Osada Hammoth

First topic message reminder :

Osada o počtu obyvatel něco kolem 80-100 lidí. Je převážně chudá, lidé zde žijí v dřevěných domcích se slaměnými střechami, mají zde dvě malé pole, kde pěstují obilniny a zeleninu. Jsou zde i zvířata, jako například krávy, ale ty jsou využivány převážně jen jako zdroj mléka, ze kterého vyrábějí další produkty. 
Osada je stavěna do kruhu, kde uprostřed je velký travnatý plac, kde se pořádají oslavy apod. Vůdce si zde říká Stařešina. Tento název se k němu i hodí, jelikož je už velmi starý. Tato osada nemá moc návštěv a dějí se zde zvláštní věci...zvláště tak jedna a to v poledne.

Mokuto/Elizabeth

Fajn...to bude lepší..Posadil se na zem a Elizabeth se posadila vedle něj. Bylo na ni vidět že je už velmi unavená a proto si opřela hlavu o Mokuta. Ten se na ni jen podíval a nic nenamítal, vlastně ani nereagoval. Na naší cestě potkáváme stále více a více zdržování...měli bychom vyrazit co nejrychleji to půjde...Začal kroutit hlavou. Nelíbí se mi to...čím déle tu jsme, tím méně času na všechno máme...Povzdechl si a otočil pohled na Lunu. Cítíš se fajn? Nic tě nebolí, nebo nemáš pocit že je s tebou něco zle? Mám stále pochyby...Elizabeth to už dlouho nevydrží a celý plán bude zničený...Až se objeví tá druhá, bude to ještě náročnější...musí to vyjít...je to risk, ale nenechám je se Dash dotknout...nikomu to nedovolím...Cítil jak se jeho meč zachvěl. Nikdy takovou aktivitu neprojevoval. Vlastně doteď ani nechápe, jak vlastně funguje a jakým poutem je sním spojený, ale velmi silně reaguje na jeho pocity.

,,Som v poriadku..." jemne odpovedala Luna a tiež sa posadila. Yuuto bol stále pri nej. A na to ako nepríjemne pôsobí na okolie, bolo na ňom vidieť, že má o ňu strach naďalej. Asi po hodine sileného ticha sa objavilo fialové svetlo. Vír. ,,Môžeme vstúpiť..." usmiala sa Menfi a bez toho aby na nich čakala ako prvá vošla.
Ocitli sa s v podivnej hale. s vysokým stropom, kamennými stenami a jemným osvetlením. Tak Vytajte u nás. Rozprestrela ruky Menfi. Jej sestra sa uškrnula. Z dialky sa ozýval smiech dvoch ľudí. Pomaly sa približovali. ,,Vaši priatelia sa blížia..." usmiala sa a otočila svoj pohľad na jednu z chodieb. Z nej začali vystupovať postavy Herana a Dash, svorne sa držiac okolo ramien. Telá maly zabalené len tak do jemných látok, ktoré si pridržiavali. Občas kde tu aj u neho aj u nej niečo vybehlo. ,,Ale ... pozri..." prehovorila Dash, ke´d uvidela známe postavy. Jej tón hlasu bol divný, akoby bola opitá. Herano ktorý sa rukou snažil dostať pod jej látku sa začal strašne smia. ,,Svetlo tvojho života prišlo...Mokuto!" rozprestrela ruky do korán, až Heranovi jednu vrazila a rozbehla sa za Mokutom a silne ho objala okolo pása, lebo viac nedočiahla. ,,No vidíš vravela som ti, že budú v poriadku." usmiala sa Menfi. Jej sestra do nej laktom drcla: ,,Nie je oplodnená... nedalo sa... ale ten druhý, ten poskytol čo mohol, len sa trocha bránil..." Menfi mykla plecami: ,,No tak snáď sa to ujme, lebo nemáme už viac pokusov. Vraj saponáhľajú." Herano sa začal strašne smiať. A Dash sk nemu pridala. ,,Štyri na mňa a ja najskôr nie, moje srdce patrí len jednej.... vieš Dash ... Len tebe... ale no nakoniec som sa nechal presvedčiť." ,,A bol si ako človek alebo ako vlk..." zasmiala sa Dash a pustila mokuta. Padla na kolená a začala si prehrabávať vlasy a neprestajne sa smiala. Herano si k nej kľakol. ,,Môžem ti ukázať ako..."
Luna s Yuutom sa len nechápavo pozerali. ,,Čo ste im spravili?" spýtala sa Luna.

Mokuto


Objevily se v budově kamenného charakteru s mírným osvětlením. Uslyšel smích, který přicházel někde z dálky a blížil se k nim. Patřil Heranovi a Dash, kteří nevypadali zrovna v nejlepším stavu. Zamračil se. Věděl, že opilá být nemůže, nikdy na ni alkohol nepůsobil, aspoň co si pamatuje. Všiml si Herana, který dával ruky tam kam nemá. Proč nejsou oblečení? Optal se Menfi a její sestry. Dash k němu přiběhla a obejmula ho. Už to mu přišlo velmi divné. Co jste s nima udělaly?! Zavrčel a pohled upřel na druhou ženu.  Jak není oplodněná?!...Dash ho pustila a sesunula se k zemi. V tom k ní klekl Herano a začal ji dělat návrhy. Odstup od ní...Znova zavrčel. Říkala jsi, že jim nic neuděláte...dohoda byla porušena. Koukl na Dash a pomohl ji vstát na nohy, přičemž ji přidržel látku, aby na ní zůstala. Potom svůj pohled znova zaměřil na Menfi a její sestru. Vysvětlit!

Dash...
Pozrela som sa na Mokuta. ,,čo si hneď tak strnulý, veď sa mám dobre, nikdy som sa lepšie necítila. Mám rada koláčiky. Ale psst nehovor im to." zasmiala som sa. Sama som nechápala čo sa so mnou deje. A možno to už nikdy ani nepochopím. Vedela som jedno. že toto nie som ja. A keď to nie som ja tak to bude asi len sen. Len sen čo sa mi sníva a v snoch môžem robiť všetko. ,,Nikomu nebolo ubližené, žiadna dohoda nebola porušená. Vieš hľadali sme nejakú vhodú ženu na to aby dokázala porodiť bytosť, ktorá bude veľmi a veľmi silná. Mysleli sme si, že bude vhodná. Samozrejme nikto iný sa jej nemal dotknúť. Nie sme zvieratá, ako som spomenula. Len smu jej chceli umelo vložiť semeno od darcu, ale keďže je neplodná, tak sa nič nedialo. Ale samozrejme stále by sme jej neublížili. Veď potomstvo. To je to o čo tu ide." ustúpila Menfi od Mokuta. Herano sa Vyškriabal zo zeme. ,,Prečo zakrývaš ten pohľad pred všetkými, veď e taká nádherná... Ale možno ty by si bol krajší, neviem.. hmm poďme to zistiť." Herano sa začal približovať k Mokutovi. V tom ho Yuuto zdrapil: ,,Myslím si, že si si užil až až ..." A odtiahol ho preš. Herano si síce bránil až mu látka padla. ,,Tak a teraz si tu na hambu sveta..." zasmiala sa Luna. ,,Akú hambu! Veď sa pozri." Luna si zakryla oči: ,,Radšej knihu!" a podala mu látku aby s zakryl. ,,No a to že sú v tomto stave, je to také menšie kúzlo, ono pominie. Neboj sa... Ale chcem sa dostať k tebe. Mokuto, asi tak sa voláš však. Čo si zač. Asi nie si z tohto sveta. Teda ani tí vlci. Nič podobné sme nevideli a ona... Ani o nej nevieme nič, ale už nie je pre nás podstatná, spravili sme menšie odbery krvi na to aby sme to viac preskúmali. Ale teraz chcem vedieť niečo o tebe..." usmievala sa Menfi a priblížila sa k Mokutovi. Ja som svoj pohľad hodila na tú ďalšiu ženskú. ,,Ty si bola na mňa zlá, chytala si tam kde si nemala..." v momente ako som to povedala, vyšľahlo z môjho tela božie svetlo a rozžiarilo celú miestnosť: ,,A okrem toho... ja vás nezaujímam? Ja tá najkrajšia? Najlepšia!" na chrbte sami objavili krídla a vyletela som k stropu. Tam som rozprestrela ruky, a vyšľahla zo mňa tlaková vlna svetla. A ďalšia a ďalšia. Kto bol slábší ten padol na kolená. Herano padol ako prvý a asi omdlel. ženy zvýskli a v strede miestnosti s objavil fialový portál z ktorého začali vybehávať chymerý jedna za druhov a útočili na našu skupinu.

Mokuto/Elizabeth

Tak jo...konec srandy... Konečně se na jeho tváři objevil úsměv. Otočil se na Elizabeth a kývl hlavou. Za chvilku se vše zastavilo a chymery zmizeli. Elizabeth zničeho nic vypadala velmi vyčerpaně. Udržela jsi to dlouho...odpočiň si... Elizabeth z posledních sil vydala pár vět. Bylo to těžké...zvlášť tady...musela jsem vytvořit bublinu, abych do toho vtáhla všechny....trošku se mi to ale vymklo kontrole... Posadila se na zem. Mokuto se otočil na ostatní, kteří se tvářily, že zřejmě chtějí vysvětlení. Menfi...předtím, než svého nepřítele pozveš k sobě, tak se ujisti, že tě nemá pod kontrolou. Nemám rád iluze, ale byl to jediný způsob...Pamatuješ si, jak jsem ti odsekl ty vlasy? Už tehdy to byla jen iluze...tak přesný já nejsem. Zasmál se. Jen pár chvil potom co jsi se objevila, přišla Elizabeth stímto nápadem a docela to vyšlo. V životě...bych nesouhlasil stím, že bych spolupracoval s nepřítelem. Zamračil se. Omlouvám se ostatním...Pohlédl na Dash a vlky. Ikdyž jste si toho nevšimli, museli jste být chyceni do iluze taky, aby to bylo co nejdůvěryhodnější. Ale musíte uznat..Pohlédl znova na ženy. Že to bylo důvěryhodné ne? Jen chvilku viděla vaše schopnosti a už je dokázala napodobnit...Podíval se na místo, kde před chvilkou byl fialový portál a teď tam bylo prázdno. Uznávám, že se to trošku vymklo kontrole...ani já jsem nečekal, že se to takto zvrtne...ale nevadí. Pravou ruku si dal před čelo. Dash...jsem rád, že jsi v pohodě...to co ti udělaly...se mi ale nelíbí...nikdo se tě nebude dotýkat...natož do tebe něco dávat... V dlani pravé ruky se mu začala objevovat červenočerná aura. Chceš vidět kdo já jsem Menfi? Ukážu ti to...Aura se změnila na silný záblesk energie a přejel si pravou rukou po tváři. Na ní se objevila bílá maska, jenž vypadala jako od nějakého démona, s červenými pruhy, které začínaly z pod očí až dolu k bradě. Zvedl se ohromný tlak, díky kterému vše kolem popraskalo. Jeho oči s oranžověli a dívaly se přímo Menfi do očí. Jeho hlas se změnil na zcela nelidský a při každém vydechnutí jakoby zavrčel. Neměli jste se ji dotknout... Pak už jen Menfi a její sestra či co to je mohli zacítit chladnou ruku na svém krku a obě dvě v ohromné rychlosti skončily přitisknuté ke stěně, ze které odletělo několik kusů. Držel je asi půl metru nad zemí a rozhodně je nehodlal pustit.

Obe sestry sa zhrozili, keď uvideli Mokutovú pravú podobu. A naraz už boli uväznené v jeho zovretí snažiac sa márne z neho dostať.

-- mali by sme ich využiť...--
-- prečo by sme mali, mali by umrieť. Len ich nechaj nech zomrú--
-- čaká nás veľký boj a potrebujeme každú silua ovládajú umenie, ktoré nie je na zahodenie. --
-- Dashtar, to je tvoj Boh a nie náš. --
-- nevraveli ste že ja som vy a vy ste ja? Ak je to môj Boj je to aj váš... takže je to aj váš boj ... A my nemôžeme viac dovoliť aby prastarý zotročil nejaký svet tak ako ten náš. --
-- tak potom sa hlásim...--
-- výborné...--

,,Mokuto zadržali!" Vykríkla som na neho a priletela som za ním. Chytila som ho za ruky, a naznačila aby ich pustil. Keď padli na zem obe si chytali krk a snažili sa zhlboka nadýchnuť. ,,Ďakujeme... Odpustenie..." Prehovorila Menfi. Chytila som jej sestru ktorá sa na mňa vystrašene pozrela. Z ruky mi začala prúdiť do jej tela božia enegria. Pár krát sa zmietla a bez dychu pomaly spadla. Zavrela oči a z úst jej vyšli zlaté zrniečka. ,,Ty si ju zabila!" Vykríkla Menfi a začala objímať svoju mŕtvu sestru. ,,Teraz ty..." Pozrela som sa na ňu, chytila som ju pod krk a pritiahla som ju tesne k svojej tváre. Pery som priložila tesne k tým jej a vydýchla som božie svetlo ktoré jej preniklo do tela. Bolo vydieť ako sa lialo v jej žilách. Pustila som ju a Menfi sa postavila. Dlho sa na mňa pozerala a potom s úctou sa poklonila: ,,Ďakujem..." Povedala. ,,Teraz keď bude treba nám prídeš na pomoc. Nájdi v jej myslí všetky potrebné informácie." Následne som sa otočila na mojich druhov... Odchádzame... Mávlq som krýdlami a prerazila som ťažké drevené dvere. Dostala som sa na okraj útesu uprostred zasnežených hôr. Začala som formovať zlaté svetlo do obrovskej plachetnice. Nádherné zdobená, s plachtami natiahnutych, pripravená na let. ,,Náš povoziť je pripravený... Odchádzame. "

Mokuto


Chvilku mu trvalo než je pustil na zem. Ale síle Dash oponovat nechtěl a tak udělal co po něm chtěla. Hned na to se jeho maska rozpadla na prach a otočil se k ní zády, připravený na odchod. Nesledoval co s nima Dash dělá, už mu to bylo jedno. Zápal hněvu se v něm začal velmi rychle vytrácet. Podíval se na formující se plachetnici. Byla na jejich potřeby poněkud velká, ale asi to mělo jistý důvod. Zdvihl vyčerpanou Elizabeth ze země a vstoupil na palubu. Elizabeth uložil na zem a opřel ji o sloup, nech si odpočine. Potom počkal, až nastoupí i Dash, ku které přistoupil. Jinak, jsi v pohodě? Či už na tebe nepůsobí ta omamná věc či co to bylo...a snad ti ten vlk nic neudělal...tahal se k tobě až nějak moc blízko...Koukl na dvojici vlků, kteří nesli Herana v bezvědomí. A co jsi to s těma ženama vlastně udělala?

Dash...
Keď všetci nastúpili plachty sa napriahli a loď vystúpila k nebu. Hory nechala ďaleko pod sebou. ,,Všetko sa pomynulo keď som prebudila božie svetlo. A neboj sa o mňa, viem sa o seba postarať... Sústreďte sa viac na misiu ako na mňa." Oprela som sa o zábradlie lode. ,, Zabila som ich a potom som jednu svoju dušu vložila do jednej tej ženy. Mali veľmi zaujímavé schopnosti , škoda ich nevyužiť... " Dopovedala som ponaťahovala som sa a zamierila som do podpalubia. ,,Idem si pospať, v podpalubí sú izby , tak si môžete všetci oddýchnuť. Ráno budeme niekde nad ich územím." Zakývala som a odyšla som preč. Vlkolaci ostali celú noc na palube. Začínali byť veľmi nedôverčivý voči mne. Cesta bola príjemná síce vzduch bol chladný ale všetko pokojné. Nastal deň a schyľovalo sa k obedu ocitly sme sa nad územím elfov.

Mokuto


Zase to byla ta Dash co předtím. Chápu...Možná ano, možná ne...jisté je, že já už jejich tváře vidět nechci... Vydal jen ze sebe a zadíval se před sebe. Vyspi se dobře...Zamával jí a ruky položil na zábradlí. Nahnul se nad okraj a zadíval se na svět pod nimi. Nepřemýšlel nad tím, proč tak rychle Dash odešla pryč, celkem ho udivilo, že ji to tak unavilo. Zavrtěl hlavou a narovnal se. Stál tam tak dlouho a přemýšlel o různých věcech, že nad ním už svítila noční obloha. Měl bych jít spát...Zamumlal pro sebe a otočil se směrem ke vchodu do podpalubí. Všiml si trojici vlků. Naštěstí nereagovali nijak zle na jeho přeměnu a to bylo jen dobře. Pomalu prošel kolem Elizabeth. No hned se vrátil, zvedl ji ze země. Spala velmi tvrdě a nevzbudilo ji ani zvednutí. Pak vstoupil do podpalubí a vyhledal volný pokoj, kde by mohl uložit Elizabeth do postele. Hned na to ji ještě přikryl dekou a pak si šel najít i on volný pokoj. Spal velmi dlouho a vůbec se mu nechtělo vstát z postele.