned od něj odlepila a vstala z postele. Nad tím jen převrátil očima. Teď na žádný trénink nemám náladu...já bych to nechal až poobědě… Odpověděl mu. Nelhal mu, opravdu teď na to neměl náladu.

Dash a Tarun....

Ešte pre tým ako do miestnosti vošiel Tarun som sa usmiala. Mokutové slová ma zahriali na srdci. 

,,Tak keď nemáš chuť na tréning, tak poď bojovať. Hneď teraz..." ako to povedal, bez toho aby som to čakala, pritlačil mi ruku na hruď a vytiahol mi moju energiu z tela. Objavilo sa svetlo, ktoré žiarilo omnoho silnejšie, ako sa objavilo na lodi, pri tomto akte. Energiu ktorú si vzal bola omnoho väčšia ako kedy si niekedy zobral. Toto rýchle vyčerpanie energie mi podlomilo kolená a spadla som na zem. ,,Tarun!" vykríkla som. Vyzeral akoby ho to vôbec netrápili. Jeho telo bolo nasiaknuté obrovskou silou energie. Vystrel ruku a na diaľku otvoril okno a priskočil k nemu: ,,Tak čo už máš chuť bojovať a trénovať. Čakám ťa..." povedal a vyskočil doďaleka. ,,Mokuto..." vzdychla som a pomaly sa postavila, ,,čo to do neho vošlo? Prečo sa tak správa, toto ešte nikdy nespravil, nikdy to nespravil vez môjho vedomia a nikdy si nezobral tak veľa. Cítim sa tak vyčerpaná... Mali by sme ísť za ním a upokojiť... Neviem čo môže spraviť..." povedala som vysileným hlasom.

Mokuto


Plácl se do čela. Tak teda dobře no...Pomohl Dash vstát. Trošku mu preplo...Pousmál se a pohladil ji po vlasech. Neboj...neublížím mu, nebo se aspoň o to pokusím. Něžně ji jednou rukou obejmul a zvedl ze země. Vím, že bys šla raději po svých, ale takto to bude rychlejší...Přitiskl ji k sobě tak jako předtím když ji vytáhl z vody. Drž se prosím...V momentě zmizeli z místnosti a objevily se na ulici. Tam se hned odrazil o země a už stály na střeše z jedné budov. Očima hledal sebemenší náznaky jeho přítomnosti. Vzal si toho od tebe fakt hodně...a vůbec se to nesnaží skrýt...Cítil ho velmi jasně a čistě. Povzdechl si a znovu se přemístili. Tarun se dostal až za hradby...našel celkem vhodné místo na boj. Byla to velká travnatá plocha, kde nebyli lidé. Čekal tam na něj. Objevil se společně s Dash asi deset metrů od něj. Cítil tu moc z něj. On však zůstaval klidný. Pomaličku postavil Dash na zem a mrkl na ni. Zkus nabrat síly, odpočiň si...Já ho uklidním...Otočil se pak čelem k Tarunovi.

Dash a Tarun...

,,Ja ťa úplne chápem... Asi som pri ňom mala veľmi skreslený pohľad, aký je v skutočnosti. Ale prisahám ti, on sa takto nesprával. Za čas čo sme boli v Edene, to bol úplne iný človek... A nejaké dobroty si dáš v hostinci. Nechcem sa zdržiavať moc v uliciach." povedala som Mokutovy a vybrali sme sa smerom do Dellarumii. Kráčala som pomerne rýchlo. Aj keď sa mnohý ľudia za nami otáčali, stratili sme sa im z oči, skôr aby si vôbec uvedomili kto vlastne sme. ,,Ináš všimla som si, že ti Heranouž tak veľmi nevadí, ako to bolo kedysi, dokonca mi to príde, že sa stal tvojim priateľom." usmiala som sa na Mokuta pred vstupom do hostinca. Vo vnútri boli ľudia, ale nebolo ich tak veľa ako večer. Každý asi mal ešte svoju robotu na to aby len tak posedával. No jedna postava, tam nervózne stepovala a chodila okolo baru ako sup okolo zdochliny. ,,Och tak som rád, že ste v poriadku. Pil som si tak pivo, samozrejme stále to prvé a ten tvoj brat, tu roztreskol dvere akoby mu to patrilo. Mali ste nejaké zhody, tak som sa o vás trocha obával. Aj tie blesky v diaľke nezneli najlepšie." začal Herano. ,,Všetko v poriadku, kam šiel?" hneď som sa ho spýtala. ,,Asi do izby... šiel hore..." odpovedal mi Herano. Otočila som sa na Mokuta: ,,Idem tam, musím si oddýchnuť a možno prehodím pár slov ešte..." a vybehla som hore schodmi. No vybehla, teda sa skôr horko ťažko po nich vyštverala. ,,Hej Mokuto, poď pozývam ťa na pivo... Čo sa stalo? Nejaké problémy?"

Mokuto

Ještě uvidíme co se z něj vyklube... Už se o něm moc dál bavit nechtěl. Aspoň né teď. Potřeboval si prv schladit hlavu. No...zdá se mi klidnější...sice ukecaný je víc a někdy poví dobrou hovadinu, ale zdá se mi zatím v pohodě... Vstoupily do hospody. My o vlku a vlk... Zamumlal a podíval se na Herana. Dobře...zatím se měj...To už ale Dash byla na odchodě k pokojům. Jeho pohled se otočil zpět na Herana. Jo, to se mi teď celkem hodí...Pokýval hlavou a zamířil k baru a obědnal si pivo. Povzdechl si. Troška se ten trotl vymkl kontrole a tak nějak si chtěl zabojovat... Ukázal mu ránu na břiše. Možná přišlo divné, že tam je jen v kalhotách a bez trička. Ale asi to bylo jedno, nikdo si nestěžoval. Jen paní za pultem se na něj stále dívala, tak zamyšleně a pohled neodvrátila ani když si někdo vedle chtěl objednat a ona ho komplet ignorovala. Já si z něj dělal srandu, jen ten magor byl schopen se odpálit jen aby mě...hmm...zranil? Podíval se na Herana a zavrtěl hlavou. Trotl...Dodal na konec.

Herano...

Spoločne s Mokutom pil pivo. ,,No tak chlapec má celkom odvahu, to mu musím uznať. Je málo takých, ktorý sa odvážia proti tebe postaviť. Alebo je to tá hlúposť? To je tiež dosť možné." srkol do seba penu: ,,Ale troška ho aj chápem. Veď zober si to, vraj boli celý čas sami. A 50 rokov. Akože mi nepovedz,, že pri niekom ako je Dash sa len tak dokázal udržať. Ako vieš ako to myslím. Ja keby som s ňou bol 50 rokov niekde, len my..." vetu nedopovedal a radšej zatriasol hlavou. ,,Nemôžem si také veci predstavovať, žena mi to zakázala... Ale čo ak je toto všetko úplne proste. Proste asi ju má viac rád ako len sestru. A berie ťa ako soka. Aj keď čo sa týka Dash, tak s ňou si asi človek moc neužije. Je taká... hm... Ale moja žena, to je hotová dračica. Je to taká žena krv a mlieko. Dash je krásna, ale je to divné, veď ona nie je človek, ani vlkolak, v podstate to nie je bytosť. Odkedy ma zachránila, a povedala mi čo vlastne je tak ... je to divné. Neviem to vysvetliť. Veď stvorila náš svet. Asi mi praskne hlava zachvíľu..." zasmial sa a rýchlo stíchol. ,,Sakra, a je tu." zašomral. Zo schodov pomaly kráčala Viktória. ,,Ach drahý, na jednom stále?" zasmiala sa a potom sa pozrela na Mokuta: ,,Preboha a tebe sa čo stalo?" vyvalila oči pri pohľade na ranu a jeho jazvu: ,,A kde máš tričko?"

Dash a Tarun...
Keď som prišla na izbu, u´ž ma tam čakal Tarun. Nemala som chuť sa na neho ani pozrieť. len som si rýchlo ľahla na posteľ. ,,Dashtar?" prehovoril po nejakej chvíli akurát v momente, keď som skoro zaspala. ,,Áno?" odvrčala som mu. ,,Viem, že som to posral na plnej čiare... ako to mám odčiniť?" pýtal sa ma. Vôbec som nemala náladu sa s ním baviť tak som mu neodpovedala. ,,Dobre chápem, ale čo keby sme na to zabudli. Sklamal som..." znel veľmi ľútostivo. ,,Nesmieš zabúdať, lebo budeš opakovať svoje chyby... "

Mokuto

Já věřím Dash, že by sním nic neměla...tuším, že mi to včera i naznačila, že nic s nikým neměla. A já ji věřím...víc než komukoliv. Odpověděl mu a napil se. Na ex vypil asi polovinu poháru. Aaach...Olizl si rty. A ano...Dash je nádherná...nic krásnějšího mé oči neviděly...jen si ode mně drží velký odstup..a já ji chápu. Znova se napil, ale už normálně. Nezáleží na tom, co je zač, ať už je to člověk nebo tvor z jiného světa. Podle mě vždy záleží na tom ho nebo ji máš rád a co pro tebe znamená. Pousmál se a otočil pohled na Herana. A pár takových hlupáku tu bylo...a jak dopadli... Zasmál se. Dopil první pivo a objednal si další. Dneska bude dlouhý den...Zamumlal. Pak došla Viktoria. Otočil se na ni. To je celkem dlouhý příběh. Usmál se na ni. Někde v trávě, spálené a roztrhané...to mě tak připomíná, že bych si měl sehnat nové...A napil se z nového piva.

Tarun s Dash byli v pokoji a ani jeden z nich nevěděl, že jsou oba sledováni.  Na protější budově, na střeše, seděla postava a nikdo si ji nedokázal všimnout, ani kdyby se na to místo podívaly. Bílé obyčejné oblečení, u pasu černý meč. Dlouhé fialové vlasy mu zakrývali obličej. Jen ústa, které šli vidět se změnily do velmi širokého úsměvu. A vše může začít...Zašeptal.

Herano a Viktória.

,,Spálené vravíš? Zvláštne tričko, len tak sa roztrhá a spáli. No A áno mal by si si niečo zohnať. Niektoré ženy by si svojou hruďou mohol pohoršiť a mnohých mužova zabambiť." zasmiala sa a obrátila sa na Herana: ,,A ty stále pri tom jednom pive heej?" Herano si odkašlal: ,,Áno samozrejme, to je s´tále to jedno..."začal sa trocha ošívať. ,,A o čom ste sa rozprávali drahý páni?" vyzvedala. ,,Tak všelijako, dozvedel som sa že Dash je panna a tak." ale ako dopovedal vetu ihneď ľutoval. Viktória si pohladkala svoje brucho: ,,No aspoň má istotu..." zaškerila sa. Pobozkala Herana na líce: ,,Idem do mesta, ak chceš Mokuto, nájdem pre teba nejaké to tričko.Ak budú mať niečo v tvojej veľkosti. Tak sa majte zatiaľ, a ty radšej už nefantazíruj." Herano počkal kým odišla a rýchlo dodal: ,,Nedaj sa zmiasť jej priateľským vystupovaním. Je zlá veľmi zlá... Čarodejnica. Keby chcela, zničila by toto mesto lusknutím prsta. Ale na mňa nemá. Ja som rád, že na mňa jej tá moc nefunguje. Vieš čoby to bolo? ... Ale som veľmi zvedaví čo sa nám narodí... Bude to vlkolak alebo človek? som veľmi zvedavý... Ale som na seba hrdý."narovnal sa a pobúchal si po hrudi.

Dash a Tarun... 
Počkal kým som zaspala. Nesnažil sa so mnou komunikovať. Pohladil ma po vlasoch , zakryl dekou a vyšiel z izby. Mal na pláne si trocha obzrieť mesto. No hneď ako zišiel dolu schodmi a uvidel Herana s Mokutom pri bare, rozhodol sa, že sa k ním pridá. Postavil sa vedľa Herana, aby bol medzi ním a Mokutom a objednal si pohár vody. ,,Zaspala... a asi bude dlho spať. Mám pocit, že som to prehnal. Nepremýšľal som."

Mokuto

No...jak to říct...hmm...udeřil do mě blesk...Odpověděl ji a usmíval se nad komunikací mezi Heranem a jeho ženou. Taky by chtěl něco takového mít. Žít klidný život, avšak, dokázal by to? Dokázal by se jen tak usadit a už nikdy nebojovat. Nezachránit celý svět, celý vesmír. Nikdy by ho nenapadlo že on bude právě mezi těmi co tohle dokázali. Za ten čas toho zažil hodně. Bojoval, krvácel, umřel, smál se, našel nové přátele a ...Hlavou mu proběhla myšlenka na Dash. Zamiloval se? ….Sklonil hlavu k pivu. Vážně je to takový pocit? Zavrtěl hlavou a takovéto myšlenky hodil na pivo, že díky němu teď zase takové má. Potom se otočil zpět na Herana. Poslyš, ty jsi přeci imunní vůči...hmm...jak se to jmenuje...takový ten útok co například vytvoříš oheň, blesk, vodu...atd...hmm...no asi víš co myslím...no...jsi imunní, že ano? Docela by se mi v budoucnu tvá imunita hodila...mám menší plán s tím trotlem a hodila by se mi tvá pomoc. Po tom zaslechl jak někdo jde po schodech. Hned jak spatřil kdo to je, tak se otočil zpět k pivu. pšš...Velice potichu dal naznak Heranovi. Tarun se k nim připojil. Nechtěl mu odpovědět ale nakonec odpověděl. Ty už to přeháníš od začátku... A celý pohár piva vypil.

Herano a Tarun....

Herano pozdvihol obočie, kým čakal než sa Mokuto vykokce: ,,Áno, som imúnny voči mágii ak sa na to pýtaš a keď potrebuješ s niečim pichnúť, tak sa kedykoľvek obráť na mňa. Ale neviem ako by som ti ja s ním vedel pomôcť." zasmial sa a odpil si. Keď prišiel aj Tarun, tak naznačil gestom, akoby si zazipsoval ústa, že mlčí. Tarun sa usmial kútikom úst: ,,Možno áno, možno nie, dôležité je z akého pohľadu sa na to pozrieš." ,,Ja ako sa pozerám, tak sa pozerám, stále nevidím, žeby tvoje správanie bolo v pohode." dodal Herano. Tarun sa na chvíľu odmlčal a keď prehovoril jeho tón bol veľmi vážny: ,,Chcem pre svoju sestru len to najlepšie. A ak by jej malo ublížiť stretnutie s niekym, kto mal možno zostať jej minulosťou, tak spravím všetko aby som ju pred tým ochránil. Aj tak si myslím, že ak vám na nej záležalo, mali ste ju vyhľadať. Dobre ja chápem, že ste si možno mysleli, že zahynula, ale v tom prípade ste ju totálne podcenili. Len toľko asi." ,,Neviem či si myslíš, že si nejaký spasiteľ sveta, ale aj tak... Prečo proste sa nemôžeš správať, priateľsky, a keď už ináč nie tak aspoň s úctou k nám. Bojovali sme vo vojne. Videli sme toho viac ako si vieš predstaviť. A ty jediné čo dokážeš, je len podrývanie a pohŕdanie nad nami." zavrčal Herano. ,,Ako si vy zoberiete moje slová k srdcu je vaša vec. Ešte sa uvidí ako to všetko dopadne, ako dopadnete vy. Ja sa bojím ale jednej veci. A toho, že keď sa znova s vami stretla bude nasledovať niečo veľmi, veľmi zlé. Mier je veľmi krehký." Ako to Tarun dopovedal Herano sa zamračil: ,,Čo tým chceš povedať? Myslíš si, že nosíme smolu, alebo ako si to mám vysvetľovať." ,,Či nosíte smolu, alebo nie, to neviem. No spoznali ste sa v najhorší časoch, keď to bolo najviac potrebné. Len smrť a boje. Čo si teraz myslíte? To, že sem prišla je len taký výlet? Stretnúť starých priateľov? Podebatovanie pri pive? Nie... Nemajte ružové okuliare. A možno ma trocha aj pochopíte..."