DellaRumia

Dash...
S chuťou som jedla černice a vtom som videla Mokuta. Zakývala som na neho, aby si ku mne prisadol. ,,Mala som zvláštny sen, teda aspoň si myslím že to bol sen. Také zvláštne to bolo. Ale vieš čo ma teraz napadlo, keď sa na teba takto pozerám. Poďme niekam, kde nás nikto neuvidí, niekam kde budeme mať súkromie..." odmlčala som sa a oblizovala som si nežne prsty: ,,Dajme si súboj. Bojujme spolu... Chcem ťa poraziť..." Zasmiala som sa.

Mokuto

Koukl na Dash a pomalu k ní došel a přisedl si k ní. Poslechl si její vyprávění o snu a na to ji hned odpověděl. No, taky jsem měl krásný sen....em....teda...zvláštní sen... Pousmál se na ni. Její návrh ho trochu vyvedl z míry, chvíli si myslel že by to snad mohlo znamenat žee....no tak ne, znamenalo to úplně něco jiného. Souboj?...Porazit mě? Ty?...Hehe... Objednal si u obsluhy hospody něco k jídlu. Zkusit to můžeš... Mrkl na ni.

Dash...
,,Áno ja ťa porazím, a keď si si taký istý tak sa môžeme o niečo staviť. Napadá ťa o čo by sme sa mohli staviť?" usmiala som sa a pomaly som sa postavila od stola. ,,Poďme k Aldorskému lesu, tam bude súkromie, tam nikto nechodí." výhražne som vztýčila prst: ,,Ale pozor nebudem ťa šetriť, Je ti to jasné. Budem na teba zlá..."

Mokuto

Tak zkus popřemýšlet o co se chceš stavit... Zasmál se. Podíval se na jídlo, které mu donesl a hned se do něj dal. Tak fajn...jsem zvědavý co v tobě je...Dojedl poslední sousto a postavil se. Tak pojďme... Pohladil ji lehce po tváři a zamířil ke dveřím. Ach jo...člověk se probudí...má ještě stojáka po tak krásném snu a teď sní musí bojovat...hmm...to je mi teda ráno... Pomyslel si a vyšel ven.
/presun/

Mokuto

Oba dva prošli bránou a zamířili si to do ulice vedoucí do centra města. Já vím, že je ze stejné rasy jako ty...ale to neznamená, že je stejný jako ty...mě se prostě...nelíbí...Zamumlal. To je v pohodě...bylo to jen škrábnut, to si umím ošetřit sám...Odpověděl ji. Déšť poněkud zesílil a po chvíli už bylo všude mokro. Obloha se zableskla a po pár chvilkách se ozvaly hromy. Začal foukat i vítr. Já se těším na jídlo a pití...Zamumlal a protáhl se. 
Prošli několika ulicemi a blížili se k DellaRumii. Už jsme skoro tam. Déšť mu byl nepříjemný, ale nebylo to zas tak hrozné aby ho to vyvedlo z míry. Šlo na něm ale vidět, že je celkem bez nálady.

Dash...
,,Ty by si mal rovnaký postoj, keby si stretol niekoho z tvojej rasy, aj keby sa ostatným nepáčil..." Odsekla som.
Prišli sme do Dellarumie. Vlasy som mokré a chkadili má na tvári. Rozbehla som sa k baru. ,,Dobrý deň, prosím si jeden horúci kúpeľ a fľašu medovinu k tomu..."

Dash...
,,Ty by si mal rovnaký postoj, keby si stretol niekoho z tvojej rasy, aj keby sa ostatným nepáčil..." Odsekla som.
Prišli sme do Dellarumie. Vlasy som mokré a chkadili má na tvári. Rozbehla som sa k baru. ,,Dobrý deň, prosím si jeden horúci kúpeľ a fľašu medovinu k tomu..."

Dash...
,,Ty by si mal rovnaký postoj, keby si stretol niekoho z tvojej rasy, aj keby sa ostatným nepáčil..." Odsekla som.
Prišli sme do Dellarumie. Vlasy som mokré a chkadili má na tvári. Rozbehla som sa k baru. ,,Dobrý deň, prosím si jeden horúci kúpeľ a fľašu medovinu k tomu..."

Mokuto

Znova zavrtěl hlavou. Mí lidé by nebyli tak hloupý, agresivní a určitě by tě zbytečně nevyprovokovali. Pomyslel si. Jí už nic neříkal. Po vstupu do hospody, si rukou vytřepal vodu z vlasů a pak si je prstama nějako "učesal". Taktéž zamířil k baru, požádal si taky o nápoj medového charakteru a šel se hned posadit k volnému stolu. Lokál nebyl moc plný. Byli tu obvyklí štamgasti a pár nových tváří, nic nového tu však nepřibudlo.

Hospodský

Právě se vrátil k baru, když do lokálu vstoupily dvě pro něj známé a oblíbené tváře. Pozdravil je a přikývl na jejich objednávku. Všiml si Mokutového výrazu ve tváři a tak šel hned nalít jednu medovinu do většího poháru. Pak se otočil k Dash. Ano jistě..hned pošlu někoho, aby vám připravil vanu. Budete chtít láhev donést tam, anebo si ji vezmete sama? Optal se ji a už držel láhev medoviny v ruce.

Dash...
,,Ďakujem, ale zoberiem si sama..." usmiala som sa a vzala som si fľašu medoviny a šla som sa prichystať na kúpeľ. Zakývala som ešte Mokutovi, a vybehla som hore, do svojej izby, kde som sa pripravila. Popri tom som si už začala odpíjať  z fľaše. Zobrala som si uterák a s elánom som išla do kúpeľne. Tam už bolo všetko prichystané a ja som sa so slasťou ponorila do horúcej vody. Samozrejme, že s medovinou v ruke. Zavrela som si oči a oddychovala.
,,Váš zápas bol výborný..." ozval sa známi hlas. Strhla som sa a vyšplechla som trocha vody na zem. ,,Dnes sa mi to s tebou nesnívalo... Ty si tu naozaj bol." prehovorila som na muža. ,,Samozrejme. Uvažoval som a rozhodol som sa, že ťa budem trénovať." Rozžiarili sa mi oči potešením. ,,Počkaj, neteš sa predčasne. Nemal by som ťa trénovať, to nebolo v pláne. Nebude to taký tréning, ako si predstavuješ. JA ťa budem učiť, trénovať musíš sama. To je jediné ako ti môžem pomôcť"
,,Nebolo v pláne? O akom pláne to tu hovoríš?"
,,To ti povedať nemôžem, ide o tvoj osud."
,,Môj osud?"
,,Ešte neprišiel čas, aby si sa o ňom dozvedela. Tak chceš byť učená?"
Prikývla som: ,,Samozrejme, že áno... Kedy začneme?"
,,Upokoj sa, ja poviem kedy. Ale mam jednu podmienku. Nesmie sa to nikto dozvedieť. Rozumieš?"
,,Áno..."
Objavila sa modrá žiara.
Obliekla som sa, učesala a zišla som do hostinca. Prázdnu fľašu od medoviny som položila na bar a vypýtala som si ďalšiu. Rýchlo som si prešla pohľadom stoly a hladala som Mokuta...

Mokuto

Uběhl už nějaký ten čas, co Dash odešla do koupelny. Seděl sám u jednoho menšího stolu a popíjel už druhý pohár medoviny. Oči se mu leskly a hlavu měl podepřenou levou rukou. Ten nápoj je silný...ale nesmím dopadnout jako minule...Pomyslel si a rukou mávl na na hospodského, který si jeho gesta všiml a zanedlouho mu donesl další pohár medoviny. 
Nevšiml si ani, že Dash už přišla zpět, díval se jen někam do prázdna, o ničem nepřemýšlel, jen pomalu usrkával ze svého poháru. Pak mu v hlavě proběhla myšlenka. Nevím vůbec, co mám dál dělat...myslel jsem, že najdu hodně informací, porazím prastaré a zemřu...takový byl cíl...teď...si nejsem vůbec jistý či vůbec dokážu aspoň jednu věc z toho zvládnout...hmm...teda ano, jednu bych zvládl...umřít..

Dash...
Sadla som si k stolu , kde sedel Mokuto. ,,Už si zregeneroval? Ja som si oddychla, aké dalo by sa to aj lepšie. Ďakujem za súboj, pomohol mi, dokázala som sa pohnúť a to je veľké výťaztvo." Odpis som si z fľaše. ,,Potrebujeme nejakú úlohu, chcem peniaze, chcem si kúpiť vlastný byt aj s vlastnou kúpeľnou." Zasmiala som sa.

Mokuto

Vypadal trochu omámeně, ale stále byl při vědomí. Lehce pokýval hlavou a odsunul od sebe nedopitý pohár medoviny. Měl jsem v plánu jít za císařem...on určitě bude vědět o nějaké té...práci. Podíval se na Dash. Jo, to ti věřím, že tady se asi necítíš dobře... Pousmál se. Jemu to bylo jedno kde spí, důležité je, že má jakžtakž pohodlnou postel. Pak se podíval směrem k oknu. Venku bylo stále špatné počasí a dovnitř vcházelo stále více a více lidí. Zřejmě se schovat před deštěm a přitom se i napít. Dvě mouchy jednou ranou. Ale v tomhle počasí se mi nikam nechce... Koukl zpět na Dash.

Dash...
,,No je také na nič počasie. V mojom svete aj počas dažďa je krásne, dúha všade kam sa pozrieš. Je to nádhera." Odpis som znova z medoviny a obzrela sa okolo. Nepáčilo sa mi byť v takomto prostredí medzi toľkým vnožstvom špiny. Postavila som sa od stola. ,,Netreba sa báť takého nečasu, bojovať sa bude bez ohľadu na podmienky, tak poďme." Vyšľa som s Dellarumie. Objavili sa mi krídla a jedným krýdlom som si vytvorila provizórny dáždnik. Ak vyšiel Mokuto, tak som ho tiež druhým kridlom ukryla pred dažďom.

Mokuto

Vůbec se mu nechtělo jít ven, ale Dash zavelela, tak poslušně vstal od stolu a šel za ní. Její křídla byla velká, ale přesto se musel trošku ohnout, aby byl pod křídlem celý.  Pamatuješ si cestu k němu?  Zeptal se pár metrů za Dellarumií. Koukl na ni a zatvářil se tak nějako mimo. Rozhlédl se po okolí a pak se poškrábal na hlavě. No bohužel, poškrabkal iba křídlo, které bylo těsně nad jeho hlavou a ani si to neuvědomil. Ja vůbec...stále se v tomhle městě ztrácím... Zamumlal a znova se rozhlédl a počkal na odpověd Dash.

Dash...
,,Ty nevieš cestu?" Nadvihla som krídlo a prevrátila som oči: ,,Počkaj!" Odstúpila som od Mokuta, mávla som krídlami a akoby ma niekto vystrelil som vyletela na oblohu. Dážď bol chladný a hustý. Behom chvíľky som bola celá mokrá. Zahrmelo. Odletela som o niečo ďalej, a po chvíli som sa vrátila späť. ,,Našla som cestu, musíme ísť tým smerom." Ukázala som prosím na jednu stranu. ,,Mám, že musíme bežať, čím dlhšie budeme vonku tak viac zmokneme, ani moje krídla nepomôžu" povzdychla som si. ,,Poď beh by si mohol zvládnuť, kto bude prvý na hrade vyhráva." Zatlieskal som si pre seba a rozbehla som sa ku palácu.

Mokuto

Zavrtěl hlavou, ale to už byla Dash ve vzduchu a na něj začala dopadat kapky deště. No super... Pršelo celkem dost a za chvíli byl zase celý mokrý. I on si povzdechl. Proč já? ... Dal Dash trochu náskok a pak se rozběhl i on. Díky svým dlouhým nohám mohl dělat větší kroky a tím urazit mnohem větší vzdálenost než Dash. Netrvalo dlouho a už byl vedle ní. Doslova prorážel cestu deštěm, bohužel díky tomu byl už úplně promočený. Držel se spíše za Dash, jelikož ona znala cestu. Porazím ji před palácem...teď se nechám vést, abych se neztratil. Pomyslel si a udržoval krok s Dash.

Dash...
Usmiala som sa na Mokuta. Vedela som že ma dobehne, veď by aj nie? Je omnoho dlhší ako ja, jeho nohy spravia jeden krok kým ja tri. Pred nami sa objavovala architektúra paláca. Netešila som sa na stretnutie s cisárom, je to obyčajná spodná čo sa hrá na niekoho iného a sám nemá moc... Už sme boli celkom blízko...

Mokuto

Před námi se objevila silueta paláce a právě teď nadešel ten čas. Prosvištěl kolem Dash jakoby stála na místě a rychle se přibližoval ke vstupu do paláce. Aspoň v něčem vyhraju... Pomyslel si a přesně v ten moment mu na mokré zemi podklouzla noha udělal několik kotoulů po zemi. To ho značně zdrželo, ale hned se vyškrábal na nohy a když se chtěl znova rozběhnout, znova mu podklouzla noha a sletěl na zem. Těsně před cílem se mu stala nehoda. Zase prohra... Teď už neměl vůbec žádnou šanci na vítězství. 
/přesun/

Mokuto

Promin promin… Začal se omlouvat a zasmál se, když Dash zakopla. To i já...myslel jsem, že je to obyčejný člověk...ale zdá se...že ne... Vzpoměl si na její schopnosti, které se mu moc líbili. Zvlášť to, že jsou propojeny z přírodou. Teda aspoň to tak vypadalo. Tak jsme tu... Zkusil otevřít dveře. Nebyli zamčené a tak se hned otevřeli. Oba dva vstoupily dovnitř. Sál byl prázdný, nikdo tu nebyl. Myslel jsem si, že tu nikdo nebude...Chceš si sednout? Nebo si jít lehnout do postele? Zeptal se ji a stále ji držel za ruku. Možná by nikomu nevadilo, kdybychom si něco k pití vzali sami..co ty na to? 

Dash...
,,Už to viac to nerob. Hlavne keď som slepá." Zasmiala som sa ale hneď som stíchli. Vážne už nemám oči, stala sa zo mňa niečo odputivé, ale už sa tak stalo... ,,Možno nám o sebe povie viac..." Keď sme prišli do kŕčmi povedala som Mokutovi nech mi naleje pohár vody. Nahmatala som stôl a sadla si na lavicu vedľa neho. ,,Počkáme tu na ňu a potom si pôjdem ľahnúť."

Mokuto

Dobře dobře Usmál se a pak na chvíli stichl. To není pravda...s očima nebo bez nich...odpudivá nejsi...třeba existuje nějaký lék, nebo něco co dokáže oči navrátit...vždyť přece existuje spousta záhadných míst, lidí, věcí co má zajímavé schopnosti. Pomohl ji ještě sednout si na lavici a pak šel z pult najít sklenici nebo nějakou nádobu, do které by mohl nalít vodu. Když už něco našel, začal hledat i vodu. Hmm...co z toho je asi voda?  Koukal na tři kohoutky bez popisu..Jak se tu sakra může hospodský vyznat?  Pomyslel si a zkusil první kohoutek. Bingo! Trefil se napoprvé a do poháru natekla čistá voda. Sobě si taky nalil a odnesl to Dash. Tady máš... Počkal, až Dash nahmatá pohár a pak se posadil naproti ní. Snad ji to nebude dlouho trvat...i já jsem poněkud unavený. Prazdná hospoda dělala na něj divný dojem. Nezvyklé ticho a světla tu taky moc nebylo. Posledních pár svícnů pomalu dohořívalo. Seděli tam dlouhou chvíly a Elizabeth stále nechodila. Koukl se směrem k oknu. Už se zase začíná stmívat...možná přijde až ráno...

Dash...
,,Ďakujem." Poďakovala som a pomaly som uchlipávala vodu. ,,Sňáď nie..." Povzdychla som si. No po nejakom čase ma začal premáhať spánok. ,,Už sa teda stmieva... Dobre tak ja si pôjdem ľahnúť. Prosím odprevaď ma do postele. Asi bude najlepšie si pospať. Možno ráno niečo aj uvidím." Povedala som a vstala od stola. Začala som nahmatávať mokutovú ruku.

Mokuto

Není zač.. Odpověděl ji a svůj pohár vody vypil na ex. Ach...dobrá voda.  Usmál se a položil prázdný pohár na stůl. Asi to bude nejlepší... Když Dash vstala, tak se taky postavil a něžně ji vzal za ruku. Nevím proč...ale nějak mě to baví se o ni starat... Pomyslel si a v duchu se i zasmál. Pomaličku zamířily ke vstupu do pokojů. Spánek nám pomůže...nevím co Elizabeth zdrželo, ale snad nám to zítra vysvětlí... Došli až k pokoji Dash. Dveře měli být zamčené, ale když zatáhl za kliku, tak se otevřeli. Zvláštní... Oba dva vstoupily dovnitř a zamířily až k její posteli. Tak se teda hezky vyspi. Usmál se na ni, ikdyž to nemohla vidět.

Dash...
Pomaly som sa posadila na pošte. Už som sa nemohla dočkať toho ako sa vyspím. ,,Dobre ďakujem to už zvládnem sama." Povedala som Mokutovi a požiadala ho aby odyšiel. Keď som počula zabuchnutie dverí, vyzliekla som sa, a zbalila sa do postele. Nevedela som sa dočkať spánku. Netrvalo ticho a zaspala som. Sen ktorý sa mi ale prisnil nebol príjemný, odrazilo sa v ňom skutočnosti ktoré som dnes zažila. Premena v hada, boj s prastarým, dokola a dokola prehravájajúci sa film. V tú noc som sa dobre nechápala .