Aldorský les

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Prechádzali sme lesom. Rukou som sa dotýkala vysokej trávy, stromov pri ceste, listou kríkov. Čím viac som sa dotýkala lesa, tým sa mi viac páčil. Nebol až tak zlý, škaredý. Hoc s lesmi v Edene sa vôbec nedal porovnať, pretože tie boli najkrajšie. Plné života, a farieb, príjemných melodických piesní vtákov s perím farebným ako rozkvitnutá jarná lúka. Kým som bola ešte malá, dieťa, tak som sa rada prechádzala lesom sama. Mohla som, lebo v lese sa mi nemalo čo stať, sám boh dal na mňa pozor. No keď som dosiahla svoj vek, nič také som už nezažila. Začal výcvik, škola, príprava na posolstvo ktoré som mala zdediť. To ktoré mi právom patrí. Ale teraz sa vo mne pomaličky prebúdzalo to dieťa, ktoré sa tak rado túlalo a rado všetko objavovalo. ,,Kedy som stratila záujem?" šepla som si tíško, keď som sa pozrela na slnko prechádzajúce korunami stromov. Zacítila som jemný vietor, pohral sa s mojimi vlasmi a suknicou.

Mokuto

Bylo to krásné místo. Sice podobným místem procházel, když vystoupil z portálu. Cítil ten čerstvý vzduch a lehký větřík, který mu foukal do tváře. Přesto měl divný pocit, jakoby se mělo stát něco zlého. Cítil divnou energii přicházející z vnitra tohoto lesa. Slyšel cvrlikaní ptáků a praskání větví od zvířat, které někde blízko, skryti procházeli. Přesto ho ten pocit zneklidňoval. 
Oba dva procházeli lesem a čím déle šli na sever, tím více bylo chladněji. I vítr byl silnější a stromy byli stále mohutnější a temnější. Pokud by se člověk zaposlouchal, mohl zaslechnout tok vody, zřejmě místní potok. Mokutovi hlasitě zakručelo v břiše, ale nic nedával najevo. Obloha potemněla a vítr byl silnější a chladnější. Asi se schyluje k bouři, co takhle najít úkryt? Zeptal se ji.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Začalo mi byť chladnejšie. Aj obloha stmavla. Začula som smutné zavrčanie žalúdka. Ten zvuk dobre poznám, často som ho zažívala, ale musela som sa ho naučiť ignorovať. ,,Mali by sme si niečo nájsť, a potom by si sa mal najesť, lebo ma otravuje ten zvuk čo vydávaš." Obzrela som sa dookola. ,,Počuješ? Žblnkot vody? Poďme k rieke, budeme aspoň blízko pitnej vody. A môžme niečo hľadať, kde sa chováme. " a vydala som sa za žblnkotajúcim zvukom.

Mokuto

Té ženě vadí úplně vše...začíná mi docela vadit její chování...Proč jsem se vůbec dostal s ní do kontaktu? Co mě to tehdy napadlo? Byla to hloupost... Vydal se směrem k vodě. Když došli k místu, které nebylo moc daleko, uviděli menší potok. Voda vypadala čistá. O pár metrů dál, byla skupina stromů s mohutnými kmeny. Dalo se to použít jako stěna proti větru. Tam bychom se mohli utábořit...pokud nemáš nic proti...Ukázal na ono místo. Bez toho, aby počkal na její reakci se k místu vydal, zalezl za strom a posadil se na zem. Kolem sebe nasbíral několik tenkých, suchých větví a pokusil se rozdělat oheň. To se mu po několika marných pokusech přece jen povedlo. Díky mohutným stromům, dokázal oheň hořet, aniž by ho vítr uhasil. Rozbalil balík s jídlem a počkal na ženu, aby jej podal jídlo. Bylo tam několik kusů pečiva, nějaký sýr a další věci které jsou vhodny na cestu a dobře zasytí.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Nasledovala som Mokuta. Keď sa snažil založiť oheň, s pobavením som ho sledovala, no potom som si k nemu prisadla a zobrala si od neho jednu žemľu a kúsok syra. ,,Mne postačí aj toto, ty si daj viac. Tvoje telo potrebuje asi omnoho viac jedla ako moje." usmiala som sa a po malých kúskoch som zjedla svoju mini porciu. ,,Vieš keď som bola malá nútili ma trpieť hladom aj smädom, aby som si potom vážila aj to málo. Učili ma aby som ignorovala potreby tela." prehrabla som si vlasy. ,,Tohoto krásneho tela." zasmiala som sa. Mala som taký pocit, že ma Mokuto vôbec nechápal, ako väčšina v tomto svete. Siahla som do batohu a vytiahla pohár, teda boli tam dva z dreva, zastoknuté do seba. Odbehla som k vode a nabrala do pohárov vodu. Jeden pohár som nabrala plný a druhý iba do polovičky. Vrátila som sa naspäť k ohňu a podala som Mokutovi ten plnší pohár. POtom som mu ukázala môj poloprázdny. ,,Vidíš toto je môj pohár. Toľko vody za deň pijem. Nezaženie to smäd, ale postačí." jedným dúškom som vypila obsah pohára. ,,Nehnevám sa za to, že som smädná, ale som vďačná za to, že som si troška zahnala smäd. Chápeš ma? To isté by si sa mal aj ty naučiť."

Mokuto

Pozoroval ji co dělá. Nechápal to, vůbec. Přece, tělo musí mít živiny aby bylo silné. Pak mu ale doplo, že je z jiného světa, její tělo může být stavěno jinak než jeho. Proto jí může stačit takovéto malé množství tekutin a potravy za den. Toto jídlo, voda...je má první potrava za dobu co žiji. Od mala, co jsem se probudil ze spánku jsem byl živen stroji. Od doby co jsem zde, tak cítím potřebu se stále stravovat a dodávat tekutiny....necítím se potom tak zesláblý a bez energie. Vzal si od ní pohár vody a kývnutím ji poděkoval. Vše hned vypil a pohár položil vedle. Přiložil dřevo do ohně a otočil se na druhý bok, zády k Dash. Ale máš pravdu...krásna jsi. Zašeptal, zavřel oči a přikryl se svým potrhaným pláštěm. Na chvíli si odpočinu, až přestane foukat vítr tak vyrazíme dál...

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Neviem ako to myslíš, že si bol živený strojmi, ale keď si nebol navyknutý na normálnu stravu, daj si pozor. Môže ti to viac uškodiť ako pomôcť." odpovedala som mu. Zamyslela som sa nad tým, že skadial vôbec je a čo je zač. Nepoznal jedlo, to je to najzákladnejšie vec čo každý pozná. Asi je z hrozného sveta, ku ktorému sa boh obrátil chrbtom. Jeho svet musel spraviť niečo veľmi zlé, aby ho Boh zavrhol. Ale asi Mokuto sám nevie čo sa stalo. Je hlúpy, neskúsený. Ale aj tak si naňho musím dať pozor.
,,Ja viem, že som krásna, najkrajšia." odpovedala som mu na jeho kompliment, ,,Dobre keď sa zlepší počasie pôjdeme." Unavená som ale nechcelo sa mi spať. Chvíľku som sedela pri ohni a pozerala som sa na tancujúce plamene. Toľko, toľko som sa do neho pozerala až som zadriemala skrčená do klbka.

Mokuto

Už nevěděl či mu říkala něco dalšího, protože hned zaspal. Když se probudil, bylo už příjemné počasí. Podíval se na Dash či ještě spí. Vzal prázdné poháry a odešel nabrat vodu z potoka. Došel a pohár položil vedle Dash. Potom se podíval vzhůru, nadvihl ruku a po chvíly se mu na ruku posadil malý ptáček, který si trošku pozpěvoval. Usmál se. Měl přírodu velmi rád a potěšilo ho, když se ho nebála. Otočil se zpět k Dash. Bylo načase jít zase dál. Natáhl k ptákovi druhou ruku a rozevřel ji. Měl tam pár drobků z pečiva a nabídl je aby je pták vyzobal. Stále pociťoval tu temnou energii, a čím víc se na ni soustředil tak mu byla velice známá.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Zobudila som sa keď vedľa mňa Mokuto položil pohár. Otvorila som oči a uvidela som ako sa ten obor pozeral na malého vtáčika, čo mu sedel na ruke. ,,Poďme už." povedala som a postavila sa. Vzala som si pohár a troška som si odpila. Zvyšok vody som vyliala ku koreňom stromov. Bolo už príjemne, a aj les šumel príjemnejšie. ,,Deje sa niečo?" spýtala som sa ho, lebo sa mi zdalo, že mu niečo vadí.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Snažila som sa byť tesne za Mokutom. Ten však šiel rýchlo. Občas som musela prebehnúť pár metrov, aby sa mi nestratil. Zamračila som sa na neho. Uteká, akoby ho za to platili. ,,Hej! Počkaj ma... spomaľ. Ja viem že sa tešíš do mesta, ale ja nemám také dlhé kroky ako ty. Počuješ?!" okríkla som ho. Ako si to vôbec dovoľuje. Nemala som ani čas si všímať les, ktorým sme kráčali. Mohlo sa stať, že sa niekde zastavím, alebo troška spomalím, a on by jednoducho utiekol preč, musela by som ísť potom sama.

Mokuto

Slyšel ji, ale nezpomalil. Nic ji na to neodpověděl. Ale přece jen, on zde byl ten hodný a rozumný, tak nakonec zpomalil, ale neotočil se na ni. Díval se před sebe, poslouchal zvuky přírody. Neměl vůbec náladu něco říct a vůbec se nechtěl bavit s ní. Zpomalil ještě více, aby mu stačila. V mysli jen doufal, že cesta bude bez obtížností a uteče rychle.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Bola som urazená. Aj keď spomalil, tak sa správal odmerane a veľmi neslušne. Len tak ma ignoroval. Ako si to vôbec môže dovoliť. Zastavila som a pozrela sa na oblohu. Konáre stromov sa snažili ju zakryť, ale ona si vždy našla škárku, aby ju bolo vidieť. Ero Mehme Eros Wuka, Ero´agave, Meh Tar Ahestia, Meh Tar Ah! šepla som. Pocítila som teplo v tele. Alos Ahlar Estiatar NA mojom chrbte sa objavili moje krásne krídla. Zamávala som s nimi, našla si štrbinu medzi korunami stromu a vyletela som nad les. Vietor sa mi oprel do líc. Stúpala som stále vyššie a vyššie. Zavrela som oči. Vo výške už bol chlad. Prestala som mávať a stŕmhlav som začala prudko klesať. Tesne nad stromami, som roztiahla svoje krídla a zastavila som svoj pád. Musím si zlepšovať umenie lietania. Preletela som ponad stromy. Videla som Mokuta, takže som o nestratila. Mávla som krídlami. Tak veľmi milujem ten pocit lietania ...

Mokuto

Otočil se a podíval se na Dash. Ta v ten moment vyletěla z lesa do nebe. Chvíli ji hledal někde na obloze, ale stromy mu zabránily ve výhledu. Asi ji už nebaví chodit pěšky...no co, ikdyž by tu byla nebo ne...i tak bych byl sám... Pokračoval dál v chůzi. Hlavou mu začali probíhat vzpomínky na boj na severu. Něco mu stále nedocházelo, a to, zda to byl jediný prastarý, kterého porazily...anebo jsou tam další, ale jen nevylezly. A proč je slyšel v hlavě, to byla věc která ho trápila nejvíc. Je snimi nějak propojen? Nebo je to těmi schopnostmi? 
Cesta trvala už několik hodin a ještě velký kus byl před nimi. Všiml si, že prochází kolem onoho potoku, kterého předtím přespaly. Změnil směr a šel přímo k němu, aby se napil a chvíly si odpočinul.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Lietala som vysoko. Celý svet som mala na dlani. Zo vtáčej perspektívy sa zdalo všetko tak malé a ľahké. Kedysi keď som trénovala lietanie, nebolo to tak ľahké ako teraz. Dni a týždne výcviku, aby som len ťarbavo mohla lietať. Ako malé dieťa keď sa učí chodiť. Ťarbavé lietanie s mnohými pádmi som zdokonalila na let akým sa pýšia najelegantnejšie vtáky. Ale to bol len začiatok. Pozrela som sa na les. Lietanie v prekážkovej dráhe. Ako sokol cez húštinu pri love. Voľným pádom som sa približovala k lesu. Uvedomila som si, že Mokuto zišiel z cesty. Rýchlo som ho hľadala počas padania. Našla som ho. Šiel na miesto kde sme sa prvý krát utáborili. Krídla som si pritlačila bližšie k telu a cez konáre som preletela ohromnou rýchlosťou. Žiaden sa ma však nedotkol. Moje manévre boli dokonalé. Rýchli prelet cez tromi a potom prudké zastavenie s roztiahnutými krídlami. Takéto lietanie je veľmi nebezpečné. Nikdy si nemôžem byť istá, či dobre odhadnem vzdialenosť, či sa mi niečo nepostaví do cesty. Ale teraz som to zvládla. Postavila som sa na zem. Natiahla som si krídla a potom som si uch zložila tela ako plášť. ,,Chceš sa utáboriť?" spýtala som sa Mokuta.

Mokuto

Pomocí dlaně, nabíral vodu do úst aby se napil. Sice to trvalo nějaký ten čas, ale žízeň dokázal uhasit. Posadil se na zem a zadíval se před sebe. Od mala byl sám, vše se naučil sám, ale teď mu tento pocit samoty není moc příjemný. Otočil hlavu na Dash, která zde právě přistála. Takže se vrátila? Pokýval hlavou. Jen si chci na chvíli odpočinout...Odpověděl ji na otázku, opřel se o strom a zavřel oči. Nechtělo se mu spát, jen se mu takhle lépe přemýšlelo.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Dobre tak si oddýchnime, aj mne sa to hodí." Sadla som si na zem, okolo mňa rástli kvety, rôznych farieb. Pohladila som ich po lupeňoch. Krídla sa rozpadli na zlaté svetlo a aj to z očí sa začalo vytrácať. ,,V noci som sa bola prejsť... Premýšľala som nad týmto svetom..." Ako som sedela v tureckom sede, oprela som sa o stehno lakťom a hlavu som si oprela o dlaň. ,,Prišla som na to, že ho vôbec nechápem. Nechápem tento svet... tak strašne je vzdialený od môjho... Ale dala som si predsavzatie, že sa budem snažiť ho pochopiť... Predsa vôbec neviem ako dlho tu budem ..."

Mokuto

Poslechl si ji, ale oči nechal stále zavřené. To je dobrý nápad...potom zde lépe zapadneš a nebude si o tebe nikdo myslet, že jsi divná...řekl potichu. Po chvíli zvedl hlavu k nebi a pootevřel oči. Začal si potichu pozpěvovat písničku. Melmë nóren sina...núra ala Eäro nur....Ilfirin nairelma ...ullumë nucuvalmë....Nauva i nauva. Zpíval velmi potichu.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

,,Ja vám pripadám divná, ale vieš čo, mne vy všetci prídete divný... všetci čo ste tu!" Všetká tá špina. Ten odpad. ,,Ale narozdiel od ostatných, ja som sa aspoň rozhodla pochopiť."
Ero Mehme Eros Wuka, Ero´agave, Meh Tar Ahestia, Meh Tar Ah! .... Alos Ahlar Estiatar Prebudila som v sebe božie svetlo i krídla. Zazrela som na Mokuta. ,,Spolu sme odišli z mesta, spolu prídeme do mesta. Stretneme sa pred bránou." Ako som to dopovedala znova som vzlietla. Mňa celý život neuznávali... bola som len tieň... nechápali ma a znova ma nechápu. Cítila som sa veľmi zvláštne. Nedalo sa mi ten pocit opísať. Prečo mi chýba tak ten Eden...

Mokuto

Znova se podíval na ni. Pokrčil ramenami To už bohužel...možná bude lepší když se spolu nebudeme bavit..Zavrčel a pomalu se postavil. Protáhl se, přičemž mu prokřupali kosti. Pak se vydal na cestu a přidal do kroku. Docela si vyčítal, že se už dál nesnaží navázat s Dash přátelského vztahu, ale z druhé strany si uvědomuje, že ona je z jiného světa a vždy bude jiná...nepříjemná, zvláštní...Hmm...možná proto jsem si ji tak oblíbil...že je jiná....Zavrtěl hlavou a pokusil se odehnat myšlenky. Už je pozdě přemýšlet nad takovými věcmi. Uběhlo dalších pár hodin a kolem viděl, jak je les méně a méně hustější. Konečně se blížili k Aldore.

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


letela som nejaký ten čas. Iba bezcieľne som sa premávala oblohou. Bola mi už zima. Rozhodla som sa, že sa trocha zahrejem na zemi. Zosadla som a zakryla som sa krídlami. Musím čím skôr zistiť, ako sa zbavím pečate, chcem sa vrátiť. Kľakla som si na zem, a ruky som si položila na miesto, kde mám srdce. ,,Prehováram k tebe stvoriteľ. Ľutujem svoje hriechy a beriem svoje vyhnanstvo. V mojom srdci sa prebudil hriech. Ďakujem ti, že pri mne stojíš, že si ma neopustil v tomto svete. Som šťastná, za každý kúsok tvojej sily. Za každú iskru svetla. Je mi to tak ľúto..." prehovárala som k bohu. Odkedy som v tomto svete ešte som k nemu nehovorila takto intímne. Tak ako dieťa s mamou, keď niečo vyviedlo.

Mokuto

Pokračoval dál v cestě. Nevěděl, kde je Dash, zda letí nad ním nebo už dorazila na místo. Nevěděl ani, proč se o ni stále stará a myslí na ni. Bouchl si rukou do čela a zastavil se. Zmizni mi z hlavy! Zmiiiz! Zakričel a z jeho těla vytryskla silná energie, která zatřásla se zemí. Pohlédl kupředu...Sakra...musim se kontrolovat... Pomyslel si. V dálce viděl konec lesa tak se rozběhnul kupředu. Běžel co nejrychleji uměl. Konečně vyběhl z lesa a mířil přímo k Aldore.

Přesun

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi


Z modlitby ma vytrhlo zatarasenie zeme. ,,Čo to bolo?" strhla som sa a vyskočila na nohy. Vyletela som nad les, aby som uvidela čo to spôsobilo. Ale nič. Ďalej už bolo ticho. ,,Mala by som už ísť. Ani neviem aký čas už prešiel a Mokuto sa už možno už prišiel k bráne." povedala som si pre seba. Mávla som krídlami, a letela som smerom k mestu. Nechcela som však doletieť až k bráne, nechcela som zbytočne vzbudzovať pozornosť. Čim bližšie som bola k mestu, tým nižšie som letela až som prelietavala lesom. Už sa to dalo, lebo nebol taký hustý. Nakoniec som išla po svojich nohách a božie svetlo som nechala rozplynúť.

presuň

---

Dashtar Eros Estia Eslarf Lez´isia Scharsa Zardiš Eft Opvitia Piel Tilia Dewi

Letela som nejaký ten čas, ponáhľala som sa... Ale prečo sa vôbec tak ponáhľam, vari ma priťahuje boj? Teší ma, že zas budem bojovať? Spomenula som si na môj boj s Nartialom. Dlho som taký boj nezažila, neviem ako skončil, ale keby som aj ja dokázala prelomiť pečať, tak ako on, určite by som vyhrala. Bola som silná, tak veľmi silná, sama som nevedela, že to dokážem. Že dokážem v sebe udržať toľko Božej sily. Letela som akurát nad Aldorským lesom. Pozrela som sa pred seba, na mesto. ,,Za chvíľu som tam..."

Let byl poklidný, jen počasí chladivé. Nefoukal vítr, ale přesto už nebylo nejtepleji. Pod sebou mohla mezi stromy spatřit pobíhající zvířata. Od malých až po větší a utíkaly ve směru jejího letu. Z výšky, se zdál být les velice rozlehlý. Táhl se od města k horám napravo. Nalevo ani nešlo vidět, kde les končí. Byl opravdu velký a plný života. Ať už dobrého, tak i špatného. Dash mohla zaslechnout zpěv ptáků, řev divoké zvěře nebo šumění stromů. Byl něčím zvláštní...jakoby čarovný. No v tom ucítila silné píchnutí do nohy. Do té se ji zapíchla šipka. Neviděla a ani neslyšela odkud přiletěla. Avšak jasné bylo to, že šipka obsahovala silný uspávací jed.