Osada Hammoth

First topic message reminder :

Osada o počtu obyvatel něco kolem 80-100 lidí. Je převážně chudá, lidé zde žijí v dřevěných domcích se slaměnými střechami, mají zde dvě malé pole, kde pěstují obilniny a zeleninu. Jsou zde i zvířata, jako například krávy, ale ty jsou využivány převážně jen jako zdroj mléka, ze kterého vyrábějí další produkty. 
Osada je stavěna do kruhu, kde uprostřed je velký travnatý plac, kde se pořádají oslavy apod. Vůdce si zde říká Stařešina. Tento název se k němu i hodí, jelikož je už velmi starý. Tato osada nemá moc návštěv a dějí se zde zvláštní věci...zvláště tak jedna a to v poledne.

Mokuto

Já vím...Začal taky šeptat. Mluvil jsem s tvou mladší já...Tehdy jsem se rozhodl, že získám Im...abych tě od nich odpoutal...jediný důvod proč bych ho chtěl získat...Došeptal a zahleděl se někam pryč od ní. Pak znova něco zašeptal. Nechci aby jsi trpěla...Znova sklonil hlavu. Za chvilku došla Luna. Otočil na ni pohled. Určitě áno...otázka je kdy... Pak se otočil znova na Dash. Vezmu tě někam kde se budeš moct vyspat. Bez jejího dovolení ji vzal do náruče. Promiň mi to...klidně se na mě zlob..ale teď tě ponesu...

Nič som na to nepovedala Mokutovi, nechala som sa odniesť. Nemala som mu sily vzdorovať. Luna nas predbehla a vošla do domu kde sme obedovali. Odtiaľ vyšla žena, ktorá nás uhostila: ,,Ak si potrebuje oddýchnuť zoberte ju na poschodie. Prvé dvere napravo. Tam je posteľ. 
,,Ďakujem, ďakuje čo pre mna robíš, neviem či som sa ti za to niekedy poďakovala. Ale ako som už povedala, ja budem tá ktorá získa Im." usmiala som sa. Keď ma Mokuto uložil do postele, okamžite som zaspala. 
Dedina sa vrátila do svojich starých kolají, ľudia k svojej práci, akoby sa nič nedialo. Zvečerievalo sa. Vlkodlaci sa medzi tím vrátili z krátkej prechádzky, skôr teda prezerali či sa niečo nachádza okolo dediny. Do hlavnej budovy začali prichádzať ľudia, asi si chceli vychutnať dobré pivo. ,,Och, už asi nalievajú. Poď Yuuto nájdeme Mokuta, ideme si vypiť." rozbehli sa za ním. Luna pokrčila ramenami. A odyšla do izby za Dash, chcela zistiť či ešte spí.

Mokuto


Tak nezvyklé, když Dash nevzdoruje, nebrání se. Jakoby úplně jiný člověk...tedy bytost. Nemusíš mi děkovat. Jsem s tebou rád...a i když se ti to nelíbí tak si tě budu ochraňovat...Pousmál se. A to si jen myslíš...Vyplázl na ni jazyk. To už ale Dash usnula. Lehce ji pohladil po tváři. Udělám vše, abych tě od nich oddělil...Jak zvláštní, že se starám jen o to co bude s ní...zatímco na sebe kašlu...Pomyslel si a nakonec Dash zakryl dekou. Peřinu zde neměli, spali pod dekami. Hezky se vyspi... Dodal když odcházel z pokoje. Přemýšlel nad tím, zda zůstat s ní či jít ven, ale potřebuje klid a proto se tedy vydal z pokoje. Na chodbě se opřel o zeď. Co se stane, když bude bojovat s Heranem a přijde o schopnosti? Automaticky prohraje....co když ji vemou schopnosti při boji s nepřítelem? Je to zlé...musím začít jednat...měl bych se vydat na sever...musím udělat tu věc co jsem chtěl udělat už na začátku! Musím se dostat ke všem informacím Prastarých! 

,,Tu si Mokuto, Poď si teda s nami vypiť, povedal som, že pozývam, a mali by sme sa troška porozprávať, teda vieš, viem, že je medzi nami rasová bariera, ale aj tak by som s tebou sa stal kamarát, nikdy nevieš, je dobré keď máme v spoločnej skupine priateľov." doširoka sa usmial Herano a poplácal Mokuta po chrbte. Posadili sa za stôl a milá žena im priniesla prvé krígle piva. ,,Tak pozdvihnime naše poháre a pripime si. Na náš spoločný večer, teda neviem kde sú ženy, ale ani ma to nezaujíma, dnešný večer patrí nám chlapci." Yuuto si povzdychol a odpil z piva: ,,Vieš niekedy je dobré ho ignorovať, potom je život krajší." dodal a znova si odpil. ,,Ako to myslíš, myslel som, že ma tajne miluješ, a ty takto na mňa." Yuuto sa zasmial. Bral to z humorom, celkom zvláštne bolo ho vidieť smiať, tvár plná bolesti a smeje sa. ,,No dobre zemňme tému, Asi ma veľmi nemáš rad však. Viem to, nemusíč mi klamať, dobre to cítim, ale neboj sa ešte si pôjdeme navzájom na svadbu... Ale to je vedlajšie. Chcel som sa spítať na rasu teba a Dashtar...čo ste zač? My sme vám o sebe povedali, teraz si narade ty sa predstaviť. 

Luna zatial vyšla po chodoch k Dash...

Mokuto


Když mu donesli pivo, príjemné vonelo .Tak horke. Pomalu si odpil. Pena nebyla moc dobrá, ale zlatavy mok chutnal veľmi dobre. Odpil asi ctvrt pohára a otrel si ústa. Chvilju premýšľal zdá jim o sebe povi, ale Když se predstavily oni tak se rozhodli že áno. Jsem z rasy Nemeth. Poslední z rasy. Prastarý muj lid vyvraždili a svet zničili. Dash je zase Celestia...je trošku jina jako my...krásny andel. Tak bych ju nazval...Moc ho nenapadlo čo rict. Aspoň toto Jim rekl

Herano nadmihol okočie a s Yuuto si vymenili pohľady. ,,Tvorí rasu nepoznám, ale Celesstiani... tých poznáme, ale ...Veď tá rasa vyhynula už dávno. Veľmi dávno. Tiež je posledná svojho druhu? ... No ale aby som to uviedol na správnu váhu, legendy o nich hovoria. Ako o bytostiach tvorených zo svetla. Bol som slepí, že som si to u Dashtar nevšimol, ale nedá ani to zmyseľ, veď vyhynuli pred mnohými rokmi. Ešte skôr ako sa zrodila naša rasa. Zvláštne. " Yuuto vyzeral veľmi zamyslene: ,,Áno, zabilo ich zlo, všetkých bez zľutovania. Raz sme navštívili ich pomník, teda trosky ich padlého mesta. Bolo ohromujúce..." ,,Presne presne..." Náruživo pritakať Herano: ,,fascinujúce, našli sme živú vykopávku."

Mokuto

To není možné..Hned jak si vyslechl to co říkaly, vypil všechno pivo co měl v pohári. To bych věděl. Dash by to věděla. Sice teď možná je to v tom světě jiné...Lid je bez schopností...ale nemůžou být všichni mrtví....Možná jste navštívily místo, kde kdysi žily...a když odešli tak se z nich stala legenda nebo....Docela mu to vrtalo hlavou a raději si objednal další pivo. Koukal na ně stylem že "Co ti jebe?" Zeptám se na to Dash...zda neví něco o tom..ale co vím, tak měli jen jeden svět..nechápu to...jsem teď dost zmatený. Donesli mu další pivo a hned si z něho odpil. Ten nápoj byl vynikající. Ale hlavou mu běhaly myšlenky na to co říkaly. Jak můžou být všichni mrtví? A z jejich měst trosky? Co se tam stalo? Můžou za to prastarý? A jak se oni dostali do jejího světa? Jsou strašně zvláštní..

Herano, Yuuto 

,,No neviem... Ale videli sme to mesto na vlastné oči, kedysi sa vraj vznášalo na oblohe. Prepich, zlato, drahé kamene. Bohužiaľ, už tam ostali len holé múry. Ale bolo to obrovské..." Herano si znova odpil. ,,Nemyslím si že boli aj na iných svetoch. Podľa legendy na našom svete boli zrodený, bol to ich domov. Ale neviem ani ja o tom veľa, ja som sa o legendy nikdy nezaujímal." Obidvaja si odpili z piva. ,,Áno ty sa nezaujímaš o veľa vecí, ale ja som mal tú možnosť študovať. Nie som tak sprostí ako sa zdám, " poklepal si Herano po čele, ,,Ja viem to, že náš svet kedysi mal dve slnká, Jedno žiarilo viac ako to staré, bolo nositeľom života a sily, ale zlo ho pohltilo a svet sa ponoril do tmy. A keď znova svitol nový deň, všetci boli mŕtvy a ich mestá padli... Veľmi táto legenda nie je rozoberaná, o rase Celesstianov sa moc nevie... Nenašli sa po nich žiadne kostry nič, ako keby sa rozpadli na prah... Preto Shirano, to je  ten proti ktorému bojujeme, sa tak ľahko dostal k moci. Mal podobné schopnosti ako Celestiani. Mysleli si všetci že sa vrátili pradávni anjeli, a priniesli život... opak bol však pravdou..."

Mokuto


Když vlci mluvily, odpíjel si z piva. Skoro se zadusil, když to uslyšel. Zakašlal a potom se zeptal. Počkej počkej...Jak z vašeho světa? O čem to mluvíte? To co se tam stalo, se stalo teď...asi dva týdny dozadu. Za tak malou chvíli nemůže být vše zničené, nové vytvořené a už sepsané legendy a historie!... Shirano? Kdo je to? Kdo je Shirano? Jméno prastarého? Nikdy jsem o něm neslyšel. Znova se zamyslel. Snažíte se mi tu snad naznačit, že události, které se stali nedávno...se tam stali už dávno? Znova se zamyslel. Jak že jste se dostali do tohoto světa? V hlavě si vzpomínal na dobu, kdy byl ještě ve svém světě a vzpomínal na veškerý archív Prastarých, který četl. Možná, když dostane nějakou informaci a bude si pamatovat něco z toho archívu tak přijde na to, včem je chyba.

Herano, Yuuto

,,Počkaj počkaj, neviem čo teda sa stalo pred dvoma týždňami, mi tu hovoríme o minulosti, o veľmi veľmi dávnej minulosti. My hovoríme len to čo vieme... Nad ničím nešpekulujeme..." prehovoril Yuuto a práve dopil prvé pivo, nechal si doniesť ďalšie. ,,Shirono? To je prastará bytosť, ktorá ovláda náš svet. Ktorá ho ničí. Nevieme presne čo je zač. Keď sa vraj objavil ako som už spomenul mysleli sme si, že to je posledný Celesstian. Dokonca nikto nevie či je to muž alebo žena. Ukrýval sa pod maskou... Keď sme sa sem dostali, akurát sme s ním bojovali. Porazili by sme ho keby nebolo toho víru. A naraz sme sa objavili tu... Ale hneď sme stretli Vitoria, dá sa povedať, že mi zachránil život. Museli sme mu to nejako odplatiť, tak nás poslal za vami odovzdať odkaz. A Shirono... ten musel sa ukryť niekde tu... Musíme ho nájsť a poraziť." Tiež Herano dopil a priniesli mu ďalší pohár: ,,Ale dosť už rečí o tom, cnie sa mi za domovom, keď si predstavím, že sa domov len tak ľahko nedostaneme... Ale aspoň Luna je tu s nami." Yuuto sa zapozerane usmial: ,,Ona bude navždy s nami..." Herano si odpil a dodal: ,,Jasné s tebou áno, ale čo so mnou? Budem musieť zbaliť Dash. To by bolo aké uznanie, keby som si za manželku zobral práve Celesstiana. Stali by sme sa pánmi sveta!" Yuuto výhražne zvihol prst: ,,POzor takto to vždy začína..."

Mokuto

To není možné...Potom mu řekli něco o víru. Zhluboka se nadechl, na chvíli zavřel oči a zamyslel se. Fuu...Takže jste byli ve světě Dash...který byl jiný než by měl být...Celessti byli dávno mrtví...byla tam vybudována nová civilizace která tam už byla hodně dlouho...a vy jste se dostali do nějakého víru, který vás přenesl sem? Kde přesně jste se objevily? Pamatoval si jisté věci o portálech, nikdy se tam však nepsalo nic o časech. Že by záhada, kterou neznají ani Prastaří? Žeby tito byli z budoucnosti? Ne...to je hloupost... Hmm...Když říkáte, že ve vašem světě kdysi žily Celesti...Víte asi tak před jakou dobou vymřeli? Jak je to dlouho co padli ich města? Pomaličku ale jistě se k tomu dostanou. Nad dalšími poznámky o Dash moc nereagoval. Spíše zakroutil hlavou. Ach jo...proč mě musí provokovat?! ...A odpil si z piva.

Herano, Yuuto...

,,Pýtaš sa veľmi podivné veci , vieš o tom... Ja neviem či sme z toho istého sveta, možno je ona z iného. A áno vír, ja neviem kde nás to vyhodilo, bol to nejaký rybník uprosred lesa, skoro som sa utopil. Vitorio hovoril, že sme asi 4 dni cesty od Viat Nuo." hovoril Herano keď v tom sa Yuuto postavil, : ,, Asi pôjdem..."" precedil cez zuby. V kúte miestnosti stála Luna za ktorou odišiel a vyšli spoločne von z budovy. Herano si povzdychol: ,,Ach niekedy tomu sviniarovi tak závidím. No chápeš to..." začal rozprávať a úplne ignoroval Mokutové otázky, ,,Luna nieje 100%tný vlkolak, je miešanec, on nenávidí miešancov aj napriek tomu ju miluje... To je nespravodlivé. Vždy som chcel pre ňu len to najlepšie a ona skončí s hajzlom, ktorý každú noc sníva o tom, že ju zabije. Chápeš tú nespravodlivosť." dopil ďalší pohár piva a už mal pred sebou ďalší: ,,Aj ja som bol zamilovaný, volala sa Jasmín... bola krásna... Najkrajšia žena na svete... Nech je jej zem ľahká... Dobre chápem, správam sa niekedy ako kok*t, teda skoro stále, ale... Neviem teda či si niekoho niekdy miloval... Možno ešte nenastala  tá správna doba, ale ... Vieš prečo nenávidím Shirona, lebo bol to on, ktorý ju zabil. Nie len ju ale celú légiu, bola neuveriteľná bojovníčka. Ale padla. Padla v boji proti nemu, mal som zomrieť s ňou... Ale osud to chcel ináč, chcel aby som stretol Lunu, do ktorej som sa znova zaľúbil, teda nie úplne, len som chcel zaplátať dieru, ale nakoniec to prerástlo o niečo viac, k takému tomu čistému vzťahu, že sa snažíš ju stále ochrániť a spravil by si čokoľvek, len aby bola šťastná... A ako som dopadol... Som tretie koleso na voze..." dopil ďalší pohár a priniesli m ďalší, ,,Ale prapáč... Čo si sa pýtal kedy sa to stalo ... Rasa vlkolakov ešte ani nebola zrodená, keď vyhynuli..."

Mokuto

Nepřišli jste sem portálem...tuším, že jen málo bytostí dokáže cestovat mezi světy jinak než portálem. Ona nemůže být z jiného světa....ona je Celesstian...Je to asi hloupost, možná za to může tento nápoj ale...Co když jste....z budoucna? Hned jak to dořekl tak nad tím zakroutil hlavou. Blbost...to přece nejde...nebo snad ano? Zamyšleně koukal na pohár piva. Yuuto odešel s Lunou, po chvilce mu došlo co šli asi dělat. Já neměl nikdy příležitost někoho milovat...neznám ani vlastní rodiče, od doby co jsem se probudil tak jsem byl sám...vše jsem se naučil sám..musel jsem. Jediná osoba, která je mi nejblíže je Dash...neznám ji moc dlouho...jsou to asi dva měsíce...možná déle...Já ani nevím jaké to je milovat...Sklonil hlavu a zadíval se do stolu. Ale pro ni bych i položil vlastní život...všechny mé cíle bych hodil za hlavu jen aby byla v pořádku...je to zvláštní...Dopil pivo a nechal si donést další. Začínalo mu to lézt do hlavy.

Herano...

,,Jemu to ľúto, že si nepoznal svojich rodičov. Sme síce dospelí ale rodina je základ. Ja som tých svojich dobre poznal, ale na moju smolu... Bol som synom kráľa, prvorodený, mal som prevziať kráľovstvo... Ale videl som čo môj otec je zač, vrah... A matka... ta sa o mňa ani nezaujímala ... Vychovávalo ma služobníctvo. Žiadny cit a láska. Preto som sa divil, že som dokázal milovať... vždy sa na to pozri ináč, to čo sa ti stalo ťa niekde posunulo. Nepoznal si síce svoju rodinu, dokonca ako si hovoril si posledný svojho druhu, ale... možno je to tak dobré, možno sa to malo tak stať aby si bol tím kým si." odpil si z peny a oblízal si pery: ,,A žeby sme boli z budúcnosti, vieš, všetko je možné, aj keď to naša myseľ možno nikdy nepochopí, ale nešiel by som do takých exstrémov. JA som veľmi zvedavý na náš súboj s Dashtar... Teším sa naň. Keď som sa s ňou poprvý krát stretol, vzdala sa, lebo vedela že prehrala, ale prekvapilo ma že ma vyzvala a musí byť si sama sebou istá, keď sa odhodlala staviť za takú hlúposť... Medzi nami... Nikdy by som s ňou nič nechcel mať. Smrdí... tade nie že naozaj smrdí... ale má zvláštny pach. Taký... je veľmi nahnevaná, hnevá sa, neviem teda prečo, ale takú nenáviť som dlho necítil a na moje počudovanie to nieje nenávisť voči mojej osobe..." huronsky sa zasmial a znova si odpil.

Mokuto


Vzpomněl si na očistec kde se střetl se svou matkou, kterou musel zabít. Věděl, že to nebyla jeho matka...ale přesto to bylo pro něj velmi těžké. Kým jsem...jsem jen stroj....nástroj na ničení... Jeho mluvu velmi ovlivnoval alkohol obsažený v pivě. Možná máš pravdu...Možná to tak někdo chtěl, abych takto dopadl, aby ti zmrdi měli toho nejhoršího nepřítele...Zamračil se nad představou prastarých. To je to jediné co chci...zničit nepřítele...za všechno co způsobily...Ale přesto bych chtěl vědět, co je to obejmutí, co je to polibek, láska...Zavrtěl hlavou. Promin...přepadávají mě divné myšlenky...zvláštní nápoj... Přesto si odpil z poháru.
Abych ti pravdu řekl...Nepodceňuj ji. Já sám bych se ji nepostavil...její moc je trošku na iné úrovni...jen je docela omezená...ale nebudu ti prozrazovat detaily...Usmál se. Těšilo ho, že Dash nechce nic mít.

Herano 
,,Ak chceš ja ťa pobozkám, potom zistíš aké to je." žmurkol na neho Heranoa dopil pivo, automaticky mu priniesli ďalšie, ,,Och tak veľmi mi chutí. Ale pozor na to... premýšľa si nad tým čo sa sane ak ich poraziš ? Myslíš si že tvoj život by sa vrátil do normálu. Vieš z mojej strany ti viem povedať jedno, neviem si predstaviť život bez zabíjania a krvi. Neviem si to predstaviť. Neviem si predstaviť, že by som sa mal usadiť a mať ženu a deti, ani keby to bola Luna... Nedokážem to už. Môj život je iba o dosiahnutí cieľa poraziť Shirona, ale ak sa tak stane, čo potom spravím... Čo potom mám robiť... A ja ju nepodceňujem, to sa neboj, cítim z nej silu, veľmi obrovskú silu. A teším sa na to. Aj keď mi zlámi všetky kosti. Je mi to jedno, aj tak by ma nezabila, toho sa nebojím. Ale nechcem sa jej ospravedlniť. Je namyslená, a hlúpa, v mnohých veciach... je ako malé dieťa ktoré sa toho moc nenaučilo... Veď koľko má rokov 16 ? 17? veľmi máličko. My by sme jej hovorili, že je ešte šteňa... Malé hlúpe šteňa. Ale poviem ti jednu vec, ak ju porazím som zvedaví, či bude ochotná splniť svoju dohodu... Či pôjde za mnou. Ale neboj ... Nikdy som žiadnu do toho nenútil, ano chceli samé... zasmial sa, mal by si to aj ty vyskúšať, okúsiť ženu, možno potom nebudeš tak nahnevaný... Vieš keď veci dlho nechách v sebe držať tak to troška lezie na mozog..." zasmial sa.

Mokuto

Ne ne ne...to určitě ne...Hned začal vrtět hlavou. S chlapem by si nikdy...nikdy nikdy nic nezačal. Jo, přemýšlel jsem nad tím...Je to jednoduché...když porazíš mocného nepřítele, vždy se objeví nový...Jakoby to tak bylo určené..Musí existovat dobro a zlo...vždy...někdy se stane že se z dobra stane zlo...někdy obráceně.. 
Jo Zasmál se. Vypadá nejmladší...ale přitom je tu nejstarší...Je to Dash...jinou si ji ani nedokážu představit...Hodně lidí ji nemělo v oblibě...Je prostě jiná...A to je na ni tak super...A kdyby náhodou prohrála ten váš souboj a požadoval by jsi po ni co jsi po ni chtěl...tak...potom...Podíval se na něj. Velmi doširoka se usmál. Hodně děsivě. Vycenil zuby skoro jako zvíře.Tak tě zabiju... Hned jak to dořekl tak mu z jeho bílého oka stekla krvavá slza. Celý čas ho totiž svou zvláštní schopností pozoroval. Neviděl nic zvláštního, jen to nějak nekontroloval.

,,Staršia od nás? Prosím ťa nedaj sa vysmiať. Yuuto má niečo cez sto rokov, a je to podivín. z duše ho nenávidím, ale je to dobrý priateľ... Máš ju rád to je vidieť... ale dávaj si na ňu pozor... Aby si neskončil ako ja..."  zapozeral sa na Mokuta a na jeho krvavý prameň na tvári: ,,priateľu, nechcem žiadne problémy, už som ti povedal, že ja nikdy nikoho nenútim do toho, či ženy, alebo mužov..." usmial sa a odpil si: ,,Ak by bola pravda, že sme z budúcnosti a prišli sme do minilosti, do tak dávnej minulosti, zaujímalo by ma či Shirono je v našom svete už teraz. Ak by ešte nebol, mali by sme šancu ho zabiť ešte skôr ako začne okupovať náš svet. A potom všetky tie smrti by sa nestali. Všetci by žili. Nechcem sa veľmi pozastavovať nad touto krásnou predstavou, ale myslíš si, že by bolo možného ho teraz zabiť a on by sa nikdy neobjavilv našom svete. Ten prekliaty biely had!"

Mokuto


Jeho pohled hned zmizel. Vypil celý pohár piva a trochu si odgrgol. Věř tomu...Mrkl na něho. Je starší jako my všichni dohromady... Utřel si krvavou slzu a hned přestal využívat své bílé oko. Bolela ho z toho strašně hlava. Chvilku to trvalo, měl smysly docela pomatené, ale zafungovalo to. Donesli mu další pivo, ze kterého si lehce odpil. Když Herano vyslovil bílého hada, okamžitě obsah ve svých ústach vyplivl. Cože? Bílý had?! Vykulil oči na něj. Nechtěl tomu věřit. On měl podobu bílého hada?  Musím to říct Dash….Musím dříve než se o ni dozvědí oni...mohla by být v nebezpečí.. Jednou jsem potkal takovou bytost..ale...nezdála se mi zlá...spíše bojovala po mém boku...nebo jak to říct...byla na stejné straně...Jen...nevím kam zmizel. Musím ji držet od nich co nejdál...nesmí se to dozvědět...Bože...točí se mi v hlavě...toto je poslední pohár...a půjdu spát...abych náhodou nevykecal něco co by ji mohlo ohrozit...Ale...jak je to možné?..Dash nikdy nebyla zlá...že by v budoucnu ji ovládly ty další duše? To né...to se nesmí stát....musím získat ten Im..

,,Ty si ho stretol... Tu zasranú bytosť! Kde je?! Kde si ju vydeľ... Shirono mal podobu bieleho hada! Jeho oči žiarili zlatou farbou... Ak je to pravda, ak sme sa ocitli v minulosti, tak ho zabijeme. Tak ako sa Herano volá. Som veľmi rád že sme vás stretli, osud nám prial..." herano si odpil ale akoby sa zarazil: ,,Čo? Bojoval po tvojom boku? To je blbosť, omyl... povedz, že to nie je pravda. Radšej povedz, že si s tou bytosťou nikdy nebol. Prosím. Ja som si ťa obľúbil." zarazil sa a na chvíľu skamenel... : ,,Sakra, prečo ma počúvajú práve teraz... Luna má niečo proti, ja som jej hovoril, aby nepočúvala moje rozhovori. Ale nie, ona musí mať vo všetkom nos. Ach a to som si myslel, že si išli niekde užiť. No nič Mokuto, bolo mi cťou, zopakujme si takéto naše večery, myslím si že sa budeme mať vždy o čom porozprávať, ale musím utekať za hrdličkami... Tak dobrú noc prajem, Choď radšej skontrolovať Dashtar..." Herano sa postavil z lavice, rozlúčil sa a vyšiel dverami von...

Mokuto


Je to pravda...bohuzel..Možná to nebyl ten koho myslíš. Byl trochu agresivnejsi ale presto bojoval proti Prastarym. Hneď na to Herano musel odejit. Dostal dobrý napad, jit za Dash. Možná už bude vzhuru. Netušil kolik zde prosedel hodín, ale určite spala vice jak 10hodin. Zvedl se že stoličky. Trochu se mu zamotaly nohy ale ustal to.fuu...hlavne že už nebudn pit...to určite. Pomalicku zamieril do pokoje Dash. Cesta nebyla ďaleko ale trvalo mu to dlouho. Opatrne a potichu otevrel dvere a nakoukl dovnitr. Pohled zamieril k posteli a zkoumal zda Dash jeste spí.

Dash...
-vieš prečo sme to spravili?-
-Nie neviem, nechápem vás. Musíte ma poslúchať. Musíte mi veriť...-
-ty si tá ktorá ma poslúchať.-
- si myslíš len ty dokážem bojovať aj bez vas-
-nedokážeš!-
-silu som dokázala využívať aj bez vás , teraz to nie je ináč-
To že sa v izbe kde som spala nachádzala som si ani nevšimla. Zobudila som sa a už bola tma. Zrak sa mi vrátil a na oblohe som videla hviezdy. Okno bolo polootvorené a príjemný vzduch prúdil do izby. Začula som kroky. ,,To si ty Mokuto? Už sa mi vrátil zrak. Celkom ma to otravuje, robia si so mnou čo chcú ale ja som tá ktorá im bude vládnuť. Oslobodila som ich, tak prečo sa mi neklaňajú, prečo má neuctievajú. Zmení sa to." Posadila som sa na posteľ. ,,A keď sa mi to nepodarí, tak sa naučím bojovať mečom aj poslepiačky..."

Mokuto


Pomaličku vstoupil do pokoje. Ano, to jsem já. Odpověděl ji. Trošku se mu ještě motalo v hlavě. To jsem moc rád...Pomaličku došel k její posteli. Naštěstí se mu už nemotali nohy. Posadil se na zem a opřel se o její postel, přičemž si hlavu položil na postel čelem k ní. Chápu tě...ale nebylo by lepší se od nich oddělit? Optal se jí. No počkej, dřív než odpovíš, myslím to tak, že...zjistil jsem od našich vlčích společníků zajímavé věci, a chtěl bych se zeptat...oni se ve tvém světě mohou přetvořit do toho hadího těla? Nebo pouze to mohou pomocí tvého těla? Jelikož, to co jsem zjistil...je dost divné...Zakoukal se na ni. Ale vůbec nevím jak ti to říct...

Dash...
Pohlad som mala upriamený do pootvoreného okna. ,,No... keď som vtedy bojovala proti prastarému, žiadali ma aby som im požičala svoje telo. Aby sa mohli zmeniť. Funguje ako brána, z toho sveta do toho nášho. Bezomňa by sa to nemohli zmotniť, teda aspoň si myslím... V našom svete neviem ako sú na tom. Počujem ich, ale vieš že ani neviem kde sa nachádzajú? Je zvláštne, že o mne vedia všetko, ale ja o nich neviem nič. Vždy sú len v temnote. V nejakom podivnom priestore, kde nič nie je... Ako nechápem to veľmi, ale ani ma t nezaujíma ako to funguje. Pre mňa je dôležité len jedno. Zlaté svetlo. Z nejakého dôvodu mi ho dokážu brať, ale mám taký pocit, že oni mi nemajú čo rozkazovať. Cítim v sebe silu, cítim ju aj vtedy keď oslepnem, ale nemôžem ju použiť. Musím nájsť spôsob. Predstav si, že by to spravili uprostred boja. Vieš čo by sa stalo... som smrteľná. Ale keby som umrela, moja duša sa spojí s nimi. Mámtaký pocit, že to chce tá zmyja dosiahnuť. Chce aby som umrela..." všetko čo som povedala, odznelo z mojich úst s takou ľahkostou ako keby som o sebe nehovorila, ale iba o nejakej rozprávkovej bytosti. ,,Nesmieme im veriť... nič nie je také ako sa zdá... Klamali vtedy... klamú teraz..."

Mokuto

Já tě umřít nenechám...nedopustím to...Zahleděl se někam do prázdna. Sice jsem té malé slíbil, že do tebe nebudu hustit takáto slova...ale...tím co ti udělali mě sami donutily to porušit...Musíme se jich zbavit...pouze ti ubližují...Je tu nějaká možnost...Na chvíli utichl. Přemýšlel nad tím zda ji prozradit jeho plán, který má v hlavě už velmi dlouho. Zhluboka se nadechl. Pamatuješ si tu velkou pevnost na severu? Kde jsem bojovali proti skřetům? Vím, že tam je stará základna Prastarých...nevím zda tam v tento moment jsou, ale vím, že v každé takové je uložen archív z informacemi. Stejná byla i v mém světě...Pokud bychom se k ní dostali a získaly veškerý přístup k informacím...tak bychom našli způsob jak ti pomoci...jen je to velmi riskantní a nevím kdo to hlídá...zda tam vůbec někdo je...Další problém je v tom...že tam mohu vstoupit jen já, jelikož znám jejich řeč, vím jak mají takové věci zabezpečené...A věř mi...Oni znají tolik věcí jaké by se ti nikdy nesnilo. Podle mě, bychom tam našli způsob jak tě osvobodit, nebo aspoň převzít moc...ale je to velmi riskatní...Pak zase utichl. Možná bychom tam našli i pravdu o tom, co jsou ti vlci zač...Jelikož mi připadá, že jsou z budocnosti...Dodal a znovu koukl na Dash.