DellaRumia

Dash...
Pozrela som sa na Mokuta so širokým úsmevom. ,,No neviem či niečo nájdeme, ale možno v kúpeľoch bude nejaké občerstvenie. Nespýtame sa tam." Povedala som a vyrazili sme smerom, ktorým ma poslala mladá žena, ktorej som sa pre istotu spýtala na cestu. Mesto sa začalo preberať a ulici sa znova naplnili ľuďmi. Aj keď mnohé budovy boli zničené ale všetci si začali pomaháť a opravovali tú spúšť. ,,Je neuveriteľné ako ľudí dokáže každá pohroma stužiť. Ale škoda že sa tak nesprávajú stále."

Mokuto

Tak dobře, snad tam bude něco. Pousmál se a pokračovali v cestě dál. Za nedlouho se na jedné křižovatce objevila cedule se šipkou do prava s nápisem Lázeňská ulice. Odbočily tedy do prava a mířily do cíleného místa. To máš pravdu. Až se všechno opraví, věřím tomu že se zase každý bude starat sám o sebe... Po chvíli dorazily do ulice lázní. Celá ulice byla vlastně jeden velký komplex, kde je vše co se týče relaxu, odpočinku, nabití nových sil apod. Některá místa byla stále zavřená, ale cedule s nápisem "Horké prameny otevřeno" už byla venku a ukazovala kterým směrem máme jít. Tak jsme tu...netrvalo to zase tak dlouho. Podotkl a zamířily tam kam je naváděla cedule.

Přesun-> Lázeňská ulice

Dash...
,,Máš pravdu, už krasnejsia ani asi nemôžem byť." Zasmiala som sa. ,,No ja sa asi veľmi, veľmi dlho dožívam. Je zvláštne že som staršia ako ty, keby sa to bralo na na ľudské roky by som mohla byť tvoja prababička, no aj keď moja duša je staršia ako päťsto tisíc rokov možno viac ako milión. To je podivné som tak stará." Zamyslela som sa nad svojím vekom. Boli sme už pred dellarumiou. ,,No keby niečo stále mám 19 rokov dobre ." Zasmiala som sa a vošla dovnútra.

Mokuto


Usmál se při jej první větě a pak se trošku zarazil. Milion let... Na chvilku se zamyslel a potom ji odpověděl. To je divné...pro mě bude taky lepší když budu pouze vědět že máš 19. Zasmál se. No ale měl k tomu dobrý důvod, přeci jen..mít za kamarádku teoreticky starou babku se mu moc nelíbilo, ale zase musel uznat, že Dash je úplně jiná rasa než je on. Vešel taktéž do Dellarumii. Hostinec byl už plný lidí. Zase těch stejných štamgastů, kteří zde popíjeli a bavili se. Hospodský lehce kývl obou dvom na pozdrav. Chceš tu ještě být, či jdem spát? Optal se jej a trochu zívnul. Snad se mi bude dobře spát...ikdyž počkat...ja mám přeci zničenou postel...ach jo...

Dash...
Mali by sme ísť spať, to bude najlepší nápad. Veď ešte budeme mať dosť času sa spolu zabávať, tak ti prajem dobrú noc. Rozlúčila som sa s Mokutom a vybehla som do svojej izby. Pripravila som sa na spánok a vliezla som do postele. Chvíľu som sa pozerala von oknom. Videla som oblohu s hviezdami a domu oproti. V niektorých oknách sa ešte svietilo. Viečka mi začali klipkať a po chvíli som zaspala. Za chvíľu prišiel sen. Obyčajný. Nedeľa som na prehru jazera a okolo mňa pobehovali deti. Občas som im zakývala. Slniečko zapadlo a opierajúc o palicu so zhrbeným chrbtom som sa vybrala domov. Začala som umývať riad a videla som svoju zvráskavenú tvár v odraze hrncov. Strhla som sa zo sna. A hneď som utekala k zrkadlu skontrolovať svoju tvár. Našťastie bola krásna ako vždy. Vonku už svietilo slnko.

Mokuto

Dobře dobře...tak i tobě teda hezkou dobrou noc...Mrkl na ni a pomalým krokem se vydal do pokoje. Aspoň že matrace je v celku...Pomyslel si. Otevřel dveře od pokoje a před sebou viděl kusy dřeva, která kdysi byla postel a na kterých ležela matrace. Povzdechl si, sundal ze sebe oblečení a pomalu si lehl na matraci. Znova si povzdechl a zakryl se dekou. Bude více času, kdy se budeme bavit..Vzpoměl si na poslední slova Dash, než utekla do pokoje. Usmál se nad tím a trošku se mu změnily myšlenky. Mmmm…. Stále se usmíval. Ale ne...měl bych spát...Otočil se tedy na bok a pokusil se usnout. To se mu povedlo celkem rychle. Snil se mu hezký sen, ale po probuzení si nic nepamatoval, sice nějaké ty útržky ano ale jinak nic. Posadil se na postel. Znova si povzdechl. Blbá postel...tedy...matrace...Narovnal se a zapraskalo mu v zádech. Uhuh...Pomalu vstal. No rychle to ani nešlo. Pak si všiml něčeho, co si včera večer nevšiml...měl tu nové čisté oblečení. Objevil se mu menší úsměv na tváři a zamířil k němu,.

Dash...
PO rannej hygiene som sa obliekla do prichystaného oblečenia, upravila si vlasy a zbehla som do hostinca, kde som si následne vypýtala niečo na raňajky. Pomaly som prežúvala, uchlipávala si z teplého čaju a predstavovala som si, ako asi bude vyzerať mesto elfov, alebo elfovia samotný. Ako sa budú správať. Hoc sme už nejakých stretli, ale čas na spoznávanie nebol. Predstavovala som si aj krajinu, ktorou budeme cestovať. Už som sa tešila na moment keď roztiahnem svoje krídla a vyletím na nebesá. Keď ucítim chladný vietor , ktorý sa mi bude hrať s vlasmi. Pomaly som dojedala.

Mokuto


Oblečení bylo obyčejné. Tmavé, černé kalhoty, triko a na to vystuženou vestu. Byla celkem těžká, ale pociťoval, že na různých místech má spevnění, takže bude dobrá na obranu. Pak vyšel z pokoje a zamířil do sálu. Tam už byla Dash, a jedla. Když tam došel, popřál ji dobré ráno a taktéž si šel objednat něco lehkého k jídlu. S jídlem pak došel k Dash, kde začal jíst. Od hostinského se dozvěděli, že Elizabeth tu bude každou chvíli. Vyspala jsi se? Zeptal se Dash. Za chvilku donesl hostinský dva velké batohy, plné jídla, pití, mapy s vyznačenou cestou a dalšími věcmi. Hned se podíval na mapu. Bude to dlouhá cesta...je to až na druhé straně světa...Ukázal Dash vyznačené místo. Proč vše musí být tak daleko? Zamumlal. Po cestě tu je několik měst a míst...Můžeme je využít jako místo na přespání...co ty na to?

Dash...
,,Dobré ráno aj tebe. Ach a vyspala by som sa dobre, keby som nemala nočnú mru. Bola som stará vráskavá. A čo je najhoršie žila som obyčajne, mala som asi deti a umývala som riad. No chápeš to? umývala som riad... No hotová nočná mora." 
Keď prišiel hostinský prezrela som si dobre mapu. ,,No ďaleko ako pre koho." zasmiala som sa. ,,A môžme si naplánovať na každý deň cestu hmm... naríklad za dnešný deň by sme prešli sem, a tu by sme sa teoreticky mohli utáboriť a potom na druhý deň by sme mohli prísť do tohto mesta a tak... alebo sa ešte dohodneme. Záleží či nás niečo zdrži alebo nie." ukazovala som prstom na mapu a prezerala som okolitú krajinu.

Mokuto


Zasmál se. No strašné...to si neumím ani představit. Znova se zasmál. Já si z noci nepamatuju žádný sen...Trochu zklamaně ji odpověděl a taktéž se zakoukal na mapu. No jo...ty si můžeš letět, ale co já? Povzdechl si, ale s úsměvem. No jo...je tu hodně lesů, tady potom můžeme jít k tomuto jezeru... Koukal zamyšleně na mapu. Doufám, že cesta bude klidná...nechci aby nás něco zdržovalo. Vzpomenul si na jejich poslední cesty. Do hospody vešla Elizabeth. Dobré ráno vám přeji. Usmála se. Byl to trochu nezvyk vidět ji v něčem jiném, než v šatech. Měla na sobě kožené kalhoty, vrch byl hnědý, kolem pasu utáhnutý šnúrkami. Celkem ji to zvýraznilo prsa. Ale tvářil se, že si toho nevšiml. Taktéž ji pozdravil. Pokud jste připravení, mohli bychom hned vyrazit...je to přeci jen daleko.

Dash...
,,No pochybujem že cesta pôjde bez ťažkostí. To by predsa nebolo žiadne dobrodrúžstvo." usmiala som sa. Do krčmy vstúpila Elizabeth. ,,Dobré ráno aj vám." pozdravila som ju bez toho aby som na ňu otočila hlavu. ,,Ja ešte dojem a môžme ísť." odpovedala som jej. Začala som jedlo viac hltať, skoro som ho ani nepožula. Už som sa nevedela dočkať, že znova prebrázdim oblohu. Dojedla som. ,,Dobre ja som skončila." postavila som sa od stola a tanier som odniesla na bar k hostinskému. Vypýtala som si ešte jeden pohár vody, hneď som ho vypila, pozdravila som ho a vyšla som z dellarumie.

Mokuto


I on do seba naházel zbytky jídla, počkali na Dash a pak už všichni vyšli z DellaRumie. Elizabeth se venku na ně dva otočila. Musím vás teď upozornit na to, že Elfové nejsou jako lidé. Nenechají se oklamat, poznají lež a ovládají magii. Budou o nás vědět hned, jak vstoupíme na jejich území, takže vás poprosím, aby jste nevykazovali známky agresivity. Jsou to mocní tvorové a vysoce inteligentní, takže buďte prosím opatrní. Pousmála se na ně. Prozatím, opusťme Aldoru a přejdeme Aldorský les...pak se rozhodneme kudy bude cesta nejlepší..dobře? Elizabeth se chopila role vůdkyně skupinky, ale stále se usmívala, takže bude to zřejmě takový ten hodný vůdce. On jen přikývl hlavou a byl připravený jít směrem k bráně. Nevím co nás čeká...dlouho se k elfům nikdo nevydal...možná i místa co jsou na mapě už neexistují...ale uvidíme.

Mokuto


Zaposlouchal se do vyprávění Taruna, přitom se však díval na zem. Když skončil jeho hlava se zdvihla a velmi vážným pohledem se na Taruna podíval. Já to chápu. Od začátku chápu tvoje chování vůči něj a odpor vůči mě...Chovej se jak chceš, říkej si co chceš...S Dash jsme naše přátelství budovali dlouho. Dlouho trvalo, než jsem si našli cestu k sebe..dva cizinci v tomhle světě chaosu...ale postupem času se mezi námi vytvořilo pouto, které se jen tak přeseknout nedá..Už od začátku jsem ji viděl jinak než ostatní..Ikdyž byla úplně jiná, než je teď...Je mi opravdu líto, jak na tom je...nějaké záblesky jsem ji viděl v očích...Pohlédl na oblohu. Je mi líto, že jsem těch padesát let nemohl být u ní...Trávit s ní čas, smát se, prozkoumávat nové věci, ochutnávat nová jídla a nápoje...Potom sklonil hlavu k zemi plný myšlenek. To se už Dash snesla k zemi. Ihned obrátil pohled na ni. V poh...Než stačil něco říct, už byl u ní Tarun a obejmul ji. Nereagoval na to, jen ji přikývl hlavou. Výborně...konečně jídlo! Zaradoval se a rozhlédl se po ulici. Pak svůj pohled znova vrátil na Dash. Nevyslovil žádné slova, jen se ji zadíval do očí, pousmál se a počkal až je zavede do hospody.

Dash a Tarun...

Tiež som sa usmiala na Mokuta a rýchlo som sa otočila: ,,Takže to bolo nejako tadiaľto..." ukázala som rukou a vykročila som. ,,To bolo tretí krát... Aké to bolo?" spýtal sa ma popri ceste Tarun. Mykla som plecami: ,,Také ako vždy..." ,,Podla mňa by si mala viac trénovať, veď aj keď dlho sedíš a potom sa máš postaviť tak ťa bolia nohy, to bude to isté. Veri mi, chce to len čas a cvik." usmial sa. Ja som okamžite zastavila a drgla som ho do hrude: ,,Je to moja vec áno? To ako ich používam, alebo nepoužívam je len na mne aj keby som si ich mala odrezať, tak teba do toho nič." zavrčala som na neho a ďalej som pokračovala vpred, akoby sa nič nestalo. Tarun chvíľu ostal stáť, ale potom nás dobehol. 
Ocitli sme sa pred mohutnými vyrezávanými dverami a nad nimi bol nápis Dellarumia. Také niečo tu nebolo. Obrovské okná, čisté okná. Potlačila som dvere, ktoré išli veľmi lahko otvoriť a vošli sme do veľmi vkusne vybavenej miestnosti plnej stolov a ľudmi. Vysoký strop zdobili honosné lustre a cetrom obrovskej miestnosti bol barový pult s orechového dreva. ľudia si nás vôbec nevšimli, že sme prišli. Za to som bola veľmi vďačná a hneď som si vybrala jeden zo stolov, ktorý bol v ústraní pred ostatnými. ,,Mokuto, budeš tak láskavý a objednáš nám ja si idem sadnúť." usmiala som sa a zamierila som k onomu vybratému miestu. ,,No ja by som si tiež niečo dal... Vyberieš mi niečo dobre?" zasmial sa a obzrel si ľudí, ktorý jedli a pili a hlasito sa rozprávali a smiali.

Mokuto

Jsme tady vůbec dobře? Poškrábal se na hlavě. Takhle to tu nikdy nevypadalo. Vstoupily dovnitř. Bylo to tady úplně jiné, čisté...Moc světlé, čisté...starý byl lepší...Pomyslel si a pokýval hlavou na prosbu Dash. Jistě jistě...jdu hned na to...Zamířil tedy opačně a to k pultu. Za pultem byla neznámá žena. Dobrý den...Usmál se na ženu. Ta si mezi tím něco psala na papír. Při pozdravě zvedla hlavu a vykulila oči. D..D....Dobrýý d.den...Už už chtěla vykřiknout že kdo to knim přišel, ale naštěstí ji zastavil a utišil. Chápu...chápu...Omluvila se. Tak jste se vrátil! Už jsme si mysleli, že jste odešel nadobro... Zírala na něj užasle. Nene jsem zase tady aa rád bych si objednal... Pousmál se na ni. Ah...samozřejmě, vždyť od toho jsem tady....Wow...ale je to skvělé, to se přeci musí oslavit! Radovala se ale on ji na to zavrtěl hlavou. Ne ne...to není zapotřebí...Tak aspoň pro dnes je vše zdarma! Chvilku mu trvalo než mu to docvaklo. Ono se tady už i platí?! Já chci zpět starou DellaRumii s panem Della Rumiou… V tom ho napadlo. A kde je pán majitel?  Žena jen pokrčila rameny. To už nikdo neví, prodal hostinec a zmizel ve stejný čas jako vy...Tak to odkoupil nový majitel a jediné co dostal podmínku, že zde budou vítání všichni dobrodruhové a vše budou mít zadarmo...jenže tato podmínka už není...jelikož takovýchto lidí je už opravdu málo...Nyní je to tu vše předělané. Vtipné že od té doby se tu začalo scházet více a více takýchto lidí...válečníků, dobrodruhů, magů apod...Koukal na ni. Ach tak...no...tak já si teda obědnám tři porce jídla. Dvě budou asi nějaké pečené maso s přílohou a jedna velká ovocná mísa. Na pití poprosím tři poháre medoviny. Hospodská si to začala zapisovat a nad medovinou se udivila. Jakoby si snad obědnal něco co tu už nikdo nepije. Dobře tedy, tak se usaďte a doneseme vám to. Poděkoval ji a zamířil ke stolu kde seděla Dash a Tarun. Posadil se k nim. Donesou nám to..

Dash a Tarun...

Netrvalo dlho a s plnou táckou sa k nám blížila hospodzká. Keď sa môj pohľad stretol s ňou, ruky sa jej roztriasli a skoro jej všetko padlo z rúk: ,,Neverím vlastným očiam... Vy..." prstom som jej naznačila aby s utíšila. ,,Prapáčte... Ja.. Len všetci si myslia, že ste padla... a vy tu ..." hovorila a pokladala pred nás plné taniere kopcom naloženého jedla. ,,No žijem... ale budem rada, keď si to necháte pre seba..." povedala som. ,,A jasne, chcete si asi oddýchnuť... Ale aj tak ... bože, tie zvesti, ste naozaj prekrásna ako anjel... Prajem vám dobrú chuť." hlboko sa nám uklonila a dišla so širokým úsmevom znova za barový pult. ,,No, ste hotové chodiace legendy. Tak dobrú chuť vám prajem..." a Tarun sa pustil do jedla a užíval si jeho chuť, ,,To je tak dobré..." odpil si z medoviny, ,,Och to je ešte lepšie..." nevedel, do čoho sa má púšťať viac či do jedla alebo pitia. Zasmiala som sa na ňom: ,,Hlavne nech ti to všetko nevypadne z úst." pozdvihla som pohár a štrngla som si s Mokutom: ,,Tak na naše znovastretnutie." Tarun len prikývol bez toho aby odlepil oči od taniera. Pomaly som začala jesť a popíjať. No po pár glgoch som začala chytať červeň do líc. Keď si ma Tarun všimol zasmial sa: ,,Tučím, že chytáš nejakú inú farbu ako jahôdka, červená a sladušká." Len som sa usmiala a ďalej som si odpila. Po nejakej chvíli som sa poriadne najedla a moje nedojedené ovocie som posunula pred chlapcov aby sa ponúkli, že ja už mám dosť a pocuckávala som už len medovinu. ,,No nech my vypadnú oči z jamiek ak zle vidím!" cez celú miestnosť sa rozniesol zvuk. Všetci sa otočili na balkón nad barom. Tam stál veľmi povedomí muž s bielimi strapatými vlastmi a jasnými očami. Ako veľká voda zbehol po schodoch a dobehol k nám. Cestou zhodil zo stoličiek dvoch hostí, ale tí si skôr mysleli, že ich to zhodila sila alkoholu. ,,Mokuto, brat môj." skočil mu na plecia a silno ho vystískal, dokonca ho niekoľkokrát vybozkával po lícach. POtom sa otočil na mňa: ,,Ty žiješ... Och... som ti tak vďačný... Bože som tvojím najväčším dlžníkom. Dash!" a vrhol sa mne okolo ramien. Poriadne ma vystískal až som sa nemohla nadýchnuť. ,,Tichšie..." šepla som ťažko pri jeho objatí. Odstúpil odomňa a jeho pohľad prešiel na Taruna: ,,A ty si?" ten sa postavil a podal mu ruku ako slušne vychovaný muž. ,,Ja som Tarun, Dashtarin brat... a ty si?" ,,Som Herano... Nevedel som že máš brata..." otočil sa na mňa s naklonenou hlavou. ,,Och áno Herano, ty si ten čo zomrel, teda skoro zomrel, alebo možno nezomrel." Herano si odkašlal: ,,No áno asi to budem ja, ale v ďaka tejto našej princeznej sa tak nestalo." široko sa usmial a prisadol si k nám na voľnú stoličku: ,,Pane bože, ako to, že ste tu, ja som sa s vami už dávno rozlúčil. Myslel som si, že si zobrela Dash a ty mokuto, že si spáchal samovraždu, ale našťastie sa tak nestalo. No hovorte a vyprávajte čo máte nové, preboha veď je to skoro 50 rokov, ani ste sa nezmenili. Mokuto ty ako vždy silný a urastený a ty Dash vždy nádkerná a provokatívne oblečená, hm tak sami to páči. Tak začnite rozprávať, ja som zak vzrušený, bože moja žena keď sa to dozvie... Och áno Mám manželku, chápete ja... A viete kto to je, je to dcéra Vitoria, úbohý svokor, už nie je medzi živými. Musím jej to povedať, že ste tu!"

Mokuto


Popřál ostatním dobrou chuť a dal se do jídla. Vonělo to nádherně. Medoviny se zatím nedotkl, nechal si ju až dojí. Samzřejmě, že jídlo do sebe naházel. Porce byla dostačující, ale ještě by si dal nějaké to stehýnko možno dva...tři. Nakonec si odpil z medoviny. Byla výborná, ale vzpoměl si na to, jak dopadl když pil poprvé a tak si pro tentokrát musí dát pozor. V tom někdo zahučel a doběhl k nim. Nee...to nee...děláš si ze mě srandu? Objevil se tu Herano. Snažil se ho rychle ze sebe setřást, nakonec si utíral svoje líce. Povzdechl si. Prv Tarun a teď tento nadrženec…Raději si znova odpil z poháru medoviny. Herano se rozkecal a vypadalo to, že se jen tak nezastaví. Znova si odpil z poháru. Když se zmínil o své manželce, hned cukl hlavu a podíval se na Herana. Velice ho potěšilo, že dá konečně pokoj Dash. Vitorio zemřel? Joooo! Dnešní den se začíná zlepšovat! Oh...to je mi líto...Zamrmlal a znova odpil. Ikdyž...sice jsem mu dlužil za pomoc, kterou nám poskytl...ale aj tak jsem ho neznášel!! Za chvilku si už u kolemjdoucí hospodské objednával další pohár medoviny.

Dash a Tarun...

,,Dobre... Aj my sme radi, že ťa vidíme, ale nemusíš tak veľmi hlasný." usmiala som sa na neho, ,,Nech odpočíva v pokoji drahý Vitorio... A ty máš manželku naozaj? Ako je to možné, že práve ty." čudovala som sa. ,,Ach keby si ju len videla Dash, nie je samozrejme tak krásna ako ty, ale je to pre mňa tá najdokonalejšia bytosť. Teda musím to hovoriť, aj keď v poslednej dobe je to stará harpija. To tehotenstvo jej ide už na mozog." Vyvalila som na neho oči: ,,Čo je aj tehotná ty budeš otcom... To ti zo srdca gratulujem." Herano vyzeral hrdo, tak ako len môže vyzerať budúci otec: ,,Áno, každú chvíľu by mala rodiť, teda akože nie teraz, ale v najbližom mesiaci. Som z toho troška na ihlách ale snažim sa to nejako prežiť. Veď aj teraz som šiel pre nejaké tie dôležité veci ako nová postielka a tak. Zatial sme ubytovaný tu, a tento hostinec nám nemal z kade zapožičať nič pre dieťa tak to všetko musím nakúpiť, som z toho frustrovaný, a ešte aj ona sa stále len sťažuje ako ju všetko bolí.  Och niekedy mi tak chýba môj starý život." zamyslel sa. Jeho rozprávanie bolo veľmi rýchle. Plné stresu. Potom sa obrátil na Mokuta: ,,Počuj nechcel by si mi pichnúť. Potrebujem sem priniesť tie veci a nemusel by som sa toľkokrát  otáčať... Alebo..." otočil sa na Taruna: ,,Čo keby si mi pomohol ty, mohol by si nechať svoju sestru osamote s týmto pánom gentlemanom, nech si pohrkútajú." Tarun zazrel na Mokuta a potom na Herana: ,,V žiadnom prípade! Neopustím ju." ,,Ale ja nechcem aby si ju opustil, len potrebujem doniesť nejaké veci, no nedaj sa prosiť." ,,Tarun choď mu prosím pomôcť, aspoň si obzrieš mesto, ja tu budem, neboj s o mňa." ,,No ale, ja ... nepáči sa mi to." ,,Tarun, je to moje prianie... Prosím, troška mi musíš aj veriť, že sa viem o seba postarať aj sama." Herano tlapol Taruna po pleciach: ,,No vidíš, tak poď. Ešte sa uvidíme. A ďalšie kolo potia je potom na mňa, dúfam že tu ostanete aj na noc, zajtra by som vás predstavil aj tej mojej čarodejnici. Tak sa Zatial majte a ty rýchlo poď." Tarun aj keď veľmi nerád sa postavil a kráčal za Heranom. No ešte pred tým ako odyšiel od stola šepol Mokutovi: ,,Nech ťa nenapadne nič nekalého..."
,,No aká veľká náhoda, že sme práve jeho stretli. Tomu sa povie len osud, neverila by som, že sa ožení a založí rodinu s jeho povahou." dodala som a dopila som medovinu. ,,Hmm... neviem čím to je, ale mám pocit, že tú medovinu robia nejakú silnejšiu, trošička sa cítim tak .. hmmm .. zvláštne... Tak dobre..." Vypýtala som si ďalší pohár. ,,Ospravedlňujem sa veľmi za Taruna, a za jeho správanie. Ale je to asi moja chyba... Bola som tak sama, a priveľmi som si ho naviazala na seba... Ale snáď sa trocha upokojí, a začne ťa rešpektovať. A chcela som ťa poprosiť o jednu vec... Nemohol by si ho začať trénovať k boju? Prospelo by mu to, ja som ho niečo učila, ale viac nemôžem... Má veľmi zvláštnu moc... Dokáže si vziať z človeka energiu, to si videl ako si ju požičal odomňa. Ale keď tú energiu vyčerpá všetku, vie vysať životnú energiu. Celkom sa toho obávam... Príde mi to kruté..."

Mokuto


Nakonec byl Herano k něčemu dobrý. Konečně nerušeni otravným hmyzem, který jen skákal do řeči, byl drzý a otravný. To ano...ten který by se vyspal snad se vším co ma nohy si najde jednu ženu a založí rodinu...Ikdyž jsem ho neměl nějak v oblibě, tak mu to přeji. Pokýval hlavou. Mi neříkej, že to už působí i na tebe... Zasmál se a koukal jak se Dash červená. Potom na chvíli stichl. Budu k tobě upřímný...Docela mě štve jeho chování. Já beru že s tebou stravil více času než ty semnou a že je to tvůj bratr a že tě chce chránit...to je v pohodě...Jen že se snaží postavit mezi nás zeď...Osvojuje si tě jako věc kterou může vlastnit...což mi připadá divné...Ale možná se změní..Když se nad tím zamyslím..je jen horší verzí mě..Zasmál se, neboť si uvědomil, že se mu v tomhle mírně podobá, jen u Taruna je to stonásobně větší...Jak sis ho vychovala takový je. Vyplázl na ní jazyk a odpil z medoviny. Něco ho naučit mohu, jen za předpokladu že to sám nude chtít...Ale dřív bych si aspoň vyzkoušel co umí..
Ano tu schopnost jsem viděl a docela toho využívá...Sjel pohledem na její prsa. Jen to může být i jeho velkou slabinou...

Dash...
,,Áno, je to zvláštne, že práve on, ale je to krásne, stvoriť život je to to najúžasnejšie čo môže niekto zažiť. Ver mi, ja to dobre poznám. Stvorila som život na mojej planéte a to som nemusela roztiahnuť nikomu nohy. Vystačila som si sama. Teda v tej dobe som ešte nohy ani nemala. Vieš si to predstaviť mám viac ako niekoľko miliónov rokov a to som stále panna. Chápeš to, som proste stará panna!" zasmiala som sa no hneď som si ústa zakryla rukou. Poslednú vetu som povedala hlasnejšie ako som čakala a mnoho z hostí sa na mňa podivne pozrelo. Mala som chuť sa zosunúť po stôl a tam aj zaspať. ,,No nemusela som to tak hlasno povedať..." začervenala som sa, ,,To bude asi toto..." a znova som sa napila z pohára. ,,Ja viem, že Tarunove správanie je pre teba nepríjemné, nechcem ho obhajovať. Sama viem, že sa správa občas dosť majetnícky, no to je z dvoch dôvodov. Ten prvý je to, že sme boli sami len my dvaja a aj keď nie je mojim pokrvným bratom, rozhodla som sa, že ho zahrniem láskou takou akou som mala zahrnúť pred ním aj hromové zvieratá, ktoré som stvorila, a nechala som ich životu, bez takej tej lásky stvoriteľa matky. Keby som to tak spravila, možno nikdy by sa nerozhodli ma zradiť. Preto im to nevyčítam, lebo je to len a len moja chyba. A ten druhý dôvod sa tíka jeho moci. Videl si, že slúžim pre neho ako zdroj jeho sily a to je to isté alebo podobné aký vzťah máš ty s tvojím mečom. Môže to byť veľmi zlý príklad ale je to tak. Ani ty by si nedovolil aby tvoj meč chcel využívať niekto iný. Je proste tvoj a tým to končí. Nikto iný sa ho nesmie dotknúť. Preto chcem aby sa naučil aj niečo iné. Lebo som sa stala jeho vtáčaťom v zlatej klietke. Takže ja sa s ním porozprávam a dúfam, že bude súhlasiť. Lebo nechcem byť znova otrokom... " všimla som si ako sa mi pozrel Mokuto na prsia. Šibalsky som sa pousmiala: ,,No kto by to nevyužíval, keby mal takú možnosť. " prešla som si rukou po nich: ,,Veď je to majstrovské dielo." oblizla som si pery, ,,A čo hovoríš na moje oblečenie. To som si sama ušila. Vypestovala rastliny, urobila látku a ušila som toto všetko. Aj keď sa to možno zdá byť vyzývavé, ale tak bola by som príliš zlá, aby som svoje prekrásne telo neukázala aj ostatným, veď je to hotové umenie." strašne som sa začala smiať: ,,Pamätáš si moje šaty, ktoré som nosila, keď som prišla o oči. To bolo hrozné. Bola som tak nahnevaná, že som stratila zrak ako taký, že keď sa ja nemôžem kochať, nebude sa kochať nikto. A toto je niečo úplne iné. Možno tieto šaty dovedú mnohých k hriešnym myšlienkam, ale tak nech. Je mi to jedno." znova som sa rozchychotala a dopila si z medoviny. Pomaly som už dopíjala. ,,Nikdy som sa takto nezamýšľala, žeby som sa opila. Už asi nemám telo z Cellestov. Tí boli vždy odolný pred jedmi v akejkoľvek forme, aj v alkohole. Toľko úžastných vecí si odopierali, kvôli bohu. A to ja som bola ten boh... Ale chceš niečo počuť? Poď bližšie..." šepla som mu a naklonila som sa bližšie k nemu, tak že som mala prsia opreté o stôl. ,,Pamätám si že čo sa tíka, hm.. aj toho ... Prepojenia ženy s mužom, bolo pri Serafoch kontrolované. Keďže boli jediný, ktorý využívali silu zlatého svetla, môjho svetla, mňa... a žili až dovtedy kedy ich boh, zlaté svetlo, ja roztrhla museli dávať pozor aby sa príliš nerozmnožili. Kvôli tomu bolo zakázané milovať. Lebo tí čo sa milujú chcú sa dokonale prepojiť. No ale keď mali mať serafi potomka tak mali verejné rozmnožovanie. Keď som mala asi takých 10 slnovratov... To bolo asi takých 16 rokov v ľudskom chápaní, samozrejme vtedy som ani sama nevedela kto som, tak som bola ako dcéra najvyššieho serafa na takomto podujatí. Teda, ja som tam nič nerobila ale tí dvaja tam to robili. No bolo to zvláštne. Niekedy vyzerali že trpia, hlavne tá žena, ale potom boli taký šťastný." Znova som si sadla normálne a odpila si. No vzápätí som si uvedomila čo som vlastne rozprávala Mokutovi a poriadne som sa začervenala: ,,Ani neviem prečo takéto niečo hovorím, akoby som to nebola ja..." zasmiala som sa.

Mokuto


Zasmál se na jejich slovách o staré panně. No co...můžeš se vymlouvat na to, že stále hledáš toho pravého. Znova se zasmál a taktéž se napil medoviny. Nápoj ho velice zahřál. Pokýval pak hlavou. Je to zajímavá schopnost, ale podle mého názoru, by se na ni neměl spoléhat. Né vždy se může stát, že budeš v jeho dosahu a né vždy se mu postaví protivník, ke kterému se dokáže dostat a síly z něj načerpat. Může být díky ní silný, ale taky to může být jeho velká slabina. Odpověděl vážným tónem a znova zakýval hlavou na souhlas. Proto jsem přeci tady! Aby si jím nebyla...Mrkl a pak, když si Dash přejela rukou po svých krásných prsech, znova se na ně zahleděl. Ano...docela mu zavidim...Dodal dost potichu, ale po chvilce sebou cukl a změnil svůj pohled na tvář Dash. Ehm...no ano ano...Pousmál se. Sama jsi si ušila? Wow...naučila jsi se šít? To je super! Zaradoval se z ní a dodal. Velmi ti to v nich sluší...člověk jen tak z tebe nedokáže strhnout pohled hihi..Zasmál se. Ale tak...viděl jsem tě v různých šatech a oblečeních a musím říct, že tobě slušelo všechno...Dovolim si říct, že, ať už máš na sebe cokoliv tak ti to sluší. Usmál se a jen v hlavě dořekl Ano...a těch hříšných myšlenek se pak nezbaví už nikdy...Poškrábal se pak na hlavě a trochu červený si odpil z poháru. Potom se Dash k němu naklonila. Začalo mu být dost horko a poslechl si co mu zašeptala. Uh no...aa...em...Koukal na ni a znova se trocha začervenal. Ten alkohol má zajímavé účinky...Možná proto, že mi přece důvěřuješ a můžeš se mi svěřit s čimkoliv...Vycenil zuby a potom se znova usmál. Po chvilce mlčení jen dodal otázku. Aa...no...chtěla by jsi to někdy...em...taky...dělat? No to...ech...to prepojení muže a...ženy? Otázku dodal dost potichu a červený byl už jak rak.

Dash...
Vypýtala som si ďalší pohár a pozrela s na Mokuta po jeho poslednej otázke. Priblížila som sa k nemu veľmi blízko: ,,Niekedy skúsiť? hmm..." dobre som si ho prehliadla: ,,Napríklad s tebou?" usmiala som sa kútikom úst a pohladkala som ho po brade. Naraz som sa rýchlo odtiahla a začala sa smiať: ,,Nikdy som nad tým nepremýšľa, nevidím v to opodstatnenie. Podla mňa je to známka toho, že sa s niekym zviažeš, takže sa stávaš akoby vlastníkom toho druhého. Tak isto to platí pri žene aj pri mužovi. Takže nikdy som ani nemala potrebu niečo také robiť. Je to svetská zábavka. Nič pre mňa." Potiahla som si k sebe pohár a znova si odpila. ,,Zajtra ráno keď sa zobudím, tak budem asi veľmi ľutovať. Dúfam, že nebudem vyzerať ako ty, keď si to prehnal s medovinou." Naraz som nejako zvážnela: ,,Mokuto to čo si hovoril o Tarunovi, že jeho schopnosť je aj dosť nebezpečná pre neho, hlavne keď nebudem s ním. Nie je niečo podobné aj u teba. Nie som pre teba nebezpečná, vlastne to že som s tebou? No ... vieš chceš ma stále ochraňovať, aj na svoj úkor. To je veľmi obmedzujúce. Aj to keď si si myslel, že som mŕtva tiež ťa priveľmi zranilo. A podla toho čo mi krvavá princezná povedala, tak si dosť trpel. Čo ak príde deň, kedy naozaj bude pre nás posledný a už nikdy ma neuvidíš? Čo by si spravil potom? Ja mám taký pocit, že už som tu veľmi dlho a nemám žiadny ciel, ktorý už chcem dosiahnuť. Keď som bola v Edene jediné čo ma držalo ako tak bol Tarun, ale keby sa naučil byť silný aj bezo mňa, už by ma nepotreboval a ja by som sa mohla uložiť k spánku... Som unavená Mokuto... veľmi unavená..."

Mokuto


Dash se k němu znova přiblížila a byla blíž než předtím. Po pohlazení se celý zachvěl. Uch...že by se to už....Potom se znova vzdálila a začala se smát. Tak ne...planý poplach... Nedokázal ji odpovědět. Nikdy nevedl takovou debatu se ženou a byl z toho celý vystresovaný a začínal se potit. Já..já...neříkal...Odkašlal si. Neříkám že semnou...Jeho oči se na moment zahleděli do stolu a pak se vrátily zpět na Dash. Já se jen tak ptal...víš...když se už tak bavíme tak mě napadlo se jen zeptat...Pokýval hlavou a prohrábl si rukou vlasy. Tušil že mu takto odpoví, ale aspoň zná její názor na věc.
Zasmál se a pak sklonil hlavu když si vzpoměl jak předtím vypadal. No...byl to tehdy těžký večer. A s dalším poškrábaním hlavy vynutil úsměv na tváři.
Nejsi pro mě nebezpečná...vůbec ne! I o zvážněl. Co bych byl bez tebe? Byl bych sám...a sám bych dlouho nevydržel. Byl jsem sám od mala, byl jsem sám skoro celý čas. Ty jsi mi dodala naději dál žít. Ty jsi důvod proč mám stále sílu bojovat. Ty jsi důvod proč se dokážu smát a radovat se. Tehdy, když jsem si myslel, že jsem tě ztratil...neměl jsem vůli pokračovat dál...neměl jsem chuť se s nikým bavit...Na chvíli stichl. Měl jsem chuť to celé ukončit...
Jeho oči znova zaměřily stůl. Chápu tě...nevím co bude...nechci na to ani pomyslet...vím, že stát se to může kdykoliv...musím stím počítat. A chápu, že žít život, který tě už nebaví...nebo jak to říct...no bez cíle...musí být těžký...Na chvilku se na ni zase podíval a potom znova jeho oči klesly ke stolu. Až nastane ten čas, kdy budeš chtít odejít...já...Jeho hlas se začál třást. Nebudu...nebudu ti v tom bránit...já...nechci aby jsi zbytečně trpěla...chci pro tebe jen to nejlepší a ty musíš vědět...co bude pro tebe nejlepší...Ale do té doby tu budu jen pro tebe...Pak znova utichl. Jeho oči kmitaly z jedné strany na druhou a už nevěděl co říct. Srdce mu bušilo a trošku se třásl.

Dash

,,Ale neboj sa ešte neprišiel ten správny čas." usmiala som sa na neho. Nevedela som či ma správne pochopil, z toho čo som mu povedala, ale možno jedného dňa. ,,No bude to zvlášne pre každého z nás čo bude ďalej následovať. Ako sa vyvinie náš osud a čo ty vieš možno po mne, keď odídem nájdeš niekoho druhého. Ženu, ktorá ti opätuje city tak ako by som to ja nevedela. A budeš naozaj šťastný." 
Otvorili sa dvere a do hostinca vstúpil Herano s Tarunom. V rukách držali veľké krabice, cez ktoré horko ťažko videli. ,,Vidíš vravel som ti, že bude v bezpečí. Polož ich k baru, ja ich už povynášam. Neviem ako by žena zareagovala, keby som priviedol do izby niekoho, práve vo chvíli kedy oddychuje. Asi by ma tá bosorka zjedla. ďakujem za pomoc, ešte sa uvidíme." povedal Herano Tarunovi, ktorý ho poslúchol a ihneď sa k nám prišiel. Pozrel sa na mňa. ,,Dash si v poriadku?" opýtal sa ma a chytil ma za čelo: ,,Si strašne horúca." Len som sa na neho usmiala širokým úsmevom: ,,To je z tepla tej modoviny, nič zvláštne. Rozprávala som sa s Mokutom, povedal a súhlasil, že by ťa mohol trénovať ak sám budeš chcieť." povedala som mu. Tarun na neho hodil pohľad: ,,No neviem čo ma všetko môže naučiť, ale vyskúšať to môžem. Ty by si si mala ísť ale ľahnúť." Postavila som sa od stola: ,,Asi máš pravdu," a celý pohar medoviny som vypila. Ako som prechádzala okolo Mokuta, rukami som ho pohľadila a jemne som sa obtrela hruďou o jeho chrbát: ,,Bolo príjemné sa stebou rozprávať. Vidíme sa keď už budem vedieť čo mám a čo by som nemala hovoriť. Zasmiala sa a nato, že som bola pod vplyvom medoviny, som ladne odkráčala k baru, kde som si vypýtala klúč od izby. Ešte som Tarunovy zakričala číslo a pomaly vyšla schodmi. Tarun si prisadol k Mokutovi: ,,Vôbec sa mi nepáči ako sa k tebe správa, a už vôbec nie to, že sa ťa dotýka. Nech ťa nikdy nič nenapadne. Nie je to bytosť pre teba. Je mi jedno čo ste zažili, proste ja to nedopustím. A nie, žeby som sa veľmi trhal za tým, aby si ma trénoval, ale keď je to jej vôľa ja by som jej rád vyhovel. Sľubujem ti, že budem dobrý žiak. Aspoň kým ma kuddeš učiť, nebudeš pri nej." doširoka sa usmial a založil si ruky na hrudi.

Mokuto

Štastný jsem s tebou...Pomyslel si, ale nevyslovil to nahlas. Nechtěl se ji vnucovat silou. Potom se na ni mile usmál. A zábava skončila...Řekl si v hlavě, když došel Tarun s Heranem. Herano odešel pryč a Tarun se k nim znova přidal. Čím déle je zde Tarun tím více se mu jeho společnost nelíbí. Dash se teda na Tarunova slova rozhodla že si pujde lehnout. Její pohlazení bylo velmi přijemné, a vykouzlilo mu to úsměv na tváři. Hezky se vyspinkej...vidíme se zítra..dobrou noc. Popřál ji, ikdyž věděl, že to pohlazení určitě mohlo za to, že byla pod vlivem alkoholu. Ale vůbec mu to nevadilo. Nakonec tu zůstal on a Tarun a přesně v momentě kdy Dash zmizela, už ho dokázal nasrat. Každé jeho slovo je jako kyselina. Ten chlapec dlouho žít nebude...jak já by jsem ho rád praštil...bože..nikoho bych tak nebil jak jeho...totalny debil! Mně se nelíbí tvoje chování! Zvýšil trochu hlas a zamračil se. Nevím na co si hraješ, ale už s tím přestaň. Nemáš právo zakazovat nic mě a už vůbec né jí! Ona není tvůj otrok...může si dělat co jen chce a to samé platí pro mne...A nikoho vůbec nezajímá co chceš ty... Za jeho zlost taky nejspíš může medovina, ale prostě pohár jeho trpělivosti přetekl. Výborně...hned zítra si tě vyzkouším jak na tom jsi...Velmi rychle vstal, až se stolička odsunula metr dozadu. Jeho pravá pěst byla silně sevřená. Po chvilce se rozdýchal a pěst uvolnil. Zhluboka se nadechl. Budu tě trénovat, klidně...ale pokud chceš být silný...tak to bude muset být tvrdé...Zažiješ trénink, jaký jsem zažil já od mala...Bude to dřina plná potu a krve...Udělám z tebe mocného bojovníka...ale jen pokud to budeš chtít vše podstoupit...ale jak jsem už řekl....musím zjistit jak na tom jsi...Potom se otočil a odešel si i on pro klíč od pokoje. Už neměl žádnou chuť být ve společnosti takového trotla.