Osada Hammoth

First topic message reminder :

Osada o počtu obyvatel něco kolem 80-100 lidí. Je převážně chudá, lidé zde žijí v dřevěných domcích se slaměnými střechami, mají zde dvě malé pole, kde pěstují obilniny a zeleninu. Jsou zde i zvířata, jako například krávy, ale ty jsou využivány převážně jen jako zdroj mléka, ze kterého vyrábějí další produkty. 
Osada je stavěna do kruhu, kde uprostřed je velký travnatý plac, kde se pořádají oslavy apod. Vůdce si zde říká Stařešina. Tento název se k němu i hodí, jelikož je už velmi starý. Tato osada nemá moc návštěv a dějí se zde zvláštní věci...zvláště tak jedna a to v poledne.

Herano, Luna , Yuuto
,,Si v poriadku?" Opýtala sa Luna Herana, ten neodpovedal. Yuuto sa pozeral na jazero v ktorom zmyzol had. ,,Teraz ho môžme zabiť, kým máme príležitosť!" Zvolal a už sa chcel premeniť, keď v Tom ho Herano schmatol. ,,Počkaj... Nie je .." zakašľal, ,, nevieme čo je zač..." ,,Čože?! Nevieme?! Veď je to on! Veď ťa skoro zabil, veď..." ,,Počkaj... Neunáhli sa..." Uchlácholila ho Luna. ,,Ste neschopný, čo tie životy ktoré si len tak zobral... Urobím to sám!" Vytrhol sa a zamieril si to k jazeru. ,,Hej ty vrah! Dnes zomrieš!" Zakričal. Z vody sa vynorila hadia hlava a priblížila sa k nemu tesne blízko. ,,Nie som ten koho hľadáte..." Prehovoril had ťahavím tónom. ,,Klameš!" Had sa otočil, že odhalil spodok svojej hlavy... ,,Tak ma zabi... Ale skutočný vrah behá po svete... Sám vieš že to ja nie som" Zasyčal. ,,Dopekla s tebou!" Zaklal a otočil sa naspäť k Heranovy. Vtom sa Mokuto zvalil k zemi. ,,Čo sa tu deje?" Yuuto pribehol Mokutom, aby sa pozrel čo sa stalo. Skôr ako k nemu prišiel hodil na hada nenávistný pohľad, predpokladal že to bola jeho práca. Had sa znova schoval pod vodu.

Mokuto


Elizabeth okamžitě přiskočila k Mokutovi a snažila se ho probudit. Nakonec doběhl i Yuuto. Po chvilce cukl rukou a oči se mu pohnuli. Své bílé, speciální oko zavřel a pomaličku se posadil. Ignoroval všechny hlasy okolo až nakonec jen ze sebe vydal několik vět. Musíme se dostat k těm Elfům...máme už málo času...On už dosáhl vrcholu. Brzy je tu.. Elizabeth na něj koukala a pak se zeptala. Myslíš Prastaré a Im? Ale jak...jak jsi to zjistil? Nepodíval se na ni a chvilku vypadal že přemýšlí. Že mě to nenapadlo už předtím...už mi to dává smysl...Prastaří..ti původní jsou tři...Zlý, dobrý a...a ten třetí nevím co je zač...ale už dlouhou dobu ho potkávám...a vždy když ho potkám, tak se něco stane. Otočil pohled k jezeru. Okamžitě se postavil. Jeho výška přesahovala Yuuta. Pomalu kolem něj prošel a zamířil k jezeru, ve kterém byla Dash, tedy had. Dash...vykašli se na nich...musíme vyrazit...velmi rychle...V jeho hlase byl cítit náznak strachu. Nevím jak to vysvětlit..nikdy mi to moc dobře nešlo a asi to nebudu ani zkoušet...Otočil se na ostatní. Nechte bojů mezi sebou a raději se připravte na boj...na skutečný boj...o vlastní život.

Had vystrčil z vody hlavu. Upriamil pohľad na Mokuta ,,Dash... Nie sme Dasha!" Zlostne zasyčal a ponoril sa do vody. Objala sa zlatá žiara a z vody vyletela Dash... ,,Čo sa stalo? Prečo musíme ísť rýchlo? Čo sa celé? Myslela som si že sa môžem tešiť viac z môjho výťazstva. Však Herano" zakývala som mu. Vlkolaci za pozreli na seba. V ich mysli prebiehal rozhovor. ,,Neviem..." Ticho prehovoril Herano. ,,Ja som z toho tiež zmätená... Niečo nás sem priviedlo, nechcem sa opakovať ale... " Povzdychla si Luna. ,,Mokuto najedzme sa... K elfom pôjdeme oblohou..."

Mokuto

Najezte se všichni...Kývl na ostatní hlavou a otočil pohled zpět na Dash. To předtím, kdy had řekl, že on není Dash...nebo spíše že oni nejsou Dash ignoroval. Vůbec ho nezajímají. Nevím přesně, proč jdeme za Elfy...ale myslím si, že nám poví více...Podle mě budou vědět, kde je Im a kdy a kde se utkáme s Prastarými... Jak vtipné...vše se děje tak rychle...Vše se dalo do pohybu, když jsme sem došli...má to snad s tím nějakou spojitost? Byl to pouhý osud, že jsem potkal Dash...která taktéž bojuje proti Prastarým? Nebo někdo někde tahá za nitky...a vše...vše kolem nás je jen součástí dobře připraveného plánu? Znovu koukl na Dash. Mám strach...strach z budoucnosti...Tvářil se dost vážně. Nikdy předtím, ať už do bylo v jeho světě a nebo když přišel sem mezi lidi, nikdy nic takového necítil. Hlavou se mu opakovala otázka, že Proč až teď? Co udělal, nebo co se stalo, že je vše jiné? I on sám, sám sebe nepoznává. Najezte se rychle...nech můžeme vyrazit.

Dash + vlkodlaci
posadali sme si okolo a každý si zobral kúsok z ryby. Len ja som trocha ohrnula nosom. Vôbec som nemala chuť jesť. Poslednom čase som si začala sa správať ako obyčajné bytosti. Jem a pijem spolu s nimi. A moje telo o to ani nežiada. Posadila som sa chrbtom k nim a pozorovala som hľadinu jazera. Cítila som občasné pohľady. Herano má nepretržite sledoval. ,,Je výborná tá ryba." Pochválila Luna. Yuuto z nich svoje sústo zjedol ako prvý. Postavil sa zo zeme a oprášil si nohavice. Herano tiež dojedol . Postavil sa hneď za mňa. Naše pohľady sa stretli. Bál sa ma, alebo bol znechutený, nevedela som to rozoznať. ,,Preboha!" Zvolal Yuuto a rýchlo si zakryl nos aj ústa. Luna to tiež spravila. Nechápavo som sa na nich pozrela. ,,Čo sa stalo?" Naraz som zbadala ako sa z hôr niečo blíži. Niečo veľké... Blížilo sa to závratnou rýchlosťou. Veľmi rýchlo sa z veľkej čiernej guče začali vynárať obrysy ohavných hybridných tiel podobné psom, zároveň medveďom. Rýchlo som sa postavila a na chrbte sa mi objavili zlaté krídla. Ucítila som malé bodnutie. Chytila som si to miesto: ,,a sakra!" Hneď na druhej strane za Mokutom sa objavila fialová žiara z ktorej vybehli ohavné potvory, na pol pes, na pol medveď s telom v rozklade a veľmi silno zapáchal. Zaútočili hneď na Mokuta a Elizabeth. A druhá svojka zaútočila z druhej strany na Lunnu a Yuuta. Mne sa zatmelo pred očami a zamotala sa mi hlava. Objavila sa pri mne fialo á žiara. Z nej vyskočila mladá žena s mečmi na chrbte. Jedným skokom sa ocitla pri mne zdrapla má a hodila do finálového víru. Rýchlo sa zvrtla okolo Herana ktorý sa zo mnou automaticky otočila a tiež vbehol do svetla. Žena ako prízrak sa zasmiala a vynorila sa do víru. Ten hneď zmyzol. Ostatný ostali pod náporom rozkladajúcich sa netvorov. Ich smrad štípal v nose a ich krv pálila. Útočili nepretržite. ,,Len si pochutnajte deti moje!" Ozval sa ženský hlas nádhernej ženy sporo odetej s havraními vlasmi. Jej hlas išiel akoby odvšadiaľ...

Mokuto/ Elizabeth

On jako jediný nejedl. Seděl na zemi, se zavřenýma očima opodál od ostatních. Není mi dobře...vůbec mi není dobře...musím se nějak zabavit...musim najít něco co mě uklidní... V tom se něco stalo, pomalu otevřel oči a otočil se na ostatní. Ti už byli na nohách a ještě v ten moment Dash s Heranem zmizeli. Co to sakr...Hned se musel otočit zpátky, jelikož z jeho strany se na něj řítily další potvory. Naštěstí Elizabeth zareagovala mnohem rychleji a ze země začaly šlehat dlouhé, trnité stonky rostlin, které bránily potvorám zaútočit na něj. Kývnutím poděkoval Elizabeth. Po chvilce zřejmě všichni zaslechly hlas neznámé ženy. Rozhlížel se všude kolem, aby našel majitele toho hlasu. Ostatní zatím bojovali, on díky pomoci Elizabeth zatím neměl s kým bojovat. Ale to se určitě brzy změní, jelikož netuší jak dlouho to ještě ona vydrží. Okolí se zaplnilo hnusným smradem a to zapříčinilo dost obtížné dýchání. Oheň...možná když je spálíme... Pomyslel si. Nic však neudělal. Jakoby zapoměl na své schopnosti, jenž ještě nedávno ovládal. Přednější mu teď ale bylo, najít tu ženu.

Vlkolaci

Vo vlčích formách bojovali. Telá netvorov sa dali ľahko ničiť boli krehké ale popár chvíľach začali cítiť obrovskú bolesť vo svojich papuľách. Lune sa roztriasla a v Tom na ňu zaútočili ďalší. Naskákali na ňu až ju celú pokryli. Ozval sa psí piskot bolesti. Yuuto neváhal a hneď jej pribehol na pomoc. Predral sa cez ohavnosti, chytil ju za kožu na krku a odhodil ju čo najďalej. Nehýbala sa. Srsť mala nasiaknutú krvou, svojou. --Luna...-- --nemôžem bojovať. Všetko má páli...-- ešte pár netvorov Yuuto roztrhal, a utekal za Luutou. Znova ju zdrapom a odtiahol ju do jazera... Tam za nimi nešli. Akoby sa báli vody. --snaž sa udržať pri vedomí...-- voda okolo nich sa sfarbyla do červená. Ozval sa ženský hlas, objavil sa fialoví vír a z neho vyšla nádherná žena sporo odetá so zvláštnym pohľadom. ,,myslela som si že budete bojovať viac, hlavne ty..." Ukázala prstom na Mokuta. ,,Ach úbohý ste..."

Mokuto /Elizabeth


Otočil se směrem k vlkům. Luna byla dole. První padl... Otočil pohledem na místo kde se objevila ta žena. Velmi důkladně si ji prohlédl. Mňami...Na tváři se mu objevil menší úšklebek. Ach...zase ty úchylné představy...zrovna teď...no nevadí...ještě chvilku....aa...dost Úsměv zmizel a pohlédl ji do očí. Nechtěj mě rozesmát...vážně chceš, abych se zapojil do boje? Otočil hlavu do jedné strany a pak do druhé a bylo slyšet zakřupání. Ubohý...bezdůvodně nás napadnout... Vzali mi Dash a odváží se mi postavit čelem.... Hloupá...ano...hloupá jseš...Jeho tvář se změnila a okolní vzduch velice zhustl. Elizabeth nasucho polkla a trochu ustoupila. Z čela ji kapali kapky potu. Začínalo to pro ni být trochu namáhavé, bránit sebe i jeho před těmi potvorami, zvlášť, když na straně vlků oba dva odpadli. Moku...Mokuto….už to dlouho nevydržím... Dala své dlaně na zem a ze země se vynořilo několik dalších trnitých stonků, jenž vytvořily za ní trnitou zeď. Přikývl hlavou. Neboj...brzy si odpočineš... Znovu se podíval do očí té ženy. Kde... Písek kolem jeho noh začal výřit. Je... Tělo se obalilo tmavě červenou aurou. Dash?!… Výtrysk energie z jeho těla zazněl jako zahřmění nebes.

,,ehmm.... Čo to? " Žena ustúpila. ,,Čo si zač? " Zreničky sa jej od strachu rozšírila. Chytila do rúk svoj meč a namierila ho oproti nemu. Hybridu sa všetky otočili na svoju pani a poslušne za ňou pribehli a urobili okolo nej polkruh aby ju ochraňoval i. Strakatý vlkolak sa premenil do ľudskej podoby. ,,Kde je náš druh! Kde je!" Vykríkol. ,,Je v dobrých rukách... Moja sestrička sa o neho postará..." Znova sa otočila na Mokuta: ,,a tá druhá... Nuž to bol omyl ju sme nechceli, ale všetko mäso zúžitkujeme..." Zasmiala sa...

Mokuto


Všiml si její reakce. Má strach?... Udělal několik metrů kupředu.Když jsem sem přišel...bál jsem se...nechtěl jsem s nikým bojovat...Nechtěl jsem nikomu ublížit....Sevřel pevně rukojeť svého meče. Z něj se okamžitě rozmotaly černé obvazy. Čepel zářila, jakoby byla úplně nová, nikdy nepoužitá. Nápisy na meči zableskly oranžovou barvou. Nestál v bojové poloze, ale normálně. Čepel meče směřovala k zemi. Ale...postupem času se člověk změní, hledá se, zjišťuje kým doopravdy je.... Zem se začala otřásat. A pak zjistí, že není tím stejným člověkěm, jako na začátku....zvlášť když mu někdo vezme něco...nebo někoho, na kom mu velmi záleží.... Z jeho těla začala k nebi vystřelovat tmavě červená, místy černá energie. Na chvíly otočil pohled na Yuuta, čimž mu chtěl naznačit aby se držel stranou. Pak se znova podíval na ženu. Pak by byl schopen zničit celý svět!...Ohromná exploze jeho energie, ze které se vytvořila ohromná lebka, která se jakoby mračila na ženu. Přitom všem byl slyšet jeho smích.

Spoiler:

Ešte viac ustúpila. ,,No počkaj počkaj, mám pocit že sme začali zo zlého konca. Práve som si to rozmyslela... Ale som stále vo výhode, mám tvojich priateľov." Podivne sa pousmiala ..,, dovoľ aby som sa predstavila... Moje meno je Menfi... Teší ma a vy ste .. no podivná skupina... Mám pre vás menší obchod, vy pomôžete mne ja pomôžem vám...." Zasmiala sa. Kreatúry vyčerpá zuby...

Mokuto

Obchod? Já mám pro tebe taky obchod... Energie se zmenšila, ale v okolí byl stále ohromný tlak. Na ten velmi špatně reagovala Elizabeth, kterou přinutil jít k zemi na kolena. Jeho to však vůbec nezajímalo. Vydej mi zpět Dash...a nechám tě odsud v klidu odejít...Zapomenu na to, že jste nás napadli, zapomenu na to, že jste ublížily jedné z mých společnic. Připomněl ji, že Luna skončila skrvavená. Vydej ji i jeho...hned!...Kdyby mohl, hned by na ni zaútočil. V jednom měla ale pravdu, Dash a ten vlk byli někde pryč a nevěděl kde. Proto musela ještě stále zůstat naživu. Nesnaž se mě oklamat...věř mi nebo ne...ale můj hněv by si tě našel všude...i v tom nejtemnějším místě ve vesmíru....Znova udělal několik kroků vpřed, takže byl před ní asi 5 nebo 6 metrů. Dále čekal na reakci té ženy. Čím blíže byl, tím více si ji prohlížel. Bože, nemysli na to...úplně tě to mate...

,,Nie na tvoj obchod nepristúpim, nie je pre mňa výhodný..." Zasmiala sa žena, akoby sa v Tom využívala, v Tom vyjednávaní. ,,Môj návrh je takýto. Vrátim vám vášho kamaráta. Ty ma necháš nažive a tvoju priateľku prepustím o rok. Na deň presne to ti prisahám na svoju česť. Čo na to povieš... Myslím si že je to dobrý obchod a k tomu a k tomu ti prihodíme jednu noc so mnou plnej vášní a lásky... Dobré nie?" Zasmiala sa

Mokuto


Čím blíže k ní byl, tím více byl zápach z těch tvorů nesnesitelný. Ne... Byla pouze jeho odpověď. I kdyby toho vlka zabily, bylo by mu to celkem jedno. Sice patřil do jeho skupiny a byl by docela potřebný pro boj s prastarými, ale radši by ho obětoval, aby byla Dash v pořádku. Chápu...děláš ze mě blázna...Velice rychle švihl mečem, který zazářil tmavě červenou barvou. Vedle ženy se objevil záblesk, který zmizel hned poté. Hned na to si mohla všimnout jak ji malý pramínek vlasů dopadl do dlaně. Následně celá skupinka jejich potvor na pravo od ní se rozpadli na dvě poloviny. Nehraj si semnou...Potom si mohla všimnout dlouhé čáry na zemi začínající od něj a končila někde za ní. Pokud by se ohlédla, mohla by za sebou vidět pár stromů rozseknutých, jenž stáli v cestě. Pustíš ji hned...Namířil mečem na ni. Přestával mít trpělivost. Nedokázal by se vyspat s někým takovým. Zvlášť když to ještě nedělal. Tedy né dobrovolně. Hlavou mu proběhla vzpomínka na krvavou princeznu a na věci co sním dělala, když byl svázaný. Naposledy...vydej je...dělej...

Žena ostala stáť bez pohnutia. Keď sa obzrela okolo seba usmiala sa až jej v očiach blislo. ,,No dobre tak ani toto si asi neschválil a ja rovnako neschválil tvoj návrh, takže sme znova nazačiatku. Ale začal si ma fascinovať, aj tvoja moc je fascinujúca. Tak mám pre teba ďalší návrh. Dásh mi tú druhú ženu a aj tú polomŕtvu vlčicu a k tomu mi ešte prihodích tvoje semeno do jednej z mojich neviestiek. Ak sa semeno ujme pustíme tvoju priateľku. Vidím že má pre teba veľkú cenu, a to sa mi pači. Dobre sa tak vždy obchoduje. A ak mi zase chceš navrhnúť obchod typu že ma necháš žiť a ja ti ju dám tak ťa dopredu upozorňujem, že to u mňa neplatí. Či umriem alebo nie mi je úplne jedno..." Zasmiala sa šialené...

Mokuto

Ach tak...nezáleží na tom, zda to přežiješ anebo ne...chápu... Sklopil svůj meč. Tlak v okolí zmizel, i zem se přestala třást. Vzduch nebyl už tak těžký. Vidím, že jsi příliš úchylná...jde to poznat i podle toho pěk...podle toho oblečení...Ale už teď ti můžu říci, že se neshodneme. Můžu tě rozsekat, zničit, vymazat, ale to na tebe neplatí...avšak, existují způsoby, které tě aspoň donutí nám prozradit, kde se nachází. Otočil se na Elizabeth. Prosím...potřebuji znova tvou pomoc...Pousmál se na ni. Elizabeth vypadala vyčerpaně a stěží se vyškrábala na nohy. Nakonec však pomalu k němu přišla. Znovu se otočil na Menfi. Někdy je potřeba použít nefyzické síly na to, aby jsi svého nepřítele porazila...Mrkl na ni. Elizabeth se podívala na Mokuta. Jak dlouho to víš? Zeptala se jej a hned ji odpověděl Už dlouho...všiml jsem si toho už v Aldore.. Elizabeth se zhluboka nadechla. Bylo na ni vidět, že se ji to nechce dělat, ale asi nebyla jiná možnost. Ani jemu se to nezamlouvalo, neměl rád tyto věci. Elizabeth zavřela oči a Menfi v hlavě mohla zaslechnout ženský hlas. Máš poslední možnost nám prozradit kde se nacházejí naši přátelé...nebo je za nima zavést anebo je přiveď sama...nebo tě k tomu donutím mučením... Elizabeth hned na to pošeptala Mokutovi. Nevím jak dlouho to dokážu udržet...nejsem v tom dobrá...nikdy jsem to pořádně nedělala...nechci takto ubližovat...je to hnusné... Ten ji položil ruku na rameno. Jiná možnost není...já smlouvat nehodlám...

Menfi

,,Nie som úchylná, ale som veľmi tvorivá, my sme veľmi tvorivé, keby si mi dal možnosť ukážem ti to." pousmiala sa žena, ale v tom už počula ženský hlas vo svojej hlave. ,,Psychycké mučenie? Och ty si taký šibal. prečo som ťa nestretla skôr, myslím si, že by sme si krásne rozumeli." povzdychla si a hodila pohľady na Yuuta, ktorý kľačal pri čiernej vlčici. ,,Počkaj, skôr ako spravíš, niečo čo ťa bude mrzieť... pozri sa na svojho psa." pri týchto slovách na ňu Yuuto hodil nevraživý pohľad a z hrdla sa mu vydralo zavrčanie. ,,Potrebuje pomoc. Krv mojich drahých stvorení je veľmi toxická. Ak jej nepodáte správne sérum, tak mám umrie na otravu a verte mi jej telo stane jedom pre zem. Takže mám tu ďalší návrh. Pomôžem vám ju vyliečiť a vy sa budete ku mne správať so všetkou úctou, plus k tomu mi dovolíte troška preštudovať telá vašich priateľov, samozrejme to prežijú a potom my dáš to tvoje semeno. Keď chceš môžem ti dať na výber, buď to pôjde prirodzenou cestou, že ti poskitnem priamo ženu, môžeš si vybrať blondýnu , hnedovlasú , čiernovlasú, ryšavku ... alebo si to spravíš sám a ja ti požičiam nejaký kelínok." zasmiala sa. Yuuto pohľadil Lunu po hlave. Ťažko dýchala. ,,Čo si vôbec zač ženská..." zavrčal... Menfi si prehrabla vlasmi: ,,Och som rada, že sa ma to už niekto spýtal. Som zberateľka a dušou umelca, ktorý neustále tvorí a rád objavuje nové veci. Ľudia toto moje tvorenie volajú nekromenserizmus. Ale ja dávam prednosť pred názvom umenie... Takže ešte raz. Vy pomôžete mne, ja pomôžem vám..."

Mokuto/Elizabeth


Otočil pohled na Lunu a prohlédl si její tělo ležící na zemi a následně pohlédl na Elizabeth, která se velmi soustředila na to, aby zůstala v její hlavě. Chápu to...Podíval se na Menfi. Chci mít ale jistotu, že Dash a Herano jsou v pořádku. Chci mít důkaz...slovo mi nestačí. Elizabeth se na něj podívala a jen zakroutila hlavou. Přeci to nechceš riskovat...musíme najít jiný způsob. Pošeptala a otočila pohled zpět na Menfi.Nereagoval na to, jen si povzdychl. Bylo chytré je odvézt jinam, to vám dalo jistou výhodu...i to, že nechceme přijít o Lunu...a už vůbec ne, zamořit svět...Jeho meč se obalil černými provazy a připevnil si ho k pasu. Potom pomalým krokem došel k Menfi. Ale chci mít jistotu, že je Dash v pořádku a nezkřivíte ji ani vlas...potom přistoupím na tvé podmínky.

Menfi

,,Vieš, toto nerobím poprvý krát... máme všetko premyslené dopredu a tiež pozorujeme skôr ako sa do niečoho pustíme. To by si sa mal aj ty naučiť. Ale som veľmi rada, že si môj plán takto ocenil. Si celkom rozkošný." pousmiala sa. Potom sa začala hrať s perami, troška si do nich brnkala: ,,hm... ale ako ti len dám dôkaz, že je v poriadku, žiadny nemám len moje slovo, a slovo také že určite sa jej nedeje nič čo by sa jej nepáčilo. Nie sme predsa zvery. Ale dám ti takýto dôkaz. Hneď teraz vyliečim tvoju kamarátku. Bude to chvíľu trvať a keď sa postaví na nohy, uvidíš, že nemám zlé úmysly. To bude môj dôkaz, že ja dodržím svoje slovo. Platí?" Usmiala sa a pomaly začala kráčať k Lune. Yuuto sa ale postavil a nevraživo sa na ňu pozrel: ,,Ak jej ublížiš, okamžite ťa roztrhám..." Tvárila sa stále rovnako,, No v tom prípade, sa rozlúčite s tými dvoma." ,,Stálo by mi to za to...." zavrčal Yuuto.

Mokuto/Elizabeth


Podíval se na Elizabeth, chvilku se ji díval do očí a potom mrkl. Ona se netvářila zrovna nadšeně ale nakonec kývla hlavou. Netušila vůbec kam tím Mokuto směřuje a co má v plánu, a do hlavy mu neviděla. Mokuto pomalu došel blíže k ostatním. Pokud nelžeš, určitě si to najde cestu k mé důvěře v tebe...mimo to...jak dlouho by trval to studium jejich těl? Máme celkem naspěch a rok určitě čekat nebudu...maximálně hodinu ani o sekundu navíc...Až je přivedeš zpět, potom se dohodneme na mém...no...tamtom...Přesto tě varuji, jediná zrada a tvůj život a život vašich výtvorů skončí...Rozumíme si? Sledoval každý její pohyb, každou věc co udělá. Musel si být stoprocentně jistý, že to není žádná léčka. Nikdo z naší skupiny nesmí být zraněn.

Menfi

,,Mám lepší plán. Ukážem vám to. Ja sa rada chválim, a vy ma celkom zaujímate, takže vám spravím prehliadku. Ukážem vám všetko. Och budete uchvátený a za malý poplatok si môžte niečo kúpiť. Čo na to poviete." radostne rozprávala a pomaly sa približovala k Lune. Naznačila rukou aby Yuuto odstúpil. Tomu to prišlo proti srsti ale pomaly sa vzdialil. no nespúšťal z nej zrak.  Menfi si k nej kľakla. Začala prstom niečo kresliť na zem. Dokola stále ten istý obrazec a popri tom začala niečo odriekavať. Stále dokola a dokola. Po niekoľkých minútach si ústa priložila tesne k vlčej papule a zhlboka sa nadýchla. z tlamy vyšiel čierny dym ktorý stiahla do seba Menfi. Zavrela oči a odpadla. Yuuto Hdil najskôr pohľad na Mokuta a potom rýchlo priskočil k Luna, Ktorá sa premenila na človeka. Dýchala už normálne a okrem rán ktoré sa rýchlo hojili, vyzerala v poriadku. Objal ju. Potom sa pozrel na Menfi, ktorá ležala nehybne na zemi. ,,Ona... ona... A teraz čo. Ona sa odpálila... A teraz čo?... To je súčasť toho? Prebere sa?"

Mokuto/Elizabeth


Koukali spolu na odpadnutou Menfi. Em...Ve stejný moment se podívaly na Yuuta. Další Em... z jejich úst a potom si vyměnily pohledy mezi sebou. Hej...si v pohodě? Nechtěl se k ní přibližovat, mohla by to být past. Porozhlédl se kolem sebe, až nakonec našel jeden klacek, který vzal do ruky a opatrně sním štuchl do ženy. Haló...Ještě párkrát do ní štouchl a čekal, zda se probere. Potom se pomaličku k ní přiblížil. Stál nad ní a koukal zda dělá že odpadla, nebo je opravdu v bezvědomí. Podíval se na Yuuta. No nevím, asi musíme počkat...Pokrčil ramenami a pak se poškrábal na hlavě. S tímhle jsem vůbec nepočítal... Zamumlal a znova do ni štouchl klackem. Vstávej!

Yuuto...Menfi

,,Tak ju aspoň zviažme, alebo niečo aspoň spravme, nesmieme ju len tak nechať ležať." ako Yuuto dopovedal tieto slová Menfi otvorila oči. ,,A tak zviazať, ja som pre... Rob si so mnou čo len chceš..." Yuuto ju zdrapol pod krk. Zdvihol ju do vzduchu a začal tlačiť. Menfi sa začala šklbať a snažila sa dosť z jeho zovretia, stále sa usmievala... Úsmev jej neodpadol ani vtedy, keď už skoro vydýchla naposledy. Vtedy ju Yuuto pustil na zem. Začala lapať po vzduchu. ,,Tak.. ja ... ja pomô... po ... pomôžem... a vy ...t ...t... tak to" hapkala.  ,,To kvôli tebe bola v takomto stave. Okamžite nám poveď kde sú. Skôr ako ťa zabijem..." ,,Tak potom sa už nedozvieš kde je sú tvoji priatelia..." škerila sa. ,,O nich sa nebojím, sú dostatočne silný na to aby sa o seba postarali. A keď s nimi máte v pláne hocičo, vybrali ste si asi veľmi zle. A plus ďalšia vec. Ak nás okamžite za nimi nezavedieš, tvoja sestra môže veľmi rýchlo umrieť, a to určite nechceš však.." Nemfi zaťala päste. ,,Len moja sestra v tvoriť portály, my musíme ísť pešo... A ďakujem, by tiež nezaškodilo, veď som ju zachránila." pomaly sa postavila a priblížila sa viac k Mokutovi. "V tých horách je naše obydlie... tam musíme ísť." ukázala na vysoké štíty hôr.

Mokuto


V duchu se trochu naštval na Yuuta. No tak...nekaž to. Prosím tě...Musíme chvíli jednat podle nich...nebo ní...Jejich obydlí bude určitě skryté, uchované v tajnosti...určitě mají spoustu opovrhovatelů, kterým se jejich "umění" nelíbí...Proto musíme jít s ní, musí si být stoprocentně jistá, že nám může věřit...Nikdy jsem ještě v takovéto situaci nebyl, takže moc dobře jednat neumím...ale mám jistý plán a ten se právě rozpohyboval...Otočil pohled na Elizabeth, která nasucho polkla, když viděla jak Menfi Yuuto škrtí. Hlavou mi probíhají různé scénáře, jak to všechno může dopadnout a spousta z nich se mi vůbec ale vůbec nelíbí...Přesto jeho tvář se vůbec nezměnila. Ani náznak nějaké emoce. Yuuto, taky jsem naštvaný, ale prozatím bude lepší, když to v sobě utlačíš...a budeme jednat podle ní. Nechci abych teď vypadal jako vůdce, který bude za vás rozhodovat, proto vás prosím, abychom byli klidní a pro začátek aspoň došli do jejich obydlí...Věřím, že Dash či Heranovi se nic nestalo a jsou v pořádku.

,,Prepáč ale ja s ňou odmietam vyjednávať. Veď je to obyčajná..." Luna Yuuta prerušila slabím hlasom ,,Yuuto... Mokuto má pravdu. Pôjdeme tam a všetko bude v poriadku." Menfi zdvihla obočie: ,,Ja vás stále počujem. Ale nemusíme Ísť cez hory. Ak chvíľu počkáme moja sestra sa pre mňa vráti. A zoberie nás k nám, a nemusíme sa trepať štyri dni cez hory. Ja by som to skôr uvítala. Je tam hrozná zima a nie som vhodne oblečená na taký chlad." rukami si prešla cez telo a sadla si na zem. ,,Tak to budeme akože čakať?" zavrčal Yuuto. ,,Asi áno, bude to rýchlejšie." Luna chytila Yuuta za ruku. ,,Buď trpezlivý. Neverila som, že ti na ňom tak záleží." Yuuto sa na ňu pozrel. --Záleží mi viac na kameni v topánke ako na ňom. Ale uznávam, že kameň v topánke je v boji nepoužiteľný, narozdiel od neho.--

Dash a Herano
Pomali som sa začala preberať. V hlave mi dunelo, ale to sa pomaličky začalo vytrácať. Chela som si pretrieť oči, no moja ruka ma neposlúchala. Ani celé telo. Bola som akoby zmeravená. jediné čím som mohla hýbať boli viečka a oči. Obzerala som sa navôkoľ mňa, aby som mala predstavu kde sa to vôbec nachádzam. Kamenné steny, slabé svetlo s pár sviečok na vysokých svietnikoch v kútoch miestnoti. Ležala som prevdepodobne na nejakom kamenno stole a miestnosť sa nachádzala niekde v podzemí, lebo satu držala vysoká vlhkoch. Začínala mi byť zima. Uvedomila som si, že moje oblečenie je preč, namiesto neho som bola prikrrytá len nejakou veľmi tenkou látkou ktorá presvitala. Bola som tu sama. Snažila som sa pohnúť, no nešlo to.  Začula som podivné zvuky ktoré vychádzali spoza veľkých drevenných dverý. Naraz sa pomaly otvorili. V nich saobjavila žena, veľmi nalahko oblečená. ,,Tak už si sa prebrala, konečne..." ,,Kde som?" dokázala som povedať. ,,U mňa doma, nemaj strach." v rukách držala nejakú tácku a na nej plno flakónikov. ,,Tak môžeme začať, taraz pár základných informácii. Mala si už nie kedy dieťa?" ,,Čo?" vyvalila som na ňu oči. ,,No či si mala niekedy dieťa, potomka, babetko, vajce...ja neviem teda, či mi nerozumieš alebo čo ..." jej tón hlasu bol veľmi chladný a nepríjemný, možno až znudený. ,,Prečo to chceš vedieť?" Povzdychla si: ,,Ach dobre, nikdy mi nikto neodpovie, pozrem sa..." V tom ma oblial pot. a keby som sa mohla hýbať tak stuhnem ešte viac ako teraz. ,,Dobre, takže nie... ale počkaj..." To ča sa práve dialo som vôbec nechápala. To je ako zlý sen, pokúsila som sa pohnúť, znova a znova... Žena konečne prestala. ,,No... Asi sa s tebou nedá nič robiť, si neplodná... Taká škoda. Ten tvoj priateľ je lepšie na tom. Aj keď sa bránil, ale máme čo sme chceli." Zobrala svoju tácku a odchádzala preč. ,,Čo ste mu spravili?" spýtala som sa. ,,Nič také, len dobre, ale jemu sato moc nepáčilo, ale to je jeho problém." dopovedala a odyšla preč. Dvere nechala otvorené. Asi päť minút na to som sa mohla konečne pohnúť. Zabalila som sa do látky, zoskočila zo stola a vyšla som von z miestnosti. Prišla som na chodbu lemovanú dverami. Mnohé z nich boli tvorenerá.  ,,Herano?!" zakričala som do ticha. ,,Tu som!" počula som spoza jedných dverý odpoveď. Namierila som si to priamo za hlasom. V vonkajšej strany dverí bol kľuč. Odomkla som a vstúpila. Rovnako ako miestnoť v ktorej som bola aj táto bola rovnaká.   Akurát tu ležal na stole zviazaný Herano. ,,Si v poriadku?" pristúpila som k nemu. ,,V najlepš...šiom..." odpovedalmi veľmi podivným hlasom, ako keby bol opití. Očami krúžil kade tade, a chodidlami krúžil dokolečka. Tiež bol zakrytý len nejakou látkou. ,,Nie.. čo... som v dýchol .... a potom... bum.... styry tu boli...." Prešla som si rukou cez vlasy. Bol nadrogovaný. ,,Počkaj dostanem ťa z toho." V ruke sa mi objavila zlatá kosa, pár krát som švihla a okovy padli na zem. Herano bol volný. ,,Sme na nejakom podivnom mieste, vôbec sa mi tu nepáči, ani neviem kde sú ostatný. Musíme nájsť cestu von." pomohla som mu na nohy. No strašne sa tackal. ,,Ešte... by... som si ... dal povedať .... s tebou." radšej som mu nič neodpovedala. Toľká debilita salen tak ľahko nevidí. ,,Ale kamže idete?" v miestnosti sa objavila žena. Prišla sem ako duch. ,,Odchádzame a nestoj nám v ceste, lebo zomrieš." chladne som jej odpovedala. ,,Mám pomaly všetko čo som chcela. Ak ma ospravedlníte idem pre sestru a potom sa vám budem zase venovať. Ale nesmiem zabudnúť na..." zdvihla ruku a vyriakla jedno slovo MANSTIAL. Vtedy som sa začala cítiť veľmi šťastne...