Aldorský les

Dash...
Naklonila som hlavu v bok, ako šteňa, čo nechápe príkazom. ,,Mám pocit, že ťa niečo sklamalo..." uštipačne som sa usmiala. V ruke sa mi znova objavila kosa. Roztočila som ju. Nabrala rýchlosť, svetlo sa rozplývalo pri pohľade na ňu. Odrazila som sa k Mokutovi a rúčkou kosy som zastavila jeho sek... Bolo vidieť ako moje predlaktia začali viac žiariť. Cítila som ale podivný pocit. Zahľadela som sa na svoje ruky a uvidela som niečo odporné. Akoby sa mi pod kožou niečo plazilo. Zľakla som sa. KOsa sa rozplynula a bleskovým pohybom som odskočila ďalej od Mokuta. Vystrela som ruky pred seba a začala som si ich vystrašene obzerať. čo to bolo...

Mokuto

Všiml si toho a zadíval se na ni. Copak? Stalo se něco? ... Optal se ji a udělal pár kroků dopředu. Že by také měla problém se svými schopnostmi? ...Co když mě chce jen zmást? Hmm.... Zmizel jí z očí a objevil se hned vedle ní. Už to vypadalo, že švihne svým mečem, ale zase zmizel a objevil se vedle ní z opačné strany. Pak zase zmizel a objevil se za ní, potom před ní, zase z prava, z leva, nad ní, ze předu, z leva a stále takto dokola. Nabíralo to rychlost a Dash teď mohla svýma očima vidět, jakoby se Mokuto naklonoval. Kolem ní mizelo a objevovalo se asi 12 Mokutů. V tom jeden z nich se objevil přímo před ní, více přikloněný k zemi a švihl svým mečem zespodu směrem k levému rameni.

Dash...
Videla som to? Nezdalo sa mi to. Mokuto si to tiež všimol. Nebol to preľud. Stále som cítila nepríjemné pálenie na zátylku. Vari to spôsobilo tá pečať? Zabraňuje mi, aby som bola silnejšia, ale Nartial ju dokázal prelomiť. Dokázal to on, dokážem to aj ja. Jeho telo sa celé zmenilo na božie svetlo. Pred očami sa mi objavil obraz rozpadu môjho tela. To čo mi ukázala tá starena. Bolelo to. To bol môj zánik. Alebo? Alebo to nebola moja smrť? Bola som ponorená vo svojich myšlienkach. Zrazu som pred sebou uvidela Mokuta, ktorý na mňa zaútočil s mečom zospodu. V poslednej chvíli som sa zakryla krídlom do ktorého sa zaťal meč. Mňa nezranil, ale pocítila som bolesť, akoby zaťal priamo do mňa. To už sú už sichnáli, že priazeň Boha má opúšťa. Uvedomila som si, že je všade on. Okolo mňa. Takýto podobný útok použil aj v boji s Nartialom. Krídla som viac pritlačila k telu. Zaťala som päste. Pripravila som sa na spŕšku bolestivých útokov... ,,Vráť sa ku mne, ostaňte so mnou... Som tak slabá bez teba..."

Mokuto

V momentě kedy ju zasiahol tak ostatní "klony" zmizeli. V podstate to boli len pouhym obrazom, ktorý sa vytvoril onou rýchlosťou presunu z mista na miesto. Keď sa meč zaryl do jej krídla, dal už netlačil a pouze nadvihl sve ľavé koleno a uderil sním Dash. Bojuj Když si tak moc chtela bojovať... Vytahl meč z jej krídla a odstúpil od nej krok dozadu, pripravený znova zaútočiť svym mecem.

Dash...
Pri údere kolenom a po jeho slovách som sa chytila za pečať. Bola celá horúca. ,,Pane... Patrím tebe, bojujem pre teba... Som tvoj služobník." Zavrela som oči. Náhle som ich otvorila. Objavila sa biela žiara, ktorá pohltila okolie. Vyšvihla som sa k oblohe. Moja žiara zatienila aj slnko. Cítila som sa že sila ktorá sa mi rozliala po celom tele, mi trhala telo nakúsky, aj keď nič také nebolo vidieť. Objavila sa moja kosa a zaútočila som na Mokuta.

Mokuto

Konečne sme to rozjelo...tuším že je ted mnohem silnejší než ja. Meč chytil do obou rúk a naprahl se sním jak kdyby to byla palica. Ostří se znova zablesklo. Jeji zare ho oslepovala ale Presto Mel pohľad upreny na ňu. Oči ho boleli ale snažil sa sledovať jej pohyby. Pak to prišlo. Jejich zbrane se stretli a okolí zaplnila oslnivá zare. Mokuto set odkutalel po zemi niekolik metru a nevstaval

Dash...Cítila som silu akou sme sa stretli. Rovnako ako Mokuta ma odhodilo preč. Do úst aj očí sa mi nabral prach. Chvíľu som nehybne ležala. Lapala som po dychu, ktorý som si vyrazila pri dopadne na zem. Svetlo ustúpilo. ,,Ešte nemôžem povolit....," Šepkala som...

Mokuto


Prevalil se na zada. Mel zavrene oči a pres hruď menší reznou ranu od jeji kosy. Spatne jsem se bránil..vedel jsem že je silná...a Ted se mi to potvrdilo. V momente se posadil a otevrel oči. Mel je celé červené. Jeji žiara ho veľmi oslepla ale pomaličky se mu zrak vracel. Postavil se na nohy. Rany na hrudi si nevšímal. Koukl smerem k Dash. Natahl ruku a meč mu do ni pristál. Pomaličky se k nim začal približovať.

Dash...
Otočila som sa na Mokuta. Pomaly sa ku mne približoval. Napla som svaly. Mávla som krídlami a vyletela som na oblohu. Mám asi dve minúty , možno menej... Zavrela som oči a začala som odriekať modlitbu , stále dokola a dokola. Nebo sa zrazu otvorilo. Vyšla z neho žiara a z tej žiary začali vylietavať po kŕdloch havrany tvorené zo svetla. Namierili si to na Mokuta.
Musím sa pohnúť, musím sa pohnúť...

Mokuto

Ach jo... Tuto techniku už párkrát viděl. Moc dobře věděl, že to není nic dobrého. Tehdy hned po použiti této techniky padla...nejspíš to bude velmi náročná technika...anebo ne?  Říkal si v hlavě a zastavil se. Připravil se na útok havranů. Přivřel oči. Aspoň trochu....Pevně sevřel meč, kolem kterého se objevila tmavě červená aura. Pak začal sekat do všech havranů, kteří byli moc blízko. Chvíli se mu útok dařilo odrážet. Jeho umění boje s mečem bylo na exceletní úrovni. Avšak počet havranů byl příliš vysoký a stále se zvětšoval. I na něj to bylo moc a po pár chvilkách už nestíhal odrážet útoky všech. Nakonec ho donutily přikrčit se k zemi a padnout na jedno koleno. Pořád to však nevzdával, ale věděl, že už zde nemá žádnou šanci. Jeden z havranů ho klovl do ruky, ve které držel meč a to způsobilo, že přestal sekat. Tým pádem na něj zaútočilo i více havranů.

Dash...
Vždy keď som som túto modlitbu vyslovila, hneď ako sa sa otvorilo nebo cítila som všetko. Cítila som každý pazúr, každé ďobnutie ich zobáka. To čo havrani spôsobovali, som cítila na svojom tele. Najhoršie bolo, keď som sa túto modlitbu učila. Nedokázala som vydržať ani prvé sekundy. Neskôr som sa naučila, že ak sa prestanem hýbať, že ak sa pokúsim odpútať z môjho tela, nebudem tú bolesť až tak cítiť, až som ju skoro celú dokázala ignorovať. Ale teraz to je iné. Musím sa pohnúť. Zaťala som pomaly päste. Tá bolasť sa znásobili. Vykríkla som od bolesti. Oči mi zaplnili slzy. Bolesť sa znova znásobila, akoby tie havrany útočili na mňa. Z posledných síl som mával krídlami. Možno som tento súboj prehrala, ale vyhrala som nad sebou. S krikom bolesti som zautocila

Mokuto

Klování a škrábání havranů bylo velice nepříjemné a mnohdy bolestivé. Zvlášť když útočily i na zraněná místa, jako byla například ta rána na hrudi. Schulil se tedy více k zemi, aby havrani útočily spíše na záda, přeci jen, tam člověk vydrží více bolesti. Předtím to vydrželo 5 vteřin...to by mělo stačit... Zavřel oči. Přestal vnímat okolní útoky na jeho tělo. Kolem něj se zvedl prach a zem se začala třást. Vzduch velmi ztěžkl a zvedl se ohromný tlak. Dokonce se zdálo že vzduch kolem začal vibrovat. Náhlá exploze červenočerné energie ze jeho těla odrazila útoky havranů. Pak už jen Dash mohla spatřit, jak se před ní objevila postava v bílé masce. Jeho oranžové oči se podívaly do těch jejich a pak nastal konec. Padl k zemi a kolem něj popadaly bílé kusy, které se hned rozpadly v prach a ten odnesl vítr. Ležel na zemi a sledoval oblohu. Prohrál jsem...

Dash...
Dokázala som to?...
,,Vstávaj! Poď sa so mnou hrať..." Počula som akýsi hlas. Detský. ,,No vstaneš?" Hlas znel nahnevane, ale tak rozkošné nahnevaný. Pocítila som dotyk na mojich vlasoch. A jemné pokvákanie za ne. Otvorila som oči a nádoby mnou čom uvidela tie najkrajšie modré oči. ,,Som unavená..." Odpovedala som veľmi potichu. ,,Nemôžeš byť unavená... Nemáš čas odpočívať." Zasmiali sa dievčatko. Na hruď mi vyskočil zajačik. Pomaly som zdvihla ruku a pohľadkala som ho, ale hneď odskočil. ,,Vstaň!" Znova má potiahlo za vlasy.
Otvorila som oči, vlasy som mala mokré, slané plné prachu. Po tele plno škrabancov. Zakašlala som a vyplula krv z úst. ,,Začala som sa smiať, smiať - plakať. Je stále so mnou! "Vykríkla som no hneď som sa schúlula do klbka lebo ma bolelo každý sval.

Mokuto

Stále ležel, nedíval se na Dash, pouze na ubíhající mraky na nebi. Pak obě oči zavřel a poslední krvavá slza stekla po tváři. Pak se mu na tváři objevil úsměv. Je dobře, že jsem prohrál...dokazuje mi to, že ještě nejsem připraven..musím se toho ještě hodně naučit a zdokonalit své schopnosti..a...taky... Snažil se zaposlouchat do vnitra sebe sama. Musím začít komunikovat sním...s tou silou... Stále se nezvedal, ale natočil hlavu směrem k Dash. Ta taky ležela na zemi. Pak se pomalu postavil na nohy. Docela to bolelo, ale zvládl to. Meč k němu přiletěl, začal se omotávat černými obvazy a přimotal se k jeho pasu. Pomalými kroky došel až k Dash. Stál chvíli nad ní a koukal na ni. Jsi silnější než jsem si myslel.... Někteří tvorové by padli hanbou za to, že je porazila žena, ale on to cítil jinak. Byl rád za to, že je Dash silná.

Dash...
,,Bola som ešte silnejšia." Odpovedala som Mokutovi keď na mňa prehovoril. Objavil sa mi obrať môjho hriechu. Zhlboka som sa nadýchla a pozrela sa na Mokuta, pri čom som si držala pečať dlaňou. Stále bolo cítiť že je horúca. ,,Bola som tak silná, že som týmito havranami zničila pol mesta." Sklopila som zrak. ,,Prečo mi Boh dovolil využiť jeho silu k ničeniu a zabíjaniu. Prečo dovolil aby som podľahla hriechu. V teň deň, keď sa to stalo som ale dokázala s havranami útočiť. Pohybovala som sa, ničila som, vtedy som bolesť necítila. Teraz áno..." Postavila som sa pomaličky. ,,Musím ti povedať jednu vec. Vieš prečo má vyhnali? Lebo som zničila polovicu môjho sveta..."

Mokuto

Sledoval ji a poslouchal její vyprávění. Chvíli nic neodpovídal a jen na ni koukal. Potom se k ní sehnul a opatrně ji vzal do náruče a zvedl ze země. Pokud by pocítila bolest tak by se hned omluvil. Je mi to jedno... Zamumlal a zamířil pomalým krokem k městu. Je mi jedno co jsi provedla...každý v sobě neseme něco zlého.. Jediné co nám zbývá je se s tím buď smířit...anebo dokázat, že taková doopravdy nejsi...a já vím, že nejsi... Zamumlal a dál už nic neříkal. Tušil, že se ji nebude líbit to, že ji nese a dřív nebo později se bude chtít postavit na vlastní nohy, ale do té doby ji nesl. Chceš jít někam? Nebo se vrátíme do dellarumie a dáme si něco dobrého? 

Dash...
,,Nesnažím sa ospravedlniť za to čo som spravila, iba som podotkla, že nechápem, prečo mi to Boh dovolil. Nesnažím sa ospravedlniť, ja som prijala svoj hriech, aj jeho trest zaň. Aj napriek tomu si stále myslím že som mala na to právo. Odvrhli ma, lebo ma nepovažovali za dostatočne silnú..." Pretrela som si tvár a pozrela som sa na Mokuta, ktorý má niesol na rukách. Vytrhla som sa mu z náruče a zoskočila na zem trocha som sa zapotácala. ,,A od teba žiadam aby si sa ku mne nesprával ako ku slabej bytosti. Nestaraj sa o mňa. Niesom dieťa." Možno môj tón hlasu sa zdal nepríjemný, ale myslela som to presne tak ako som povedala. O malé dieťa sa treba starať, o dospelú ženu už nie. ,,Chcem sa îsť umyť to je môj plán..." Usmiala som sa. ,,Si dobrý súper, aj keby si použil svoju celú sily, musela by som sa viac snažiť. Ja musím ešte veľa trénovať. Musím sa naučiť pohybovť, musím sa naučiť ignorovať tú bolesť." Odhodlané som ťapls rukami. Boli tak špinavé...

Mokuto


Nereagoval na jeji slova, jen ji rekl Nerekl jsem aby si sa omlouvala...Nič ďalšiho k tomu nerekl. Ani na to že si myslela že se chce o ni starat jako o dite taký nič nerekl. Vedel že to tak vubec nebylo mysleno, ale nechtel to dal rozebirat. Jen se proste usmial a vykročil dal. Tak i tak bych mel problém...vim že toho zvládneš viac...Tak isto i ja musím zdokonaľovať stále me schopnosti. Momentálne jsem na tom mnohem horšie než keď som tu dosel. Povedal jej a koukal stále pred sebe.

Dash...
,,Musíš viac trénovať. A to isté platí aj pre mňa. Potrebujem prelomiť pečať. Chcela by som aby tu bol Nartialom, on to zládol..." Smutné som vzdychla a prehrávala som si vlasy. ,,Ale z jeho strany to bolo podivné, akoby vedel niečo o mne, ale nechcel mi to povedať. Mala som z neho zmätený pocit. Nemyslíš"

Mokuto


Cuklo mu v pravem oku, když zaslechl jmeno Nartial. Hmm..ja jsem rád že tu není...a ak tu bude tak tu nebudú ja..zavrcel a pokračoval. Ja jsem z nej mel blbý pocit už od začiatku...vôbec sa mi ten chlap nelibi. Pridal do kroku. Bože, jeste ten by mi tu chybel...Myslenka, že by tu Mel byť ten Nartial se mu hnusila, zvlášť kdyz je ted veľmi oslabený. Musel však zase spomaliť lebo pri rýchlejší chuzi mu z rany na hrudi teklo Vice krve

Dash...
,,Tebe sa viac páčil Vitorio však, mali ste hneď k sebe blízko od začiatku." Začala som sa smiať a šťuchla som päsťou do Mokuta. Chvíľku trvalo kým som sa ukludnila. ,,To bolo dobré..." Utrela som si slzy od smiechu. ,,Nartial je veľmi silný seraf. Bol učiteľom. A prečo by si tu nebol. Nerozumiem..."

Mokuto

Podíval se na ni. Ehm... Zdvihl pravé obočí a zavrtěl hlavou. Čekal, až se uklidní. Když vyslovila jméno i toho druhého, začal se cítit ještě hůř. Proč si zrovna na ně musela vzpomenout? ...Ja už jsem na ně zapomněl hned jak jsem od nich odešli...Pomyslel si a povzdechl. Nech je kým je...já ho vidět nechci...raději skočím mezi partu prastarých, než abych měl zase vidět ty dva....idioty. Jemu moc do smíchu nebylo. Zvlášť po těch nedávných zkušenostech. Odvrátil pohled od ní. Brána města už byla nadohled a na nebi se začali zatahovat mraky. Nejspíš se bude schylovat k dešti. Když si vzpomenu na tu událost s koupaním...ješte teď mi je z toho špatně...Znova zavrtěl hlavou. Teď mu myšlenky běhaly kolem medoviny. Řekl jsem si že už nebudu pít...ale pro dnešek asi dám výjimku... Řekl si v hlavě

Dash...
,,Nechápem tvoju averziu voči nim, ale to je zas niečo s tými vašími citmi... život je omnoho krajší bez nich... Zbytočné, len k hriechu to ťahá." Mikla som plecami. ,,Mal by si ísť do nemocnice s tou ranou..." Spomenula som si na dnešné rano a sen o Nartialovi. Pozrela som sa na oblaky. ,,Bude pršať. Bude krásne voniať vzduch"

Mokuto

To nemá s city nic společného...ty lidi jsou divní... Zamumlal a znova zavrtěl hlavou. Už se dál o tom nechtěl bavit a přidal zase do kroku. Nejdu do nemocnice...není to nic vážného. Na hlavu mu padla kapka vody. Pohlédl na oblohu a po chvíli začalo padat víc a více kapek vody. Nebylo to nic strašného, ale tušil, že za chvíli se to zhorší. Pojďme...Znovu přidal do kroku. Ona toho nechápe víc...ti dva se mi vůbec nelíbí...a s city to opravdu nic nemá... Pomyslel si a prošel městskou bránou.
/presun/

Dash...
,,Ten jeden nieje človek, ale seraf... Je ako ja..." Pokrútila som hlavou. ,,Nič vážne? Možno ti ostane jazva a to by bolo zlé. Ja dúfam že sa mi škrabance zahoja tak, aby mi po nich nebolo nič vidieť, potom by som už nebola tak krásna..." Zsmrmlala som si a pri Tom som si obzerala ruky. Keď na mňa padli prvé kvapky usmiala som sa. Boli príjemné, tiež som pridala do kroku. ,,Teším sa na kúpeľ."
/Presun/